Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nevěra partnera před lety
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
18.10.22 15:38
Já si nejsem jistá, jestli mám správný časový snímek 
On tě jednorázově podvedl s kolegyní, a pak - z důvodu špatného svědomí - se s tebou rozešel a ten rok byl sám,
nebo
s tou kolegyní tě podvedl víckrát a celý ten rok strávil s ní?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Uslava
18.10.22 15:45
@dubpavlina píše:
Děkuji za názor.
Pravý důvod mi naznačil jeho nejlepší kamarád a pak mi to (ten kamarád) všechno řekl. Partner zapíral do poslední chvíle, ale pak teda pravdu řekl.
Určitě ho do zadele kopnout nechci, jen se cítím zrazená, podvedená, manipulovaná. A třeba to časem budeme mít jako tvoje sestra
A nebo ti odejde, protože už bude chtít klid.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
18.10.22 15:47
Zakladatelka
@Karamba2020 píše:
Já si nejsem jistá, jestli mám správný časový snímekOn tě jednorázově podvedl s kolegyní, a pak - z důvodu špatného svědomí - se s tebou rozešel a ten rok byl sám,
nebo
s tou kolegyní tě podvedl víckrát a celý ten rok strávil s ní?
Pardon, je to komplikované
Byli jsme spolu 4 roky. Následovaly krasne romantické zásnuby. Pak mě podvedl s kolegyni, vícekrát. Po třech měsících od zasnub rozchod. Po rozchodu si mohl dělat co chtěl, delal (pro mě už bývalou) kolegyni a jiné. Ve vztahu nebyl s nikým, chtěl byt sám a užívat si. Po roce od rozchodu jsme se dali opět dohromady a od te doby je snad už věrný…
- Citovat
- Upravit
Anonymní
18.10.22 15:48
Zakladatelka
@Uslava píše:
A nebo ti odejde, protože už bude chtít klid.
Klid? Od čeho? Asi nechápu tvoji odpověď
- Citovat
- Upravit
Uslava
18.10.22 15:48
@Anonymní píše:
Já vím. On mi tedy nezahnul, šlo o velmi rozsáhlé lhaní o jiných záležitostech, pro mě to ale bylo důležité. U mě je problém, že já mu nedokážu věřit, že to, co jsem se dozvěděla, bylo všechno a že teď už mi nic nedělá za zády a nelže. Takže vždycky se nějak uklidním, ale pak přijde nějaký impulz a ve mě zase začne červíček hlodat a jsem tam kde jsem byla. Třeba se ho zeptám jak to je a on mi řekne že neví nebo si nepamatuje a já už mám zase podezření, protože takhle se vyjadřuje, když něco zatajuje. Na druhou stranu, na nic zásadního jsem od té doby co jsem se to dozvěděla poprvé nepřišla, jen na věci před svatbou, a už se mi i stalo, že jsem ho podezírala a pak se ukázalo, že neprávem. Asi už z toho mám přehnaný strach. On je spíš takové jemnější povahy, je hodný, nekonfliktní, smířlivý, ochotný a pracovitý, ale nerad řeší problémy a radši pro klid zalže. To je vlastně jediná jeho chyba, kterou nějak nejsem schopná dlouhodobě akceptovat a pořád to vytváří problémy. Se mnou to taky není jednoduché, já mám velký problém s tou podezíravostí a nedůvěřivostí, ale jsem taková až po těch jistých zkušenostech. Zakladatelko promiň, že ti tady trochu plevelím diskuzi.
Promiň. Hodila jsem vás do jednoho pytle. Ale v podstatě to platí. Poslouchat celý zbytek života o tom, co jsem kde zkazila, tak to sice chápu, ale nechtěla bych tak žít.
- Citovat
- Upravit
Uslava
18.10.22 15:51
@Anonymní píše:
Klid? Od čeho? Asi nechápu tvoji odpověď
Od neustálých připomínek vracejícich se k onomu problémů. Sice tě chápu, ale v tom bych zbytek života trávit nechtěla. I když jsem to zavinila. Ber nebo neber, nic napůl.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
18.10.22 16:01
@Uslava píše:
Promiň. Hodila jsem vás do jednoho pytle. Ale v podstatě to platí. Poslouchat celý zbytek života o tom, co jsem kde zkazila, tak to sice chápu, ale nechtěla bych tak žít.
Já s tebou souhlasím, taky si to vždycky říkám, ale nejde mi to zpracovat tak, aby se to za nějaký čas zase nevynořilo. Já jsem i zažila to, jak můj táta lhal mámě, to jsem byla v pubertě a rodiče se mi oba měli potřebu svěřovat a tahat mě do svých konfliktů, podváděl ji, peníze kdovíkde vlastně končily atd.. a máma byla hrozně důvěřivá. Já se hrozně bojím, že mu budu věřit a pak budu za blbku, že jsem se nechala obelhávat. Úplně mám z toho někdy úzkosti. S manželem jsem totiž kvůli těm jeho lžím před svatbou za blbku byla, já jsem mu totiž všechno věřila a bezelstně to říkala dál jako fakt a potom zpětně mi z toho bylo hrozně trapně a připadala jsem si úplně hloupá. Dodnes někteří lidé neví, že to byly lži a já se hrozně snažím, aby na ty věci nedošla řeč, protože by to bylo trapné mně i manželovi, vlastně asi všem. Neexistuje nějaký způsob, jak obnovit důvěru? Je to taková škoda, jinak máme opravdu hezký vztah, rozumíme si…
- Citovat
- Upravit
Uslava
18.10.22 16:16
@Anonymní píše:
Já s tebou souhlasím, taky si to vždycky říkám, ale nejde mi to zpracovat tak, aby se to za nějaký čas zase nevynořilo. Já jsem i zažila to, jak můj táta lhal mámě, to jsem byla v pubertě a rodiče se mi oba měli potřebu svěřovat a tahat mě do svých konfliktů, podváděl ji, peníze kdovíkde vlastně končily atd.. a máma byla hrozně důvěřivá. Já se hrozně bojím, že mu budu věřit a pak budu za blbku, že jsem se nechala obelhávat. Úplně mám z toho někdy úzkosti. S manželem jsem totiž kvůli těm jeho lžím před svatbou za blbku byla, já jsem mu totiž všechno věřila a bezelstně to říkala dál jako fakt a potom zpětně mi z toho bylo hrozně trapně a připadala jsem si úplně hloupá. Dodnes někteří lidé neví, že to byly lži a já se hrozně snažím, aby na ty věci nedošla řeč, protože by to bylo trapné mně i manželovi, vlastně asi všem. Neexistuje nějaký způsob, jak obnovit důvěru? Je to taková škoda, jinak máme opravdu hezký vztah, rozumíme si…
Neexistuje. Jen to hodit za hlavu a žít. Jen se podívej kolem sebe. Každý máme nějakého toho hnoje kýbly. A když ne zatím, tak to přijde. A nebo je to v nejbližší rodině. Žít hezky život si člověk asi musí nastavit v sobě. Ne každý to dokáže, ale snaha se cení. A nemysli si, že jsi blbá kvůli ostatním lidem okolo. Taky mají co řešit. 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
18.10.22 16:22
@Uslava píše:
Neexistuje. Jen to hodit za hlavu a žít. Jen se podívej kolem sebe. Každý máme nějakého toho hnoje kýbly. A když ne zatím, tak to přijde. A nebo je to v nejbližší rodině. Žít hezky život si člověk asi musí nastavit v sobě. Ne každý to dokáže, ale snaha se cení. A nemysli si, že jsi blbá kvůli ostatním lidem okolo. Taky mají co řešit.
Díky, napsala jsi to hezky, asi máš pravdu. Asi se musím naučit nebýt takový řešitel za každou cenu.. si tím akorát komplikuju život. 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
18.10.22 19:33
@Anonymní píše:
Ano, můj partner se také opravdu o dceru stará. Snaží se, co může.
Terapie nezní vůbec zle, možná by to mělo smysl i pro nás
Já bych řekla, že nám celkem pomáhá. Nebo aspoň mně, urovnat si nějaký myšlenky a tak. Takže pokud tvůj parnet souhlasí tak jděte klidně spolu a nebo i ty sama
Každopádně přeju hodně sil. Pro mě je to opravdu těžký a teda obdivuju že si řekla, že nemáš v plánu odcházet. Já jsem sice neodešla, ale proběhla mu tahle myšlenka hlavou
- Citovat
- Upravit
19.10.22 08:12
@Anonymní píše:
Já s tebou souhlasím, taky si to vždycky říkám, ale nejde mi to zpracovat tak, aby se to za nějaký čas zase nevynořilo. Já jsem i zažila to, jak můj táta lhal mámě, to jsem byla v pubertě a rodiče se mi oba měli potřebu svěřovat a tahat mě do svých konfliktů, podváděl ji, peníze kdovíkde vlastně končily atd.. a máma byla hrozně důvěřivá. Já se hrozně bojím, že mu budu věřit a pak budu za blbku, že jsem se nechala obelhávat. Úplně mám z toho někdy úzkosti. S manželem jsem totiž kvůli těm jeho lžím před svatbou za blbku byla, já jsem mu totiž všechno věřila a bezelstně to říkala dál jako fakt a potom zpětně mi z toho bylo hrozně trapně a připadala jsem si úplně hloupá. Dodnes někteří lidé neví, že to byly lži a já se hrozně snažím, aby na ty věci nedošla řeč, protože by to bylo trapné mně i manželovi, vlastně asi všem.Neexistuje nějaký způsob, jak obnovit důvěru? Je to taková škoda, jinak máme opravdu hezký vztah, rozumíme si…
Přestaň se tím trápit. Když na to dojde nějak řeč, tak prostě řekneš: je mi to blbý, ale zjistila jsem, že to bylo jinak, což jsem tehdy vůbec netušila. Ty ho krýt nemusíš, trapně má být jen jemu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.10.22 09:34
@Anonymní píše:
Já s tebou souhlasím, taky si to vždycky říkám, ale nejde mi to zpracovat tak, aby se to za nějaký čas zase nevynořilo. Já jsem i zažila to, jak můj táta lhal mámě, to jsem byla v pubertě a rodiče se mi oba měli potřebu svěřovat a tahat mě do svých konfliktů, podváděl ji, peníze kdovíkde vlastně končily atd.. a máma byla hrozně důvěřivá. Já se hrozně bojím, že mu budu věřit a pak budu za blbku, že jsem se nechala obelhávat. Úplně mám z toho někdy úzkosti. S manželem jsem totiž kvůli těm jeho lžím před svatbou za blbku byla, já jsem mu totiž všechno věřila a bezelstně to říkala dál jako fakt a potom zpětně mi z toho bylo hrozně trapně a připadala jsem si úplně hloupá. Dodnes někteří lidé neví, že to byly lži a já se hrozně snažím, aby na ty věci nedošla řeč, protože by to bylo trapné mně i manželovi, vlastně asi všem. Neexistuje nějaký způsob, jak obnovit důvěru? Je to taková škoda, jinak máme opravdu hezký vztah, rozumíme si…
Nechci to zlehčovat, ale myslim, že takových lidí je opravdu hodně, tak se tim tak netrap. Já tomu taky úplně nerozumim. Přes to, že jsem obecně dost racionální, jsem zároveň asi i hodně důvěřivá a naivní. Protože lidem v běžných věcech věřím, co říkaj. Nějak nevím, proč by v těch banalitách lhali. A už asi 10 let pozoruju, že plno lidí opravdu neuvěřitelně lže, ale v naprosto nepodstatných kravinách. Vůbec nechápu proč. Třeba u jedné mojí kamarádky (chytrá, schopná, VŠ) jsem zjistila, že úplně nehorázně lže v úplných blbostech. Ale fakt stylem, že tvrdí, že byla na dovolené (třeba v červenci, nejde o jiný rok) ve Francii a pak se její přítel zmíní, že byli v Itálii a tomu, že měl být ve Francii, se strašně divý. Nebo že byla na nějakém operačním zákroku, o kterém se po pár letech ukáže, že vůbec nic neví a nikdy ho neabsolvovala. A je těch věcí víc. Vůbec tomu nerozumim, nemá to zapotřebí, ale zjistila jsem, že to není nic tak výjimečnýho, takže převzaté informace přestávám vnímat jako fakta 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.10.22 20:52
No život není spravedlivý. Jaký je v ostatních věcech? Jaký je partner? Záleží mu na vás? Stará se o vás? Zajistí vás? Má vás na prvním místě? Má vás rad? Pokud ano zvážila bych terapii aby se tady ta křivda mohla zpracovat. Kašli na zásady. Třeba lhal pac se bal. Dost chlapů si neumí poradit v těžkých emocnich situacích tak delaj kraviny nebo proste odejdou. Občas proste někdo něco poděla víc a někdo min.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
- Stejné dárky jako kupoval ex přítelkyni
- Čeká, až se udělám, pak mi to nejde
- Jak vysvětlit partnerovi, že musí změnit chování k dceři?
- Štval by vás ten přístup?
- Problém s libidem
Užitečné odkazy
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Ano, můj partner se také opravdu o dceru stará. Snaží se, co může.
Terapie nezní vůbec zle, možná by to mělo smysl i pro nás