Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Možná zkus nedělat všechno jenom pro prcka, ale najdi si taky čas na sebe, v rámci možností. Nepřizpůsobuj se tolik, dítě by se mělo přizpůsobit chodu rodiny. Nevím, jak dlouho jsi po porodu, ale určitě se to zlepší. Držím palce!
Ještě bych chtěla dodat, že mě trvalo poměrně dlouho, než jsem si na mateřství „zvykla“ a to je dcera fakt hodně chtěné dítě. Ale ono to takhle racionálně někdy nejde. Tak se drž!
Ahoj, mas nejaky cas na sebe? To je hodne dulezite i pro dite. Oba si potrebuji odfrknout a trochu zmeny neni obcas na skodu ![]()
Ahoj, nepises jak je stary miminko. Pokud ma 5ti mesicu zkus karpovu metodu - zavinout, na bok, pohoupat, zadudat, bily sum…a mimco bude v klidu spinkat. Hlavne hlidej unaveny ocicka.
A jinak si z toho nic nedelej. Dost matek je na matersky nestastny, hlavne na zacatku. Je tu o tom miliony diskuzi. Casem se to zlepsi. Na zacatku je to nejhorsi. Ja uz mam malyho 5m a stale se szivame. Miluju ho, ale nenaplnuje mne byt doma.
Jen bych asi na miminko nedelala ty, ty, ty a nazvysovala hlas. Mimi place, protoze nejsou naplneny vsechny jeho potreby. Neplace naschval. Neni fer ho za to trestat
Jen k té únavě, pokud byla špatná noc, kašlala jsme na procházku a spala jsem s malou (první i druhou). A to dopoledne i odpoledne.
Vařit jsem se navykla, když se probudila (v 5 nebo v 6), tak jsme už měla vymyšleno co se bude jíst a uvařila, většinou víc, aby se dalo i zamrazit.
Malemu je 7mesicu skoro.
To anonym: Vim ze jsou to jeho potreby, ale kdyz uz za den hledam 1000 a jeden duvod, nekdy uz na to proste nemam silu. Kaprovu metodu neznam
ale prisla jsem na ni sama pokus omyl, co mu vyhovovalo na spinkani. I satkuju, je to kontaktni mimco, to mame radi oba. Jen ten negativismus…kdyz je neco fajn, hned si reknu na jak dlouho asi…
![]()
@Anonymní píše:
Ahoj maminky, chtela bych se zeptat, jak je to u vas. Me se s narozenim syna uplne prevratil zivot, jak jinakjen jsem se z toho jako vyhoukana prvorodicka jeste nevzpamatovala.
Ze nemam cas varit, zehlit apod. S tin jsem se nejak smirila, ale s cim mam problem je muj negativismus. Neustale premyslim, proc nebude spat, co zuby a co prijde po ockovani. Uplne se v tom topim. Jsem nervozni, kdyz se vzteka, zvysuju hlas a zkousim nesmyslne tytyty…nekdy uz proste nemam silu hledat duvod, proc se zlobi, krom zakladnich potreb sanozrejme. Snazim se mu venovat, jsme v byte, chodime proto porad ven, na prochazky, do prirody, aby se vychrupnul a podival se kolem sebe. Ale nevim, zda nedelam malo. Uz neni takovy brucoun a ukricenec jako driv, ale ja se ne a ne zmenit.
Neumim si predstavit jak to zvladaji maminy, co jsou na vse samy. Me manzel pomaha, jinak tedy pribuzni jsou daleko, ale i tak. Chtela jsem si materstvi uzivat, byt super mamka..misto toho jsem unavena, podrazdena. A to chodim poctive brzy spat! Nerada jezdim nekam pryc, abych malemu nenarusila chatrny rezim, proste se ze me stala upjata mama. A nevin jak to zmenit
Jak to delaji zenove zeny a mamy, vecne s usmevem, nevim.
Omluvte anonym, stydim se.
Byla jsem na tom s prvním podobně. Najednou jsem měla někdy i pocit, ze mi život skoncil
ale ne, vlastně až teď s třetím si dokážu život i mateřství více vychutnat. Chce to čas a klídek. Miminko je taky člověk a jednou proste usne. To jsem si říkala u prvního, když nechtěl spát;) ale ten třetí teď na me taky zkoušel nespinkani, ale ja vždycky pohkadila, dala dudlicka a vzdálila se, pak pláč a tohle jsem opakovala treba i desetkrát až se intervaly začaly zkracovat a teď už to dělám jen jednou. To zvládneš, zkus si dělat chvilku jen něco pro sebe a to taky dosti nabíjí.
Tak neres na jak dlouho, rekni si jooo ted je to dobry a na tom zalezi. kalhoty stahovat az u brodu ![]()
ditko za chvili odroste, od dvou let uz bude rozumnejsi…
zatim ho mas aspon pod kontrolou, az bude honit holky, uz ho neuhlidas ![]()
@Catmum píše:
Byla jsem na tom s prvním podobně. Najednou jsem měla někdy i pocit, ze mi život skoncilale ne, vlastně až teď s třetím si dokážu život i mateřství více vychutnat. Chce to čas a klídek. Miminko je taky člověk a jednou proste usne. To jsem si říkala u prvního, když nechtěl spát;) ale ten třetí teď na me taky zkoušel nespinkani, ale ja vždycky pohkadila, dala dudlicka a vzdálila se, pak pláč a tohle jsem opakovala treba i desetkrát až se intervaly začaly zkracovat a teď už to dělám jen jednou. To zvládneš, zkus si dělat chvilku jen něco pro sebe a to taky dosti nabíjí.
Smekam…tri deti.
Estevilovu metodu, kt. praktikujes, delame uz od 4m. Je to fajn. Nekdy rve par minut, nekdy jen nadava, nekdy ani nedutne. Kazdej den jinak, kazdopadne ne u prsu a houpanim. Od ty doby mam klidnejsi vecery…
@Anonymní píše:
Malemu je 7mesicu skoro.
To anonym: Vim ze jsou to jeho potreby, ale kdyz uz za den hledam 1000 a jeden duvod, nekdy uz na to proste nemam silu. Kaprovu metodu neznamale prisla jsem na ni sama pokus omyl, co mu vyhovovalo na spinkani. I satkuju, je to kontaktni mimco, to mame radi oba. Jen ten negativismus…kdyz je neco fajn, hned si reknu na jak dlouho asi…
![]()
U toho prvního jsem si vše představovala jako z pohádky a byla realita. A u dalších jsem si představovala spíše to horší co mateřství nabízí a pak každá odchylka od mých nepříjemných „předsudků“ byla jako ráj;)
@Anonymní píše:
Malemu je 7mesicu skoro.
To anonym: Vim ze jsou to jeho potreby, ale kdyz uz za den hledam 1000 a jeden duvod, nekdy uz na to proste nemam silu. Kaprovu metodu neznamale prisla jsem na ni sama pokus omyl, co mu vyhovovalo na spinkani. I satkuju, je to kontaktni mimco, to mame radi oba. Jen ten negativismus…kdyz je neco fajn, hned si reknu na jak dlouho asi…
![]()
A nez jsi mela mimco, tak jsi byla stastna porad?
@Anonymní píše:
Smekam…tri deti.
Estevilovu metodu, kt. praktikujes, delame uz od 4m. Je to fajn. Nekdy rve par minut, nekdy jen nadava, nekdy ani nedutne. Kazdej den jinak, kazdopadne ne u prsu a houpanim. Od ty doby mam klidnejsi vecery…
Diky
ani nevím, ze to je Estvilova metoda
spis jen takové trpělivé nandavani dudlicka
na Estvilovu metodu jsem nikdy nějak neměla nervy.:)
Ahoj maminky, chtela bych se zeptat, jak je to u vas. Me se s narozenim syna uplne prevratil zivot, jak jinak
jen jsem se z toho jako vyhoukana prvorodicka jeste nevzpamatovala.
Ze nemam cas varit, zehlit apod. S tin jsem se nejak smirila, ale s cim mam problem je muj negativismus. Neustale premyslim, proc nebude spat, co zuby a co prijde po ockovani. Uplne se v tom topim. Jsem nervozni, kdyz se vzteka, zvysuju hlas a zkousim nesmyslne tytyty…nekdy uz proste nemam silu hledat duvod, proc se zlobi, krom zakladnich potreb sanozrejme. Snazim se mu venovat, jsme v byte, chodime proto porad ven, na prochazky, do prirody, aby se vychrupnul a podival se kolem sebe. Ale nevim, zda nedelam malo. Uz neni takovy brucoun a ukricenec jako driv, ale ja se ne a ne zmenit.
Neumim si predstavit jak to zvladaji maminy, co jsou na vse samy. Me manzel pomaha, jinak tedy pribuzni jsou daleko, ale i tak. Chtela jsem si materstvi uzivat, byt super mamka..misto toho jsem unavena, podrazdena. A to chodim poctive brzy spat! Nerada jezdim nekam pryc, abych malemu nenarusila chatrny rezim, proste se ze me stala upjata mama. A nevin jak to zmenit
Jak to delaji zenove zeny a mamy, vecne s usmevem, nevim.
Omluvte anonym, stydim se.