Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nezájem manželky
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
11.11.25 09:30
@Anonymní píše: Více
za mě řešit vážné partnerské problémy v momentě, kdy máte 18měcíčního prcka a druhé na cestě, je prostě blbě. To nejhorší možné načasování, kdy s ní mlátí hormony, je unavená a fyzicky svůj stav až tam nemůže ovlivnit. Jak to zvládá psychicky? není i tam nějaký problém? máme hodně malý rozestup mezi dětmi a asi víte, proč jste to takto zvolili, ale pak je celkem normální, že život ustrne na čas v určité zakonzervované podobě, kdy jste hlavně rodiči a snažíte si pomáhat a přežít…
Za mě nezbývá než vydržet, naložili jste si toho na sebe aktuálně hodně, tak jen popřeju at je hlavně druhé dítko zdravé a spavé…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.11.25 09:38
Za tvoji ženu mluvit nemůžu, ale já byla těhotná když bylo mladší dva roky a teda bylo to zdaleka nejnáročnější období. Strašná únava a vyčerpání, jakýkoliv dotyk mi byl nepříjemný, hormony se mnou mlátily. Na rande bych možná zašla, ale jen někam, kde se budu moc válet a nikdo po mě nic nebude chtít.
Takže myslím, že pokud jste měli problém už předtím, tak jsme měli s druhým počkat. Teď prostě nezbývá než přežít dokud žena nepřestane kojit to druhé dítě. Tam bych čekal veliký obrat k lepšímu.
U mě první veliká úleva po porodu, ale dvě děti jsou prostě mazec, takže většinou chodíme s mužem lehat kolem osmé/deváté večer. Společný večer teď není prioritou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.11.25 09:41
@Anonymní píše: Více
Nebylo to jen 5× tenhle rok tak trochu diky tobe, ze na to ty nemas chut? Tvoje zena by treba rada kazdy den…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.11.25 09:49
@Anonymní píše: Více
A když jí to takto řekneš, tak ti ona na to řekne co? Vždycky je potřeba dvou lidí na řešení problémů.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.11.25 11:05
Chlape, ty seš kňouradlo 
…
Ber to jako období života, které je naprd.
Děláš co můžeš, snazíš se. Si peněženka, domácí spotřebič a otrok. Ona je chodící mlékarna, utíračka zadků, a otrok. Asi i ona by si představovala svůj život jinak.
Když pojede do práce, ožije z té dlouhodobé letargie ( pozor na hezké, milé kolegy) a pak se ten rodinný život zase obmění.
To je, jako by si kňoural, že z práce v kanceláři si šel makat do uhelného dolu. 
tak, že je to prostě jiné nemůže být překvapení…
Joo, někdo jde z kanceláře pracovat na vrátnici uhelného dolu, ten se tolik stěžovat nebude..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
taconemájméno
11.11.25 11:20
No, vykašlala bych se na pomoc a ona by se ráda ozvala.🤣
Je očividné, že si s tebou vztah udržet nechce a bere tě jako samozřejmost. Za mě to smrdí tím, že si s někým píše. 🤨 Používat jako výmluvu těhotenství a péči o dítě, kterou si dělíte, mi přijde ubohé. Taky se rozhodla mít dítě, popřípadě nejít na potrat, tak proč by její blbá náladovost měla ovlivňovat tebe? 🫠
Nechápu lidi, co spolu nekomunikují, popřípadě nekomunikuje jeden z nich a pak začnou výčitky a obviňování a podvádění.
Když ona nedokáže pochopit, že jsi taky jen člověk, tak by šla hodně rychle pryč, i s těmi parchanty. 🤣
- Citovat
- Upravit
11.11.25 11:22
Další hodný trouba, co se diví, že manželka z něj není odvázaná a až se po dětech dá trochu dohromady, tak si najde nějakého alfa samce a pak bude tady brečet, jak jí je nevěrný.
Mají o Tebe zájem i jiné ženy, anebo jsi jen nezajímavý puťka domácí? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.11.25 11:31
@starfish_at_night píše: Více
taky se mi zdá…jen posledně ta manželka měla i psychické problémy
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.11.25 11:32
@Keyllah píše: Více
Rekla bych, ze to jeste prijde, s tim, ze uz zase bere antidepresiva, tak to nepovazoval za zasadni.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.11.25 12:01
@jege píše: Více
Fakt je, že tyhle kňouradlá nevědí, co dělají špatně, když se tolik snaží, pomáhají a ta jejich unavená, utrapená žena ne, a ani je neocení a ve výsledku je ještě podvede, připraví o děti a ožebračí o majetek.
1. To, že se staráte, je skvělé a ocení to každá žena. Vaše pomoc a ochota se počítá!
2. Ale pozor. Když začnete sloužit, stáváte se bačkorou- ztrácíte vliv, osobnost, mužnost.
1+2: Pomáhat neznamená sloužit!
Zachovejte si integritu a nenechte ženu převzít vedení a rozhodovat o všem a už vůbec ne o vás. Trvejte na tom, že vás vztah je o dialogu a společné cestě.
A ejhle- zpětně zjistíte, že je to celé o komunikaci.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Ahoj, rád bych znal Váš názor na mou situaci. Se ženou jsme spolu nějakých 7 let z toho cca půlka vztahu jako manželé. Máme spolu syna, 1,5 roku a jsme v očekávání s dalším prckem. Jako rodiče myslím fungujeme dobře, dokážeme se zastoupit, já si minimálně víkendy beru prcka na pár hodin sám, aby si žena odfrkla, občas pohlídaji babičky, ale spíše pracovní dny, takže má žena celkem čas i pro sebe. Nemám navíc problém vzít si občas malyho i v pracovní den, aby se žena mohla udělat s kamarádkami dámskou jízdu. Jinak samozřejmě je ještě na RD, já chodím do práce, doma se snažím taky přiložit ruku k dílu (s nákupy a úklidem se nějak střídáme, žena řeší prádlo, já zase řeším komplet kuchyni od vaření po úklid) a po práci jsem buď s prckem sám nebo všichni spolu.
Problém je u nás ten, že mi přijde, že žena celkem rezignovala na náš partnerský vztah. Já naprosto chápu, že péče o malýho je hodně náročná, fyzicky i emočně, navíc při těhotenství, proto se taky dost zapojuju a dělám to už od narození prcka. Chápu, že není i nálada a chuť na milování při čerstvě ukončenem kojení a těhotenství, tu hormonální smršť si asi moc chlap nedokáže představit.
Ale opravdu mi chybí emoční blízkost, partnerský vztah, vědomí toho, že vůbec jsem pro ženu důležitěj jako chlap a člověk a ne jen jako táta, zdroj peněz a když to řeknu hodně s nadsázkou kuchyňskej robot. Dřív jsme si po práci sedli, řekli jsme si co v práci, jaký měl kdo den, potom se třeba jen tak váleli v objetí u televize. Dneska je to tak, že jaký měla žena s malým den se ptám když si hrajeme s prckem, ptám se jak jí je co se týče těhotenství…
A… Tím naše diskuze končí. Maximálně něco prohodíme když je něco zajímavýho v TV, nebo mi říká o tom co kamarádky a bavíme se o tom.
Ale sama se mě třeba vůbec nezeptá, jakej jsem měl den, když se vrátím z práce naprdlej tak že to je na mě vidět (snažím se své problémy ještě neházet na rodinu, ale někdy je toho už moc), tak reakce ve stylu hmmm… To je blbý. Ale vůbec ji nezajímá nic moc do hloubky, všechno je to povrchní a spíš mi připadá, že ji informacemi o mě obtěžuju. Už to došlo tak daleko, že o sobě prakticky nemluvím, protože mi přijde, že jí to fakt nezajímá. K nějakém fyzickém kontaktu si můžu nechat jen zdát, sex letos proběhl asi pětkrát, ale já se přiznám, že na to ani nemám moc chuť když si připadám doma „jen“ jako fotřík. Žere mě to i kvůli tomu, že přesně tohle se dělo v mém bývalém vztahu a skončilo to nevěrou že strany přítelkyně a rozchodem. Vlastně když jsme se potom po čase o tom bavili, tak vlastně nic nebylo špatně… Byl jsem milej, pozornej, spolehlivej, myslím, že ani na hlavu jsem si nenechal kálet… Ale asi to prostě vysumelo a já to přičítal tomu, že to byl už přechozený vztah bez dětí a svatby.
Připadá mi, že někde dělám chybu, že se následně pro ženu stávám naprostou samozřejmostí, která tady vlastně vždycky je a nemá smysl se o to víc starat.
Už jsem se snažil párkrát nás vytáhnout na rande, zajistím hlídání, program… Jednou je to super a jindy zase takový nemastný neslany jindy jsme jen doma a žena si čte, protože se jí nikam nechce. A já si po pár podobných zkušenostech popravdě už trochu říkám, jestli mi to za to stojí se o něco snažit. Jako já naprosto chápu, že toho má plný brejle, to já taky, ale nepřijde mi dobrý takhle rezignovat na vztah a fungovat jen výhradně v režimu rodičů, to je cesta do pekel. Když jsem se ptal jestli jí něco vadí, něco jí na mě žere, tak prej nic zásadního. To taky potěší.
Potýkali jste se s něčím podobným? Máte radu, jak z toho ven?
Díky