Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ahoj a co jit do darcovskych spermii? Dite bude aspon trochu biologicky tvoje.
Biologie, není vše. Je super že přemýšlíte nad touto možností
. Držím palečky, hlavně se nezalekne že těch příprav ![]()
@Anonymní píše:
Dobrý den, manželovy řekli že dítě mít nemůže (podle výsledků spermiogramu).
Dítě moc chci a přemýšlím o adopci jaké máte zkušenosti? Jak to probíhá? Jak velké díře adoptovat?
Vzdycky je reseni. To, ze ma spatnej spermiogram neznamena, ze je to konecna. Zkusila bych androloga a pripade operaci ![]()
A jak dlouho už se snažíte? takových páru, co jim doktoři řekli „vy mít dítě nemůžete“ už bylo a pak to jednoho dne najednou šlo, doktor nedoktor. Pro mě by byla adopce tak nějak vhodnější varianta než umělé oplodnění, vlastní zkušenost ani z okolí ale bohužel nemám, abych poradila efektivně. Ale adoptovala bych v co nejmladším věku, kdyby na to přišlo. Hezký večer přeji
@Bamaj píše:
A jak dlouho už se snažíte? takových páru, co jim doktoři řekli „vy mít dítě nemůžete“ už bylo a pak to jednoho dne najednou šlo, doktor nedoktor. Pro mě by byla adopce tak nějak vhodnější varianta než umělé oplodnění, vlastní zkušenost ani z okolí ale bohužel nemám, abych poradila efektivně. Ale adoptovala bych v co nejmladším věku, kdyby na to přišlo. Hezký večer přeji
Snažíme se 2,5 roku.
@Anonymní píše:
Dobrý den, manželovy řekli že dítě mít nemůže (podle výsledků spermiogramu).
Dítě moc chci a přemýšlím o adopci jaké máte zkušenosti? Jak to probíhá? Jak velké díře adoptovat?
Adopce je fajn napad, ale realizace je spletita. Muzete cekat i docela dlouho. Pokud ale jste typ lidi, kterym adoptovane dite sedne, tak hura do toho! Co se tyce casu, zalezi, jake „pozadavky“ na adoptovane dite (jeho zdravotni stav, matka fetacka/alkoholicka/prostitutka, vek, atd.) budete mit. Pokud zadne, tak dite dostanete prakticky hned po skonceni kurzu, ale takovych zadatelu moc nebyva. Kazdy ma nejake predstavy a na kurzu se i dozvi, co ktere dite obnasi. U adpopce je take tezsi (skoro nemozne) ziskat vice nez jedno dite, pokud to nebudou sourozenci. Dalsi moznost je pestounska pece, tam je vse jednodussi, ale je riziko, ze si to biol. rodice rozmysli a dite budou casem chtiz zpatky (ale existujou i dost jasne pripady, kdy dite zpatky nepujde - napr. fetacka na uplnem dne).
Od podani prihlasky do zarazeni do poradniku uplyne pul roku i vic. S tim je take dobre pocitat.
Zalezi na konecne diagnoze pro muze. Je mozne spermie ziskat i chirurgicky, u nekoho pomuze i lecba. Nebo pouzit darovane spermie. Pokud jste zdrava a relativne mlada, bude to rychlejsi zpusob, jak se k diteti dostat. Poud uz mlada nejste a mate i vy spatnou plodnost, daji se pouzit i darovana embrya (CARy je nabizi, stoji to par desitek tisic a sance na otehotneni je docela rozumna). Zalezi, jaky je vas rozpocet.
@Anonymní píše:
Snažíme se 2,5 roku.
Nezalezi ani tak jak dlouho se snazite, ale jaka mate vysetreni. Jestli jen tragicky spermiogram a nic vic, tak je potreba navstivit androloga. S hodne spatnym spermiogramem by bylo otehotneni fakt zazrak a dal nema cenu ztracet cas. Je potreba navstivit rozumne centrum asistovane reprodukce. Pokud mate malo penez, zkuste tak, co jsou v nemocnicich, tam to tolik nestoji. Ale zase nekdo doporucuje, najit si dobreho androloga. To uz si musite prostudovat v jinych diskuzich.
A dal premyslet o tom, co jsem psala (jsem ta slunecnice - kyticka)
Volila bych spíš spermie dárce, pokud není šance použití manželových. Adopce je zdlouhavý proces, známí čekali na miminko z adopce 3,5 roku.
Známá teď dostala dvouletého chlapečka. Vyřízení všech žádostí trvalo asi rok a skoro rok čekali než dostali dítě.
Nemůžu mít děti, tak jsme se s partnerem rozhodli pro adopci někdy loni v květnu a tuším, že nějak na začátku června jsme to začali řešit. Zašli jsme si u nás na OSPOD a byla tam moc milá sociální pracovnice, která se nás ptala na důvody k adopci, na naše společné bydlení a jestli případně přemýšlíme o svatbě ( nejsme ještě sezdaní), ale i v našem případě to nebyl problém, jen budeme asi čekat o něco déle než sezdané páry. Taky se ptala na takové ty obecné věci okolo nás, např. školy, práci a záliby. Pak nám dala spoustu papírů na vyplnění, ale zabralo nám to asi 15 minut a zbytek jsme potřebovali nějaké potvrzení od lékaře, potvrzení z práce o výdělku, nějaké společné fotografie, to jsme ještě dodali a domluvili si termín, kdy se půjde podívat k nám domů.
Uklízela jsem pomalu dva týdny, aby nikde nebylo vidět ani mikrosmítko a pořád mi to přišlo málo. Všechno se lesklo, blyštělo. Ještě jsem napekla nějaké buchty a paní sociální pracovnice se nezdržela ani 15 minut a pomalu jsem ji přemlouvala, ať se teda podívá, jak to u nás vypadá
Moc se jí nechtělo nějak okukovat pokoje. Jenom se zajímala, kde by mělo dítě svůj pokoj. Taky poobdivovala zahradu a zkonstatovala, že starosta naší vesnice ji o nás podal samé pozitivní zprávy, takže je spokojená a náš spis postoupí na kraj. Takže dva týdny na nervy a za 15 minut byl klid.
To bylo asi v průběhu dvou měsíců.
Někdy v září se nám ozvali z kraje a pozvala si nás na pohovor sociální pracovnice. Vyplňovali jsme zase nějaké papíry, které se týkaly našeho vztahu, zájmů a představ o výchově a dítěti.
Letos v lednu si nás pozvali na školení žadatelů. Bohužel a zároveň bohudík probíhalo školení díky covidové situaci alespoň online. Šlo o šest sezení, kdy nám předávali různé informace, pouštěli videa a vzájemně jsme si povídali, diskutovali atp. Pozvali si tam i pěstounské a adoptivní rodiny, kterých jsme se mohli na ledasco zeptat. Sedět i u PC od rána do večera sice bylo náročné, ale aspoň něco. Potkali jsme tam spoustu milých lidí, hlavně všichni měli stejný problém a jedeme v tom spolu. Vedl to psycholog a další sociální pracovnice, ze kterých jsme měli s přítelem moc příjemný pocit. Pak jsme měli ještě pohovor mezi čtyřma očima, kde jsme zase povídali o sobě, něco se nás ptali a pak nám řekli, že jsou spokojení a pošlou zprávu na kraj.
Nedávno se nám ozvali z kraje a v červnu nás čeká poslední kolo psychotestů. To první bylo celkem v pohodě, jenom jsme vyplňovali nějaké papíry…otázky typu jak moc se ztotožňujete s tímto výrokem plus něco o vztahu a výchově. To druhé by mělo být víc povídací.
Jak jsem loni měla pocit, že to bude moc složité a na dlouho. Tak během toho školení ten pocit postupně slábnul, člověk si ujasnil spoustu věcí a světlo na konci tunelu svítilo tím intenzivněji. Najednou už to máme skoro za sebou a celkem rychle to uteklo. No uvidíme, jestli nás ještě schválí. Ale rozhodně to není žádná hrůza. Přečtěte si nějaké knihy, projděte info na netu a ten čas celkem rychle uteče a najednou bude už jen to čekání. Takže moc fandím a opravdu není čeho se bát.
@quanavera píše:
Ahoj a co jit do darcovskych spermii? Dite bude aspon trochu biologicky tvoje.
To bude manzel stestim bez sebe
Pokud je problém v manželovi, taky bych předně zkusila sperma od dárce. Mohli byste s manželem prožít spolu těhotenství a dítě mít od úplně malého miminka ![]()
Navíc klidně můžete rozjet adopci a u toho se dál snažit, adopce je dlouhý proces.
Držím palce ![]()
@Pavlik Morozov píše:
To bude manzel stestim bez sebe
Tak pokud je neplodný, tak on mít svoje (biologicky) dítě prostě nebude. Jestliže souhlasil s adopcí, tak mu evidentně nejde až tak o biologii, jako o vztah k dítěti a roli otce. ![]()
A sperma od dárce je lékařský úkon, dneska už mu nemusí zahejbat ![]()
Dobrý den, manželovy řekli že dítě mít nemůže (podle výsledků spermiogramu).
Dítě moc chci a přemýšlím o adopci jaké máte zkušenosti? Jak to probíhá? Jak velké díře adoptovat?