Nechci fňukat

4.7.21 18:17

Nechci fňukat

Dobrý den dámy a ženy. Je mi čerstvých 49 a momentálně nemám vztah ani partnera. Před třemi roky zemřel nečekaně přítel na rakovinu plic.. Nedožitých 48. Šlo to velice rychle byla jsem s ním až do konce Dva roky předtím zemřela moje milovaná dcerka. Bylo to prostě pár ošklivých let. Dlouho jsem to zpracovávala. Ani předtím se se mnou život nemazlil. Ale já jsem se tím vším zocelila.. Dnes říkám že mě už asi nic nepřekvapí. Mám velice specifické názory a asi proto jsem už asi nepoužitelná pro vztah. Ten si teď momentálně ani nemohu dovolit Pečuji o babičku je jí letos 80.a potřebuje péči. Ale hlavně všechno to co jsem prožila mám v sobě schované v malé komnatce. A rozhodně to nechci tahat do budoucího vztahu a totéž čekám i od protějšku. Jenže většina mužů to asi vidí jinak. Čekají politovani, soucit porozumění. Ale nový vztah přece není o tom plakat společně nad rozlitym mlékem ve svých životech. Chci čistý štít. A žít zase naplno na plné pecky. Je to tak moc?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
4.7.21 18:26

@kočička1234 V první řadě je mi moc líto, čím jsi si musela projít. Jenže zavřít za tím dveře a vejít do nového vztahu s čistým štítem není tak jednoduché. Podstoupila jsi nějakou psychoterapii? Úspěšná psychoterapie by ti pomohla se s minulostí vyrovnat a naučit žít plnohodnotný život a třeba změnit i některé postoje, které brání dalšímu vztahu. O své minulosti přeci nemusíš hned s novým partnerem mluvit, když nechceš být litována.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4.7.21 18:28

@Kazimíra Olejovka Nepotřebuji psychoterapii jsem se vším vyrovnaná. Nechci být litovana ani litovat. Asi takto.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1336
4.7.21 18:31

Záleží, jak moc nechceš litovat.
Oni ti chlapi to v určitých chvílích potřebují.
Já ti rozumím, že se chceš radovat a tak, ale třeba klíč k novému vztahu je v tom, že si ze začátku -s mírou-povykládáte o těch vašich bolístkách prožitých za celý život.
Přece jen je jiné začínat vztah ve 20-ti, kdy je člověk mladé tele, než skoro v 50-ti. Ty bolístky k tomu už budou patřit. :)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
17635
4.7.21 18:35
@kočička1234 píše:
@Kazimíra Olejovka Nepotřebuji psychoterapii jsem se vším vyrovnaná. Nechci být litovana ani litovat. Asi takto.

hele, pusobi to dost jako studeny cumak. Jo a kdybys s tim byla tak vyrovnana, jak rikas, dokazala bys o tom mluvit. Nerim fnukat nekonecne dlouho a na pokracovani, ale proste o tom byt schopna mluvit.

A umet naschlouchat jinym a politovat, kdyz to ten clovek potrebuje, to povazuju za naprosty zaklad mezilidskych vztahu a obzvlaste v partnerske rovine. Moje mama taky neumi vyjadrit pochopeni a empatii. Natusim, co by se mi muselo dit, aby byla schopna rict, ze ji to je lito, cim prochazim. Ona taky asi ocekava, ze ji nebudu zatezovat nicim, co ma co docineni s emocemi a kde by se po ni chtelo, aby vyjadrila soucit. A jak myslis, ze to na mne pusobi. CITIM SE HROZNE. Tohle chces po budoucim partnerovi? Opravdu?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
22584
4.7.21 18:35

Me to nepřijde moc zdravé to v sobě dusit, abys nefnukala přes partnerem. To je přece normální se svěřit s tím co sis prošla, nebýt na to sama, partneři spolu ty těžkosti sdílí, není to proto, že chtěj politovat a fnukat, ale proto, že když na vše nejsi sama, jde to zvládnout lépe. Myslím, že s tím nejsi moc srovnána, nebo už jsi uvnitř mrtvá, nebylo by se čemu divit, tolik nestesti najednou málokterá lidská psychika překoná bez poznamenání. Ale nemůžeš od každého automaticky čekat, že bude jenom juchat a všechny své těžkosti držet hluboko v sobě.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1336
4.7.21 18:36
@kočička1234 píše:
@Kazimíra Olejovka Nepotřebuji psychoterapii jsem se vším vyrovnaná. Nechci být litovana ani litovat. Asi takto.

Jenže tohle právě už do budoucích vztahů nějakým způsobem tahat musíš. Neříkám, hned na 1. schůzce vyklopit všechno, aby o tobě věděl úplně všechno.
Myslím si, že během prvního roku se tak postupně otevřít. Já jako partner bych chtěla vědět o tom, co jsi prožila, jak to vnímáš-ne nimrat se v tom x večerů dokola, ale odbít to jednou větou je taky blbost. Prostě najít rozumnou míru a nechat věci plynout, neuzavírat se primárně.
A pokud ti to nedělá dobře, tak se smířit s tím, že buď najdeš partnera, kterému nebude vadit, že mu o spoustě věčech neřekneš nebo, že zůstaneš sama.
Není to nic špatného.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
15677
4.7.21 18:37
@kočička1234 píše:
@Kazimíra Olejovka Nepotřebuji psychoterapii jsem se vším vyrovnaná. Nechci být litovana ani litovat. Asi takto.

A proč ti muži od tebe chtějí politování? Chápu tě, takovýho chlapa bych taky nechtěla…určitě se dá najít někdo vyrovnaný a normální ne? Chlap má být opora, né fňukna…jinak mrzí mě, čím jsi si prošla..a je dobře, že chceš začít znovu, jsi asi hodně silná a na takové ženy se bohužel lepí většinou ti naopak psychicky labilní jedinci…ale snad se z toho zástupu zoufalců, alespoň jeden vhodný najde :kytka:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4538
4.7.21 18:38

Jednoduchá věc-novému partnerovi o své minulosti nic neříkat a nehledat si partnera fňuknu :nevim:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
4.7.21 18:39
@kočička1234 píše:
@Kazimíra Olejovka Nepotřebuji psychoterapii jsem se vším vyrovnaná. Nechci být litovana ani litovat. Asi takto.

Já ti rozumím, mám za sebou 3 zamkle těhotenství, lékař mi nechtěně poškodil dělohu, takže děti mít nemohu a k lítosti mám stejný postoj. Partnera jsem našla, po 40 se vdala a vychovame dítě, které opustili rodiče, jsem šťastná. Požadavek na partnera jsem měla jako ty a našla jsem, dohodil nás kamarád. Nevzdávej to, najdeš.

  • Citovat
  • Nahlásit
4172
4.7.21 18:41

Tak ono pokud jakékoliv problémy (ať minulé, či aktuální), které partner má a třeba by je rád sdílel, okomentuješ tím, že ty jsi měla stokrát víc naloženo a nefňukáš (což neříkám, že není pravda), tak to pro něj může být kapku náročné, skoro každý chce v partnerství sdílet i ty těžší okamžiky… :nevim:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4.7.21 18:44
@kočička1234 píše:
Nepotřebuji psychoterapii jsem se vším vyrovnaná. Nechci být litovana ani litovat. Asi takto.

Kdyby jsi s tím byla vyrovnaná, tak by jsi nějaké litování vůbec neřešila, ale brala by jsi to jako fakt. Když tímto někdo projde, tak jako první v ostatních vyvolá soucit, někteří se vžijí do tvé situace, snaží si to představit - je to přirozené. A pokud budeš pak na ostatní působit vyrovnaně a sebevědomě, nebudou mít důvod tvou minulost dál řešit.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
202
4.7.21 18:47

Akorát ten druhý možná bude chtít sdílet svá trápení a to, co smutného ho potkalo… Takže musíš najít může, který pro tebe nebude fňukna. Tak uvidíš, jak se poštěstí

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1336
4.7.21 18:50

Hele, my když s chlapem mluvíme o vážných věcech, tak to nevnímám primárně jako že se litujeme. Beru to, že se mu víc otvírám, jsme si pak bližší. Něco jsem mu řekla hned, něco až za dva roky, když byla vhodná příležitost.
Záleží, jakého chlapa hledáš. Pokud hledáš nějakého přemýšlivého a budeš s ním chtít trávit večery povídáním, tak se tomu otevírání moc nevyhneš.
Je to prostě věkem. Minulost nemůžeš zavřít někam do komory. Můžeš o ní mluvit míň, ale ne vůbec. Nemusíš to přece brát primárně jako lítost-můžeš to brát jako sdělování zkušeností.
Leda se přestěhovat někam do cizí země a začít v 50-ti v nové zemi, noví známí, nová práce. To si dokážu představit-začít s bílým štítem, ale jinak asi ne.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
658
4.7.21 18:53
@kočička1234 píše:
Dobrý den dámy a ženy. Je mi čerstvých 49 a momentálně nemám vztah ani partnera. Před třemi roky zemřel nečekaně přítel na rakovinu plic.. Nedožitých 48. Šlo to velice rychle byla jsem s ním až do konce Dva roky předtím zemřela moje milovaná dcerka. Bylo to prostě pár ošklivých let. Dlouho jsem to zpracovávala. Ani předtím se se mnou život nemazlil. Ale já jsem se tím vším zocelila.. Dnes říkám že mě už asi nic nepřekvapí. Mám velice specifické názory a asi proto jsem už asi nepoužitelná pro vztah. Ten si teď momentálně ani nemohu dovolit Pečuji o babičku je jí letos 80.a potřebuje péči. Ale hlavně všechno to co jsem prožila mám v sobě schované v malé komnatce. A rozhodně to nechci tahat do budoucího vztahu a totéž čekám i od protějšku. Jenže většina mužů to asi vidí jinak. Čekají politovani, soucit porozumění. Ale nový vztah přece není o tom plakat společně nad rozlitym mlékem ve svých životech. Chci čistý štít. A žít zase naplno na plné pecky. Je to tak moc?

Ne srovnaná s tím opravdu nejsi, to by jsi o tom byla schopna mluvit. Ani jeden extrém nevypovídá o vyrovnání se s minulostí. Jedna věc je fňukat a chtít litovat a druhá si to podvědomě zamykat v mysli a zakazovat si o tom mluvit. To co jsi napsala působí strašně cynicky. Dost silně pochybuju že bys takhle necitlivého chlapa vedle sebe chtěla mít. Myslím že člověk se zpracovanou minulostí by mluvil úplně jinak než ty…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat