Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nedostatek sebevědomí, jak na to?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
21.8.25 10:56
Osobní kouč, psycholog? toto asi nevyřešíš úplně sama bez pomoci…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.8.25 11:15
Zkus zapracovat na sebelásce a přijetí sama sebe. Spoustu technik, rad i různých videí najdeš na internetu či v knihách. Není to snadná cesta, ale stojí za to 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.8.25 11:26
Věřit sama v sebe a na vědomé úrovni se rozhodnout, že chci pro sebe jinou, lepší budoucnost než byla moje minulost (a tou že se jí už nechci nechat ovlivňovat…)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
21.8.25 11:29
Mně zvedl po rodičovské sebevědomí kurz asistenta pedagoga, byla tam úžasná přednášející, a zjistila jsem, že toho spoustu vím. Od té doby, ač jsem introvert, ráda prezentuji. Považuji se za přirozeně inteligentní a schopnou, jen jsem to nedokázala úplně prodat. Zkus nějaký nový impuls, který by tě nakopl, nebo toho psychologa. Nebo sociodynamické poradenství.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
21.8.25 12:13
Hlavně počítej s tím, že to je dlouhodobý proces a zajeté vzorce z dětství se rády vrací celý život.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.8.25 13:28
Od dětství přes mládí jsem sebevědomím rozhodně neoplývala. Pro rodiče a tchány včetně manžela jsem byla viděná jako jednoduchá osoba, vhodná jen pro domácí práce, zejména takové, do kterých se ostatním nechtělo a které považovali za podřadné. Jelikož vliv těch kolem se na člověka snadno přesouvá, vzala jsem tento názor víceméně za svůj. Potom jsem jako máma a zaměstnanec s přibývajícími roky pochopila, že nejsem horší, než ostatní. Udivilo mě, že mě dokáže upřímně pochválit člověk, který mě vlastně zná mnohem míň. Třeba vedení za výsledky práce, klienti za spokojenost s mým jednáním, učitelka mého dítěte z přístup. Moji blízcí svůj názor nezměnili za celý život.. Už jsem byla zkrátka zaškatulkovaná. Dávno mě přestalo zajímat, jak jednoduchého a zkresleného jsou schopni, vždy jsem byla míň než manžel, ač mám vyšší vzdělání a od a do z jsem dělala doma všechno a on nic, neboť on byl ten důležitější. Čas ukázal, aniž bych se snažila okolí nějak přesvědčit. Nahlas to řekl jen jeden člověk. Myslím, že sebevědomí získáš časem taky a že bys měla hlavně začít tím, že nebudeš přikládat důležitost tomu, co si o tobě myslí okolí. Ke mně se občas dostaly takové vymyšlené blbiny, že kdybych si to brala k srdci, nemohla bych ani vylézt ven na ulici. Jasně, že to člověka zamrzí, že cizí lidi, co mě neznají, vymyslí, věří tomu a rozšiřují fámy, které se nezakládají na pravdě. No ale když se mě snaží vlastní matka přesvědčit, že tohle jsem prostě určitě nemohla vymyslet a nebo udělat já sama, že to není možný, že to neumím. Ona snad za to ani nemůže, ji to prostě nezajímá. Nic jí nelze vymluvit, ani prokazatelnou věc, kterou evidentně vidí všichni kolem, myslím si dávno svoje. Známí zbourali a znovu postavili domeček tam, co vedle bydlívala, já ji to povídám, o čem se s ní máš bavit taky, a ona řekne, ine, to by oni neudělali. No tak ne. Povídám. Co se s ní budu dohadovat. Když na ni koukám, jak je přesvědčena a přesvědčivá, snad bych jí to i věřila, kdyby nás kolem nešlo víc a ti druzí. to neviděli taky. Sebevědomí časem získáš. To není ze dne na den. A dodávám… potkáš občas někoho, kdo ho má na rozdávání. Jenomže…když dojde na lámání chleba, zjistíš, že má pouze to své sebevědomí, ale jak by se po něm něco chtělo, je za ostatními jak ve znalostech, tak v pracovním výkonu a vlastnostech, důležitých pro jeho blízké, někde hodně pozadu. V práci s ním nikdo nechce spolupracovat, doma s ním nejde vydržet. Takže sebevědomí je pouhá maska. Která schovává to nic, co je pod ní…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.8.25 13:50
Mně hodně pomohlo, že jsem dosáhla náročných cílů, které jsem si vytyčila. (Postupně po malých krůčcích samozřejmě.) A také celkově praxe v práci, vědomí, že toho už celkem dost umím a že by o mně byl pracovně zájem i jinde. Dále asi také randění a různé vztahy, kdy jsem si vyzkoušela, co opravdu ne a do čeho nemá smysl investovat. A asi taky psychická podpora od mamky, která trvá i v dospělosti. Takže moje rada je být cílevědomá, uvědomit si úspěch, vybrat si dobrého partnera, případně mít ještě jinou osobu blízkou, která tě podpoří.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
21.8.25 13:52
@Pe.M.1 Upřímně Vám moc děkuju 
Víte, že jsem si možná díky tomu uvědomila právě to zásadní?
A ulevilo se mi…
Jste skvělá 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
21.8.25 14:35
Dat si cile, pro jejichz dosazeni, budu muset vystoupit z komfortni zony, a zacit sportovat. Jakmile zvysis svou hodnotu sama pro sebe a zazijes uspech a neceho pro tebe duleziteho dosahnes, prijde i to sebevedomi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.8.25 15:34
@Anonymní píše: Více
Jsem úplně obyčejná ženská, která byla nucená změnit způsob života. Možná bych dodnes byla ta mlčící a radši se vším souhlasící a všem posluhující a snažící se vyhovět osoba. Mám za sebou ošklivé věci. Ty mě nasměrovaly k tomu, udělat změny, jiná volba nebyla. Někdy přijde impuls v životě, že si řekneš, jdu po jiné cestě, tady už nemám co dělat. A víš, že jinak to nejde. Ale jsi přesvědčena, že děláš dobře. A nakonec to dokážeš. A pak se dozvíš, po měsících a letech šetření a brigád, poté, co jsi odešla a nic nechtěla, poté, co se s tebou rozvedl, aby ti ukázal, všechno chtěl prodat, ale nešlo to, tak ho z bytu vyplatíš, jak chtěl, a on si nechá zbytek, aby ti to ještě nakonec opepřili, že jsi ho o všechno obrala. Ale už jsi tak daleko, že si řekneš, ať ti každý se svými nepodloženými názory vleze na záda. Dneska při těch cenách…i při dvou brigádách bych to splácela sakra dlouho…
Kdo nás zná, ví, jaké jsme a ti ostatní, ti nám můžou být ukradení…a v téhle filosofii se dá docela dobře žít…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.8.25 17:17
Radami bolo popisanych niekolko knih… Zaklad je ten ci chces zostat sama sebou a prerobit iba to ako vnimaju ostatny (divadlo) alebo sa naozaj vnutorne zmenit. Tebe asi ide o to druhe mne slo o to prve, pretoze som z principu introvert ale kedze podomnou bolo niekolko 100 ludi tak som potrebovali hrat divadlo tak aby ‚introvert‘ nerusil 
No a par mojich postrehov.
Pozerat sa na pritomnost a buducnost: Spusta ludi sa rado venuje minulosti (co keby som to zamestnanie zmenila/nezmenila, co keby som sa neprestahovala)… Je to jedno! Minulost nikto nezmeni! Tym nechcem hovorit ze mas vsetko hadzat za hlavu, obcas sa vyplati pozriet sa spat a vziat si z toho PONAUCENIE - teda nie za ucelom masochyzmu, ale za ucelom zlepsenia buducnosti. Nicmene to je fakt obcasny pripad, 99% casu proste hladiet dopredu.
Zodpovednost a rozhodnutia: Nenenechat sa ovladat modnymi casopismi, kolegami, teoriami… Pozbierat co najviac dostupnych informacii, vypocut viacere strany, pripadne sa spytat na nazor niekoho o kom si myslis ze by o tom mohol nieco vediet… vsetky tieto informacie zvazit a urobit zodpovedne rozhodnutie, tak aby si si za nim mohla stat a vedela ze je najlepsie ake si v tom case s tymi informaciami mohla urobit. Nech urobis akekolvek rozhodnutie vzdy niekto nebude spokojny (mozno aj ty sma) ale vedomie ze to bolo zodpovedne rozhodnutie, ze si zvazila vsetky dostupne informacie a zodpovedne rozhodla ti dava silu zotrvat a pokracovat! Zotrvat je dolezite, pretoze ak sam svoje rozhodnutie menim kazdych 5 min aku mozem mat doveru v seba? A aku doveru vo mna budu mat ostatny?
Nevracat sa: Nieje dovod sa vracat k rozhodnutiam. Rozhodol som a ideme dalej, nebuideme palit cas, energiu atd na tom ze 100× budeme prehodnocovat kazde rozhodnutie. Zase su vynimky, ked ti vyhori dom tak trvat ne tom ze budes v tom popole byvat iba preto ze pred 10 rokmi si tak rohodla je blbost, takze ked su dostatocne dolezite fakty tak sa samozjreme treba k tomu rozhodnutiu vratit, resp ja to radsej nazyvam urobit nove ktore sa moze ale aj nemusi zhodovat s tym povodnym. Obe situacie su v poriadku, pretoze rozhodujes na zaklade aktualnych informacii, skusenosti atd…
Byt sam sebou: Toto neviem uplne presne popisat, ale poznam jednoho takeho cloveka ktoremu ked poviem ze idem do divadla - tak super divadlo mam rad, idem na bicykli - tak super bicykel mam rad. Pride mi ze to robi zo snahy potesit ostatnych, alebo nechce byt sam? Neviem ale proste nema ziadne VLASTNE konicky, kam ho zaveje tam je. To je k nicomu. Treba mat vlastny konicek, nieco co ta bavi s cim sa vies stotoznit. Nemusi to byt zrovna zavodenie na motorkach, moze to byt posedenie s cajom a dobrou knihou, lustenei sudoku, bicyklovanie, stavanie puzzle… Nieco co ked ktokolvek vyslovi tak si povies „ano to je to moje“
Vediet realne zhodnotit sam seba: Na co este mas, na co uz nie, toto je velmi tazke a vacsina ludi ktorych som stretol toto nedokaze. Je to velmi tazke, clovek sa to uci cely zivot a zrejme sa to nikdy neneuci. Vyzaduje to schopnost ‚vystupit zo seba‘, pozriet sa na situaciu bez osobneho zainteresovania a zhodnotit ci to dam, alebo je to nad moje sily. Zase toto vstupuje nasledne do rozhodovania kde si urcis ako budes dalej postupovat.
Hygiena: Treba vediet ‚vypnut‘ pretoze mozog je ako kazdy iny sval, da sa cvicit, da sa ucit nove veci, ale potrebuje aj oddych. Funguje to takto, ak napriklad pracujes manualne tak potrebujes hygienu ktora mozog zatazi, ak pracujes hlavou tak potreujes hygienu ktora zatazi svaly. Niekto ti povie ze je dobre to spojit s konickom niekto ti povie ze by sa to nemalo miesat… Ja neviem co je lepsie, pouzivam obe varianty v zivote. viz dalej o vyhanani myslienok.
Vyhananie myslienok (tak trochu sucast hygieny): Naucit sa bezmyslienkovy stav. Miekto dokaze vedome ‚vyhnat‘ myslienku z hlavy, niekto potrebuje nejaky druh ‚svalovej pamate‘ pri opakujucej sa cinnosti… ale je to dolezite aspon par minut denne nemysliet.
Nadhlad: nenechat sa ovladat pocitmi, vediet prvotnu ‚vlnu‘ ustat iba z pozicie pozorovatela a potom postupovat podla casti zodpovednost (moja skusenost je ze na tomto vacsina bab pohodi - sorry dievcata, zase ste dobre v inych veciach
Pochvala a odmena: Ked sa mi nieco podari (nieco co dava zmysel, nie vstat z postele) tak sa samozrejme musim pochvalit a odmenit. Ked ta nikto nepochvali pochval sa sam vzdy platilo a vzdy platit bude! Odmena nemusi byt nic velke, moze to byt ze si na nete vylustis jedno online sudoku, kupis si nejaku knihu… Ked chodim k zubarovi tak je tam predajna s vypredajovymi knihami a antikvariat, tak si vzdy po ceste od zubara nieco kupim, vacsinou tak za 20-50 CZK…
Plan: toto je trosku kontroverzny bod, pretoze niekto to zatracuje niekto oslavuje, ale mne sa paci „Plan the dive, dive the plan“. Teda mat plan. Nemusis mat naplanovane vsetko vratane toho kedy pojdes na zachod, ale je dobre mat plan, pretoze ak den zacinas tym ze premyslas co budes robit, tak je to strateny den. Samozrejme 2-3 dni do roka si aj ja doprajem ten luxus „Co budem dnes robit? NIC“, objektivne je to strateny den a mozno ho povazovat za formu odmeny… proste nerob to casto.
Pobyt mimo komfortnu zonu: Ked sa naskytne moznost tak sa obcas vystavit pobytu mimo komfortnu zonu… Napriklad nemam rad vysky, ale nechal som sa ukecat na zipline a podobne. Prida ti to ‚body‘.
Rekapitulacia: kazdy den si urobit rekapitulaciu co sa stalo co bolo dobre, co bolo zle, co sa podarilo, co sa nepodarilo, co som sa naucil… Toto robim vacsinou ked zalahnem do postele, tak si urobim malu rekapitulaciu, potom trenujem vyhananie myslienok a potom sa mi krasne spinka.
A kde je to sebavedomie: Sebavedomie je v tom ze vies ze robis najlepsie ako vies (vzdy bude niekto kto to robi lepsie a niekto kto to boi horsie to je fakt s tym nic neurobis a nema zmysel na to mysliet), pracujes zodpovedne, systematicky a je na teba spolah. Vies co si dosiahla, vies co dokazes, vies v com su tvoje silne stranky, vies ze sa vies ‚poprat‘ aj s tymi slabimi…
Umyselne som vylucil fyzicke vecy ako obliekanie, vzhlad atd.. pretoze si si to nepriala, ale toto je dost dolezite. Schvalne ako dlho vydrzis naha pred zrkadlom kym sa ti v hlave objavi prva negativna myslienka (tam mi vidiet jazvu, nohy mam nejake kratsie, obocie mam nesumerne…)? Ja odpoved nepotrebujem a ani nechcem pocut, ale je to dobra forma cvicenia.
PS: Ja raz tieto moje dlhe prispevky pozbieram a vydam knizne, to bude urcite bestseller 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Pěkný den všem. Ráda bych se zeptala jaké máte tipy na zvýšení sebevědomí, respektive co zásadního pomohlo vám?
když se vám například neustále v hlavě odehrávají mindráky z dětství. A prosím ne rady typu, ať o sebe pečuji a hezky se oblékám nebo čtu knihy (to dělám). Tohle je vnitřní záležitost a dost komplikuje zivot
PS: není to tak hrozné, ale občas mi to zbytečně narušuje sebedůvěru..
Příspěvek upraven 21.08.25 v 11:02