Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
nevera 2
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
11.2.09 15:51
ellen
ellen,vubec nejsem schopna uvazovat co dal?!!!
Ale ty se hodne drz kvuli miminku co mas v brisku,preji hodne stesticka pro tebe i maleho
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
12.2.09 12:13
Ahojky,
taky jsem si něčím takovým prošla. Když jsem začala tušit, že mě manžel podvádí, byla jsem na rizikovém těhotenství - ale bylo to jen tušení, důkaz žádný, tak jsem mlčela. Pár týdnů po porodu se bohužel důkazy našly. „Naštěstí“ šlo jen o sex (vím, na 100 %, že mě miluje, jen mu prostě chyběl sex, já na rizikovém nemohla a on může pořád). Tím ho neomlouvám, zradil mě, ublížil mi. Strašně dlouho jsem mu nevěřila, zvedal se mi z něj žaludek kdykoliv se mě dotkl. Nějaké mazlení nebo tulení hoooodně dlouho nebylo. Ale věděla jsem, že ho to hodně mrzí. Pochopil, že riskoval ztrátu milované ženy a dětí jen kvůli chvilkám uspokojení. Byla jsem z něj na prášky, hlídala jsem ho, kontrolovala mobil (vím, že se to nemá, ale já chtěla mít jistotu). Časem jsem si uvědomila, že tím, jak ho kontroluji, ubližuji sama sobě. Postupně jsem se naučila mu zase důvěřovat, snažím se zapomenout na to co bylo a myslím na to, co bude. Je to těžké, ale dá se to překonat pokud člověk chce. Neříkám, že dneska už jsem úplně v pohodě. Občas ve mě hlodá červíček, když přijde pozdě z práce nebo když mi nezvedá mobil a pak tvrdí, že ho neslyšel. Ale myslím, že je to spíš v mé psychice.
Tenkrát to bylo hodně krušné období a když si na to vzpomenu, tak mě to dodnes moc bolí a občas mám chuť ho praštit pánvičkou po hlavě. Ale oba se snažíme, aby to mezi námi bylo zase jako dřív, tak doufám, že mě zase nezklame.
Takže já bych radila, pokud se máte rádi, dejte si ještě šanci. Vím, že je to vůči vám nefér, ale nikdo vám nezaručí, že případný nový partner nebude stejný nebo dokonce ještě horší než ten současný. A pokud jsou v tom děti, tak to už bych hooodně přemýšlela o tom, jestli kvůli jedné chybě rozvrátím spokojenou rodinu…
- Citovat
- Upravit
14.2.09 13:30
dik anonym
je to silene cim vsim musime prochazet,jsme stale spolu ale on dela dennodenne do vecera takze se vidime jen vecer…jeden den je ok,vykladame si a druhy coz je dnes se s nim nebavim a tu panvicku radeji do rukou neberu nebo by to dopadlo spatne…skoda,ze nepises jak dlouho jste po te udalosti spolu..nebo to mas tzaky cerstve?!!!!a taky ti drzim pesticky
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
15.2.09 02:49
Anonymni píše:
Ahojky,
taky jsem si něčím takovým prošla. Když jsem začala tušit, že mě manžel podvádí, byla jsem na rizikovém těhotenství - ale bylo to jen tušení, důkaz žádný, tak jsem mlčela. Pár týdnů po porodu se bohužel důkazy našly. „Naštěstí“ šlo jen o sex (vím, na 100 %, že mě miluje, jen mu prostě chyběl sex, já na rizikovém nemohla a on může pořád). Tím ho neomlouvám, zradil mě, ublížil mi. Strašně dlouho jsem mu nevěřila, zvedal se mi z něj žaludek kdykoliv se mě dotkl. Nějaké mazlení nebo tulení hoooodně dlouho nebylo. Ale věděla jsem, že ho to hodně mrzí. Pochopil, že riskoval ztrátu milované ženy a dětí jen kvůli chvilkám uspokojení. Byla jsem z něj na prášky, hlídala jsem ho, kontrolovala mobil (vím, že se to nemá, ale já chtěla mít jistotu). Časem jsem si uvědomila, že tím, jak ho kontroluji, ubližuji sama sobě. Postupně jsem se naučila mu zase důvěřovat, snažím se zapomenout na to co bylo a myslím na to, co bude. Je to těžké, ale dá se to překonat pokud člověk chce. Neříkám, že dneska už jsem úplně v pohodě. Občas ve mě hlodá červíček, když přijde pozdě z práce nebo když mi nezvedá mobil a pak tvrdí, že ho neslyšel. Ale myslím, že je to spíš v mé psychice.
Tenkrát to bylo hodně krušné období a když si na to vzpomenu, tak mě to dodnes moc bolí a občas mám chuť ho praštit pánvičkou po hlavě. Ale oba se snažíme, aby to mezi námi bylo zase jako dřív, tak doufám, že mě zase nezklame.
Takže já bych radila, pokud se máte rádi, dejte si ještě šanci. Vím, že je to vůči vám nefér, ale nikdo vám nezaručí, že případný nový partner nebude stejný nebo dokonce ještě horší než ten současný. A pokud jsou v tom děti, tak to už bych hooodně přemýšlela o tom, jestli kvůli jedné chybě rozvrátím spokojenou rodinu…
SPOKOJENOU RODINU? NEMÁŠ VYKOJENEJ MOZEK??
- Citovat
- Upravit
káťa
15.2.09 09:44
Souhlas, anonymní, nezlob se na mě, ale rozhodně podle toho, co píšeš, tak ke spokojené rodině máte hodně daleko ( alespoň dle mého měřítka).
Já bych byla ochotná překousnout u partnera nějaký ten jednorázový úlet, pokud by náš vztah jinak perfektně fungoval.Pokud ale jde o udržovaný milenecký vztah (i když muž tvrdí ,že je to jen o sexu- musí mít nějakou omluvu) a tím pádem je to cílené obelhávání partnera, tak je to podle mého známka toho, že ti lidé k sobě prostě nepatří a hotovo.Partner, který mě byl schopen obelhávat a podvádět a tím hrozně ponižovat, mi už nikdy nemůže být oporou v životě. Toť můj postřeh.
- Citovat
- Upravit
Anonymni
16.2.09 06:59
Akt 472 - s manželem jsem téměř deset let (6 let manželé)před cca dvěma roky. Teď nám všechno funguje perfektně, až na ty moje občasné nálady, kdy mám strach, aby se to nevrátilo. Ale, když tak nad tím přemýšlím, tak tyhle mé negativní pocity se objeví jen v době, kdy jsem ve velkém stresu - abnormální zlobení dětí, nestíhání termínu v práci, a úplněk… Snažím se to redukovat, ale občas to prostě nejde. Manžel to chápe, ví, že si tyhle moje nálady zavinil sám a snaží se to odčinit…
Anonymní, Káťo - nemyslím si, že mám vykojený mozek a ani nic podobného. Nevěřím na věrnost na celý život, manžel byl můj první a doposud i poslední chlap a nikdy nemůžu vědět, jak se budu za pár let chovat já (jsem poměrně mladá - 25 let, manžel o deset let starší). Neříkám, že ho chci taky jednou podvádět, to v žádném případě, ale nikdy nevíte, co se jednou stane. To, že měl podváděl jen formou sexu - ano, na jednu stranu je to nechutné, obzvlášť, když v tom byla pokaždé jiná holka, ale na druhou stranu v tom nebyly vůbec žádné city. Já ho miluju, milují ho děti a vím, že on miluje nás. Snaží se mi pomáhat jak může, stará se o děti. Proč bych měla pálit mosty kvůli tomu, že šlápnul vedle? Nebudu ničit rodinu jen kvůli svému dobrému pocitu, nebo proto že si někdo myslí, že mám vykojený mozek, protože vím, že bych bez něj byla nešťastná a nejen já, ale i děti a on bez nás také…
- Citovat
- Upravit
16.2.09 07:52
Já myslím, že je zbytečný se tady urážet, každý má jiné měřítko a je schopen zkousnout jiné věci…
Anonymní otřásl se mnou tvůj případ,tohle bych nezkousla nikdy, protože takovu hnusárnu může udělat jen naprostej parchant. Podvíst těhotnou jen protože on to potřebuje a ty nemůžeš, no to je strašný!!!!
Je mi taky 25 a manžel je o 11 starší a když jsem mu to řikala, tak řikal sám, že nechápe, jak to může někdo udělat, a že to jsou jen výmluvy… má přece ruce ne???? Nebo nemá absolutně žádný charakter…
Co když se za čas stane, že zase nebudeš moct, tak půjde si zase odskočit jinam??? Co to je za logiku, jednou jste manželé a nemá obskakovat někoho jiného. I když chápu tvoje důvody, máte děti atd… tak já bych tohle asi nikdy nevstřebala, to je podraz největšího kalibru…
I přesto přeju hodně štěstí a klidný a spokojený život, podle vašich představ a měřítek.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
16.2.09 09:03
Lucinko,
máš pravdu, nemyslím si, že by bylo nutné se tady urážet, ani to nemám v úmyslu. Jen jsem prostě napsala svůj názor a jak to cítím. Vím, že manžel je svým způsobem parchant, ale také vím, že stejně tak jako on, by to mohl udělat i jiný chlap. Né, že bych snad někomu přála něco špatného, ale taková věc se může přihodit komukoliv, ať už podvádí chlap nebo ženská. A co se týče toho překousnutí nevěry? Je fakt, že jsem přemýšlela hodně dlouho o tom, jestli s ním zůstanu nebo ne. Ale vyhrály city a myslím si, že i rozum. Jsem s ním šťastná i přes ty špatné věci, ale dodnes z něj cítím, jak moc ho to mrzí a kdyby mohl, chtěl by všechno vrátit zpátky.
Asi v tom dělá hodně i to, jaké má člověk v životě hodnoty a priority a jaký má práh bolesti. Já jsem si toho prožila v životě už hodně, spousty bolavých věcí, a manžel byl ten, který mě vždycky podrží a podpoří, takže si vážně nemyslím, že bych udělala chybu, když jsem se rozhodla, že s ním zůstanu…
- Citovat
- Upravit
káťa
16.2.09 11:34
Anonymní, jde opravdu o to, kdo je do jaké míry tolerantní a co je kdo ochoten si nechat líbit.
Podle mě je to u tebe i trošku otázka toho, že jsi nikdy nikoho jiného nepoznala - píšeš, že je ti 25 a se svým manželem jsi 10 let. Z toho vychází, že jsi s ním od tvých 15 let. Možná by si neměla na svého manžela tak růžové brýle, kdybys těch mužů ( nemyslím jen fyzicky,ale hlavně povahově) poznala trošku víc a tím pádem bys věděla, že když je mezi lidmi opravdová láska, tak prostě "chuť " na někoho jiného nebývá.Jak už jsem psala, nějakou ojedinělou aférku bych taky odpustila ( ale nezapomněla) , pokud by vše ostatní bylo super , ale opakovaně a navíc v době tvého těhotenství ??? To ti připadá jako životní opora ? Kdykoliv můžeš onemocnět,znovu otěhotnět atd. a to aby ses potom pokaždé klepala strachy, která to bude…
- Citovat
- Upravit
16.2.09 12:31
Souhlasím s Káťou, přesně jak píše, co když se zase stane, že nebudeš moct se s ním milovat a budeš se zase třást, aby to neudělala zase. Je dobře, že se snaží, možná si to uvědomil, ale nevím, přeju hodně štěstí, já bych takovou zradu nerozdejchala, prostě je to podraz a vůbec v situaci v jaké si byla a že měl na to pomyšlení tě vůbec podvést… 
Je pravda, že se to může stát komukoliv, já snad vím, koho jsem si vzala a když jsem mu jen naznačila, co se tady probírá, tak mě překvapila(příjemně) jeho reakce, prostě jsem ráda, že ho mám… poznala jsem hodně partnerů, každý chlap má něco a nikdo není dokonalý, ale tohle se prostě nedělá…
Můj táta byl to samý, mamka se s nim rozvedla po 19-ti letech a podváděl ji pořád, i když byla těhotná, nebo ne, prostě může pořád a když nemůže žena, tak si najdu jinou takhle on žil a mamka mu to tolerovala kvůli nám, že nechtěla, aby jsme přišly o tátu, ale to klidně mohla, protože i jako táta stál za h… tak aspoň, že jako rodina fungujete a přeju ti, ať už tě to nikdy nepotká. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
16.2.09 12:49
Holky já vás chápu. Někdo to nevěru prostě rozdejchat nedokáže, ale já jsem bojovnice, takže jsem se rozhodla naše manželství zachránit za každou cenu a snažíme se oba. U nás je rozdíl v tom, že manžel je jako táta perfektní a jako manžel vlastně taky. Ano, šlápnul vedle a taky to dostal pořádně vyžrat. Ty reakce typu „když jsem to četla manželovi…“, ano věřím vám to. I my jsme kolikrát seděli u počítače a oba jsme se strašně divili tomu, jak to či ono mohl ten či ta udělat. Taky jsem nevěřila tomu, že jednou budu řešit to samé i přesto, že tvrdil, že on by to nikdy neudělal… Nechci tím říct, že vaši manželé jedno tvrdí a druhé dělají, ale život se mění a nikdy vám nikdo nezaručí, že zrovna ten váš neudělá chybu. A pokud budete vědět, že je to bezvadný táta a milující manžel, tak už se budete sakra hodně rozmýšlet, jestli mu odpustit nebo ne. V žádném případě bych vám nic takového nepřála, to rozhodně ne, ale já prostě jen napsala svůj názor, své řešení. Vlastní zkušenost a abych řekla pravdu, tak teďka nám to s manželem klape ve spoustě věcech mnohem lépe než kdy dřív. Umíme spolu mluvit, dokážeme řešit problémy společně, téměř se nehádáme.
Naučila jsem se odpouštět a nemyslím si, že bych se rozhodla špatně. Vždyť když se nad tím zamyslíme, tak si představte, že by jste šly večer ven třeba s kamarádkou, pokecat, zatancovat si, něco málo popijete a poznáte v tu chvíli pro vás neodolatelnýho kluka. Prožijete spolu jedinou nezávaznou hodinu a váš manžel na to přijde. Přijdete hned s návrhem, že se teda rozvedete, nebo se budete snažit udržet rodinu pohromadě? Já bych se tedy hodně snažila, aby na to manžel „zapomněl“ a chtěla bych zůstat s ním (tedy pokud by v tom nebyly nějaké další problémy)…
- Citovat
- Upravit
Anonymni
16.2.09 12:53
A ještě jedna poznámka. Celý život jsem tvrdila, že nenávidím nevěru, že nevěra se neodpouští, je to odporná věc a když člověk miluje, tak nemusí být nevěrný a takové podobné řeči. Prostě jsem byla přesvědčená o tom, že pokud to jednou přijde, tak si sbalím kufry a půjdu. Ale když se to stane, tak je najednou všechno jinak. Jsou v tom city, děti,… Pak už to rozhodnutí není tak stoprocentní a o všem se přemýšlí trochu jinak…
Prostě dokud to člověk nepozná na vlastní kůži, tak nemá ani ponětí o tom, jaké to je…
- Citovat
- Upravit
16.2.09 18:50
Anonymni píše:
A ještě jedna poznámka. Celý život jsem tvrdila, že nenávidím nevěru, že nevěra se neodpouští, je to odporná věc a když člověk miluje, tak nemusí být nevěrný a takové podobné řeči. Prostě jsem byla přesvědčená o tom, že pokud to jednou přijde, tak si sbalím kufry a půjdu. Ale když se to stane, tak je najednou všechno jinak. Jsou v tom city, děti,… Pak už to rozhodnutí není tak stoprocentní a o všem se přemýšlí trochu jinak…
Prostě dokud to člověk nepozná na vlastní kůži, tak nemá ani ponětí o tom, jaké to je…
AHOJIK ANONYMNI,Tve slova mi velice pomohla.a tato tvoje posledni poznamka je uplne stejna ,jakou kazu cely zivot!!!!!!ale ted jak jsem nad propasti tak clovek zacne uvazovat uplne jinak.Moc sveho manzela miluji a proto jsme prozatim spolu.Odpustit mu nikdy nedokazu ale az to trosku preboli …tak se pokusime spolu vice komunikovat o svych citech.Mu se libilo ,že se ony do neho zamilovaly a ja si uvedomuji ze jsem mu to vzivote nerekla.Jen nekdy jako odpoved na jeho vyznani jsem rekla…ja taky…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.2.09 18:50
Anonymni píše:
A ještě jedna poznámka. Celý život jsem tvrdila, že nenávidím nevěru, že nevěra se neodpouští, je to odporná věc a když člověk miluje, tak nemusí být nevěrný a takové podobné řeči. Prostě jsem byla přesvědčená o tom, že pokud to jednou přijde, tak si sbalím kufry a půjdu. Ale když se to stane, tak je najednou všechno jinak. Jsou v tom city, děti,… Pak už to rozhodnutí není tak stoprocentní a o všem se přemýšlí trochu jinak…
Prostě dokud to člověk nepozná na vlastní kůži, tak nemá ani ponětí o tom, jaké to je…
AHOJIK ANONYMNI,Tve slova mi velice pomohla.a tato tvoje posledni poznamka je uplne stejna ,jakou kazu cely zivot!!!!!!ale ted jak jsem nad propasti tak clovek zacne uvazovat uplne jinak.Moc sveho manzela miluji a proto jsme prozatim spolu.Odpustit mu nikdy nedokazu ale az to trosku preboli …tak se pokusime spolu vice komunikovat o svych citech.Mu se libilo ,že se ony do neho zamilovaly a ja si uvedomuji ze jsem mu to vzivote nerekla.Jen nekdy jako odpoved na jeho vyznani jsem rekla…ja taky…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
16.2.09 20:21
Ahojky Aktíku,
jsem ráda, že ti má slova pomohla. Ono se prostě někdy stane, že tomu chlapovi něco chybí, tak to hledá jinde. Ale nakonec zůstane tam, kde je mu nejlépe, takže pokud ten tvůj zůstává s tebou, myslím, že není co řešit. Ono to ze začátku hodně bolí, ale časem přebolí, časem se dá i odpustit, ale asi nikdy nezapomeneš a sem tam občas ti to nějaká situace připomene. Můj manžel mi říkal, že se snažil zjistit, jestli najde nějakou lepší ženskou než jsem já, ale žádnou takovou nenašel… No, v normální situaci to potěší, ale v té naší jsem měla chuť ho zabít, když mi to tenkrát řekl. A teď už mi říká, že nic lepšího už hledat nemusí, protože ví, že by to nenašel.
Nevím, co bych ti přesně měla popřát, tak hlavně asi aby jste si to v klidu vyříkali a aby jste brzy byli v pohodě. Ale hlavně, abys to trápení, zradu, bolest překonala co nejdříve… L.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
