Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nevím, proč žiju?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Anonymní
2.10.21 00:33
@Žižkovská žena píše:
Z čeho jsi mívala radost v dětství?
Z takových těch obyčejných věcí, když se mně něco povedlo, to mám teď sice taky - ale je to spíš takový pocit,,Hm dobrý” a jede se dál. Vlastně to není radost jako taková. Ale v dětství jsem mívala radost mi přijde tak nějak ze všeho.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
2.10.21 07:03
Mám to stejně. Žádný smysl života. Sice pracuju, semtam někam jdu, ale radost mám minimální. Kamarádi jsou pořád čelí paf, jak tam měli super rande, tam luxusnijogu, tam dovolenou a všechno super. Mě ten život prostě nebaví. 
- Citovat
- Upravit
2.10.21 08:11
Popisuješ depresivní vztahy jak vyšité, včetně disimulace - tedy popírání toho, že se ti něco takového děje.
pokud zatím ještěnormálně spíš, jíš a zvládáš povinnosti, tak to je ještě čas řešit v psychoterapii.
A ano, bez smyslu, bez nějakého přesahu než je rutina kterou zvládáš se depresivní stavy rozvíjí celkem běžně.
Viktor Frankl na tom založil celý psychoterapeutický směr - logoterapii.
https://obchod.portal.cz/…cba-smyslem/
Bez toho abys začala věci měnit, rozpadne se postupně i biochemie a nepůjde to bez antidepresiv.
Nejjednodušší změna kterou začít je najít si psychoterapeuta/ku a než dostaneš termín (teď mají všichni fakt plno) projdi třeba tu Franklovu knihu a začni si psát deník. Ani ne tak o tom co se ti stalo, ale o tom co se ti honí hlavou - když emoce dáš do slov, bývají najednou méně děsivé než když jsou jen v hlavě. Zároveň když si člověk jednou týdně, jednou měsíčně a jednou za rok zpětně přečte co napsal, vidí jakou cestu ušel a pokud se začne vydávat ne úplně dobrým směrem, tak se to dá objevit dířv, než narazí.
Kromě vypsání se (netřeba každý den) taky každý den napiš jednu věc za kterou si ten den byla vděčná. I kdyby to byla jen maličkost - tohle je hodně důležitý a funkční zvyk, jestli se ti nechce psát deník, tak tohle se hodí - jsou na to i appky do telefonu - googli gratitude journal plus se hodí naplánovat si na na příští den jednu věc, na kterou se budeš těšit a když tam nebude, tak si ji tam prostě vytvoř.
Když to vydržíš těch pár týdnů či měsíců, než dostaneš termín, budeš nakonec docela dobře připravená v tom, co vlasně budeš chtít v terapii řešit. A nebo se z ačnou věci měnit a jen holt na úvodním setkání si shodnete, že cajk, že víš kudy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Makca87
2.10.21 08:51
Já teda nedoporučuji psychoterapeuta, ani nějaký trapný deníčky, ale pořádného chlapa, sex a sport ( třeba každý den 2 hodiny procházka v přírodě, či hodina běh), prostě něco, co tě nabije 
. Vše ostatní pak příjde samo. Prostě se teď dost nudíš a jsi otrávená…
- Citovat
- Upravit
Anonymní
2.10.21 09:18
@Makca87 píše:
Já teda nedoporučuji psychoterapeuta, ani nějaký trapný deníčky, ale pořádného chlapa, sex a sport ( třeba každý den 2 hodiny procházka v přírodě, či hodina běh), prostě něco, co tě nabije
Přítele mám a nemůžu ho ani vidět některý dny. Prostě mě něčím štve takže nějaká chuť na sex fakt není. 
A neřekla bych že se nudím, naopak mám povinností že nevím kam dřív skočit a ani je nestiham všechny plnit
- Citovat
- Upravit
smajlik345
2.10.21 09:23
@Anonymní píše:
Asi tak.. vůbec nevím kam můj život směřuje. Připadá mně, že každý den jen přežívám a neužívám. Ani nikam moc nechodím a když ano - stejně z toho nemám nějaký elán, radost, že bych si řekla, Jo, to bylo super… Prostě se zúčastním spíš z povinnosti ale uvnitř mě to otravuje někde být a raději bych se viděla doma. nedokážu to dost přesně popsat co se ve mně děje, ale připadá mně, že se mi ze života vytratil nějaký cíl kam směřuju, že nevím proč se má život žít, jak se má užívat. Nedokážu si představit můj život ani za rok, pět let,…
K tomu všemu jsem na všechny příjemná jak…a pak jsem sama na sebe naštvaná, jak hnusná jsem na okolí. Ale mně prostě v tu chvíli štve celý svět a všichni co chtějí být se mnou když já chci být sama. Zpětně si až uvědomuju, že chyba je ve mně, protože sama chci bejt pořád a okolí to třeba myslí dobře.
Depresi opravdu podle mě nemám, funguji zcela normálně, starám se o sebe, povinnosti tak nějak plníme - i když se zpožděním, někdy zapomínáním, jen uvnitř každý den přemýšlím nad tímto, asi nějaká krize.
Dočetla jsem jednu zajímavou knihu. Docela fajn vysvětluje o čem je život https://www.alza.cz/…d6188485.htm?… Zkus možná by ti pomohla, když dle všeho máš jen depku a ne depresi 
- Citovat
- Upravit
2.10.21 17:36
@Anonymní píše:
Přítele mám a nemůžu ho ani vidět některý dny. Prostě mě něčím štve takže nějaká chuť na sex fakt není.
Tak to vem z opačné strany a zvolni. Ono jestli máš jen povinnosti a žádnou zábavu, tak si prostě utahaná životem (což je hodně smutný). Jsou všechny ty povinnosti životně důležité? Nemůžeš něco vypustit, delegovat na jinou osobu, snížit pracovní tempo (třeba i změnit práci, pokud tě nebaví a vyšťavuje)?
Víš čím tě štve přítel? Nejsi nešťastná v tom vztahu, neuspokojuje tě a proto se cítíš blbě?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Asi tak.. vůbec nevím kam můj život směřuje. Připadá mně, že každý den jen přežívám a neužívám. Ani nikam moc nechodím a když ano - stejně z toho nemám nějaký elán, radost, že bych si řekla, Jo, to bylo super… Prostě se zúčastním spíš z povinnosti ale uvnitř mě to otravuje někde být a raději bych se viděla doma. nedokážu to dost přesně popsat co se ve mně děje, ale připadá mně, že se mi ze života vytratil nějaký cíl kam směřuju, že nevím proč se má život žít, jak se má užívat. Nedokážu si představit můj život ani za rok, pět let,…
a pak jsem sama na sebe naštvaná, jak hnusná jsem na okolí. Ale mně prostě v tu chvíli štve celý svět a všichni co chtějí být se mnou když já chci být sama. Zpětně si až uvědomuju, že chyba je ve mně, protože sama chci bejt pořád a okolí to třeba myslí dobře. 
Má/ měl to někdo taky?
K tomu všemu jsem na všechny příjemná jak…
Depresi opravdu podle mě nemám, funguji zcela normálně, starám se o sebe, povinnosti tak nějak plníme - i když se zpožděním, někdy zapomínáním, jen uvnitř každý den přemýšlím nad tímto, asi nějaká krize.