Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše: Více
Kolik mu je? Krize středního věku, únava …
Ty jsi vtipná. Málo který chlap se do toho pustí sám. Ani bych to po svým chlapovi nechtěla, i když vím, že by ledacos zvládnul ![]()
Tak někdo třeba nechce dělat věci, které mu moc nejdou, pro plány, se kterými není ztotožneny. Protože on podle tvého popisu moc rekonstruovat nechce..
Mě přijde, jak kdyby na něj šel mužskej přechod - andropauza.
@ibis píše: Více
Nechci, aby to dělal úplně sám.
Resp. třeba to auto by zvládnul, má na to zázemí a sám řekl, že to není nic složitého.
Ale koupelnu po něm nechci, aby udělal sám. Proto jsem sehnala řemeslníky. Ale některé věci zvládne, když jsem si třeba chtěla tu koupelnu obouchat sama, tak držkoval, že ne, že to udělám blbě a ať se do toho nepletu. A pak zase, že to musí všechno on (přitom to jen obouchal a já ten bordel vynosila ven a uklidila).
Jako kdybychom měli peníze nazbyt, samozřejmě pozveme firmu, ať to udělá komplet a nemusíme se starat.
@Svetluska55 píše: Více
Bohužel to, že rekonstruovat nechce, vyšlo najevo až v momentě, kdy to bylo všechno domluvené a nakoupené. Jinak o tom mluví už od loňska, že samozřejmě „by se to mělo udělat, ta koupelna“.
@Pajjjina píše: Více
Nevypadá. Na věci, které jsou pro něj, si energii najde. Ale prostě cokoliv dělat doma ho vrhá do špatné nálady.
@Taktinevím píše: Více
Možná ano. Jediné, co ho stále zajímá, je jídlo. Přijde mi, že zajídá stres z práce, nicméně on se tam stresuje sám, ve své podstatě je svým pánem, nikdo na něj netlačí, dělá na 1 směnu, v noci se vyspí… Když se ho ptám, co mu je, tak prý nic.
Ty mě to přijde u chlapů celkem normální, dělají jen to, co je baví, nebo z toho něco mají. Povinnosti je netáhnou.
Můj muž se taky do ničeho sám od sebe nehrne, na druhou stranu když něco chci, udělá to. Ale musím mu to říct, on sám nevidí rozpadající se pergolu, upadenou poličku, uražený roh stěny, atd…
Když chci vymalovat, musím mu říct: příští měsíc v sobotu šestého budeme malovat, zajeď v pátek do obchodu koupit barvu a věci. A musím to napsat do kalendáře, pak už to není problém.
Máme v baráku ještě tchána, rok v důchodu, má svoji bytovou jednotku a vycházíme dobře, je fajn chlapík, ale…
Je vitálnější a má lepší kondici než kdejaký čtyřicátník. Chodí běhat, posiluje, plave. V zimě ujede 30km na běžkách.
Ale myslíte že něco udělá na baráku? Ani hov…
Když nesportuje čumí do PC, neposeče sní zahradu, až mu manžel vynadá, že by to mohl aspoň jednou měsíčně udělat i on, tak poseče, jednou, pak zase do konce léta seče jen manžel.
Myslíte že mi tady v zimě přinese dřevo do krbu, když je manžel týden na služebce?
Vůbec, nosím si to sama a ještě s břichem.
Za to mu manžel taky vynadal, on řekl, že mu to nedošlo. Přitom jsem ho poprosila, jestli by mi přinesl dřevo, prý zítra, že ho bolí záda, ok. Další den nic.
On je dobrý člověk s hodný, ale zabržděný s nechápavý až hrůza
.
Buďte v klidu, já si na to už pomálu zvykám.. a to je mladý chlap, má těžkou práci a je rád že přijde domů, pak má ještě melouchy a prostě jak potřebuju doma něco udělat tak jo, jo.. a nic
pak teda už mu teda připomínám každý den kdy to udělá..a je protivnej a naštvaně to jde dělat, samozřejmě u toho milion keců, jak nemá tohle a tamto k tomu. A teď jak se mu to nechceme dělat tak mu to nejde, většinou doje*e plno věcí okolo. K tomu je protivnej. Tak si pak říkám že jsem si to měla udělat sama, bohužel prostě některý věci ale neumím
a nejsou to ani modernizace spíš opravy. Taky si říkám že hold budu dávat peníze stranou a zaplatím raději někoho..hold budu dlouho šetřit.
@Anonymní píše: Více
Dolehlo na něj stáří, měla bys mít trochu pochopení.
Dobrý den. Nějak poslední dobou nevím, co se děje a upřímně mám chuť od toho zdrhnout. Můj manžel má absolutní nechuť cokoliv doma dělat. Dříve většinu věcí opravil, udělal, je vyučený automechanik, ale třeba i položil podlahu, vymaloval apod.
Teď jsem po dvaceti letech chtěla novou koupelnu (byla z 80. let a už fakt hnusná)- OK, ale sežeň si zedníka, někoho, kdo předělá topení, když měl obouchat staré kachličky, tak se tvářil, jak kdyby jsem po něm chtěla složit vagón uhlí, neustále hudruje, že jsme se na to měli vykašlat a jak si neodpočine (přitom tedy tady téměř všechno s tou rekonstrukcí udělá zedník, já furt jen šůruju), že jsem si vymyslela sprchový box, který bude muset složit (na to jsem na pomoc domluvila kamaráda) atd. Auto začalo blbnout (máme starší) tak to taky neudělá, i když ví, co tomu je a zvládl by to, radši to dá do servisu. Při každé činnosti se vzteká. Je fakt, že se mu vždycky něco stane (vrtá poličku, převrtá drát od elektriky apod.), to se pak klidně rozbrečí.
Jde o to, že máme starší dům, je potřeba to všechno zrekonstruovat. Já bych chtěla žít v normálním bytě, ale takhle se úplně bojím navrhnout jakoukoliv sebemenší úpravu (už i vymalování byl problém, když se do toho dám sama, tak je taky problém, že ho ponižuju). Jinak vrtat se v motorce či si opravit kolo, to není pro něj problém. Jak je to něco v bytě, co bych chtěla já, tak už ano. Klidně bych si na všechno vždycky někoho najala, aby byl klid, akorát tedy nevyděláváme ani jeden tolik, aby to šlo, na tu rekonstrukci jsem měla dojeté stavebko, tak jsem chtěla něco, co nám zpříjemní prostředí a místo toho bych raději zdrhla. A nejhorší je, když se naše dvě puberťačky ptají „táta zase něco dělá, že je tak naštvanej?“
Nevím, co s tím.
Anonymně prosím.