Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
To, že tě něco lidsky zasáhne, není neprofesionální, ale normální. Jsi člověk, ne robot, a empatie není slabost. Schovala ses, rychle ses vzpamatovala a pokračovala dál, to je profesionalita. Dát najevo emoci tě nedělá horší v tom, co děláš. Naopak, cynismus bez citu by tě časem sežral.
Pokud na tom chceš zapracovat, zkus si po náročných výsleších zavést rutinu, která ti pomůže ventilovat emocex třeba krátkou pauzu, fyzický pohyb nebo klidné dýchání. Můžeš se taky obrátit na kolegy nebo odborníky na supervizi, aby ti poradili, jak zpracovávat emoce a nastavit hranice. Trénink zvládání takovýchto situaci tě může posílit, ale cílem není přestat cítit, jen to zvládat líp, což dle mého zvládáš poměrně dobře ![]()
@Anonymní píše: Více
tak jesti jsi u toho byla schopna psát, tak se to dá pochopit… mně se to teda nikdy nestalo, ale zle mi bylo dostkrát
a párkrát mi vytryskly slzy ve stresové situaci s vedením, což je taky dost neprofesionální
dívej, nejsme stroje
lepší, jak kdyby to vyslýchal někdo, kdo je absolutně bezcitný a neempatický
mám takového jednoho kolegu a u toho bych na výslechu fakt požádala o změnu vyšetřovatele ![]()
Klíííd, nic se nestalo…
(PS : ptala jsem se na to psychologa, říkal, že nejjednodušší rada je okamžitě odvrátit zrak a ihned myslet na vlídnou úplně jinou připravenou myšlenku z oblasti, co máš ráda - a dýchat… zkus to příště ![]()
@Anonymní píše: Více
Proto bych nemohla pracovat na Ospodu apod. Na VŠ jsem v oblasti syndromu CAN nemohla číst některé kazuistiky. Taky jsem si nad těmi skripty pobrečela
Máte možnost terapie. Určitě to tam prober. Je dobré, že nejsi stroj.
Podle mě je to hezký, ukazuješ, že jsi člověk.
Hele mě se stalo, že jsem při rozhovoru v nové škole pro syna byla úplně rozložená. V jednu chvíli se mi chtělo brečet. A ta učitelka se zvedla, objala mě a řekla mi, že jsem skvělá máma a bylo to to nejmilejší, co jsem kdy zažila.
@Anonymní píše: Více
A víte, že jste možná jediný člověk na světě, který tímhle tomu chlapci ukázal, že má nějakou hodnotu, že si tohle nezasloužil, že s ním někdo soucítí a že na něm někomu může záležet? Máte v popisu práce pomáhat a chránit. Dost možná jste pomohla víc, než si myslíte. Takže za mě vás „neprofesionalita“ vaší reakce nemusí vůbec trápit. Ten kluk ze všeho nejvíc potřebuje lidi, kteří se chovají jako lidi. A to jste vy udělala…
Myslím, že se nemáš zač stydět. Jsme jen lidé a ne roboti.
Projevila ses jako empatická žena, která má srdce na správném místě… ![]()
A to, že si toho všiml ten klučina není vůbec na škodu. Ba právě naopak. Určitě to bral jako velké soucítění a pochopení v jaké težké situaci se nacházel.
Stydím se za sebe. Jsem cynik a většina věcí v práci mě spíš otravi, ale dneska jsem to nezvládla. Vyslychala jsem kluka, co ho osklive tyrala matka. Neudržela jsem to a na chvíli mi začaly téct slzy. Schovala jsem se za PC, ale i tak to každý viděl - ten kluk, pracovnice OSPODu i kolega policajt. Stydím se, jak jsem neprofesionální. Za chvíli jsem to rozdychala a jela dal. Ale jak na tom zapracovat, aby se to už nestalo?