Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Smazano
Příspěvek upraven 31.03.18 v 16:55
Možná, že výstižnější titulek by zněl „Nesebevědomý manžel“, to ho asi vystihuje víc…
Mě jednou přítel řekl : Já jsem psychicky unavený. Tak mu říkám, že mu to věřím, nosit v hlavě tolik blbosti, tak to musí být hotovy ![]()
A neni nic, co by ho fakt bavilo a v cem by byl dobry (apson na tolik, ze by mu to prinaselo radost).
uprimne - me tenhle typ lidi nici…
Myslím, že větší péče o něj mu nijak nepomůže. Hrozné je to, že alespoň mě takový lidé vysávají, unavují, je těžké s někým takovým žít.
@Ali-Ali píše:
A neni nic, co by ho fakt bavilo a v cem by byl dobry (apson na tolik, ze by mu to prinaselo radost).uprimne - me tenhle typ lidi nici…
Dobrý je dle mého ve spoustě věcí (jinak bych se asi nezamilovala, že
- je opravdu šikovný na všechny kutilské práce, je takový pečlivý a precizní. Vyloženě moc koníčků nemá - všechen čas teď v podstatě věnuje domu a zahradě…ale radost mu to bohužel příliš nepřináší (mě ano), vidí jen to, co je ještě třeba udělat…
Lidé jsou spolu šťastní, protože se spolu smějí. Navíc, když přítel napíše, že přijede v pět, tak mu napíšu ať přijede v sedm. Volá v sedm, že je na cestě a já mu říkám, že nemusí spěchat, že jsem se odstěhovala a klíče mu nechala v psi boudě a dodám, že je to vtip. V ten moment je rád, že mě má doma
a je spokojený, že jsem se neodstehovala a neopustila ho.
@Puntanella Jako bys mluvila o tom mém. Ten je navíc ještě urážlivý
Jsme spolu přes 15 let, máme tři děti a de facto se nehádáme. On si občas zanadává, já jsem flegmatik, takže to přejdu a nevšímám si toho. Jeho pesimistické výlevy nemá cenu řešit. To prostě nezměním. Abych nezblbla, prostě to nevnímám a hned vytěsňuji. Jinak se daří postupně obrušovat hrany a přizpůsobovat se jeden druhému. Já jsem za ta léta opatrnější, rozvážnější a ne tak lehkomyslná, on naopak konečně pochopí vtip, pozná sarkasmus a nevinnému rýpání se spíš zasměje, než aby se urazil, jak to dělával dřív. Poslední dobou jsem si sama všimla, že už se za ta léta opravdu změnil a že už se opravdu víc směje, než tomu bylo dřív. Pro ty, které by si myslely, že jsem si vzala nějakého morouse a proč to dělám - to že je pesimista neznamená, že to jinak není báječný člověk
Takže já radím - vytrvat a postupně očkovat vtipem a dobrou náladou. (Anonym, protože je to soukromá věc, kterou se mi nechce ventilovat pod vlastním jménem)
Jo, občas když na některé mužské dolehne množství ještě nedokončené práce, tak mohou být docela dlouhodobě skleslí. Mně docela pomohlo se rozhodnout se na tu skleslost ptát jen jednou za týden, pak i za delší úsek (kdyby tam byla fakt nějaká deprese, tak aby neměl pocit, že na něho kašlu), a místo toho se každý den koukat, co má rozděláno a co se mu za úsek povedlo, případně se s ním domluvit, co se za ten den dá udělat - píšeš, že ten tvůj je docela kutil, tak mu za tu danou věc poděkovat, pochválit. Jo a taky jsem byla zvyklá poměrně přesně plánovat moc do daleka a dost to ventilovat, tak jsem v tom (snad) trochu přibrzdila a dost se to zlepšilo. Jako že člověk neví, co bude za rok, zda bude zdravý atd. natož aby měl nad sebou pořád tlak, co se všechno musí stihnout.
@Puntanella píše:
Přeji hezky večer všem:-)jsem tu nová a ráda bych prodiskutovala problém, který mě trápí. Jsem rok vdaná, s manželem jsem celkem čtyři roky. Manžel byl od začátku introvert, ale byli jsme velmi zamilovaní, tak jsem to tak nevnímala. Poslední dobou, řekla bych v podstatě od svatby, vnímám manželův hrozný pesimismus, vůbec není lehké se mu zavděčit, všechno je špatně. Já mám radost z každé maličkosti, on ne. Většinu času myslí jen na negativní věci - na práci (tam má nyní problémy), na finance, na rekonstrukci domu,…, jak „nic nezvládá“. To je jeho častá věta. přitom je šikovný, většinu řemeslných věcí doma si dělal sám, myslím, že ho i dostatečně chválím a starám se o něj. Bohužel mi nepřijde šťastný:-( To mě trápí nejvíc. Vím, že se hodně bojí o budoucnost - o práci, o budoucí děti. Já žiji spíš ze dne na den, i když věci jako rodina apod máme společně vyřešené. Nevím, jestli důvodem jeho skleslé nálady je práce nebo mě už nemiluje nebo má deprese nebo se jen bojí o naší budoucnost. Vím, těžko se asi bude radit…Ale jak činíte muže šťastnými Vy?
Má nějaké koníčky, co ho baví? Baví ho vůbec něco?
Jestli je to jen dočasné, kvůli stresu v práci, tak mu to třeba zkus nějak doma ulehčit, ať si vvíc odpočine. Jestli je to dlouhotrvající, tak by možná měl zajít za terapeutem. Ta jeho věta že „nic nezvládá“ je trochu alarmující, obzvlášť pokud to trvá déle.
Rozhodně si s ním o tomm promluv a řekni, že ti dělá sarosti, že vypadá, že není šťastný a zkuste spolu najít nějaké řešení.
Dobry den. Myslím ze Vám trosku rozumím. Víte, to je proste typ člověka, a v podstatě ho nikdy nezměníte-nepokoušejte se o to, akorát si zadelate na problémy. Nápisu Vám, co pomohlo me: pracovní aktivity plánovat. V sobotu se maka, v neděli je cas odpočinku a rodiny. Přes tyden dle prace-ale opět, plánovat. Některé jeho povinnosti převzít na sebe, nebo mu s nimi alespoň pomoci. Ja nakupoji a řeším domácí provoz. Kazdy den mu chystám večeři, s drobnou sladkosti (tyčinka, štrůdl…). Snažím se o nej pečovat opravdu tak trochu jako stepfordska panicka (ale nejsem putka a magor
). Po příchodu z prace na nej NEmluvim, jen jsem milá a počkám, až začne sám. odměnou mi je manžel, který -ačkoli neustále řeší praci, finance, zabezpečení,…- manžel, který ví ze i uvolnění a relax je důležitý a ze i ja vedle sebe potřebuji pohodového člověka. Proste plánujeme praci i relax a u nas to velmi dobre funguje.