Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Dogina jo, moje máma má podobný přístup k věci. Vlastně ani nevím, co by se stalo, kdyby udělala něco jako @kadlina máma. Pravděpodobně by táta řval i na ní. Jinak se přikláním k názoru, že tátu občas navštívit můžeš, ale opravdu jen na několikahodinové návštěvy a ideálně někde na veřejnosti. To by se určitě zvládl ovládat. Btw. taky ti přijde, že se cholerici věkem čím dál víc horší?
@enyf no mamka se chtela uz stehovat pryc kdyz jsem byla mladsi, nesla jsem tenkrat zadost o mestsky byt na urad, ale bohuzel z toho seslo a zustala s nim… nechapu proc mu to vsechno toleruje…
a jak rikas, taky si prave zacinam rikat, zda neni vylozene nejak psychicky nemocnej… kdysi rval jen obcas, kdyz jsem byla mala. Dozvedela jsem se, ze semnou mamka byla na tyden u svych rodicu kdyz ji tenkrat vyhodil, coz si nepamatuju, byla jsem asi hodne mala. Pak uz si pamatuju, ze prisel jeste dokonce ozralej jednou a mamce rozbil sici stroj a rval tam po ni… A ted to zacinam cimdal vic schytavat ja, coz nikdy tolik nebylo… jen po mne startoval vzdy kvuli pausalu, kolik se provolalo atd… ale ted fakt uz se asi nudi a ty konflikty snad vyvolava, protoze uz nam udelal treti scenu za jeden rok… coz uz je trochu moc. A hned druhy den co jsme odjeli, tak pry startoval zas po mamce. Ale to musi byt proste nemoc, jak ten clovek muze za minutu delat jako by se nic nestalo, nemit zadne svedomi? ![]()
@Dogina píše:
@enyf tak to me mrzi, to je hrozny… ale to je ono, cholerici. Ten muj mazas takovy „cerny humor“ a rad se do me tez pousti, ac nevim, zda je to sranda nebo to mysli vazne…@kadlina tak to u nas bohuzel nejsem tak silne povahy abych se mu postavila. Akorat pritel ho okrikne a jak rikam, ted uz mu chtel fakt i vrazit, jak si muze dovolit rvat po tehotne, ale udrzel se… a mama, ta akorat kdyz jsme balili, tak tam sedela semnou, brecela, omlouvala se za neho, a rikala at nikam nejezdime, at jdu spat, ze uz je v klidu (ano, pustili si s brachou comeback a hrozne se smali)… ja mamce akorat rekla, ze mu muze vzkazat at si vymaze me cislo a ze uz nas tady v tom dome nikdy neuvidi. No a pak zbytek tydne zamnou mamka jezdila k te babci, kde jsme byli… ale ja proste nevim, babca od taty ani neprizna, ze je tata hlucnejsi, i kdyz denne rve po ni. Je to proste jeji milacek… a nebo nam jeste vycte, ze nechcem malou ukazat tatovi, jak se na ni tesil atd… :- tam je to proste hrozne blby a ja nevim co cekat a zda to vubec riskovat a jet tam i v nepritomnosti „otce“
Já to psala tak, že já jako matka bych si toto nenechala líbit. Je mi jasné, že jako dcera to máš těžší, ale manželka by měla mít páku, jak ho zklidnit=nevařit, neprat, nenakupovat, nesexovat apod. dokud se neuklidní. Na toho našeho to zabralo a šlo se to řešit k psychologovi.
S věkem se povaha horší. Vidím to všude okolo, lepší už to nebude, bude se to jen zhoršovat. Otcovi pomohla skupinová terapie, ale taky ne na moc dlouho.
S babičkou bych to neřešila vůbec, ať si skuhrá. Řekla bych jí - babi já tě tak ráda vidím, bohužel se to nedalo zařídit, abysme přijeli jinak. Hlavně poprvé ještě nebude mít pocit, že se otci vyhýbáte. Další návštěvu můžete odložit za delší dobu protože „malá nemá ráda cestování v autě“. Pak se u ní stavíte, přežiješ pár výčitek, případně jí řekneš, že on sám malou vidět nechce, kdyby chtěl, tak se na ní přijede podívat sám a že vy jste jinak opět přijet nemohli.