Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Já osobně to mám tak, že na lži se stavět nedá. Rozešla bych se, zůstala s partnerem v dobrém vztahu kvůli dceři, ale byl by konec. Jak píšeš, lží tě do něčeho vmanipuloval.
@Anonymní píše:
Pěkný den,Potřebuji se asi hlavně vypovídat… nemám se moc komu svěřit s touhle bombou, která na mě před par dny spadla.
S partnerem jsme spolu s pauzou 7 let, máme 8m dceru, teď je nám okolo 30 let.
Po 4 letech vztahu probehly zásnuby, ale zasnoubení vydrželo jen 3 měsíce. Po 3 měsících od zasnub přítel řekl, ze se na rodinu necítí, což pro mě znamenal konec, chtěla jsem děti. Rozchod tedy přišel z čistého nebe a plného zamilovaní. I přes odstehovani do jiného města jsem za v te době bývalým partnerem pořad jezdila, neskutecne se mi styskalo, milovala jsem ho.
Po roce od rozchodu přišel s tím, ze už si to v hlavě srovnal, rodinu chce a chce ji se mnou. Byla jsem nadsena, celou dobu jsem ho chtěla zpět. Otěhotnění se vydarilo na první dobrou a narodila se nám dcera.Nedávno jsem ale přišla na pravý důvod rozchodu po zásnubách… pritel mě podvedl s jeho kolegyni - moji podrizenou. Nemohl se mnou po tomhle už dále byt, takže si vymyslel kravinu ohledně toho, ze rodinu nechce. Nechtěl mi o nevěře říct, protože věděl, ze by si tím u mě navzdy zavřel dveře. Nevěru opravdu neodpoustim. Já se teď cítím silene, asi hlavně proto, ze mě “okradl” o rozhodnutí. Tím, ze mi neřekl pravdu, vlastně rozhodl za mě a já se jen vezu… cítím se podvedene a hloupe. S tou holcinou jsem pak ještě 2 měsíce pracovala, ona se mnou normálně interagovala. A já se cítím jak největší hlupak a mám pocit, ze můj život rozhodl a vytvořil někdo jiný. Kdybych to věděla, s mým partnerem bych nebyla a byla bych třeba někde jinde, s nikým jinym. Nedokážu na to přestat myslet.
Za dceru jsem pochopitelně rada, miluju ji, ale jak mám zit se svým partnerem po tomhle?
Dekuji za přečtení
Byla chyba, že jsi ho vzala zpět. Druhou šanci dostat neměl. Ale teď je teda už pozdě. Máte dítě. Musíš se to pokusit skousnout. A doufat, že už se příště do podřízené „nezaláskuje“.
To je slušná svi*árna tohle
kromě toho, ze lhal by mne teda štvalo vědomi, ze kdyby mu to s kolegyni klaplo, tak by po mne uz ani nevzdechnul, ale když to nevyšlo, tak tedy šel a založil rodinu se mnou.
Já bych na chvíli vypadla i s dcerou pryč, srovnala si hlavu, vychladla a pak se teprve rozhodla, co tedy dál
A jakým partnerem ti je teď? Protože nikde není dáno, že tě něco podobného nepotká s někým jiným…
Pohybuji se dost v mužském kolektivu a věř mi, že spousta žen nemá ani šajn, že jim ti jejich zanášeli nebo stále někde loví. Když se pak ukáží s manželkou, jsou jak beránci. Smůla je, že to prosáklo ven. Asi bych se zamyslela nad tím, jak na vztahu pracovat a co oba chcete. Protože co si budeme povídat…třeba bys neměla ani partnera a ani dítě. Malovat si něco růžově je hezké, ale skutečnost je kolikrát úplně jiná. ![]()
No hele, svinarna bez debaty. Nicméně jsi ho milovala a vzala zpet, mate dite. Jestli je ted dobrym partnerem a otcem, tak proc brat diteti tatu? Mohl to brat jako svoji chybu a uklouznuti a svoji druhou sanci uz nepromarni. Vis, ja o chlapech nemám iluze. Muj také uklouzl, tvrdi ze teda k sexu ani nic nedoslo, ale naruseni duvery obrovske, velka zrada. Byli jsme i v poradne. Nebylo to lehke, ale rozhodla jsem se jit dal. Uz prave kvuli detem. Žádný jiny je nebude mit nikdy tak rad jako vlastní a byt v dnesni dobe samozivitelka kvuli veci ktera se stala pred lety a ted je uplne jina situace. Prijde mi jako blbost to vse zahodit. I kdyz to je tezke
Hele neblbni. Máš fajn partnera, který o tebe zřejmě stojí. Dej mu šanci. Rozejít se můžete vždycky. Prostě se stalo. Buď ráda za dítě, chlapa a hezký život a nesnaž se to ničit. Pokud se tak zachová znovu, klidně se rozejdi. Ale teď o tebe stojí. Co by za to jiná dala.
Asi nechápu problém.
Něco se stalo v minulosti, od té doby 3-4 roky fungujete jako pár a vychováváte dítě.
A ty chceš tyhle dobré 3-4 roky zahodit kvůli tomu co se stalo předtím.
Příjde mi že tě pálí dobré bydlo.
@kam2 píše:
A jakým partnerem ti je teď? Protože nikde není dáno, že tě něco podobného nepotká s někým jiným…
Pohybuji se dost v mužském kolektivu a věř mi, že spousta žen nemá ani šajn, že jim ti jejich zanášeli nebo stále někde loví. Když se pak ukáží s manželkou, jsou jak beránci. Smůla je, že to prosáklo ven. Asi bych se zamyslela nad tím, jak na vztahu pracovat a co oba chcete. Protože co si budeme povídat…třeba bys neměla ani partnera a ani dítě. Malovat si něco růžově je hezké, ale skutečnost je kolikrát úplně jiná.
Presne, tak nemej iluze, ze jini se chovaji jinak, jo jsou taci, ale moc jich neni. Co mam zkusenost a chlap k necemu v praci vypada a dela ve vetsim kolektivu tak ma harem z ochotnych kolegyn. Ale jak zavola manzelka, tak to toka, jak domluvi, tak vse jinak.
Od koho ses dozvěděla pravý důvod rozchodu?
Já ti rozhodně nebudu radit, at ho kopneš někam. Máte spolu dítě a evidentně do této doby vše klapalo. Každý může udělat chybu, každý, i ty.
Když podvedl mou sestru partner, řekla jsem jí, že je to chyba obou - ona na něj občas křičela, občas nepříjemná, on utíkal s chlapama na výlety. Řekla jsem jí, že ted mají jedinečnou šanci začít znovu a lépe, v té době už měli dceru. Být vděčná za to, že jim ten stereotyp někdo naboural, aby se postavily lepší základy. Chvíli trvalo, než se obnovila důvěra, ale mají další dítko, svatbu za sebou a jsou spokojenější než předtím. Vše je tak jak má být. Jen záleží jak se k tomu postavíme.
Píšeš: Nechtěl mi o nevěře říct, protože věděl, ze by si tím u mě navzdy ZAVŘEL DVEŘE.
Nestačí ti to? Nechtěl tě už tehdy ztratit. Jen uklouzl. Je to jen chlap
A ty jen člověk. Co srdce spojí, to ego rozdělí. Mysli teď víc srdcem, už kvůli vám všem.
@Anonymní píše:
Pěkný den,Potřebuji se asi hlavně vypovídat… nemám se moc komu svěřit s touhle bombou, která na mě před par dny spadla.
S partnerem jsme spolu s pauzou 7 let, máme 8m dceru, teď je nám okolo 30 let.
Po 4 letech vztahu probehly zásnuby, ale zasnoubení vydrželo jen 3 měsíce. Po 3 měsících od zasnub přítel řekl, ze se na rodinu necítí, což pro mě znamenal konec, chtěla jsem děti. Rozchod tedy přišel z čistého nebe a plného zamilovaní. I přes odstehovani do jiného města jsem za v te době bývalým partnerem pořad jezdila, neskutecne se mi styskalo, milovala jsem ho.
Po roce od rozchodu přišel s tím, ze už si to v hlavě srovnal, rodinu chce a chce ji se mnou. Byla jsem nadsena, celou dobu jsem ho chtěla zpět. Otěhotnění se vydarilo na první dobrou a narodila se nám dcera.Nedávno jsem ale přišla na pravý důvod rozchodu po zásnubách… pritel mě podvedl s jeho kolegyni - moji podrizenou. Nemohl se mnou po tomhle už dále byt, takže si vymyslel kravinu ohledně toho, ze rodinu nechce. Nechtěl mi o nevěře říct, protože věděl, ze by si tím u mě navzdy zavřel dveře. Nevěru opravdu neodpoustim. Já se teď cítím silene, asi hlavně proto, ze mě “okradl” o rozhodnutí. Tím, ze mi neřekl pravdu, vlastně rozhodl za mě a já se jen vezu… cítím se podvedene a hloupe. S tou holcinou jsem pak ještě 2 měsíce pracovala, ona se mnou normálně interagovala. A já se cítím jak největší hlupak a mám pocit, ze můj život rozhodl a vytvořil někdo jiný. Kdybych to věděla, s mým partnerem bych nebyla a byla bych třeba někde jinde, s nikým jinym. Nedokážu na to přestat myslet.
Za dceru jsem pochopitelně rada, miluju ji, ale jak mám zit se svým partnerem po tomhle?
Dekuji za přečtení
Jak se chová teď? Sype si popel na hlavu? Snaží se?
@Awea píše:
Od koho ses dozvěděla pravý důvod rozchodu?
Já ti rozhodně nebudu radit, at ho kopneš někam. Máte spolu dítě a evidentně do této doby vše klapalo. Každý může udělat chybu, každý, i ty.
Když podvedl mou sestru partner, řekla jsem jí, že je to chyba obou - ona na něj občas křičela, občas nepříjemná, on utíkal s chlapama na výlety. Řekla jsem jí, že ted mají jedinečnou šanci začít znovu a lépe, v té době už měli dceru. Být vděčná za to, že jim ten stereotyp někdo naboural, aby se postavily lepší základy. Chvíli trvalo, než se obnovila důvěra, ale mají další dítko, svatbu za sebou a jsou spokojenější než předtím. Vše je tak jak má být. Jen záleží jak se k tomu postavíme.
Píšeš: Nechtěl mi o nevěře říct, protože věděl, ze by si tím u mě navzdy ZAVŘEL DVEŘE.
Nestačí ti to? Nechtěl tě už tehdy ztratit. Jen uklouzl. Je to jen chlapA ty jen člověk. Co srdce spojí, to ego rozdělí. Mysli teď víc srdcem, už kvůli vám všem.
Ano, ale myslel hlavně na sebe, ne na ní.
takhle udělal chudáka, že vlastně neví co chce, rok si užíval bokem a pak jakože najednou ho osvitlo, že chce rodinu a s ní. Kdyby řekl, rozcházím se a tebou, protože jsem tě podvedl, ani já už bych ho nevzala zpět a HLAVNĚ bych za ním celej ten rok nedolejzala, že ho miluju! Což zakladatelka očividně dělala a čekala, až jemu dojde, že bez ní nemůže být. Tvl. Taková svinarna. ![]()
S tím okradením o rozhodnutí před svatbou ti úplně rozumím. Mám s manželem přesně ten stejný pocit. On mě tedy s nikým nepodvedl, ale v hodně věcech mi lhal a já o tom neměla ani tušení. A cítím se úplně stejně jako ty, podvedeně a hloupě. Čas od času na mě přijde taková úzkost a vztek, taková bezmoc, že jsem si tohle dobrovolně nevybrala a on neměl v sobě tu potřebu říct mi pravdu před svatbou. Přijde mi, jako by mě získal lstí a přijde mi to hrozně moc nefér. Ale je to těžké, jinak jsem s ním šťastná a máme se rádi, jen ta minulost je pro mě bolavá a čas od času se neudržím a vyčítám mu to - a on mi pak vyčítá že mu už potolikáté vyčítám dávno minulou věc. Ale když ono to bolí pořád stejně, ta zrada. Taky nevím co s tím. Snažím se to nějak vstřebat a odpustit, ale ta důvěra už tam taková prostě není, i když moc chci, aby byla. ![]()
Taky bych to těžko zkousávala…bez dítěte by byl jasný konec, ale s dítětem, to už bude těžší… Rozhodovala bych se dle toho, jak se k tobě chová, jaký máte vztah celkově.. A tohle bych si s ním vyjasnila..
@Anonymní píše: Tím, ze mi neřekl pravdu, vlastně rozhodl za mě a já se jen vezu… cítím se podvedene a hloupe. … A já se cítím jak největší hlupak a mám pocit, ze můj život rozhodl a vytvořil někdo jiný.
Z Tvého popisu neplyne že by Tvůj život „rozhodl a vytvořil někdo jiný“. Naopak. Sama sis naběhla na vidle.
Pokud partner po letech známosti a po pár měsících od zásnub najednou couvl, bylo jasné že je v tom nějaká ženská. Jen Ty jsi byla blbá, slepá a zamilovaná. To byla první Tvá chyba.
On udělal to nejlepší co mohl: čestně se s Tebou rozešel, odstřihl se od Tebe. A samozřejmě Ti ohleduplně neprozradil proč. Nechtěl Tě trápit, protože napravit už se to nedalo. On už si tenkrát to soukromé peklíčko prožil (a možná se z toho i poučil).
Ty jsi se z toho varování osudu nepoučila a dolézala jsi za ním dál. Až jsi jej uhnala podruhé. To byla druhá Tvá chyba.
Jemu to připadalo, že začínáte znovu od počátku, od nuly. Že má druhou šanci. Uklidnil si svědomí tím, že co vyváděl po zásnubách je tím jaksi smazáno, vytěsněno na okraj vědomí, a je to tedy (pro něj) vyřízená věc. Vyrovnal se s tím selháním sám v sobě. V té chvíli měl pocit, že se Ti může zase podívat do očí.
A Ty teď děláš třetí chybu svého života. Vytahuješ kostlivce ze skříně - a při tom ta skříň je už dávno zapomenuta a vyhozena na kterémsi smetišti.
Ber to takto: Měla jsi kdysi velkou lásku, ale on Tě opustil pár měsíců po zásnubách. Tím to skončilo. Teď máš jiného partnera, miluješ ho, máte spolu děcko. Nehrabej se mu v jeho minulých láskách, nebo se z toho zblázníš.
Příspěvek upraven 18.10.22 v 14:36
Pěkný den,
Potřebuji se asi hlavně vypovídat… nemám se moc komu svěřit s touhle bombou, která na mě před par dny spadla.
S partnerem jsme spolu s pauzou 7 let, máme 8m dceru, teď je nám okolo 30 let.
Po 4 letech vztahu probehly zásnuby, ale zasnoubení vydrželo jen 3 měsíce. Po 3 měsících od zasnub přítel řekl, ze se na rodinu necítí, což pro mě znamenal konec, chtěla jsem děti. Rozchod tedy přišel z čistého nebe a plného zamilovaní. I přes odstehovani do jiného města jsem za v te době bývalým partnerem pořad jezdila, neskutecne se mi styskalo, milovala jsem ho.
Po roce od rozchodu přišel s tím, ze už si to v hlavě srovnal, rodinu chce a chce ji se mnou. Byla jsem nadsena, celou dobu jsem ho chtěla zpět. Otěhotnění se vydarilo na první dobrou a narodila se nám dcera.
Nedávno jsem ale přišla na pravý důvod rozchodu po zásnubách… pritel mě podvedl s jeho kolegyni - moji podrizenou. Nemohl se mnou po tomhle už dále byt, takže si vymyslel kravinu ohledně toho, ze rodinu nechce. Nechtěl mi o nevěře říct, protože věděl, ze by si tím u mě navzdy zavřel dveře. Nevěru opravdu neodpoustim. Já se teď cítím silene, asi hlavně proto, ze mě “okradl” o rozhodnutí. Tím, ze mi neřekl pravdu, vlastně rozhodl za mě a já se jen vezu… cítím se podvedene a hloupe. S tou holcinou jsem pak ještě 2 měsíce pracovala, ona se mnou normálně interagovala. A já se cítím jak největší hlupak a mám pocit, ze můj život rozhodl a vytvořil někdo jiný. Kdybych to věděla, s mým partnerem bych nebyla a byla bych třeba někde jinde, s nikým jinym. Nedokážu na to přestat myslet.
Za dceru jsem pochopitelně rada, miluju ji, ale jak mám zit se svým partnerem po tomhle?
Dekuji za přečtení