Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Řekl jsem ji jen část, jakoby druhou polovinu nebo spíše poslední třetinu mám v sobě, teď nevím jestli ji o všem říct tak jak to bylo nebo to udusit v sobě. Už vím že se tohle nestane a bylo to vážně jen jednou.
Ne to vůbec, nic v tom nebylo, žádný city nic a anj nejsou, proto bych to nejraději vymazal a vratil zpět, byla to asi chvilkova slabost nebo si to nedokážu vysvětlit
@Anonymní píše: Více
prosím tě vůbec se s ní o tom nebav… já si to ted čerstvě prožívám a je to strašné. A já vím vše… bohužel. a je to šílené, je to fakt šílené
Takže myslíš už to mám nechat být? Mám to udusit v sobě a nechat si to jako své tajemství a zkusit zapomenout?
@Anonymní píše: Více
a co je to to tajemství? Jsi anonym tak to napiš.
Věřím, že jak vstoupíme do manželství, tak si nastartujeme úplně novou kapitolu a tohle už se nebude vracet
@Anonymní píše: Více
tak to fakt nemusí vědět podrobnosti. Ví že byl úlet a hotové. Nedráždí její rány. Stejně beztak to pořád má v sobě. Nechej ji ať se těší na svatbu. A buď vděčný za další šanci. Já ji teď taky chci muži dát… ale u nás šlo o vztah už skoro na jeho straně… kde nebyl jen sex… krize v manželství a je toho moc.. budeme to řešit i s psychologem.
Prisla si na to nebo se přiznal? Jak reagoval a jak to psychicky zvládáš ty a jak on?
@Anonymní píše: Více
přišla já… dal mi to vědět někdo. Chvili ještě točil, že je to nějaká divná pomluva. Ale pak vše řekl.. a já se doptávala, a doptávala. On to prý chtěl už dávno ukončit. Ale nevěděl jak, ona vyhrožovala že mi to řekne a on se trapně bál. Ale vím že nelže, aspon tak.. nebo hodně věci mi napsal ten někdo (nebyla to ona, to vím jinak.. nebudu psát zde), každopádně seděli časy, sedělo hodně informaci. Ten anonym mi to dal vědět abych si na ní dávala pozor, že je agresivní až nebezpečná… což pak jak mi něco muž vyprávěl, tak byla trošku labilní a psychicky nevyrovnaná i proto se bál to pak ukončit.. chtěl to nechat jakože vyšumět…
Já občas dobrý… a pak se zase sesypu a brečím. Jdu k psycholožce už dnes, pak půjdeme i spolu, je to i manželká poradna vlastně. Ale chci s ní mluvit sama nejdříve. On brečel, omlouval se, prosil o odpuštění… já se ted musím snažit znovu mu uvěřit. Nechci rozbír rodinu, máme dítě. Měli jsme vloni velkou krizi, padl i rozvod z jeho strany a on to řešil takto no. Dvakrát padnul rozvod.. podruhé prý se v něm něco zlomilo a už ho nechtěl, chtěl být se mnou, ji opustit ale ona i vyhrožovala že mi to napíše… a on srab se bál…
Takže z vlastní zkušenosti víš, že si tk mám nechat pro sebe a nějak to vstřebat? Přeci ji opravdu miluji a chci ji chránit před další bolesti. Kdyby tk bylo víckrát asi reagujj jinak a hlavně mě to položí ještě více, když tk bylo jednou, tak se z toho snažím poučit a brát to tak, že zkušenost a v manželství vím, že budu naprosto věrný.
tak to snad ona ví?