Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
My jedeme respektujici výchovu, s pubertaky se téměř na všem domluvíme. Popravdě ale toto nastavovat ve 14 je dost pozdě. Asi bych si s ním sedla, domluvila se, co je z jeho pohledu ok a co z tvého. Asi budeš muset ty i on trochu ustoupit. Pokud po domluvě stejně neplní, tak domluvu zpřísnit. Ocenit ale snahu.
Takhle, snazila bych se nastavovat pravidla, která mají smysl a duvod. A nastavovat je tak, aby byla rozumně splnitelná.
Ten kamarad, vadi ti, ze je u vas nebo ze se s nim syn stýká? Budou se scházet venku, takže řešení nula. Zakazovani kamaradu se bohuzel povetsinou míjí ucinkem, tuplem v pubertě…to chtelo vic nějaké principy vštěpovat v minulosti, aby se syn vic zamyslel, co mu kdo da nebo ne ![]()
Bojis se, ze bude třeba krast? Promluv o tom otevřeně, mas-li k tomu důvod, a pokud neco zmizí, uhradí to syn s vedomim toho, ze ho tam privedl.
Vypnuty mobil, jak casto ho nahanis a proc? Ceho se bojíš? Opet bych synovi zkusila vysvetlit své duvody, pripadne se dohodnout na pro nej akceptovatelny řešení (prozvonit po příchodu domů třeba, ale opravdu to musí být? Proc je to důležité, a jaka obava te k tomu vede?).
Sama jeste nevim, jak budu jednou resit treba ty pozdni prichody ![]()
Zatim to mam tak, ze je mi vcelku jedno, jestli z venku dorazi v sest, v sedm nebo v půl osmý. Vi, ze do deviti musi byt po veceri a v klidovym režimu, zatim ho nenapada prijit o půlnoci. Kdyby prisel pozde, pravdepodobne by sel spat bez večeře, protoze se u nás večeří maximalne v osm ![]()
Příspěvek upraven 19.03.25 v 20:13
Take se hure dovolavame detem. Kdyz potrebuji, volaji nam
, musime to respektovat. Paradoxne lepe komunikuji pres sms ve skole, ale s prichodem domu je to konec. Telefon zustava v tasce, jdou si delat vlastni zajmy.
Zvani kamaradu bez dovoleni se u nas nedeje, hodne ucime deti opatrnosti, zatim se to dari. Pokud je kamarad s problemem, take by mi to vadilo..
Nenastavuju toto ve 14 letech, ale už daleko dříve, ale poslední dobou stávkuje a dělá, co tu výše zmiňuji. Už nevím, jak dál, telefon má zabaveny, ač me to mrzí, ale pořád dokola řešit, že i kdyby se cokoliv dělo, tak se nedovolam
@Anonymní píše: Více
Tak vydrž s tím telefonem. To pocítí, tak si snad dá následně pozor.
@Winter garden píše: Více
Kamarad je problémový i nedávný incident s nějakým rokem a rozbitým telefonem. No, takový kamarád by pro mě nebyl kamarádem. Jednou se může stát, že bude můj syn do něčeho namoceny a bude průšvih, však i skrz těch návštěv si to nepřeji
@Sandra277 píše: Více
Budu se snažit, telefon je pro něj stredobod vesmíru, tak snad to pocítí
@Anonymní píše: Více
Tak když nebude mít telefon tak už se tuplem nedovolas a už vůbec nebudeš vědět kde je
.
Já mám pořád vypnute volání. V jeho věku taky. Nesnášela jsem když se naši trefili to vyučovací hodiny. Bylo to trapný a neslušný k učiteli. Takže jsem měla a mám jen vibrace. V práci mě to taky ruší.
Spíš bych si položila otázku. Proč to nechce zvedat? Má možnost zavolat pak? Nemůžeš být pro něj moc histerická, vyčítavá? Dáváš mu prostor se do telefonu vyjádřit nebo rovnou spustiš lavinu výčitek a křiku. To se pak těžko komunikuje když někdo na druhé straně odmítá poslouchat
. Nebo k vysvětlení nedá žádnou šanci.
S kamarádem to je blbí, no. To je trochu schválnosti. Zase ale. Co syna vede k tomu ti nerict, že si někoho přivede. Proč ti to nechce říct? Nějaký důvod to mít musí, a ten budeš asi muset hledat u sebe ![]()
@Anonymní píše: Více
ja ti fandim. Pravidla jsou dulezita. Pubos mel odobi, kdy „kamaradil“ s lidmi, co maj fotky jako podezreli u fizlu. Dulezita je duslednost.
Telefon bych mu vratila stim, ze by me opravdu potesilo, ze se bude vice snazit byt na prijmu. A chvalit kazde zlepseni. A brat to s rezervou. Koho se ptam, tak to neni idealni. Ja sama na telefonu nevisim, doma sundavam i chytre hodinky, takze kolikrat prijede muz, ze “nam” vsem volal a nedovolal se.
U kamarada vis ty sama, jak to je.
@Mar__tanka1983 píše: Více
Ano vadí mi, že se s nim styka i ze k nám jde neohlasene. Ten kluk ma problémy s chováním a incidenty venku, jemu je též 14. Upřímně mam strach, že jednou nedej bože bude do nějakého incidentu zapletený, ač mu furt vysvětluju, že mu nic dobrého kamarád do života nedá, akorát problémy. Proto má obava, co tu píšu. Snad mě chápete
@Anonymní píše: Více
Nezveda, protože to neslyší, má telefon úplně ticho a kdyz se mu snažím dovolat tak pari hry na pc nebo je venku. Tot je ten důvod. A zpět nezavola. Taky se mi stalo, když měl být do určité hodiny doma a nebyl, tak jsem musela volat mamce kamaráda a pak mi už zavolal. Jeho vysvětlení, neslyšel jsem tel a zapomněl jsem, že jsem měl být doma
@Anonymní píše: Více
No a co to vyjadrovat přesněji?
Tedy, nevadi, ze tu máš kámoše, vadí, ze tu mas tohoto kamose. A jasné proč a ceho se opravdu bojíš (ze kamos to a to, a ze nechces, aby i jeho jednou privezli policajti, treba).
Jinak s telefonem chapu. My treba name doma jeste tlacitkovy a kdyz dela s mobilem blbiny, tak mu bud pres rodicovskou kontrolu vypnu hry nebo vyfasuje na par dni tlacitkovy, s tim, ze az se nauci sve nebohe, strachem szirane, matce zvedat hovory, dostane zpet i dotykáč.
Na druhou stranu, v nekterych ohledech je to uz malej dospelej, manzelovi taky nezabavujes mobil na tyden, kdyz ti to nezvedne, ne?. Hledas jine cesty. Zkusila bych je hledat i u syna.
Jak jsme my starší vůbec to dětství přežili bez telefonu. Měli bychom být všichni mrtví. ![]()