Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nebaví mě můj život
- Fotoalbum (1)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
11.11.12 15:54
Vsechno, co Ti tu psali, urcite pomuze, ale pokud neni sila ani k tomu, tak vyuzij toho, ze jsi mlada a bez zavazku a odjed pracovat do ciziny. Treba jen na chvili, na jeden semestr. Tam Te nikdo nebude znat (s postavou pred tim) a muzes zkusit zit jiny zivot. Urcite zhubnes, pujde to samo od sebe, nedostatkem casu pri praci a chuti neco nasporit a hlavne si rozsiris obzory a treba i objevis neco / nekoho, co by Te v zivote bavilo vic.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.11.12 16:00
Tak ale v tomhle krátkým textu je tolik znaků nemoci, která jmenuje deprese! ta nemoc se dá dobře léčit a je dobrý začít včas…píšeš, že se bojíš, aby si rodiče nemysleli, že zklamali…no až budeš na úplným dně, na alkoholu nebo s pokusem o sebevraždu, tak to teprve budou mít pocit, že zklamali, no ne? kouekj mazat k psychologovi!
ono dojít s kámošema zapařit, zacvičit si…ano to je fakt super, ale člověk v cdepresi nemá sílu se k tomu dokopat! kamarádům radši nevolá, protože má pocit, že by je svojí náladou obtěžoval a zvednout zadek a odhodlat si jít zacvičit je taááák těžký!! vím o čem mluvím. mě teda bohužel ve stavu v jakým jsem byla psycholog řek, žw už je to na antidepresiva a vysvětlil mi, jak antidepresiva fungujou…vždycky jsem myslela, že člověka otupí a dělají z něj trotla…opak je pravdou! dodají mu chybějící energii, navodí kvalitní spánek a člověk má najednou chuť se s tím vším poprat 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.11.12 16:03
@Anonymní píše:
Tak hlavně nechci aby se o tom dozvěděli rodiče, nechci aby měli například pocit, že zklamali, když se cítím takhle, navíc by mi to stejně asi nedovolili protože by si mysleli že přeháním a já jakožto studentka si ty návštěvy u něj nezaplatím.
Hm a já si naopak myslím, že by se to rodiče dozvědět měli 
to, co popisuješ jsou skutečné deprese a měla by si s tím něco dělat. Navštívit psychologa by z mého pohledu bylo opravdu vhodné!!! Žiju v depresi po tragické ztrátě dcerušky 
a přicházím do kontaktu s rodiči, jejichž děti si vzaly život dobrovolně ti rodiče krom obrovské bolesti ze ztráty dítěte, trpí šílenýma výčitkama, že vůbec netušili, že jejich děti trpí depresema Sebevraždu nemusíš plánovat, může přijít zkrat a tvoji rodiče budou nešťastní, budou se obviňovat a život pro ně skončí. Věř mi, že vím, o čem píšu Svěř se prosím rodičům a vyhledejte společně psychologa
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.11.12 16:52
Taky si myslím, že jde o depresi a pomůže Ti dobrý psychiatr. Nevím, mám dojem, že se k němu jít stydíš (i kvůli rodičům, aby se to náhodou nedozvěděli, jak píšeš).
Ale za prvé rodiče se přece nic dozvědět nemusí, jsi plnoletá a za druhé řešit svůj problém s psychiatrem je u Tebe fakt na místě.
Já se taky za své problémy po porodu dost styděla, měla jsem poporodní depresi jak vyšitou, a jak jsem dnes ráda, že jsem se sama odhodlala!
Určitě s tím koukej něco udělat, myslím, že sama si nepomůžeš.
Jak tady někdo radil dítě - to bych asi nedělala, mám pocit, že v Tvém stavu by Ti to fakt nepomohlo, ba naopak.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.11.12 17:04
@annaei
Problémy jsou a budou vždycky. Jen je rozdíl v tom jak se řeší.
Taky jsem měla problémy. Pět let jsem byla (s krátkými přestávkami) na psychiatrii a opravdu vím o čem je psychická nemoc. Ano, existují léky a terapie. Ale stejně si to musí člověk vybojovat a urovnat sám. Léky ani doktoři ti nenajdou koníček který tě bude opravdu bavit a zamezí navrácení potíží. Léky ani doktoři tě nepovedou celým životem. Chce to hlavně vlastní iniciativu a důvěru v samu sebe. Pár tabletek ještě nikoho nezachránilo - jen pomůže v tom aby si člověk vybudoval takový život jaký chce a jaký je reálný. Pokud někdo postaví svoje životní štěstí na tabletce tak se při nejbližší krizi zhroutí 
Nemyslím to nijak zle. Autorka ať k psychologovi určitě zajde. Může jí pomoct nasměrovat ji. Ale to hlavní je na ní A to jsem chtěla svým příspěvkem říct
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.11.12 17:06
@Becky00 píše:
@annaei
Problémy jsou a budou vždycky. Jen je rozdíl v tom jak se řeší.Taky jsem měla problémy. Pět let jsem byla (s krátkými přestávkami) na psychiatrii a opravdu vím o čem je psychická nemoc. Ano, existují léky a terapie. Ale stejně si to musí člověk vybojovat a urovnat sám. Léky ani doktoři ti nenajdou koníček který tě bude opravdu bavit a zamezí navrácení potíží. Léky ani doktoři tě nepovedou celým životem. Chce to hlavně vlastní iniciativu a důvěru v samu sebe. Pár tabletek ještě nikoho nezachránilo - jen pomůže v tom aby si člověk vybudoval takový život jaký chce a jaký je reálný. Pokud někdo postaví svoje životní štěstí na tabletce tak se při nejbližší krizi zhroutí
Nemyslím to nijak zle. Autorka ať k psychologovi určitě zajde. Může jí pomoct nasměrovat ji. Ale to hlavní je na ní
Tak tohle je opravdu moc pěkně napsané! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.11.12 17:14
@Becky00 píše:
@annaei
Problémy jsou a budou vždycky. Jen je rozdíl v tom jak se řeší.Taky jsem měla problémy. Pět let jsem byla (s krátkými přestávkami) na psychiatrii a opravdu vím o čem je psychická nemoc. Ano, existují léky a terapie. Ale stejně si to musí člověk vybojovat a urovnat sám. Léky ani doktoři ti nenajdou koníček který tě bude opravdu bavit a zamezí navrácení potíží. Léky ani doktoři tě nepovedou celým životem. Chce to hlavně vlastní iniciativu a důvěru v samu sebe. Pár tabletek ještě nikoho nezachránilo - jen pomůže v tom aby si člověk vybudoval takový život jaký chce a jaký je reálný. Pokud někdo postaví svoje životní štěstí na tabletce tak se při nejbližší krizi zhroutí
Nemyslím to nijak zle. Autorka ať k psychologovi určitě zajde. Může jí pomoct nasměrovat ji. Ale to hlavní je na ní
no on psycholog nikdy za klienta neřeší jeho problém…jen ho směruje! a zda jsou potřeba k tomu nasměrování tabletky taky určí ten psycholog - někdy to třeba není a někdy tam člověk přijde v takovým stavu, že bez úpravy tý chemi v těle to vybojovat nelze!
ale jinak samozřejmě souhlas!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
11.11.12 17:30
@Anonymní píše:
Poslední dobou (vlastně už se to táhne něco přes rok) mě absolutně nic nebaví. Mám 3 roky přítele se kterým nejsem šťastná, ale přesto ho miluji a nedokážu se s ním rozejít a začít žít jinak, protože si uvědomím jak strašně prázdná bych byla, byla bych osamocená snad ještě víc, než jsem teď. Kamarádky mám, ale když chce některá něco podniknout, doslova se musím přemlouvat abych vstala z postele, vypravila se a šla za nimi. Když pak s nimi jsem tak jsem za to opravdu ráda, ale donutit se někam jít, to je zlo. Strašně ráda bych začala cvičit, protože jsem nespokojená se svou postavou, ale ani k tomu se nemůžu donutit. Nebaví mě chodit do školy (studuji VŠ), nebaví mě hledat si brigádu a kdybych ji našla tak vím, že mě stejně nebude bavit tam chodit. Prostě mě v životě nic netěší, nemám se pro co radovat, nic mi nejde… Byl jste na tom někdo podobně jako já? Jak se to změnilo, co vás donutilo prostě změnit svůj život a být šťastný? Už jsem z toho zoufalá
No mám to úplně stejný jako ty. Taky mě nic nebaví, ani vstávat, nemám chuť do života, žádný impuls nic. Spoustu pisatelek píše psychologa, no asi to je řešení, ale já mám tenhle stav už tak 15 let. Ve své podstatě to na mě nikdo nepozná. Jsem čerstvě vdaná, miluji svého muže, máme hezký dům, relativně se máme dobře, vlastně si nemám nač stěžovat. Některé z Vás píšou, že je změnilo dítě, ano tam asi začíná původ mé nehuti k tomu všemu. Dítě mít nemůžu, před 12 lety jsem byla se svým bývalým manželem na IvF 2×, nepovedlo se to, manželství se rozpadlo. Další partner, měl syna na kterýho potřeboval platit alimenty, pak splatit dluhy, protože nebyl prý tak nezodpovědnej aby šel do dalšího dítěte, ale až všechno splatí pak že to zkusíme atd… A léta běželi a vztah chládl. Našla jsem si svého nynějšího manžela, je to úžasný člověk, co pro mne udělá cokoliv, takže jsme ve fázi pro mne 3 IVF a mě se žádný elán nevrací, nevěřím, že to vyjde a jsem na tom pořád stejně. A víte co? Nikdy nikdo na mě nepoznal, jaký mám asi deprese. Tak mám úděl, že udělám aspoň lidičky kolem sebe veselejší, šťastnější, tak se mi to daří, ale stejně mě to nenaplňuje 
- Citovat
- Upravit
11.11.12 17:33
Mě by jen zajímalo, kolik z vás, co říkají ať to řeší s doktorem, v té situaci bylo… já jo. a ono řešit to s doktorem znamená, že se musíte donutit vstát, najít si doktora, objednat se, dojít tam na domluvený čas a pak tam chodit, pravidelně chodit a ještě dělat to, co psycholog uzná za vhodné jako pozvolné řešení problémů… musíte prostě POŘÁD NĚCO DĚLAT. je to mnoho kroků, ke kterým se musíte donutit. a když si to tak představíte, tak zjistíte, že to nedokážete. že prostě nevstanete. nebo se neobjednáte (já mám ještě k tomu fobii z telefonování, takže super kombinace). nebo když už, dojdete tam jednou, dvakrát a pak vás to zase pohltí, nedokážete se zvednou na třetí sezení…
není to vůbec jednoduchý. ale to neznamená, že to nejde. já dopadla jako jedna z těch, co už tu psaly - neplánovaně jsem otěhotněla, tyhle problémy zmizely (téměř úplně, už jsem prostě jen líná) ale přišly jiné 
rada pro zakladatelku… doporučuju se svěřit partnerovi nebo jedné, nejbližší, kamarádce a požádat je o pomoc. napište si jednotlivý kroky a dělejte je společně. společně vyberte doktora, společně jděte na sezení (klidně jen ke dveřím, nemusí být přítomni. dokud nebudeš mít pocit, že to zvládneš sama. a ty to zvládneš. přiznat si to, aspoň anonymně na webu, je první krok k úspěchu. tak co udělat ten druhý? pozvat si kamarádku domů na kafe (ať nikam nemusíš chodit) a svěřit se jí? držím palce, zvládnout se to dá, jsou i horší věci, ze kterých se lidi vyhrabali
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.11.12 17:56
Tak každý má deprese jiný a jinak.. co je super na to každý den ráno vstávat, vydělat na jídlo, inkaso, hypo, uvěry, jednou za rok si zajet do chorvatska a celej rok na to dělat, pak vám vláda zvedne dph a nikoho nezajímá, jestli na to máte, v práci se člověk bojí o místo, aby neskončil pod mostem a je rád, když mu po zaplacení všeho zbude pár stovek, které ušetří… taky super výhledy.. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.11.12 18:01
@dvojmatka Mě třeba psycholožka zná dost doulho dobu na to, že i za mě některé věci řeší a řiká mi, co dělat. Obecně by to psycholog dělat neměl.
@Anonymní píše:
No mám to úplně stejný jako ty. Taky mě nic nebaví, ani vstávat, nemám chuť do života, žádný impuls nic. Spoustu pisatelek píše psychologa, no asi to je řešení, ale já mám tenhle stav už tak 15 let. Ve své podstatě to na mě nikdo nepozná. Jsem čerstvě vdaná, miluji svého muže, máme hezký dům, relativně se máme dobře, vlastně si nemám nač stěžovat. Některé z Vás píšou, že je změnilo dítě, ano tam asi začíná původ mé nehuti k tomu všemu. Dítě mít nemůžu, před 12 lety jsem byla se svým bývalým manželem na IvF 2×, nepovedlo se to, manželství se rozpadlo. Další partner, měl syna na kterýho potřeboval platit alimenty, pak splatit dluhy, protože nebyl prý tak nezodpovědnej aby šel do dalšího dítěte, ale až všechno splatí pak že to zkusíme atd… A léta běželi a vztah chládl. Našla jsem si svého nynějšího manžela, je to úžasný člověk, co pro mne udělá cokoliv, takže jsme ve fázi pro mne 3 IVF a mě se žádný elán nevrací, nevěřím, že to vyjde a jsem na tom pořád stejně. A víte co? Nikdy nikdo na mě nepoznal, jaký mám asi deprese. Tak mám úděl, že udělám aspoň lidičky kolem sebe veselejší, šťastnější, tak se mi to daří, ale stejně mě to nenaplňuje
Já jsem optimista na, kterému se lidi chodí svěřovat, protože mají pocit, že umim všechno vyřešit a z věcí si nedělám hlavu. Ve skutečnosti je to jina stejně by si to měla řešit. Problém s psychologem je, že na začátku ti muže být hůř než když tam člověk poprvé přijde @ANEBjája Jsem ráda, že další člověk, co má fobii z telefonování. Za mě to udělal někdo jiný a já měla podmínku bud to psycholog nebo psychiatr tak jsem tam povinně chodila to bylo k ničemu, ale časem za rok jsem si uvědomila, že se sebou musim něco dělat
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.11.12 18:22
Ahoj 
Ano já jsem na tom byla podobně a řekla bych že i hůř, měla jsem myšlenky že už tu nechci být…Moje rada je nech si pomoci! Sama těžko najdeš sílu a správný postup jak z toho ven. Psycholog nasměruje, vysvětlí ale jak už tu bylo zmíněno musíš chtít! A když si přečtu tvé příspěvky je to jen samé nedokážu, nemůžu…Držím pěsti 
Když budeš chtít najdeš způsob a pak nastane úžasná změna kdy život nebude boj a otrava ale něco co je za odměnu a přijímá se s velkou vděčností
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.11.12 18:39
Tak se rozejdi s přítelem, pokud to už rok neklape..Asi jsi na něj jen zvyklá..Zkus víc chodit ven s kamarádkama, bavit se, jít si zatancovat atd..Prostě si užívej!!!
Najdi si nějakého kluka, třeba jen na dobrý sex. Změn svuj život, děláš školu. Tak si sakra užívej,
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
