Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
A co jste si udělali? Nejdriv pises, ze neduverujes ty jemu, pak zase ma odpustit on tobe? Je to zmatene, takze tezko rict, jestli a co se ma zlepsit
Chce to víc podrobností. Tohle je zásadní problém a my nevíme, co se stalo. Co ti má on odpustit? Proč jsi mu přestala důvěřovat? Bydlíte spolu, máte zázemí? Proč ti do toho mluví matka? Samé otázky, žádné odpovědi.
Jako ze jsi otehotnela, a on si mysli ze to neni jeho? Nebo ty mu neveris, protoze ti slibil ze si da pozor a nedal?
@Anonymní píše:
Ahoj, nedávno jsem se dozvěděla, že jsem těhotná. Přítel byl velice šťastný a já taky… No ale prostě jsem k němu ztratila důvěru, a tak nevím, co mám dělat. Mamka chce abych šla na potrat, to já nechci. Taky chci, aby mi přítel odpustil atd.. Myslíte, když mu dám dva-ctyri dny beze mě na rozmyšlenou, že se něco zlepší? Jsem z toho teď celá špatná..
Nepovedla jsem ho.
A co se mezi vámi stalo? Já vůbec nechápu tvůj dotaz…
Jsme spolu rok a půl, všechno bylo krásné, vždycky jsem mu říkala pravdu a teď jsem mu zalhala v jedné věci a on mi přestal důvěřovat.. Do toho všeho jsem otěhotněla, těšili jsme se oba dva na malé ale je tam prostě ta nedůvěra.. Ja bych si malý asi nenechala vzít a on, by ho se ho asi taky nechtěl vzdát.
Chtěla bych, aby mi zase začal důvěřovat, i jsem svoji chybu přiznala. A také ho nechci ztratit, chci abychom zase byly tak jako dřív a začal mi důvěřovat. Miluje mě, asi určitě ale je to pro něho teď těžký, když už ma takhle špatný zkušenosti z bývalou..
Myslíte, ze by mi odpustil? A nevykášlal se na mě?
Víc informací, když tak pak ještě dopisu
@Anonymní píše:
Miluje mě, asi určitě ale je to pro něho teď těžký, když už ma takhle špatný zkušenosti z bývalou..
Hele, oba byste se měli zamyslet nad tím, že ty nejsi jeho bývalá a on by ti neměl dávat vyžrat její chyby.
Ano, bývalé partnerství dovede někdy člověka „narušit“ v nějakém ohledu - lži, důvěra, typické něco signalizující chování… Ale jestli spolu chcete vycházet, je potřeba to v novém vztahu hodit za hlavu, začít s čistým štítem. Je to těžký, ale myslím, že nutný…
To píšu z pohledu protistrany, toho „zraněnýho“ člověka, kterej si uvědomuje, že nemůže vyšilovat ze všeho, co jeho nový partner dělá podobně jako bývalý. Ano, oba mají rozdílný motivace… co u prvního byl nezájem, to u druhého je nedostatek času nebo únava v důsledku charakteru jeho práce. Blbě se to rozlišuje, obojí se projevuje tím, že se mi neozvou… a ano, i s novým partnerem to nesu těžce, prostě se pokaždé bojím, že po tom třeba třídenním tichu (jezdí do ciziny a má fakt náročný režim) bude následovat smska „to nemá cenu, ukončíme to“, jak mi to udělal bývalý. Ale nemůžu brečet, dělat scény a nutit ho, aby dřepěl na zadku, jen kvůli tomu, že mám trauma z předchozího vztahu… Musím mu prostě věřit, že vím, že tohle je férovej kluk a že by se NIKDY nezachoval jako bývalý. Kopačky mi třeba jednou dá, ale pevně věřím, že jinak ![]()
Zkrátka, ať má partner zkušenosti jakýkoliv, nesmíte si tím - ani jeden z vás! - nechat otravovat nový vztah, rozumíš? Proberte to a pořešte. A ty si z toho vem ponaučení. ![]()
V partnerství nemáš lhát, pokud lzes v nějaké zásadní věci, tak se není čemu divit. A rozhodně si nemyslím, že řešením je odjet a nechat ho dolejzat. Spíš byste si měli sednout, o všem si promluvit a vyřešit, jak to mezi vámi je a není.
Ahoj, nedávno jsem se dozvěděla, že jsem těhotná. Přítel byl velice šťastný a já taky… No ale prostě jsem k němu ztratila důvěru, a tak nevím, co mám dělat. Mamka chce abych šla na potrat, to já nechci. Taky chci, aby mi přítel odpustil atd.. Myslíte, když mu dám dva-ctyri dny beze mě na rozmyšlenou, že se něco zlepší? Jsem z toho teď celá špatná..
Nepovedla jsem ho.