Nespokojenost v těhotenství

Anonymní
15.7.20 17:07

Nespokojenost v těhotenství

Dobrý den, ahoj,
trochu se i stydím tuto diskuzi zakládat, ale nenapadá mě kde jinde se zeptat… Mám po svatbě, s manželem jsme se dohodli, že se začneme snažit o miminko, trvalo to cca půl roku než se zdařilo a teď jsem ve 13tt. Měla bych být šťastná, že nám to šlo přirozeně a vlastně i rychle, ale najednou nejsem :( Zdá se mi, že lidi v mém okolí mají větší radost než já… Hlavou se mi pořád honí myšlenky, že už nikdy nebude nic jako dřív, nebudu se moci rozhodnout a zničehonic někam odjet… Nedokážu si představit jak se o ní/něj (ještě nevíme jestli je to holčička nebo kluk) budu starat. Čím více nad tím přemýšlím, tak si říkám, že druhé dítě už chtít nebudu… Už mám za sebou 1. screening a všechno se zdá být v pořádku, ale pořád nepřichází pocity radosti, nakupovat taky ještě nic nechci protože se mi to zdá brzy… Má někdo podobnou „zkušenost“ jako já? Jak jste to řešili? Pomohla by třeba i návštěva psychologa? :/
Děkuji za odpovědi

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

3000
15.7.20 17:12

Klid… za mě normalka. Je to cele takové virtuální… až ucitis pohyby, bude to víc skutečné. Taky jsme s manželem dělali dítě s rozumu… teď si říkám, ze jsem pořád premyslela nad tím, ze si nedovedu představit mít dítě a teď si nedovedu představit ho nemít :) až to bude skutečné a budes to prožívat, bude to jiné… ;)

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
15.7.20 17:13

No, manžela nemám, ale přítele, jinak mi to přijde jak když mluvíš z duše. Jenže mě to propadlo tak v druhé půlce těhotenství a už jsem měsíc před porodem a pocity se jen prohlubují :( já jsem se dokonce obrátila na psychiatra… Ale nepomohlo mi to. Vůbec. Jen řeči, jak mám být vděčná, že je to malé zdravé, jak to určitě zvládnu a vlastně se tam jen vypovídám…
No, jak to tady znám, obávám se reakcí typu, proč sis to dítě dělala, to sis měla uvědomit dřív atd atd. Hodně sil. Radu nemám, jen, že tě naprosto, e naprosto chápu…

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
15.7.20 17:22

To mě mrzí :/ snad se to porodem všechno změní… Děkuji za odpověď a podporu, takové reakce taky čekám ale těžko jsem si to mohla rozmyslet dříve když jsem takové pocity vůbec nečekala :( babička mi pořád říká jak musím být v pohodě, šťastná a usměvavá ale to doopravdy nejde protože mě vůbec nic nebaví a pak si to akorát začnu vyčítat kvůli tomu malému abych mu neubližovala :/

  • Nahlásit
  • Citovat
19
15.7.20 17:31

Mela jsem stejne, akorat holcicka byla zatim neplanovana, ale chtena :) mame ji doma necele dva mesice a ano, vsechno je vzhuru nohama, najednou je chte nechte na prvnim miste vzdy ona. Ale zaroven je to velika laska :srdce: pomohlo mi a porad mi pomaha se nekomu sverit a vypovidat, rict jak to skutecne citim. A jsem prekvapena kolik maminek v mem okoli to citilo stejne. Takove to idealni tehotenstvi a materstvi, kdy zaris stestim laskou optimismem a prozivas nejlepsi obdobi sveho zivota je podle me jen v reklamach :D ale je to neskutecne krasne a neskutecne tezke zaroven a je to podle me normalni

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
240
15.7.20 17:37
@Anonymní píše:
No, manžela nemám, ale přítele, jinak mi to přijde jak když mluvíš z duše. Jenže mě to propadlo tak v druhé půlce těhotenství a už jsem měsíc před porodem a pocity se jen prohlubují :( já jsem se dokonce obrátila na psychiatra… Ale nepomohlo mi to. Vůbec. Jen řeči, jak mám být vděčná, že je to malé zdravé, jak to určitě zvládnu a vlastně se tam jen vypovídám…
No, jak to tady znám, obávám se reakcí typu, proč sis to dítě dělala, to sis měla uvědomit dřív atd atd. Hodně sil. Radu nemám, jen, že tě naprosto, e naprosto chápu…

Radím najít jiného psychologa. Člověk jich může vyzkoušet i 5, než najde jednoho, který mu sedne.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
15.7.20 17:38

Osobně tyhle pocity neznám, ale z vyprávění od několika kamarádek ano - určitě nejsi jediná, neboj. Nepanikař - nebo aspoň ne moc :-) Mateřství je sice celoživotní závazek, starost, omezení… ale hlavně velká, velká radost. To poznáš, až se miminko narodí. Je možné, že ne úplně hned, ale za pár měsíců, až se sehrajete, určitě. Až se na tebe poprvé dítě usměje, řekne máma, dá ti pusu - věřím, že si budeš v tu chvíli jistá, že víc na světě není. A ještě jedna věc - nesnaž se být moc perfektní. Ona touha splnit veškerá očekávání, a že jich v současné době není úplně málo, totiž často pocity, o kterých píšeš, sama vytváří

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
240
15.7.20 17:43

Já jsem teď ve 22. týdnu a i když je Malá vymodlené dítě - snažili jsme se 3,5 roku, tak ty samé pocity mám občas taky. Jak to zvládnu, co všechno bude jinak (odpověď - všechno), jak to zvládnem s manželem jako partneři… Řekla bych, že je to docela normální. Myslím, ale, že by ty pocity měli pomalu odeznívat s tím, jak to malé začne být reálnější, s pohyby, nákupem výbavičky, s přečtením nějakých chytrých knížek - aby ses přesvědčila, že i když to bude těžké, tak se o malé postarat zvládneš.
Psychologa bych vyhledala v případě, kdyby ty pocity neodeznívaly, ale byly silnější a častější.
Hodně štěstí.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
12756
15.7.20 17:55

Ja osobne jsem u prvniho ditete do nejakeho 20tt ani neverila, ze jsem tehotna :mrgreen: nic mi nebylo, bricho nerostlo, pohyby jsem necitila, fungovala jsem 100% normalne a jen me stvali lide, kteri na me chteli brat nejake specialni ohledy, byt jsem to po nich vazne nechtela :mrgreen: No pak se to zlomilo, jak zacalo rust brisko a ucitila jsem pohyby, pak velky UTZ a najednou jsem tehotna byla a to vse ostatni prislo samo. Ja si teda tyto pocity nevycitala, neverila jsem nikdy ve vsezaplavujici blaho hned s tehotenstkym testem :lol: podle me to na psychologa neni, venuj se sama sobe, nakupovat urcite jeste par mesicu pro mimino nemusis-nakupuj pro sebe, venuj se pratelum, partnerovi, sama sobe a uvidis, ze vse prijde v pravy cas :mavam:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
441
15.7.20 18:22

Zdá se mi to logické, jsi na nějaký život zvyklá, jsi nějak nastavená. Dnes, když je život i o něčem jiném, než dřít a mít ty děti, je myslím lehčí mít ráda samotný život. Najednou se ti opravdu bude obracet, dej čas hormonům a lásce k prtěti.
Věřím, že se to přecvakne, že se sebereš a někam pojedeš i s dítětem a to že bude, ti bude dávat obrovský smysl. Zatím je to nehmatatelné. Že se někomu nedaří a vám se zadařilo fakt není důvod k vděku, naopak vyvolává to logicky spousty obav. Zvlášť u lidí co tíhnou k racionálnu a logice :)

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
15.7.20 18:32

U mě se to zlomilo až tak dva měsíce po porodu. Žádná láska na první pohled s mým dítětem. To, jak moc se mi změní život, mi v těhotenství nedocházelo. Do porodu jsem to nějak nevnímala. Pohyby jsem moc necítila-placena vpředu, břicho moc nenarostlo-pribrala jsem šest kilo. Tedka má 18 měsíců a už je s ním sranda, čtvrtý trimestr a nevyspani není pro mě.
Nemám pocit, že bych byla divná. Láska se buduje a roste postupně.

  • Nahlásit
  • Citovat
12756
15.7.20 18:37
@Anonymní píše:
U mě se to zlomilo až tak dva měsíce po porodu. Žádná láska na první pohled s mým dítětem. To, jak moc se mi změní život, mi v těhotenství nedocházelo. Do porodu jsem to nějak nevnímala. Pohyby jsem moc necítila-placena vpředu, břicho moc nenarostlo-pribrala jsem šest kilo. Tedka má 18 měsíců a už je s ním sranda, čtvrtý trimestr a nevyspani není pro mě.
Nemám pocit, že bych byla divná. Láska se buduje a roste postupně.

Asi jsi myslela neco jineho, ale vyraz „ctvrty trimestr“ je naprosto peckozni :palec: :pankac:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
18642
15.7.20 18:42

Zakladatelko, tve pocity nejsou neobvykle a hlavne necekej, ze se hned po porodu objevi nejaky velka laska k diteti. Neobjeví, ale prijde casem, jak budes o dite pečovat, bat se o nej, ono se bude na tebe smat… Nejvic škody zpusobi prehnsna očekávání.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
511
15.7.20 18:46

Měla jsem to taky tak. Neboj se ničeho a věnuj se svým koníčkům, ať přijdeš na jiné myšlenky!

:hug: držím palce.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2903
15.7.20 18:47

@unuděná Výraz čtvrtý trimestr se používá pro první 3 měsíce, kdy mimčo dozrává, koukni na net ;) :palec:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama