Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Game over, nevymyslite nic, bude se to jen zhorsovat. Intimita se vytratila a drzi vas jen to dite.
A on si znovu společnou ložnici představit umí? Stojí o tebe? Co by se pro tebe muselo změnit, aby se vztah zlepšil? Co pro něj?
Tak nejdřív bych se zamyslela nad tim, kam po rozvodu půjdeš, a z čeho budete s ditetem žít. Bydlení je vaše společné? Pokud ano, kdyz ho prodáte, budete moci koupit 2 male byty, pro každého jeden? Dosáhla bys na hypotéku?
Příjde mi že jsi hodně emoční a on spíše praktický… taháš ho po terapiích které vyloženě pro něj žádnou přidanou hodnotu neměli, spíše jsi asi s terapeutem na něj hrála přesilovku (co mám tak info o párových terapiích mezi chlapama, tak jsou vesměs takové že když když terapeut mluví žena kýve, a chlap se cítí jako v hádce proti dvěma).
Spíše by to chtělo bez emocí a výčitek rozklíčovat jeho sexuální touhy… tam terapeut nepomohl?
@normalni zena píše: Více
Jemu je společná ložnice jedno. Rika mi, kdyz neco nadhodim, ze se do ložnice přeci vrátit muzu. Jenze aktivně neudela nic. Udělal si vlastní ložnici i na chalupě, doma tedy ložnici, kdyz jsem mela největší řeči, neuklidil a jakoby pripravil, ale tak jakože aby se neřeklo. Když náhodou jedeme nekam na dovolenou, což jezdíme uz minimálně. Hledá ubytování se dvěma loznicemi aby on mohl spat sám a ja s dítětem.
A co by se muselo změnit? Muselo by se toho změnit hodne. Především od něj bych čekala aktivitu, zájem. Aby přestal neustále koukat do mobilu, aby se aktivně zajímal o dite a o me. Aby nebyl jen pasivní spolubydlící, kterého kdyz o něco požádám, tak jeste zacne nadávat a brblat.
@Zvedava1 píše: Více
Bydlení pro sebe uz řeším. Ale limituje me společná hypoteka. Kdyby nebyla, dosáhla bych na větší hypoteku. Ale co se týká bydlení, neříkám ze by to bylo hned a bez problémů, ale asi bych pro sebe neco sehnala. Samozřejmě záleží jak moc by on dělal problémy.
@Anonymní píše: Více
Mě by tohle ubíjelo. Nemohla bych mít oddělené ložnice a chlapa, co nemá zájem. Stojí ti to za to? Mladší už nebudeš a život hodně rychle utíká.
@HornyHippo píše: Více
Ano on praktický je. Ja ale taky. Tekla bych ze ja v technických věcech vic nez on. Ja se přiznám ze nez jsem mela dite mela jsem problém s komunikací. Teď komunikaci zvládám lépe ale zase neni s kým.
A na terapii jsme meli chlapa. Právě proto, aby si on nepřipadal v převaze. A několikrát jsem jim tam rekla, ze si připadám jak kdyby na me byli domluveni. Tak to bylo spíše naopak.
@Hanča1234 píše: Více
Mě to ubiji hrozně. Dokud bylo dite malé, držela jsem to, protože jsem se ststsls 100% o dítě ja a asi věřila, ze se to spraví. Ale ted, jak je dítě větší uz nemůžu. Přesně vidím, ze cas a život mi utíká mezi prsty a ziju jak robot. Nebaví me to, vycerpava me to. Ale otázka zda kdyz budu samoživitelka, zase budu mit nervy jiného rázu.
@Anonymní píše: Více
Jemu to takhle vyhovuje, neuděláš nic, bohužel. Tak si začni žít po svém, nech ho aby se staral o dítě a nesed´doma. No a pomalu si naplánuj co dál, jestli to takhle zvládneš, nebo bude lepší rozvod. Tomu se časem stejně nevyhneš. Jsi mladá, máš žít, ne jen přežívat.
@Anonymní píše: Více
Proč bys měla být samoživitelka? Můžete mít přece společnou péči, tože si nerozumíte spolu vy dva, neznamené že se na dítě vykašle, nebo ano?
@Anonymní píše: Více
Chápu tě. Jsem hodně emoční a tohle bych nesnesla. Držím palce ať najdeš odvahu a máte se s dítkem dobře ![]()
Ahoj, prosím o radu jak dal naložit s naším vztahem. Jsme manželé 10 let, spolu jsme 15 let. Mame dite 8 let. Kdyz jsme se poznali manzel byl fajn, aktivní, akční, plánovací, nekouřil, sex byl fajn tak 1-2× do týdne. Po svatbě jsme stále jezdili na výlety, žili aktivně, ale sex zacal uvadat byl treba 1× za 2 tydny, postupně za měsíc atd. Pak se nam narodilo dítě a vztah šel do haje úplně. Sex jsme meli naposledy pred otěhotněním. Dítě mame z ivf, protože manzel nikdy nevyvrcholil. Asi pul roku po porodu me manzel svedl a to bylo vse. Čas šel dál, ja byla na RD, víceméně neustále sama. O víkendu výlety. Snažila jsem se drzet ze aspoň sobotu budeme mit společný vecer u televize nebo hrát deskovky. To vydrželo tak možná 3 měsíce a vzat se dostal do roviny ze ja byla s dítětem cely den. On přišel v 19 z práce byl chvíli s dítětem a pak jsem sla ja a dite spat a on si sedl k pc a sel spat kolem 3 rano (ma posunutý začátek práce). Do toho zacal kouřit. Kouři na balone, smrad jde do bytu, přestože jsem mu to několikrát rikala nepřestal. Po nějaké době jsem zacala chodit ja sama na terapie, ty me pomohly a vznikl z toho nápad ze zkusíme parovou terapii. Tam jsme byli 5× s tim, ze muz prohlásil ze to co dela terapeut dokáže taky. Dal ten vztah šel do kopru, pri hadkach me nazývá psychopatem, at se jdu léčit apod i pred dítětem. Teď mam z celého vztahu pocit ze vedle sebe zijeme, jako dva spolubydlící, kteří se starají o dítě a každý si jde po svých zajmech. Ložnice mame oddělené. Ja si uz ani nedovedu představit ze bychom ji meli společnou. Nevím co dál. Je mi 40, jemu 48. Nejsme jeste stáří na lásku. Mě tenhle stav neuvěřitelně vyčerpává. Zároveň ale mame dite, manzel se rozvádět nechce kvůli dítěti. Ja si zase nedovedu představit jak bych vse poplatila jako samoživitelka.