Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nevěra partnera před lety
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
18.10.22 14:30
@HornyHippo píše:
Asi nechápu problém.
Něco se stalo v minulosti, od té doby 3-4 roky fungujete jako pár a vychováváte dítě.
A ty chceš tyhle dobré 3-4 roky zahodit kvůli tomu co se stalo předtím.
Příjde mi že tě pálí dobré bydlo.
Tak to jsi dost nechápavej, jestli nechápeš problém v tom, že zakladatelce vadí, že její partner si po zásnubách s ní vykukával s jejich společnou kolegyní a než aby to přiznal, tak se s ní radši rozešel pod záminkou toho, že nechce rodinu. To dobré bydlo mi přijde vtipný, zakladatelka žije se zbabělym nevěrníkem a lhářem. To není otázka toho, že byl zbabělec před lety a teď je z něj charakterní hrdina. On je prostě pokryteckej slaboch a na tom se za ty 2-3 roky asi nic nezměnilo. Takže předpokládám, že právě to je pro zakladatelku problém.
A pro osvěžení matiky - píše, že jsou spolu 7 let i s mezerou, zásnuby po 4 letech, asi 3 měsíce na to vycouvat. To znamená před necelými 3 lety. Pak se zase dali dohromady po roce. To znamená, že spolu jsou od té doby max. kolem dvou let. Takže úplně nevím, o jakých dobrých letech (třech až čtyřech), co teď spolu fungujou, píšeš. Jsou spolu znova sotva 2 roky, pár měsíců s dítětem a o tom, jak byly ty roky dobré, píšeš ty, u zakladatelky jsem si ničeho takového nevšimla…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.10.22 14:33
Situace je to opravdu blbá. U něj se provalilo to, že nemá problém s nevěrou, lže a je to slaboch. Nic, o co by člověk stál. A asi se na tom nic nezmění. Ale máte teď malé dítě, kterému je určitě líp s rodičema pohromadě. Radu nemam, rozhodnotí je to opravdu těžký.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Uslava
18.10.22 14:35
@Anonymní píše:
S tím okradením o rozhodnutí před svatbou ti úplně rozumím. Mám s manželem přesně ten stejný pocit. On mě tedy s nikým nepodvedl, ale v hodně věcech mi lhal a já o tom neměla ani tušení. A cítím se úplně stejně jako ty, podvedeně a hloupě. Čas od času na mě přijde taková úzkost a vztek, taková bezmoc, že jsem si tohle dobrovolně nevybrala a on neměl v sobě tu potřebu říct mi pravdu před svatbou. Přijde mi, jako by mě získal lstí a přijde mi to hrozně moc nefér. Ale je to těžké, jinak jsem s ním šťastná a máme se rádi, jen ta minulost je pro mě bolavá a čas od času se neudržím a vyčítám mu to - a on mi pak vyčítá že mu už potolikáté vyčítám dávno minulou věc. Ale když ono to bolí pořád stejně, ta zrada. Taky nevím co s tím. Snažím se to nějak vstřebat a odpustit, ale ta důvěra už tam taková prostě není, i když moc chci, aby byla.
I vězeň dostane za trestny čin jen jedno odsouzeni. Chybu může udelat každý. Pokud by mě osobně tu chybu každou chvíli mlátil o hlavu, zabalím to a vypadnu. Buď odejdi a nebo zapomeň. Nebo se na tebe vykasle on. Jestli to má pořád poslouchat, tak ti za chvíli zahne znovu, protože teď už je to stejné jedno. Vím, že to bolí a starosti máš ty. Ale to je prostě život.
- Citovat
- Upravit
18.10.22 14:47
Ahoj,
rozumím Ti, je bolestivé zjistit, že člověk byl podveden vlastně dvakrát.
Moc se mi ale líbí, že sama vnímáš, jak z toho vztahu nevzešly jen špatné věci.
Myslím, že zkus věc pojmout tak, že je dobře, žes nevěnovala třeba hodně energie pro záchranu vztahu, kde došlo k něčemu, co bys stejně neodpustila. Žes nezůstala s člověkem, který ti byl schopný tohle udělat. Že jsi dál, za to jak se zachovali jiní nemůžeš. Jsi silná a zvládneš to. Jako dosud všechno.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
18.10.22 14:59
@Uslava píše:
I vězeň dostane za trestny čin jen jedno odsouzeni. Chybu může udelat každý. Pokud by mě osobně tu chybu každou chvíli mlátil o hlavu, zabalím to a vypadnu. Buď odejdi a nebo zapomeň. Nebo se na tebe vykasle on. Jestli to má pořád poslouchat, tak ti za chvíli zahne znovu, protože teď už je to stejné jedno. Vím, že to bolí a starosti máš ty. Ale to je prostě život.
Já vím. On mi tedy nezahnul, šlo o velmi rozsáhlé lhaní o jiných záležitostech, pro mě to ale bylo důležité. U mě je problém, že já mu nedokážu věřit, že to, co jsem se dozvěděla, bylo všechno a že teď už mi nic nedělá za zády a nelže. Takže vždycky se nějak uklidním, ale pak přijde nějaký impulz a ve mě zase začne červíček hlodat a jsem tam kde jsem byla. Třeba se ho zeptám jak to je a on mi řekne že neví nebo si nepamatuje a já už mám zase podezření, protože takhle se vyjadřuje, když něco zatajuje. Na druhou stranu, na nic zásadního jsem od té doby co jsem se to dozvěděla poprvé nepřišla, jen na věci před svatbou, a už se mi i stalo, že jsem ho podezírala a pak se ukázalo, že neprávem. Asi už z toho mám přehnaný strach. On je spíš takové jemnější povahy, je hodný, nekonfliktní, smířlivý, ochotný a pracovitý, ale nerad řeší problémy a radši pro klid zalže. To je vlastně jediná jeho chyba, kterou nějak nejsem schopná dlouhodobě akceptovat a pořád to vytváří problémy. Se mnou to taky není jednoduché, já mám velký problém s tou podezíravostí a nedůvěřivostí, ale jsem taková až po těch jistých zkušenostech. Zakladatelko promiň, že ti tady trochu plevelím diskuzi. 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
18.10.22 15:02
Zakladatelka
@kam2 píše:
A jakým partnerem ti je teď? Protože nikde není dáno, že tě něco podobného nepotká s někým jiným…
Pohybuji se dost v mužském kolektivu a věř mi, že spousta žen nemá ani šajn, že jim ti jejich zanášeli nebo stále někde loví. Když se pak ukáží s manželkou, jsou jak beránci. Smůla je, že to prosáklo ven. Asi bych se zamyslela nad tím, jak na vztahu pracovat a co oba chcete. Protože co si budeme povídat…třeba bys neměla ani partnera a ani dítě. Malovat si něco růžově je hezké, ale skutečnost je kolikrát úplně jiná.
Jako partner je skvělý, snaží se. O dceru se zvládne postarat, doma neuklidí, neuvaří, ale bordel prostě nevidí a vařit neumí, takže to chápu a zvládám to sama. Práci má stabilní.
Sex nám poněkud hapruje víceméně od poloviny těhotenství, ale je to moje chyba. Necítím se ve svém těle dobře a nemám na intimnosti vůbec chuť…
Nikdy bych od něj nečekala něco takového. Ale ano, nedělám si iluze, dělala jsem před RD ve stavebnictví a vím, jací chlapi jsou, ale člověk vždycky doufá, že má doma tu výjimku a ono ne 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
18.10.22 15:03
@ZdenMal píše:
Já osobně to mám tak, že na lži se stavět nedá. Rozešla bych se, zůstala s partnerem v dobrém vztahu kvůli dceři, ale byl by konec. Jak píšeš, lží tě do něčeho vmanipuloval.
Děkuji za názor.
Nechci dělat unáhlené závěry… teď jsem asi spíše v šoku a uvidíme časem, zda budu schopná se přes to přenést.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
18.10.22 15:04
@blueberryx
Souhlasím. Já právě prožívám podobnou věc jako zakladatelka. Taky mě vlastně můj partner uvěznil v téhle situaci díky jeho lži a taky máme malé dítě. Kdybych to věděla dřív, nejsem s ním a nemám s ním dítě.
Ale zase na druhou stranu, funguje, o syna se stará a zastane roli matky úplně v pohodě. Je to pro mě těžký, chodíme na terapie oba, občas jsou hodně špatný dny a někdy zase lepší. Kdyby se choval teď hrozně a nezajímal se o syna, tak je jasný že by šel. Takhle jsem mu dala šanci, furt to pro mě je čerstvé a zatím to neumím ještě tak zpracovat jak bych chtěla, ale furt je to syna otec a nikdy ho nikdo nebude milovat tak jak vlastní táta
- Citovat
- Upravit
Anonymní
18.10.22 15:05
Zakladatelka
@Russet píše:
Byla chyba, že jsi ho vzala zpět. Druhou šanci dostat neměl. Ale teď je teda už pozdě. Máte dítě. Musíš se to pokusit skousnout. A doufat, že už se příště do podřízené „nezaláskuje“.
Ano, tu chybu teď vidím. Ale i přes rozchod, který byl víceméně v dobrém, jsem ho nepřestala milovat a chtěla ho zpátky. Kdybych byla poslechla mamku 
Ta mi radila, ať ho přenechám jiné…
- Citovat
- Upravit
Anonymní
18.10.22 15:10
Zakladatelka
@HornyHippo píše:
Asi nechápu problém.
Něco se stalo v minulosti, od té doby 3-4 roky fungujete jako pár a vychováváte dítě.
A ty chceš tyhle dobré 3-4 roky zahodit kvůli tomu co se stalo předtím.
Příjde mi že tě pálí dobré bydlo.
Já nic o opuštění partnera nepsala Primárně jsem se chtěla vypovídat, přečíst si názory ostatních…
- Citovat
- Upravit
18.10.22 15:12
@Awea píše:
Od koho ses dozvěděla pravý důvod rozchodu?
Já ti rozhodně nebudu radit, at ho kopneš někam. Máte spolu dítě a evidentně do této doby vše klapalo. Každý může udělat chybu, každý, i ty.
Když podvedl mou sestru partner, řekla jsem jí, že je to chyba obou - ona na něj občas křičela, občas nepříjemná, on utíkal s chlapama na výlety. Řekla jsem jí, že ted mají jedinečnou šanci začít znovu a lépe, v té době už měli dceru. Být vděčná za to, že jim ten stereotyp někdo naboural, aby se postavily lepší základy. Chvíli trvalo, než se obnovila důvěra, ale mají další dítko, svatbu za sebou a jsou spokojenější než předtím. Vše je tak jak má být. Jen záleží jak se k tomu postavíme.
Píšeš: Nechtěl mi o nevěře říct, protože věděl, ze by si tím u mě navzdy ZAVŘEL DVEŘE.
Nestačí ti to? Nechtěl tě už tehdy ztratit. Jen uklouzl. Je to jen chlapA ty jen člověk. Co srdce spojí, to ego rozdělí. Mysli teď víc srdcem, už kvůli vám všem.
Děkuji za názor.
Pravý důvod mi naznačil jeho nejlepší kamarád a pak mi to (ten kamarád) všechno řekl. Partner zapíral do poslední chvíle, ale pak teda pravdu řekl.
Určitě ho do zadele kopnout nechci, jen se cítím zrazená, podvedená, manipulovaná. A třeba to časem budeme mít jako tvoje sestra 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
18.10.22 15:20
Zakladatelka
@Tala20
@Tala20 píše:
Z Tvého popisu neplyne že by Tvůj život „rozhodl a vytvořil někdo jiný“. Naopak. Sama sis naběhla na vidle.Pokud partner po letech známosti a po pár měsících od zásnub najednou couvl, bylo jasné že je v tom nějaká ženská. Jen Ty jsi byla blbá, slepá a zamilovaná. To byla první Tvá chyba.
On udělal to nejlepší co mohl: čestně se s Tebou rozešel, odstřihl se od Tebe. A samozřejmě Ti ohleduplně neprozradil proč. Nechtěl Tě trápit, protože napravit už se to nedalo. On už si tenkrát to soukromé peklíčko prožil (a možná se z toho i poučil).
Ty jsi se z toho varování osudu nepoučila a dolézala jsi za ním dál. Až jsi jej uhnala podruhé. To byla druhá Tvá chyba.
Jemu to připadalo, že začínáte znovu od počátku, od nuly. Že má druhou šanci. Uklidnil si svědomí tím, že co vyváděl po zásnubách je tím jaksi smazáno, vytěsněno na okraj vědomí, a je to tedy (pro něj) vyřízená věc. Vyrovnal se s tím selháním sám v sobě. V té chvíli měl pocit, že se Ti může zase podívat do očí.
A Ty teď děláš třetí chybu svého života. Vytahuješ kostlivce ze skříně - a při tom ta skříň je už dávno zapomenuta a vyhozena na kterémsi smetišti.
Ber to takto: Měla jsi kdysi velkou lásku, ale on Tě opustil pár měsíců po zásnubách. Tím to skončilo. Teď máš jiného partnera, miluješ ho, máte spolu děcko. Nehrabej se mu v jeho minulých láskách, nebo se z toho zblázníš.
Příspěvek upraven 18.10.22 v 14:36
Děkuji za názor… Proč si z tvého příspěvku připadám jako že jsem chyby dělala jen já a partner byl ohleduplný v tom, že mi lhal?
Nicméně to je jedno, to je tvůj pohled na věc.
Kostlivce nevytahuji, sami vylezli, tak jako se to většinou stane. Časem se přes to asi přehoupnu (snad), nemám moc na vybranou vzhledem k dceři, společnému majetku atd. Nechci rodinu rozbíjet, byť byla vytvořena tak jak byla vytvořena.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
18.10.22 15:25
Zakladatelka
@Anonymní píše:
S tím okradením o rozhodnutí před svatbou ti úplně rozumím. Mám s manželem přesně ten stejný pocit. On mě tedy s nikým nepodvedl, ale v hodně věcech mi lhal a já o tom neměla ani tušení. A cítím se úplně stejně jako ty, podvedeně a hloupě. Čas od času na mě přijde taková úzkost a vztek, taková bezmoc, že jsem si tohle dobrovolně nevybrala a on neměl v sobě tu potřebu říct mi pravdu před svatbou. Přijde mi, jako by mě získal lstí a přijde mi to hrozně moc nefér. Ale je to těžké, jinak jsem s ním šťastná a máme se rádi, jen ta minulost je pro mě bolavá a čas od času se neudržím a vyčítám mu to - a on mi pak vyčítá že mu už potolikáté vyčítám dávno minulou věc. Ale když ono to bolí pořád stejně, ta zrada. Taky nevím co s tím. Snažím se to nějak vstřebat a odpustit, ale ta důvěra už tam taková prostě není, i když moc chci, aby byla.
Děkuji, ty pocity teď mám úplně stejné. Vždycky jsem si život řídila sama, ale teď si připadám hrozně, protože jsem udělala nekvalifikované rozhodnutí, kde mi byly zamlčeny podstatné skutečnosti…
Doufám, že u mě se důvěra obnoví. Ale bude to brutální. Nevěru, ulítnutí, růžové brýle, to všechno asi pochopím, ale lhát mi takhle dlouho. To je na tom to nejhorší.
Posílám mnoho sil
- Citovat
- Upravit
Anonymní
18.10.22 15:26
Zakladatelka
@e-Surfařka píše:
Situace je to opravdu blbá. U něj se provalilo to, že nemá problém s nevěrou, lže a je to slaboch. Nic, o co by člověk stál. A asi se na tom nic nezmění. Ale máte teď malé dítě, kterému je určitě líp s rodičema pohromadě. Radu nemam, rozhodnotí je to opravdu těžký.
Slovo slaboch ho vystihuje krásně…
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
- Stejné dárky jako kupoval ex přítelkyni
- Čeká, až se udělám, pak mi to nejde
- Jak vysvětlit partnerovi, že musí změnit chování k dceři?
- Štval by vás ten přístup?
- Problém s libidem
Užitečné odkazy
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
