Nenávidím své těhotenství

Anonymní
27.10.20 01:14

Nenávidím své těhotenství

Jsem už vážně zoufalá, doufám že nejsem jediná co to tak cítí.
S partnerem jsme miminko plánovali, že se začneme snažit, a vyšlo nám to na první “dobrou”. Nejdříve jsem byla strašně šťastná, plánovali jsme svatbu, už jsem miminko i ze srandy pojmenovala, a bylo to krásné do 8tt, než mi gynekolog řekl, že na ultrazvuku vidí dvojčata..
Já nevím proč, ale jako by se mi v tu chvíli zhroutil svět, začala jsem to nenávidět a každý den jsem si začala tajně přát abych potratila :,( nevím proč, ale najednou se vytratila všechna ta radost z toho.
Partner je šťastný, a naopak se mě snaží povzbudit, ale já mu o svých pocitech neříkám, nechci ho tím znepokojit..
Ale každý den se budím s myšlenkou, ze by bylo lepší kdybych nikdy neotěhotněla, že ty děti nechci, a že tenhle “stav” absolutně nenávidím a že bych si přála aby se to nestalo.
Nevím jestli je možné, že hormony až takhle pracují, ale mám z toho opravdu úzkosti, jako bych ty děti začala nenávidět, a vlastně i celé těhotenství a partnera (který je zlatý, nikdy neudělal nic špatného, naopak ve všem dělá maximum)
Přemýšlím o pomoci psychologa ale bojím se to partnerovi říct :(

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
1923
27.10.20 03:24

Dej si facku! Kdybys jen 1* zažila potrat už nikdy bys něco takového nevypustila z pusy… Ano bude to náročné ake co je jádro pudla? Kde je rozdíl jestli jedno nebo dvě? Myslím že problém bude jinde. Člověk si všechno naplánovat nemůže… Muže si hýčkej budeš potřebovat jeho pomoc.. Po porodu mi napiš jak se tvůj názor na 4y drobky změnil. Uvidíš že bys je nedala za nic na světě… A pokud problémy psychické trvají terapie je namístě. Hodně štěstí

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
21
27.10.20 04:54

Myslím, že máš úplně obyčejný strach. Život se radikálně změní, ale to i s jedním dítětem. Zkus organizaci NA POČÁTKU, možná nějakého psychologa mají a mohla by jses na něj anonymně obrátit.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
8067
27.10.20 05:27

Vyhledej pomoc..můžou to být sice „jen hormony“..ale povykládat si o tom není úplně na škodu.. nicméně, můžeš být ráda, že se vám povedlo na první dobrou bez potratu..co by jiné za to daly..!

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
18549
27.10.20 06:00
@Ufinka87 píše:
Dej si facku! Kdybys jen 1* zažila potrat už nikdy bys něco takového nevypustila z pusy… Ano bude to náročné ake co je jádro pudla? Kde je rozdíl jestli jedno nebo dvě? Myslím že problém bude jinde. Člověk si všechno naplánovat nemůže… Muže si hýčkej budeš potřebovat jeho pomoc.. Po porodu mi napiš jak se tvůj názor na 4y drobky změnil. Uvidíš že bys je nedala za nic na světě… A pokud problémy psychické trvají terapie je namístě. Hodně štěstí

A ty si dej ty facky rovnou dve.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
27.10.20 06:21

Včera jsem byla takto s kamarádkou čeká první a pořád mi tvrdí že je to dítě pro ni jenom věc a nevy jestli ho bude mít vůbec ráda a podobné věci já toto zas nechápu takové vyjadřování. take jsem s toho byla v šoku když řekla asi bych byla radši kdyby potratila.pak jsem celý večer z tohoto byla rozhozená. dite je to nejkrásnější co život dá. teda aspoň pro mě.

  • Citovat
  • Nahlásit
514
27.10.20 06:22
@Ufinka87 píše:
Dej si facku!Kdybys jen 1* zažila potrat už nikdy bys něco takového nevypustila z pusy… Ano bude to náročné ake co je jádro pudla? Kde je rozdíl jestli jedno nebo dvě? Myslím že problém bude jinde. Člověk si všechno naplánovat nemůže… Muže si hýčkej budeš potřebovat jeho pomoc.. Po porodu mi napiš jak se tvůj názor na 4y drobky změnil. Uvidíš že bys je nedala za nic na světě… A pokud problémy psychické trvají terapie je namístě. Hodně štěstí

Fakt ti přijde vhodný ženský, s kterou mlátěj hormony o zem říkat ať si dá facku? Jestli spíš facku nepotřebuješ ty. Stačilo by jí napsat jen tu část po tý větě s fackou. Bylo by to pro ni fakt přínosnější!

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
27.10.20 06:25
@Anonymní píše:
Jsem už vážně zoufalá, doufám že nejsem jediná co to tak cítí.
S partnerem jsme miminko plánovali, že se začneme snažit, a vyšlo nám to na první “dobrou”. Nejdříve jsem byla strašně šťastná, plánovali jsme svatbu, už jsem miminko i ze srandy pojmenovala, a bylo to krásné do 8tt, než mi gynekolog řekl, že na ultrazvuku vidí dvojčata..
Já nevím proč, ale jako by se mi v tu chvíli zhroutil svět, začala jsem to nenávidět a každý den jsem si začala tajně přát abych potratila :,( nevím proč, ale najednou se vytratila všechna ta radost z toho.
Partner je šťastný, a naopak se mě snaží povzbudit, ale já mu o svých pocitech neříkám, nechci ho tím znepokojit..
Ale každý den se budím s myšlenkou, ze by bylo lepší kdybych nikdy neotěhotněla, že ty děti nechci, a že tenhle “stav” absolutně nenávidím a že bych si přála aby se to nestalo.
Nevím jestli je možné, že hormony až takhle pracují, ale mám z toho opravdu úzkosti, jako bych ty děti začala nenávidět, a vlastně i celé těhotenství a partnera (který je zlatý, nikdy neudělal nic špatného, naopak ve všem dělá maximum)
Přemýšlím o pomoci psychologa ale bojím se to partnerovi říct :(

Vim o cem mluvis, ja mela toto dokonce u jednoho. Rekli jsme si ze se prestaneme hlidat, ono to vyjde kdo vi kdy. A ono to vyslo hned. Propadla jsem silene panice, ze uz s tim nic neudelam, ze to nemohu zmenit, chtela jsem to vratit, a na jsem na to hrda, ale kdyz jsem zacala krvacet tak jsem se vnitrne radovala. Syn se ale nepustil a chtel tu byt dal. Cestu jsem si k nemu nasla az ke konci tehotenstvi.

  • Citovat
  • Nahlásit
1087
27.10.20 06:34
@Anonymní píše:
Jsem už vážně zoufalá, doufám že nejsem jediná co to tak cítí.
S partnerem jsme miminko plánovali, že se začneme snažit, a vyšlo nám to na první “dobrou”. Nejdříve jsem byla strašně šťastná, plánovali jsme svatbu, už jsem miminko i ze srandy pojmenovala, a bylo to krásné do 8tt, než mi gynekolog řekl, že na ultrazvuku vidí dvojčata..
Já nevím proč, ale jako by se mi v tu chvíli zhroutil svět, začala jsem to nenávidět a každý den jsem si začala tajně přát abych potratila :,( nevím proč, ale najednou se vytratila všechna ta radost z toho.
Partner je šťastný, a naopak se mě snaží povzbudit, ale já mu o svých pocitech neříkám, nechci ho tím znepokojit..
Ale každý den se budím s myšlenkou, ze by bylo lepší kdybych nikdy neotěhotněla, že ty děti nechci, a že tenhle “stav” absolutně nenávidím a že bych si přála aby se to nestalo.
Nevím jestli je možné, že hormony až takhle pracují, ale mám z toho opravdu úzkosti, jako bych ty děti začala nenávidět, a vlastně i celé těhotenství a partnera (který je zlatý, nikdy neudělal nic špatného, naopak ve všem dělá maximum)
Přemýšlím o pomoci psychologa ale bojím se to partnerovi říct :(

Ženy během těhotenství by měly mít upravenou svepravnost. Jsi toho důkaz… za budou 2 na a co? Nezblazni se…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
27.10.20 06:37

Měla jsem to stejně, taky jsem otehotněla na 1.dobrou, a už to začlo ve mě pracovat.. litovala jsem toho a lítali mi hlavou myšlenky, že kdybych potratila tak se vlastne nic nestane a uleví
se mi. Po 1.screeningu, kdy jsem to vše viděla, a viděla přítele jak se těší tak se to uplne otočilo. Teď jsem v 24.tt a začínám se těšit, občas mi hlavou projdou špatný myšlenky, ale je to ze strachu. Uvědomuju si, že je to ohromná odpovědnost se o to maličké postarat. Až tě začne kopat atd. Tak se to v Tobě otočí :) Hodně štěstí

  • Citovat
  • Nahlásit
1087
27.10.20 06:43
@Bafonek píše:
Fakt ti přijde vhodný ženský, s kterou mlátěj hormony o zem říkat ať si dá facku? Jestli spíš facku nepotřebuješ ty. Stačilo by jí napsat jen tu část po tý větě s fackou. Bylo by to pro ni fakt přínosnější!

Na probrani je to vhodný a účinny. MUSI to zvládnout. Ne ze sebe dělat kopretinku..

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
868
27.10.20 06:45

Objevilo se to u mě u tretiho, nevím jestli to mas podobny. Ale říkám si dvě by stačily, pořad ze holcicka by mi chybela… Je to krasny To jo. Ale skoro vše je na me. A do budoucna tu budou tři rodiny až vyrostou, budou chtit babicku pro své děti atd. Možná té děsí ta práce kolem nich a ze se to neda vrátit ta velká změna vlastne na pořad. Děti At už jedno nebo dvě ti ale odrostou a pak to je dobrý. Je to hezky dvojcatka. Drz se snad té to přejde a budeš mít jen radosti. Protože je to starost ale
I radost vážně. Ať vše probíhá jak má. :hug:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1087
27.10.20 06:45
@Anonymní píše:
Měla jsem to stejně, taky jsem otehotněla na 1.dobrou, a už to začlo ve mě pracovat.. litovala jsem toho a lítali mi hlavou myšlenky, že kdybych potratila tak se vlastne nic nestane a uleví
se mi. Po 1.screeningu, kdy jsem to vše viděla, a viděla přítele jak se těší tak se to uplne otočilo. Teď jsem v 24.tt a začínám se těšit, občas mi hlavou projdou špatný myšlenky, ale je to ze strachu. Uvědomuju si, že je to ohromná odpovědnost se o to maličké postarat. Až tě začne kopat atd. Tak se to v Tobě otočí :) Hodně štěstí

No zodpovědnost to ano. Tam jde k to, jak si žila a v čem té vychovali. Pokud na zodpovědnost a péči o své bližní nejsi zvyklá, bude to pro tebe šok no.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
444
27.10.20 06:49
@Ufinka87 píše:
Dej si facku! Kdybys jen 1* zažila potrat už nikdy bys něco takového nevypustila z pusy… Ano bude to náročné ake co je jádro pudla? Kde je rozdíl jestli jedno nebo dvě? Myslím že problém bude jinde. Člověk si všechno naplánovat nemůže… Muže si hýčkej budeš potřebovat jeho pomoc.. Po porodu mi napiš jak se tvůj názor na 4y drobky změnil. Uvidíš že bys je nedala za nic na světě… A pokud problémy psychické trvají terapie je namístě. Hodně štěstí

Tohle ji fakt nepomuze. Je hodne rozdil, jestli jedno nebo dve. Uprimne napsala, jak se citi. Vsechno je pro ni nove, ma strach, jak to bude zvladat, hormony pracuji a mit kolem sebe lidi, kteri ji budou valit do hlavy kliny, ze je sobec ted nepotrebuje…

Zakladatelko, urcite si o tom zkus s nekym promluvit, s kamaradkou, mamkou, terapeutkou. Nech si tady poradit od jinych maminek dvojcat. Jsi jen vydesena z nove situace a nakonec vsechno bude dobre. Jen potrebujes trochu casu, abys v sobe vse zpracovala. Drzim palce, at se brzo dokazes z deti radovat.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
41
27.10.20 06:51

Je úplně normální co cítíš, máš strach, je to něco nového čekat dítě, natož 2. Určitě se nestyď, vyhledej psychologa. V téhle době to není problém online, rozebere to s tebou, uleví se ti. A neboj, určitě všechno zvládneš! :hug: Jen na to nesmíš být sama.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama