Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Je smutný, že krásný holky tohle neřeší a naopak…chlap ji koupí auto, udělá ji co jí na očích vidí, svatbu aby ji měl jistou s děckem co nejdříve…
Život není fér
@Kokoli píše: Více
Ja bych tedy neřešila ani tak svatbu, jako spíš dítě…a to je hlavní otázka, jestli ho bude chtít ON. Na tom zavisi Vaše budoucnost, ne na svatbě.
Takže tohle bych si vyjasnila.
Jinak ale nezávidím situaci. Pokud se k dítěti nebude mít, pak jsi zahodila 7 let a čeká tě nový začátek a hledání nového muže a to… jednoduché není.
Jsme nějaký divný pár. O možnosti rodiny jsme mluvili v začátcích vztahu. Byli jsme spolu opravdu chviličku. Pár týdnů. Věděli jsme, že je potřeba spolu chvíli být, pak žít a pak mít rodinu. Pro nás oba není manželství priorita. I když bych se tomu asi úplně nebránila. Ale není to úplně na piedestal. Mě úplně postačí, když spolu budeme ve šťastném dlouholetém partnerství, než v nešťastném vynuceném manželství.
Trochu mi přijde, že jsi nic moc nekomentovala a prostě jsi udělala konkrétní věc nebo nedozvěděla rozhovor.
Osobně si myslím, že buď mu řekneš jak si to představuješ a jak chceš aby to bylo. Pak můžeš sklopit uši a mít pohodový výtah s dětmi bez manželství (znám manželé co se brali po víc jak 14 letech a děti jim byli za svědka).
No a nebo půjdeš od toho úplně. Tady si ale dovolím říct, že na tu tvoji vizi už nebudeš mít dost času. Může se totiž stát, že nenarazíš, nebo naopak naraziš.
@jasperka2 píše: Více
Myslím si to samé… já čekala na svatbu 11 let, ale on mi ji slíbil už v počátku vztahu… a pak jsem stejně trnula hrůzou, že si to rozmyslí a opustí mne. Bylo mi tehdy 32 let když jsme počali dítě a vzal si mne až jako těhotnou… nikdy jsem mu to čekání neodpustila. Ale nechtěla jsem se s ním ani rozcházet. Tak jsem to riskla…
@Anonymní píše: Více
Asi doufala, že ji muž miluje a požádá ji sám od sebe o ruku.
Ja jsem si to tak taky představovala
. Ale u nás když bych na to netlačila tak by žádná svatba nebyla… jediné co by bylo je dítě. ![]()
Kocour? To je doufam jen vtip, ne? No, kdybys na me najela takovym tonem, tak to jsem uz sprajcla, aniz bych doposlechla konec vety. ![]()
@Kokoli píše: Více
Normalne bych reagovala "ano, ja se chci jako vdavat.
" Co taky jineho, kdyz se vdavat chceš?
Poznam zenu, ktora ked sa s nou partner nechcel ozenit, zvolila rozchod. Ale oni spolu dovtedy nespali…
Nasledovala svatba, deti a uz roky su velmi stabilnym parom.
To je tazke no, ked si svoje pozicie nevyriesite, kym sa da.
@Anonymní píše: Více
No jo, ale jak to má ten druhý čichat. ze stojí zrovna o svatbu když o tom nemluví? Mě by asi dost zaskočilo, kdyby se najednou chlap, vytasil s prstenem. Teda v případě, že o tom s ním nikdo nemluvil a nikdo neřekl ani nenaznačil, že tu svatbu chce.
To bych byla nejspíš dost naštvaná, zaskočená a v šoku.
Pokud je ten vztah otevřený a o všem se mluví je pak tohle spíš příjemným a nečekaným překvapením.
Když jsem si začala s manželem, byla jsem mladši než ty. Po sedmi letech vztahu, jsme byli už 3 roky manželé, měli vlastní bydlení a roční dítě. Normálně jsme o budoucnosti mluvili. Nejsi v romantickém filmu, nechápu, co je na tom s partnerem o budoucnosti a snech mluvit ![]()
@Anonymní píše: Více
Svadba ako prekvapenie? Podla mna je normalne chciet vediet a citit hned od zaciatku, ze to je vztah, ktory je mysleny vazne.
Zakladatelko, však přirozený vývoj vztahu je především o komunikaci. Je jasné, že na začátku vztahu navíc pokud ti bylo třeba kolem dvaceti se ti téma svatby a rodiny řešit ještě nechtělo. Ale absolutně nechápu jak je možné, že jste si za sedm let nestihli říct jak si tu společnou budoucnost vlastně představujete. Tato témata se přece řeší průběžně. Proto se vždycky divím když někdo přijde s tím, že třeba roky čeká až se partner vyjádří a vlastně netuší jak on to vůbec má.
Tady podle reakce tvého partnera bych řekla, že on se asi v minulosti snažil to řešit. Ale ty si tu potřebu neměla. A tak nabyl dojmu, že o to asi ani nestojíš. Tak se teď prostě diví. A dost možná už to ani nemá chuť řešit.
Jinak ta komunikace u vás zřejmě vázne všeobecně. Píšeš o ústupcích, které si v rámci vztahu udělala. A se kterými nejsi úplně spokojená. A můj dotaz je. Ví tvůj partner vůbec o tvé nespokojenosti? Řekla jsi mu, že by sis to třeba představovala jinak? On totiž nebude vědomej telepat, aby ti četl myšlenky a věděl tak, že ty si nespokojená.
No je nejvyšší čas na té komunikaci zapracovat. Probrat v klidu s partnerem co jak a kdy si představujete, co cítíte a co a s tím uděláte.
Ono se to samo prostě nestane.
@Pidulka1991 píše: Více
Vědět jak jsi to mela s manzelem zakladatelce ale vubec nepomuze. Zaprve jsi byla treba v jine zivotni situaci a zadruhe cas zlatky nevrátíš.
Ono to potkani spravneho partnera chce taky trošku štěstí, co si budem nalhávat.
Jinak o svem vztahu pises v diskuzich casto moc hezky ![]()
A chce teda dítě/děti? To by třeba pro mě bylo zásadnější než svatba. Protože jestli toužíš po dítěti, ale on ne, tak se rozmyslet zda s ním vůbec chceš být. Dítě je o dost větší závazek než svatba.
Jo, svatbu mám naplánovanou na rok 2042, protože 42 je krásné číslo.