Nedokážu nic dělat

@me57h píše:
A kolik ti je? Chodíš na brigády, tak předpokládám, že studuješ. Není to puberta? Dnešní děti jsou celkově slabší a snáze se hroutí v důsledku hormonální nerovnováhy.

Né, já už nejsem dítě. Bude mi 18.Ten problém jsem začala mít tak před rokem a hodně dlouhou dobu mi trvalo, než jsem na to přišla, neměla jsem na to nikdy čas a možnost to řešit, ale poslední dobou už to vůbec nezvládám.

@Ou píše:
Trpíš depresí. Úplně učebnicovou. A ano, mohou jím trpět i mladí lidé i úplně malé děti.

Potřebuješ k psychiatrovi pro léky a až zaberou, tak vstoupit do psychoterapie.

Pokud ti je více než 15, tak to můžeš řešit sama. Ale pokud rodiče budou spolupracovat, tak to celé bude výrazně jednodušší.

Začni si říkat o pomoc, nečekej až na pokus o sebevraždu a následnou hospotalizaci.

Ty jo ty jsi fakt kapacita, když dokážeš určit diagnózu na základě 10 vět u člověka, kterého jsi nikdy neviděla  

@free333 píše: Řekni mamince, že máš depresi a potřebuješ pomoct, zítra můžeš hned vyrazit k praktikovi a ten bud něco napíše anebo pošle dál…Proč myslíš, že by to maminka nepochopila?

Protože uz jsem se jí to několikrát snažila říct. Já myslím, že to ví, ale vždycky mi začne vyčítat, že to je moje chyba, že musím něco dělat a že nemám, proč mít depresi. Musím jít do té práce, ona de taky do práce a když bych ji to řekla, tak si nedovedu představit, jak by to vypadalo. Nemám na to sílu.

@Anonymní píše:
Protože uz jsem se jí to několikrát snažila říct. Já myslím, že to ví, ale vždycky mi začne vyčítat, že to je moje chyba, že musím něco dělat a že nemám, proč mít depresi. Musím jít do té práce, ona de taky do práce a když bych ji to řekla, tak si nedovedu představit, jak by to vypadalo. Nemám na to sílu.

Bohužel pak neléčené deprese často končí zhroucením v lepším případě…

Ted jsem četla, že Ti bude 18, tak si tam dojdi sama, k dr., jestli Ti je takhle a maminka se pak s tím bude muset smířit…

@Anonymní píše:
Né, já už nejsem dítě. Bude mi 18.Ten problém jsem začala mít tak před rokem a hodně dlouhou dobu mi trvalo, než jsem na to přišla, neměla jsem na to nikdy čas a možnost to řešit, ale poslední dobou už to vůbec nezvládám.

Ano - neléčená deprese, která lže člověku „že nesmí být slabý, že to nesmí nikomu říct, že to musí zvládnout sám, že léky jsou zlo, že psycholog stejně nepomůže“ postupně čím dál tím hlouběji rozvrací biochemickou rovnováhu v mozku a celé se to jen zhoršuje.

Pokud mi pořád nevěříš, tak si udělej orientační škálu - používá se to ledaskdy jako první diagnostický nástroj.
http://www.cmhcd.cz/…va-stupnice/

@terien píše:
Ty jo ty jsi fakt kapacita, když dokážeš určit diagnózu na základě 10 vět u člověka, kterého jsi nikdy neviděla

Ano. v tomhle případě je to vcelku jasné. To že ty to nevidíš vážně není můj problém. Ano, je tam maličký prostor pro diferenciální diagnozu, ale to už je otázka toho psychiatra, kam se zakladatelka musí co nejdříve vypravit.

Stačí do nejbližšího krizového centra, tam tě vezmou rovnou.

Pokud ti je 17, tak tě vezme i běžný příčetnější psychiatr, pedopsychiatrů je nedostatek a mají příliš dlouhé čekací doby

Příspěvek upraven 15.01.20 v 16:31

@Russet píše:
Jestli opravdu nemáš sílu a není to jen obyčejná lenost (což si asi myslí mamka), může to znamenat i depresi. Jíš dobře, piješ? Byla jsi v poslední době prevenci u doktora? Třeba ti chybí jen nějaké vitamíny. Popsala bych mámě všechny pocity. Šla bych k praktikovi. On tě třeba někam přesměruje.

Ano, normálně jím a piju, dokonce sportuju, ale stejně mě to vždycky chytne. Tehdy se do toho přidala ještě úzkost a odvážela mě sanitka. Udělali mi kompletní vyšetření. Poslední dobou je to ale horší a horší. Už to je na děním pořádku. Spánek mám popřehazovaný, málo jim, piju a nebo naopak moc. V noci už mám pocity, jako halucinace a nemůžu spát. A prostě nemůžu fungovat.