Nevím, jestli opustit přítele

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 26.07.18 20:24
Nevím,jestli opustit přítele.

S partnerem jsme spolu necelé tři roky, láska na první pohled, oba jsme měli stejný pohled na život a ten jsme si spolu taky naplno užívali
Oba jsme měli dobře placenou práci a penize si užívali, kultura, dovolené, hry, akce. Dávali jsme si prostor taky pro své zájmy, ale stejně jsme chtěli být nejvíc spolu :-) a po roce a neco jsem otěhotněla. Velkou radost jsem neměla, chtěla jsem být ještě chvíli svobodná a poznávat s partnerem svět. on se k tomu ale postavil moc hezky a tak jsem se začala těšit, užívala si těhotenství a i s pupkem jsme toho dost podnikali. Občas si že mě dělal srandu, že jsem si kluk tím hezky zahackovala a já se na oko zlobila :-) a pak jsem porodila, překrásného syna.byl u porodu, nachystal nám to doma na prijezd a tím pádem idylka skončila. najednou jsme začali počítat peníze, rodičovská třikrát menší než můj plat. Nic našetřené, protože jsme si fakt užívali. Ale to by, nevadilo, máme prcka, s nim se užije zzabavy ibez peněz. jenze partner to je tak neviděl. Ne že by ho neměl rád, když byl s ním, tak to bylo tutununu.ale max 15min denne. a zbytek byl někde v trapu s kamarady.do toho se mu pokazila práce, tak jsme se dost zadlužili. A já mám pocit že žiju úplně s někým jinym. Temer nic spolu neděláme, a na malého se vymlouvat nemůže, máme skvělé hlídací babicky. problem je v tom, ze on chce zůstat u spontánních akci, i přes noc, nic neřešit, Fin. prolemy nevidět, nějak to dopadne. Haha. A když chci aby byl s námi, nebo abychom si promluvili co dál, jak vyřešit peníze, neco plánovat, odvětí mi na to, že si to vynucuji, že se mi to zdá, že s námi není, protože jsem narozdíl od něj celý den doma a on chce po práci taky nějaký svůj zivot.ten mu samozřejmě brat Nechci, ale jak měsíce plynou, zjistila, že od té doby co mu přestali chodit zakázky už nemáme peníze ani na nic, on věčně na návštěvě u kamarádů a já doma. Ještě důležitá informace, bydlíme v jeho domě, cca 40km od mého, tam kde mám své přátele. s jeho si nerozumím, oni se mnou také ne, ale vnímám to až teď. za svýma nemůžu, nemám na benzín :-D a oni přijedu jednu za čas, mají toho taky dost. Uz jednou jsem se tedy zbalila i s malým odjela zpátky domů k rodičům. Po čtyřech dnech dojel a přesvědčoval nás že mu na nás záleží mnohem víc než na kamarádech ať se vrátíme že zas v práci trochu mák ne a bude nám fajn. A já mu uvěřila a vrátila se protože ho miluju. Jenže to vydrželo asi dva měsíce a Vnímám že se to pomalu vrací do starých kolejí. Tím že jsi čím dál víc Stýská jak jsem zavřená někde kde mi není dobře Sama bez muže a bez přátel, byt s tím nejkrásnějším co me kdy v životě mohlo potkat se synem. Tak 5× týdne se hádáme někdy říka ať ze sebe nedělám chudinku, že mně přece nic nezakazuje můžu si dělat co chci. Někdy ať se smířím s tím že jsem máma, že nejsem jediná na světě a určitě si ostatní mámi taky takhle nestěžují. A někdy že jsem teď si věděla jaký je že má rád volnost a že ho nezmění m. A já ho měnit nechci ale když on nechce držet krok se mnou a jít do rodičovství jako parťáci, nevím jaký má smysl v tomhle vztahu zůstávat. Začínám si vytvářet v hlavě pocit že jsem na něm finančně závislá že se doprosuji jeho pozornosti a taková já ale ve skutečnosti nejsem a nikdy jsem nebyla. jediné krásné chvilky které prožíváme jsou při milování které je s ním neskutečně nádherné, tom si rozumíme Naprosto dokonalé už od začátku. Rozdíl je v tom že na společnou noc teď většinou musím čekat až si uděláš čas. Při milování mě chlácholí tím že všechno bude zase dobré našetříme a peníze a budeme poznávat svět i s malým, Ale tomu už pomalu přestávám věřit. A při každém dalším takovém čekání na to až si na mě uděláš čas co rozhodují kde sebrat sílu a odejít. Rozumem vidím že náš vztah jsou jen sliby, čekání a zklamání v tom že na to jak se na malého těšil, tátou je tak 10 procent svého času. A přesto stejně čekám na nějaký zázrak že bude takový jak býval dřív a jak sliboval když jsme čekali malého. Když se milujeme a jsem přesvědčena o tom že je to mé druhé já se kterým budu navždy ale v normálním životě už mě to fakt přestává bavit. Chci se postavit na vlastní nohy ne Čekám na zázrak a na to až mi uteče mladí a malému dětství ale užívat si teď. V tom problém není můžu se vrátit k rodičům ty mě podpoří jak finančně tak psychicky a já budu moct začít znovu a vím že každý Nový začátek je 1000 krát lepší než stan na jednom místě. A přesto pořád stojím a čekám protože nechci být já ta, kdo opouští Zvlášť když říká že si bez nás nedokáže představit život. Jenže mu začínám nevěřit a říkám si jestli nás to nemá jen proto abych se starala o domácnost aby měl navenek spokojenou rodinu a jistotu že se má ke komu vrátit, když si bude chtít odpočinout. Ja tu jistotu u něj ale ztrácím. Promiňte za roman, moc neumím vyjadrovatpocity. Co by jste na mém místě dělali vy?

Stránka:  1 2 Další »
Reakce:
 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 26.07.18 20:35

Chápu, že někdy je danou situaci třeba popsat více slovy, ale když píšete tyhle dlouhý texty, bylo by fajn dělat odstavce a mezery, nějak ten text logicky členit. Tohle je strašně nepřehledné a špatně se to čte.

 
Nmdl
Ukecaná baba ;) 1901 příspěvků 26.07.18 20:46

Nemysli frndou, ale mozkem. Musíš si odmyslet, jaký je v posteli, a rozhodnout se podle toho, co bude nejlepší pro tebe a pro syna. Takhle to nezní, že by šlo o chlapa „ideálního do chovu“.

 
Lianys
Kecalka 284 příspěvků 26.07.18 20:48

To je tak, když spolu lidi zažijí jen to hezké a nemají ověřeno, že zvládnou i to špatné. Já bych odešla. Jsem sice “protirozvodová”, ale v situaci, kdy se propadáte do dluhů a jeho zajímají jen kamarádi jdou ideály stranou.

 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 26.07.18 20:51
@Anonymní píše:
S partnerem jsme spolu necelé tři roky, láska na první pohled, oba jsme měli stejný pohled na život a ten jsme si spolu taky naplno užívali
Oba jsme měli dobře placenou práci a penize si užívali, kultura, dovolené, hry, akce. Dávali jsme si prostor taky pro své zájmy, ale stejně jsme chtěli být nejvíc spolu :-) a po roce a neco jsem otěhotněla. Velkou radost jsem neměla, chtěla jsem být ještě chvíli svobodná a poznávat s partnerem svět. on se k tomu ale postavil moc hezky a tak jsem se začala těšit, užívala si těhotenství a i s pupkem jsme toho dost podnikali. Občas si že mě dělal srandu, že jsem si kluk tím hezky zahackovala a já se na oko zlobila :-) a pak jsem porodila, překrásného syna.byl u porodu, nachystal nám to doma na prijezd a tím pádem idylka skončila. najednou jsme začali počítat peníze, rodičovská třikrát menší než můj plat. Nic našetřené, protože jsme si fakt užívali. Ale to by, nevadilo, máme prcka, s nim se užije zzabavy ibez peněz. jenze partner to je tak neviděl. Ne že by ho neměl rád, když byl s ním, tak to bylo tutununu.ale max 15min denne. a zbytek byl někde v trapu s kamarady.do toho se mu pokazila práce, tak jsme se dost zadlužili. A já mám pocit že žiju úplně s někým jinym. Temer nic spolu neděláme, a na malého se vymlouvat nemůže, máme skvělé hlídací babicky. problem je v tom, ze on chce zůstat u spontánních akci, i přes noc, nic neřešit, Fin. prolemy nevidět, nějak to dopadne. Haha. A když chci aby byl s námi, nebo abychom si promluvili co dál, jak vyřešit peníze, neco plánovat, odvětí mi na to, že si to vynucuji, že se mi to zdá, že s námi není, protože jsem narozdíl od něj celý den doma a on chce po práci taky nějaký svůj zivot.ten mu samozřejmě brat Nechci, ale jak měsíce plynou, zjistila, že od té doby co mu přestali chodit zakázky už nemáme peníze ani na nic, on věčně na návštěvě u kamarádů a já doma. Ještě důležitá informace, bydlíme v jeho domě, cca 40km od mého, tam kde mám své přátele. s jeho si nerozumím, oni se mnou také ne, ale vnímám to až teď. za svýma nemůžu, nemám na benzín :-D a oni přijedu jednu za čas, mají toho taky dost. Uz jednou jsem se tedy zbalila i s malým odjela zpátky domů k rodičům. Po čtyřech dnech dojel a přesvědčoval nás že mu na nás záleží mnohem víc než na kamarádech ať se vrátíme že zas v práci trochu mák ne a bude nám fajn. A já mu uvěřila a vrátila se protože ho miluju. Jenže to vydrželo asi dva měsíce a Vnímám že se to pomalu vrací do starých kolejí. Tím že jsi čím dál víc Stýská jak jsem zavřená někde kde mi není dobře Sama bez muže a bez přátel, byt s tím nejkrásnějším co me kdy v životě mohlo potkat se synem. Tak 5× týdne se hádáme někdy říka ať ze sebe nedělám chudinku, že mně přece nic nezakazuje můžu si dělat co chci. Někdy ať se smířím s tím že jsem máma, že nejsem jediná na světě a určitě si ostatní mámi taky takhle nestěžují. A někdy že jsem teď si věděla jaký je že má rád volnost a že ho nezmění m. A já ho měnit nechci ale když on nechce držet krok se mnou a jít do rodičovství jako parťáci, nevím jaký má smysl v tomhle vztahu zůstávat. Začínám si vytvářet v hlavě pocit že jsem na něm finančně závislá že se doprosuji jeho pozornosti a taková já ale ve skutečnosti nejsem a nikdy jsem nebyla. jediné krásné chvilky které prožíváme jsou při milování které je s ním neskutečně nádherné, tom si rozumíme Naprosto dokonalé už od začátku. Rozdíl je v tom že na společnou noc teď většinou musím čekat až si uděláš čas. Při milování mě chlácholí tím že všechno bude zase dobré našetříme a peníze a budeme poznávat svět i s malým, Ale tomu už pomalu přestávám věřit. A při každém dalším takovém čekání na to až si na mě uděláš čas co rozhodují kde sebrat sílu a odejít. Rozumem vidím že náš vztah jsou jen sliby, čekání a zklamání v tom že na to jak se na malého těšil, tátou je tak 10 procent svého času. A přesto stejně čekám na nějaký zázrak že bude takový jak býval dřív a jak sliboval když jsme čekali malého. Když se milujeme a jsem přesvědčena o tom že je to mé druhé já se kterým budu navždy ale v normálním životě už mě to fakt přestává bavit. Chci se postavit na vlastní nohy ne Čekám na zázrak a na to až mi uteče mladí a malému dětství ale užívat si teď. V tom problém není můžu se vrátit k rodičům ty mě podpoří jak finančně tak psychicky a já budu moct začít znovu a vím že každý Nový začátek je 1000 krát lepší než stan na jednom místě. A přesto pořád stojím a čekám protože nechci být já ta, kdo opouští Zvlášť když říká že si bez nás nedokáže představit život. Jenže mu začínám nevěřit a říkám si jestli nás to nemá jen proto abych se starala o domácnost aby měl navenek spokojenou rodinu a jistotu že se má ke komu vrátit, když si bude chtít odpočinout. Ja tu jistotu u něj ale ztrácím. Promiňte za roman, moc neumím vyjadrovatpocity. Co by jste na mém místě dělali vy?

Já z toho mám pocit,že ti hodil na hlavu rodičovstvi. On je sice táta,ale jen před kamarády. Takový to: jo to je můj kluk :srdce: ale pak zas: Na mami a starej se. A nerad by chodil domů od kamarádů do prázdného bytu/domu,kde bude vědět,že není přichystana večeře,uklizeno…
Pro klid chlapi rádi začnou slibovat. Je to pro ně snadnější,než se hádat. Tak radši řeknou,že to bude lepší a jiný a bla bla…a v tichosti se radují,že budou mít od ženskýho brblání pár dní zas pokoj.
Nikdo ti tu asi nemůže říct,zda odejít či ne. Ale já pochybuju o tom,že to někdy bude jako dřív. Taky jsem věčně slyšela sliby,jak bude líp. A jak půjdem tam a tam. Ale pak to skoro vždycky zrušil z nějakého důvodu, třeba práce, stavba, která prostě nepočká, protože do víkendu to musí být hotový, přes to nejede vlak. A pak napsal kámoš: v sobotu grilovačka a to najednou mohl odhodit lopatu okamžitě a už ráno klusal ke kámošovi a v neděli už se mu nechtělo pracovat. A to najednou nevadilo. Ale čas na svoje dítě neměl. Jak se říká: když člověk chce,tak si čas uděla,i kdyby se měl rozčtvrtit. Takže asi záleží na tom, jestli jsi ochotna to snášet a takto žít a nebo raději opustit i přes lásku k němu a začít znova sama. :nevim:

 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 26.07.18 20:56

A ty jsi odešla?

 
sediza
Ukecaná baba ;) 1598 příspěvků 26.07.18 21:04

Já z vašeho popisu nemohu říct ani odejděte, ani zůstaňte. Podle mě vás spojuje láska a jste bohužel stále nedozrálí, především on tedy. Ale to se může časem změnit, třeba s novou lepší prací bude mít víc pocit, že je chlap, budou peníze a zase bude spokojený, sebevědomý atd. Takže dle mého změna bude nutná…a možná na obou stranách. Jak je vaše dítě malé? Možná bych zvážila i variantu, že bude na rodičovské dovolené on a vy půjdete pracovat. Vydělala byste si víc peněz, než teď vydělává on? Co se zkusit přestěhovat k rodičům i s partnerem? Jak by to bez svých přátel zvládal on? Mají jeho přátelé děti? Pokud ne, těžko se naladí na režim táta jen kvůli Vašim výčitkám. Kupte si spolu knihu od Coveyho - 7 návyků spokojené rodiny. Já bych ještě zabojovala, když nad tím tak přemýšlím. Nebije Vás, není zlý, neschopný není, možná jen nespokojený a v depce… Podle mě je tam šance na změnu, ale ne za stávajících podmínek..

 
paola white
Extra třída :D 12747 příspěvků 26.07.18 21:13

A myslis ze kdyz zustanes se synem.sama tal ti bude lepe?

 
Keyllah
Echt Kelišová 9498 příspěvků 26.07.18 21:26

Bohužel ty jsi rodičovstvím dospěla, on ne. Je otázkou, zda nebo kdy, se posune dál a bude rodičem. Bohužel ne každý je opravdu „tatínkem“ a je otázkou jestli na to ty můžeš a budeš čekat......

 
Beckyttine5
Kecalka 300 příspěvků 26.07.18 21:27

Já bych neodcházela a dala tomu šanci.. časem to bude jiné, zase se vrátíš do práce, přijdeš mezi lidi, na jiné myšlenky.. navíc mimco vyroste, bude možno s nimi podnikat více aktivit… hodně chlapů to s miminky neumí a děti si více užívají, ať jdou větší.. a rodiče bych klidné požádala, ať Ti měsíčně něco přispějí, když jsou ochotni Ti financne pomoct- budeš tak mit na benzín, zajedes si pravidelne na pár dnů za rodinou, prateli, nebudeš tak izolovana… a on si pak bude více vážit společných chvilek

 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 26.07.18 21:43

@sediza právě pro to je to tak těžké. Myslím,že mu dokážu být oporou a podpořit ho a znovu nakopnout. Jenže mám pocit že o to nestojí, chce abych ho chápala,podpořila jeho rozhodnutí,jenže mě přijdou naprosto nesmyslné. Např. Že místo toho aby dal energii do práce,kterou když chce,umí udělat perfektně. Tak raději bude s"kamarady"pře­mýšlet jak se dostat k penězům rychle a bez námahy. Podotýkám,že oni sice děti mají,ale upřímně je lituji. Protože jejich „rodiče“ místo toho aby jim dělali bezpečné zázemí a pracovali,jsou na hraně se zákonem a zoufale se snaží nebýt jako „normální lidi,ovce společnosti,co žijí nudné životy“ oni se sice nenudí,ale co je štěstí taky zdaleka nemají tušení :-( a můj muž nevím proč začíná sympatizovat s jejich stylem,s tim,že ale chce i mě,protože ví,že já našemu synovi tu rodinu vytvořím a nedopustím,aby mu chyběla láska,a taky si přeje abch stala při něm.jenze to já nemůžu,když jsem přesvědčená,že tudy cesta nevede. Když pohrozím,chvilku je klid.chvilku. myslím,že odchodem bych mu pomohla nejvíc,aspoň by si mohl rozhodnout jestli je mu přednější tenhle život,nebo my. Ale už jsem tak jednou odešla na ty 4dny a chci aby si to uvědomil i bez tohohle nehledě na to že kdyz se Znovu vrátím k rodičům zavru mu u nich dveře a nasadim jím do hlavy naše starosti. Jenže mám pocit že dokud zůstanu,bude mě brát jako samozřejmost a nic mu nedojde.az když už to bude fakt průser. Prostě ziram a nechápu jak tak schopný člověk může takhle obrátit

 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 26.07.18 21:50

@Beckyttine5 rodiče mi takhle občas něco dají,ale neví že máme až takové problémy. Naší vždy žili tak že se táta staral o peníze a mama o domácnost,i když taky svoji výplatou přispěla. Ale chlap by měl vždy tu rodinu uživit. A kdyby zjistili co se tu děje,asi by si mě odvezli :-D zatím jen něco ruší a doufají že se stará co je v jeho silách

 
Beckyttine5
Kecalka 300 příspěvků 26.07.18 22:26

Ten rodicak je fakt smesny a neni ostuda si požádat, aby Ti po dobu, co budeš doma neco prispivali, když víš, že je to nezruinuje…oni fakt netuší…já se tomu taky dlouho bránila, ale pak měla stresy, jak vše finančne utáhnout, až jsem je o výpomoc požádala…bylo to pro mě těžké, ponižující, ale teď mám klid a nemusím se už stresovat.. a vím, že až jednou bude na rodicovske má dcera, tak ji budu taky finančně podporovat, i kdyby nechtěla… a u nás v praci je to běžné, že kolegové taky tak své děti podporují

 
Beckyttine5
Kecalka 300 příspěvků 26.07.18 22:28

Celou pravdu jim teď říct nemužes..tím bys shodila svého partnera

 
Sany80s
Kelišová 6570 příspěvků 26.07.18 22:48

No máš doma takového dost obvyklého chlapa dnešní doby.
Není dostatečně vyspělý, aby mu došlo, že nemá blbnout, ale musí se přizpůsobit situaci.
Ono se jim to dnes dost toleruje i ve společenské rovině.
Mám jeden dotaz, já kromě jiných věcí pochopila, že mu práce nejde i proto, že se jí dostatečně nevěnuje? Je to tak, nebo se fakt maximálně snaží a ono se nedaří?
A pokud je to to první, měl taková období i v minulosti nebo se fakt zbláznil až teď?

Stránka:  1 2 Další »
 Váš příspěvek
Reklama

Poslední články

Video: Vlastnoručně vyrobeným adventním kalendářem zpříjemníte dětem čekání na Ježíška

Děti začínají být natěšené na vánoční dárky, tak jim to netrpělivé čekání... číst dále >

Změna, co šetří. Přechodem k Bohemia Energy můžete získat měsíc energií zdarma

Energie stále zdražují a na lepší časy se, bohužel, neblýská. Přesto lze... číst dále >

Články z Expres.cz

Daisy Lee chce větší prsa a rty. „Máma zůstává v nemocnici,“ vzkázala mimochodem

Je to už několik dní, co bývalou přední příbramskou političku Alenu... číst dále >

Josef Rychtář se zastal Andrey a pustil se do Pomejeho: Zadlužil a okradl i Ivetu!

Andrea Pomeje se dočkala nečekaného zastání. Po vydání článku, v němž jsme... číst dále >

Články z Ona Dnes

O 10 let mladší: Přece nesklouznu zpátky, kdy jsem byla vyžraná kisna

Drahomíra a Tomáš jsou kamarádi, kteří postrádají sebevědomí. Oba mají za... číst dále >

Do chladného počasí stačí troje boty. Na kozačky do půli lýtek zapomeňte

Letní střevíčky a žabky jsme už definitivně uložili na dno botníku. Nastává... číst dále >