Nemůžu vystát tchyni, co s tím?

Radu, jak s tchýní vyjít ti asi nedám, ale můžu tě utěšit, že ta moje tchyně je taky kolikrát hrozná. Když byl syn malý a nechala jsem ho spát před naším rodinným domem a měla jsem tam danou chůvičku, tak ona tam pořád chodila i když jsem jí říkala, že je to zbytečné, že ho mám na chůvičce, že takhle když tam bude chodit ho tak leda probudí, no nedala si to vysvětlit. No a poslední kapka byla, když mi ho z toho kočárku vzala. Prostě jak tam došla, tak se vzbudil a ona ho hned vzala, takže ani neplakal, takže já jsem nezjistila hned, že už je vzhůru. No a ona si ho takhle občas vzala k sobě, což mi samozřejmě vadí. Chůzi nemá už jistou, mohla s ním spadnout a taky hygiena je na bodu minus 100. A co mě rozčílilo úplně do Bělá, když mi syna v jeho 7 měsících krmila takovým tím perníčkem máčeným v čokoládě. Takže plně s tebou soucitim a držím ti palce a přeji pevné nervy 

Úplně jak přes kopírák.. já k tomu mám teda ještě švagrovou a to v bledě modrém. Rozdíl je ale v tom, že hned u prvního miminka jsem obě srovnala do latě. Víš.. je potřeba si uvědomit, že to ty jsi máma a že to co cítíš je pro tvé miminko to nejlepší. Tchyně děti už vychovala a nikdo ji nebere způsob její výchovy. Péče o miminko je ale záležitost rodičů a nikoliv příbuzenstva.. pokud ovšem rodiče sami o angažování nepožádají. A můžou se stavět na hlavu kolik chtějí. Prostě tak to je. A ty nemáš sebemenší povinnost ani slušnost vysvětlovat proč. Cítila jsem, že je mi nepříjemná představa, jak si někdo chová miminko.. cítila jsem, že je mi nepříjemná představa, jak někdo miminko uspává v náručí, jak kočárkuje, jak ho pusinkuje.. nepídila jsem se po tom proč to tak cítím, nehledala jsem kompromisy, neomlouvala jsem se, nevysvětlovala jsem… prostě jsem řekla ne, to si nepřeju. A na otázku proč.. prostě to cítím jinak, tak to nedělej. Tady jde slušnost stranou 🙂 jde o tvoje miminko a ty jsi máma a ty určuješ co se bude a nebude. Bez výčitek a jako lvice 😃

Snad taky jednou budes tchyne a nejaka podobne mila nevesta Ti da ochutnat stejneho chovani.

@Jogrr píše:
Snad taky jednou budes tchyne a nejaka podobne mila nevesta Ti da ochutnat stejneho chovani.

To je teda hrozné chování, když zakladalka projeví svůj názor a brání svoje miminko. Pokud jsem dobře četla, tak zakladatelka je ta co se i přes to, že jí to není příjemné snaží najít kompromis, to tchyně je ta, co jí to nevoní a představuje si, že to bude podle ní. To si podle vás má zakladatelka nechat líbit vše, co si tchyně usmysli? Asi jí má podle vás říct, maminko a pojďte k nám a klidně si vemte miminko a ruce si nemusíte mýt, to je moc práce, vůbec nevadí, že jste osahala kde co než jste sem přišla.
Takové chování jaké předvádí zakladatelčina tchyně musí vadit snad každé mamince, co miluje své miminko a chrání jeho bezpečí.

@Pampeliška25 píše:
Dobrý den,
chtěla bych znát váš názor, jak vyjít s tchyní. Chtěla bych vám prvně přiblížit vztahy apod, abyste si mohli udělat lepší obrázek.
Jsme s partnerem šest let a musím přiznat, že jsme stále zamilovaní. Je to ten nejlepší chlap na světě. Umí mě rozesmát, díky němu si připadám jako nejkrásnější žena a právě s nim s připadám kompletní. Pomáhá s domácností a nikdy mě nepeskuje, že něco není hotové, nebo na čas. Je nekonfliktní a s každým chce vyjít a nesnáší hádky. Naše hádky se většinou točí ohledně jeho mámy, nebo spíš rodičů, ale s tchánem se dá domluvit. Hádáme se minimálně a to právě kvůli nim. Je mi to pak líto, ale v ten moment si nemůžu pomoct. Chápe mě, je na mojí straně, ale neví, co s tím má dělat. Tvrdí, že se jeho mámě nedá domluvit.
Teď máme máme 5m holčičku a věci se zkomplikovaly. Když jsme ještě neměli dítě, tak jsem si nechala dost věcí líbit. Říkala jsem si, ať si řekne svoje, nesejde na tom. Pořád mi dává najevo, že je ve všem lepší, že všechno ví nejlíp a zná nejlíp. To mi tak nevadí. Vadí mi, že mě nerespektuje a dívá se jen na svoje potřeby a kolikrát se ke mě chová jako k frackovi.
Omlouvám se, že mi to nejde vysypat hned ze sebe a že si počtete.
Umim být rázná, ale patrner mě poprosil, abych neprosazovala pokaždé svůj názor, pokud jde o prkotinu a to jsem dodržela…viz komentáře k domácnosti a že vše umí lépe.
To byla asi chyba a zvykla si na to. Když jsem byla těhotná, tak se samozřejmě těšila. Nastal problém, když jsem řekla, že budeme mít mojí starou postýlku, že jí obrousíme, natřeme a zbytek se koupí nový. Poprosila jsem je, aby nekupovali velké věci pro malou bez porady s námi. Nemáme nafukovací byt. Na vánoce jsme dostali postýlku a vaničku. Tchán řekl, že jeho vnučka nebude spát ve starý postýlce. Naštvalo mě to. Řekla jsem, že mi to přijde jako plýtvání peněz, že bude potřeba spoustu jiných věcí, které ještě nemáme. I tak jsem poděkovala, ale zeptala jsem se, zda by to šlo vyměnit za něco, co ještě nemáme. Tak jsem prý nevděčná a urazili se. Mě spíš přijde, že nerespektovali moje přání a ještě mi hlava nebere, že se na mě urazili. Když se narodila malá, tchyně byla hned v nemocnici, jako první na návštěvě doma, jako první koupala. Opravdu se jí snažím vyjít vstříc. Chodí k nám 3× týdně. Nepracuje a nemá kamarádky.
Nastal problém, když doktorka upozornila, že se malá propíná do luku a že bychom měli klubíčkovat, kvůli vývoji a celkovému zdraví. (kdyžtak si to vyhledejte proč)
Když tchyni jemně naznačim, že malou neklubíčkuje dobře, tak mě odbyde.
V tomhle ustupovat nechci, jde přeci o zdraví.
S partnerem jsme koukali na milion videí a stáli s malou nespočetněkrát u zrcadla, abychom se ujistili, že to děláme dobře. Tchyni se to ukázalo jednou a už to umí nejlíp. Samozřejmě. Ještě opravuje tchána, ale jí se nic říct nesmí.
Pak jdeme k doktorce a ona se mě ptá takovým způsobem, jakoby mi nevěřila. Přijdu si pak jak nejhorší matka na světě.
Doma jsme se dohodli, že tohle budeme vyžadovat od každého, kdo nás navštěvuje aspoň jednou týdně, že to na tu malou už může mít vliv.
Další problém nastal, když bylo malé 6dní a ona mi napsala, že jestli jsem připravená, že si vezme malou na procházku. Napsala jsem jí, že nejsem, ale že můžeme jít společně. Snažím se aspoň o kompromis. Nejsem připravená jí dát ani partnerovi ven a ten mě do toho ani netlačí, chápe mě. Za další tři dny přišla obdobná zprava. Poprosila jsem partnera, ať to mamce vysvětlí. Zavolal jí. Bohužel jsem celý rozhovor slyšela.
Jela na něj psychickej nátlak, že je přece dobře vychovala a proč jí jako nevěří? Vůbec ho neposlouchala, že je to kvůli mě a s ní není nic špatně. Pořád se obhajovala a pak začala i brečet. Musím přiznat, že to nebylo v šestinedělí vůbec příjemný slyšet. Při každý návštěve si rejpne- ohledně domácnosti, procházky, malé, jestli její syn dost odpočívá-já nemusim…
Na tohle vůbec neodpovídám. Teď dokonce začala posazovat malou a já byla tak v šoku, že jsem mlčela. Není na to připravená. Poslala jsem jí, jak zbabělec, důraznou zprávu, protože doteď jemné náznaky končily odpálkováním. Ani neodepsala. Tušila jsem, že se urazila. Poslala jsem jí videa ohledně manipulace a posazovaní a že si to nepřeji, že mi jde o zdraví malé.
Když jsme přišli na návštěvu, tak se do mě obula a to neměla dělat. Řekla jsem jí svoje a teď jsem jí neviděla 14 dní. Je to jak dovolená. Řekla mi, že se cítí jako špína, že nemůže jít ven s malou. Řekla jsem jí, že ona se taky nezajímala jak se cítím, když tlačí na pilu. Chtěla jsem, aby mi dala čas. Nedala.
Popravdě tlačila tak moc na pilu, že mi přijde, že mi jí chce ukrást.
Což je blbost, ale vysvětlete mi to, když se mnou teď cloumají hormony.
Ještě mi řekla, že jsem jí urazila, že jsem jí upozornila jednou za 6 let, aby si umyla ruce, protože přišla z venku a hned měsíční miminko hladila po tváři. Prý jí dovezl známý, že nikde nebyla. Vysvětlila jsem jí, že zamykala a že sahala na kliku od paneláku a že si otevřela dveře od auta a podle mě je prostě neměla čisté, protože kdo tyhle věci myje? To je opravdu problém si ty ruce umýt, když přijde z venku?
Prý jsem jí i urazila, když jsem řekla jak se partner stará hezky o ní a mojí mamku, že je všude vozí, když potřebují.
Mojí mámku vozí na oční, měla nádor za okem a když jí to rozkapou, tak nemůže hned řídit, ale tchyni vozí i pro kytku do jiného města. Na to neřeknu ani popel, i když by mohl být raději s námi doma. Urazilo jí to prej, protože to je jako bych řekla, že se ona o nás nestará. To jsem vůbec neřekla. Ona prý čte mezi řádky, tak jsem jí řekla, že čte mezi řádky pěkně blbě. Taky čtu mezi řádky, ale nepoužívám moje domněnky proti ní. Opravdu se s ní nedá ani moc bavit, když ze všeho vyčte to nejhroší. To není ojedinělý případ.
Navíc urazila mojí mámu i moje kamarádky během toho rozhovoru. Já jsem nic takového neřekla. Partner byl na mojí straně. Pak začala tu svojí písničku, že to měla v životě těžké a že byla na kluky sama. Tak jsem jí řekla, že moje máma na nás byla taky sama a že jsem ráda, že to nepoužívá proti mě, aby mi zavřela pusu. To jí nevonělo. Dokonce i celou dobu brečela. Je to padesátiletá ženská. proboha. Tohle funguje na partnera, proto se s ní nepouští do křížku. Začne brečet a je po jejím. Vyčetla mi, že si neříkám ani o rady. Stejně mi je dává pořád sama … příklad : doufám, že malá s váma nespí.. apod. Moc ty rady nechápu, nic z toho nevyplývá…proč a nač.
Navíc jsem jí řekla, že jí moc děkuju jak vychovala svého syna, ale že teď jsme rodiče my, že my rozhodujem, že může říct svůj názor, ale že když to budeme dělat jinak, tak by to měla respektovat, že si svoje děti vychovala podle svého a teď je řada na nás a hotovo.
Doma se pořád hádá s tchánem, asi pak s náma pak neumí jednat jinak a kolikrát se na mě zbytečně oboří a řekne něco ošklivého.
Je toho tolik, co bych ještě chtěla napsat, ale šest let se sem nevejde. Teď jsem ve stádiu, že bych kolikrát sbalila kufry, jen abych jí už neviděla, ale to nejde. Jak s ní mám vyjít, když se hned urazí, že není po jejim a kompromis jí nevoní? Teď je uražená a čeká až se omluvim, ale víte, co?
Ustoupim teď a pak nám bude dítě vychovávat jak nechceme a máme mlčet do kdy? Chtěla jsem to utnout v zárodku. Je to škoda, v jádru je hodná, ale neposlouchám buzeraci od svojí mámy, tak proč bych měla od ní a proč bych jí měla poslouchat?
K tý procházce bych chtěla ještě říct, partner byl u souseda už s malou a já se mohla podívat z okna. Jdeme na to pomalými krůčky. Jednou bych chtěla, aby spala i u tchyně, ale chtěla bych to, až na to budu připravená já. Vim, že bude dobrá babička. Jen nevím, jestli mám chuť náš vztah ještě spravovat.Příspěvek upraven 05.08.22 v 00:51

Za me jsi řekla co jsi chtěla a toho bych se držela. Když polevite, tak to bude pokračovat. Já třeba nemám problem s manželem, toho jsem i samotného vysílala na procházku s infem kdy má přijít kvůli mliku, ale kohokoliv dalšího ne. Dodneška mi není prijemny nechat u nich kluka a to má 4 roky. Já pockala do věku, kdy byl schopny se sám bránit tlaceni do věci - napr jidlo, hraní atp. U holky jsem klidnější, protože mi nikdo den po porodu nevypravel jak si ji bude brát a já budu zůstávat doma (fakt ideální pro ženskou s hormonama na vrcholu ) moje tchyně se furt opakuje dokola a za 15 let ji muzu dělat divadelní nápovědu. Její děti ji taky nemuzou vystat. My se teda o ni doma prakticky nebavíme, protože názor máme stejný tak není důvod se hádat. Manžel hodně respektuje a přejímá postoj k výchově a manipulaci - hlavně u miminek, u starších diskutujeme, protože tam už je to jiný level. Jinak můžeš ji při další konfrontaci říci, ze to a to pro tebe nejí schůdné, ale navrhuješ kompromis takový a makový. Aby neslysela jen znění kompromisu a necekala, ze te dotlaci dal přes ne. Viz prochazka. Necítím se na to a nechci, ale navrhuju kompromis, ze půjde s vama. Když nebude chtít, tak smula. Určitě jsi ji svůj pocit několikrát rikala, ale at to zazní i přesně v ti chvíli. Pokud nechápe, je natvrdla a má smůlu. Mohla jsi hranici postupně posouvat - pocka s dítětem u obchodu než vezmes chleba, příště muže jet pomalu napřed a ty je dozenes až nakoupis atp. Kdo chce vše tak nemá nic hlavně se drzte s partnerem dohodnuteho scénáře a nepolevujte. Jinak návštěvu 3× týdne tu samou na kterou se netesim bych zakázala velmi rychle. Předpokládám, ze se u vás vykydne na cele odpoledne a ty nemůžeš poradně nic - uklidit, uvařit, jít si odpočinout, dělat nějaký koníček když dítě spi atp.

@Jogrr píše:
Snad taky jednou budes tchyne a nejaka podobne mila nevesta Ti da ochutnat stejneho chovani.

Tohle je kec, zakladatelka rozhodně nevypadá na nějakou Zoro mstitelku, co nemůže bábu vystát a pomlouvá ji tu. Ale její tchýně je extovní materiál. Zakladatelka to píše docela střízlivě.