Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Tak já kdybych ležela v nemocnici, tak to rodiče ví hned a ne až když mi sami zavolaji
Máte ten vztah nějaký divný.
Záleží na vašich vztazích. Ano, moje mamka by přijela i kdyby neměla cestu kolem, je plašan. Nicméně já, kvůli otřesu mozku bych do nemocnice nikoho netahala, zvlášť ne v období chřipkové epidemie…
Aha, časová posloupnost ![]()
Máma volá, že prý pojede kolem a že by se stavila - v takový „vhodný“ čas na návštěvu Říkám, nebude nikdo doma, jsme v práci (někteří i mimo město)
Za čtyři dny se mi stal úraz - máma o tom ví, volala jsem jí to
Ona nic, a najednou od syna telefon, že se stavila máma a nechala mi tu kytku a zas odjela - takže vlastně přijela, a niž by mi to řekla, a to věděla, že ležím v nemocnici
nechápu její chování, jsem z toho rozmrzelá
@radkka píše:
Záleží na vašich vztazích. Ano, moje mamka by přijela i kdyby neměla cestu kolem, je plašan. Nicméně já, kvůli otřesu mozku bych do nemocnice nikoho netahala, zvlášť ne v období chřipkové epidemie…
tady nic není, návštěvy normálně jsou
@Anonymní píše:
tady nic není, návštěvy normálně jsou
Že návštěvy jsou neznamená, že není riziko vyšší. Omdlela jsem v životě mockrát a ležela s otřesem mozku v nemocnici, všem jsem návštěvu vumluvila, máma se nedala, ale i bez ní bych to zvládla, vždyť o nic nejde ![]()
@radkka píše: Že návštěvy jsou neznamená, že není riziko vyšší. Omdlela jsem v životě mockrát a ležela s otřesem mozku v nemocnici, všem jsem návštěvu vumluvila, máma se nedala, ale i bez ní bych to zvládla, vždyť o nic nejde
No úplně ne, mám nějaký blbý nález na CT mozku, asi mne hned nepustí, musím na další vyšetření
@Anonymní píše:
Ahoj, potřebuju názor - já to špatně snáším, ale třeba jsem rozhozená ještě z úrazu.V rodině máme hodně velké problémy, které se řeší až u soudu. Při jednom jednání se mi udělalo špatně a zkolabovala jsem, spadla a mám otřes mozku, ležím už třetí den v nemocnici. A do toho máma, která bydlí 120 km daleko, že jede přes naše město na výlet a že se jeden den v poledne (ve všední den) staví a prý jestli nejsme doma. Nejsme, jsme v práci, já ve špitále. A že mi přiveze kytku k svátku, který jsem před měsícem měla. Takže opravdu jela, nechala mi u nás doma kytku (naštěstí byl doma zcela náhodou syn, jinak by ji asi nechala na schodech) a zase jela dál (prý) na výlet. Ale je to divné, přes nás se fakt na výlet nejezdí. A do nemocnice za mnou ani nezašla. Je mi z toho dost smutno, když ona potřebovala, tak jsem jela 150 km a vezla ji na zákrok, čekala na ní, upravila podle toho program. Recipročně nic. Výlet je pro ni přednější. Já na tom zdravotně nejsem dobře, je nějaký nález, musím na další vyšetření.
Jsem přecitlivělá z úrazu anebo byste čekaly taky, že se vlastní máma bude víc zajímat?
An.
Hele evidentně máte divoký vztahy. Moje máma by třeba pokud možno nevěděla, že jsem v nemocnici a o její návštěvu bych nestála. Takže těžko říct, jak je to mezi váma, že…
@Anonymní píše:
No úplně ne, mám nějaký blbý nález na CT mozku, asi mne hned nepustí, musím na další vyšetření
A to jsi mamce řekla? Jako já chápu, že tě to mrzí… Ne, že ne.
Ať to není nic vážného ![]()
A proč prostě mámě nezavoláš? Věřím tomu, že si to po telefonu vysvětlíte… Lidi spolu dneska vůbec málo mluví… ![]()
Asi to mám z toho úrazu posunutý, ale ležet ve nemocnici a vědět, že teda někdo náhodou jede kolem a nechá vám kytku na schodech k bytu… čertví kdy mě pustí…
Nevím, já bych teda za tím člověkem do nemocnice jela - ale asi to mám jinak.
Mě by to třeba mrzelo strašně. Moje mamča, kdyby se dozvěděla, že jsem v nemocnici, tak všeho nechá a okamžitě tam jede, a to i kdyby to nebylo nějak vážné a i kdyby byla 200km daleko
Za dcerou bych jela kamkoliv a kdykoliv a kvuli cemukoliv, moje mamka taky ![]()
Dokážu si to představit. Mám takový vztah s ženou mého otce.
Jezdí do našeho města (cca 70km), jde do místního kostela a pak jede domů. Když se náhodou o tom zmíní, tak neměla čas. Jednou nadchla děti, že přijede, dva dny předtím nám volala, že nejede a nakonec zde (ve městě našeho pobytu) stejně byla a nestavovala se.
Běžně nám nechává věci u někoho. Nicméně není to moje máma.
Nedovedu si představit nechat dceru takto svému osudu. Nechat ji v nemocnici s obavami, co bude dál. 120 km není v tomto případě taková dálka. Možná je tvá máma tvrďas, možná se bojí a reaguje takto. Dokud si nepromluvíte, asi nebudeš vědět proč to tak je. Ať ti to vyšetření dopadne dobře. ![]()
Ahoj, potřebuju názor - já to špatně snáším, ale třeba jsem rozhozená ještě z úrazu.
V rodině máme hodně velké problémy, které se řeší až u soudu. Při jednom jednání se mi udělalo špatně a zkolabovala jsem, spadla a mám otřes mozku, ležím už třetí den v nemocnici. A do toho máma, která bydlí 120 km daleko, že jede přes naše město na výlet a že se jeden den v poledne (ve všední den) staví a prý jestli nejsme doma. Nejsme, jsme v práci, já ve špitále. A že mi přiveze kytku k svátku, který jsem před měsícem měla. Takže opravdu jela, nechala mi u nás doma kytku (naštěstí byl doma zcela náhodou syn, jinak by ji asi nechala na schodech) a zase jela dál (prý) na výlet. Ale je to divné, přes nás se fakt na výlet nejezdí. A do nemocnice za mnou ani nezašla. Je mi z toho dost smutno, když ona potřebovala, tak jsem jela 150 km a vezla ji na zákrok, čekala na ní, upravila podle toho program. Recipročně nic. Výlet je pro ni přednější. Já na tom zdravotně nejsem dobře, je nějaký nález, musím na další vyšetření.
Jsem přecitlivělá z úrazu anebo byste čekaly taky, že se vlastní máma bude víc zajímat?
An.