Nemám chuť do života

Anonymní
3.1.19 11:10

Nemám chuť do život...

Ahoj ostatní maminky. No možná je to nějaké blbé období nebo nevím. Prostě se potřebuji vypovídat. Mám doma téměř 6 měsíční dítě, jsem často sama na vesnici, kde to nesnáším. S autem, ale bez řidičáku. Pořád na něj nezbývají peníze. Manžel sice hodně pracuje, ale máme velké výdaje a je to prostě život o ničem. Hodně teď přemýšlím, že jsem udělala spoustu věcí špatně. I to být matkou byla chyba :-( a pak manželství, to byla snad ještě větší. S manželem jsem byla před svatbou 7 roků, takže jsem jej znala a prcek nebyl plánovaný, ale nechala jsem se ukecat a dítě si nechala. Kluka mám ráda, ale doma je to peklo. Navíc jsem vnitřně ochladla k manželovi. Ten nic nevnímá. On je štastný. V posteli to hraji, na okolí to také hraji, ale vnitřně se rozpadám. A ano, můžu si za to sama. Pocity mám asi takové, že jsem v kleci a už se nikdy nedostanu ven. Z ničeho už nemám radost a jen funguju tak, aby bylo okolí spokojeno. Otázkou je, jak dlouho to dám. Vím, hodně z Vás mě odsoudí, ale já si o tomhle nemám ani s kým promluvit, tak to zkouším aspoň tady.

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

80
3.1.19 11:14

Zkus si najit brigadu,dostat se mezi lidi.Nekomu se to tak stava na materske,ze ho nic nenaplnuje.Najit si kamaradku s detma.Musis zacit vymyslet aktivity,obcas s manzelem kino,veceře,jet do mesta.Ja byla na materske stastna,chosili jsme cvicit,plavat a taky nemam ridicak a penez bylo malo.Hlavu vzhuru!

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
226
3.1.19 11:18

Nájdi si neco co by ty aspoň trochu delalo radosť. A na co by ses mohla tešiť

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
3.1.19 11:35

@Jogy No, přemýšlela jsem i o „online jazyky“, ale nevím ,jestli to je k něčemu. Nějaké finance budu mít až v březnu. Bohužel hlídání nemám a stabilní práce je tedy problém :-( Přemýšlela jsem o víkendech (byla mi nabídnuta brigáda od 17 - 23), ale manžel než aby hlídal, tak zavolá svou matku. No a tchyně je sice fajn, ale každý víkend jí mít doma, to také nemusím. Tak tápu. Když se kluk narodil, tak to bylo takové nějaké a teď už je to jen o „ničem“. Propočítávám i jesle. I když je to asi u půlročního dítěte kruté :-(

  • Nahlásit
  • Citovat
5167
3.1.19 11:51

A co by ti pomohlo? Je něco o čem víš, že by tě psychicky vzpružilo?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
114
3.1.19 11:52

kazdeho materstvi nenaplnuje a tyhle spliny obcas na cloveka padnou - nikdo neni porad stastny. vydrz, za chvili bude s ditetem vetsi zabava, az zacne vic komunikovat a v lete uz se treba dostanete nekam vlakem/autobusem, to se detem libi. vratit ho nemuzes, tak si to s nim zkus aspon trochu uzit.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1463
3.1.19 11:59
@Anonymní píše:
Ahoj ostatní maminky. No možná je to nějaké blbé období nebo nevím. Prostě se potřebuji vypovídat. Mám doma téměř 6 měsíční dítě, jsem často sama na vesnici, kde to nesnáším. S autem, ale bez řidičáku. Pořád na něj nezbývají peníze. Manžel sice hodně pracuje, ale máme velké výdaje a je to prostě život o ničem. Hodně teď přemýšlím, že jsem udělala spoustu věcí špatně. I to být matkou byla chyba :-( a pak manželství, to byla snad ještě větší. S manželem jsem byla před svatbou 7 roků, takže jsem jej znala a prcek nebyl plánovaný, ale nechala jsem se ukecat a dítě si nechala. Kluka mám ráda, ale doma je to peklo. Navíc jsem vnitřně ochladla k manželovi. Ten nic nevnímá. On je štastný. V posteli to hraji, na okolí to také hraji, ale vnitřně se rozpadám. A ano, můžu si za to sama. Pocity mám asi takové, že jsem v kleci a už se nikdy nedostanu ven. Z ničeho už nemám radost a jen funguju tak, aby bylo okolí spokojeno. Otázkou je, jak dlouho to dám. Vím, hodně z Vás mě odsoudí, ale já si o tomhle nemám ani s kým promluvit, tak to zkouším aspoň tady.

Ahoj, já tě chápu. Občas mám podobné stavy ikdyz mě trápí trochu jiné věci........ Klidně napiš SZ

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
13126
3.1.19 12:12
@Anonymní píše:
Ahoj ostatní maminky. No možná je to nějaké blbé období nebo nevím. Prostě se potřebuji vypovídat. Mám doma téměř 6 měsíční dítě, jsem často sama na vesnici, kde to nesnáším. S autem, ale bez řidičáku. Pořád na něj nezbývají peníze. Manžel sice hodně pracuje, ale máme velké výdaje a je to prostě život o ničem. Hodně teď přemýšlím, že jsem udělala spoustu věcí špatně. I to být matkou byla chyba :-( a pak manželství, to byla snad ještě větší. S manželem jsem byla před svatbou 7 roků, takže jsem jej znala a prcek nebyl plánovaný, ale nechala jsem se ukecat a dítě si nechala. Kluka mám ráda, ale doma je to peklo. Navíc jsem vnitřně ochladla k manželovi. Ten nic nevnímá. On je štastný. V posteli to hraji, na okolí to také hraji, ale vnitřně se rozpadám. A ano, můžu si za to sama. Pocity mám asi takové, že jsem v kleci a už se nikdy nedostanu ven. Z ničeho už nemám radost a jen funguju tak, aby bylo okolí spokojeno. Otázkou je, jak dlouho to dám. Vím, hodně z Vás mě odsoudí, ale já si o tomhle nemám ani s kým promluvit, tak to zkouším aspoň tady.

Budeš se muset sebrat sama. Máš možnost aspoň někdy vypadnout z baráku a jít si někam po svém? Máš nějaké kamarádky?
Já bych Ti doporučila odbornou pomoc, protože dlouhodobě trvající nespokojený stav je cesta do pekla. Nebude trvat dlouho a odstěhuješ se.....
S manželem se dá mluvit? Že bys mu řekla, jaké máš pocity… třeba byste společně našli nějaké ucházející řešení.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
4112
3.1.19 12:55
@Anonymní píše:
Ahoj ostatní maminky. No možná je to nějaké blbé období nebo nevím. Prostě se potřebuji vypovídat. Mám doma téměř 6 měsíční dítě, jsem často sama na vesnici, kde to nesnáším. S autem, ale bez řidičáku. Pořád na něj nezbývají peníze. Manžel sice hodně pracuje, ale máme velké výdaje a je to prostě život o ničem. Hodně teď přemýšlím, že jsem udělala spoustu věcí špatně. I to být matkou byla chyba :-( a pak manželství, to byla snad ještě větší. S manželem jsem byla před svatbou 7 roků, takže jsem jej znala a prcek nebyl plánovaný, ale nechala jsem se ukecat a dítě si nechala. Kluka mám ráda, ale doma je to peklo. Navíc jsem vnitřně ochladla k manželovi. Ten nic nevnímá. On je štastný. V posteli to hraji, na okolí to také hraji, ale vnitřně se rozpadám. A ano, můžu si za to sama. Pocity mám asi takové, že jsem v kleci a už se nikdy nedostanu ven. Z ničeho už nemám radost a jen funguju tak, aby bylo okolí spokojeno. Otázkou je, jak dlouho to dám. Vím, hodně z Vás mě odsoudí, ale já si o tomhle nemám ani s kým promluvit, tak to zkouším aspoň tady.

Tak nejdřív: raduj se,že máš krásné zdravé dítě.Nevím,jak to máš doma jinak.Přece tě musí něco těšit.Kdyby ti to trvalo ale nějak dlouho nebo bylo hůř,zajdi k psychologovi.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama