Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
@beckie já jsem zjistila, že čím víc macešsky se ke psům chovám, tím víc poslouchají a tím víc se tváří oddaně. Čím víc se člověk snaží psovi s prominutím „podlézat“, myslet na to, aby se pejsánek měl nejlíp a aby náhodou neutrpěl újmičku, tím větší problém pak se psem je a tím víc si pes „vymýšlí“. ![]()
@beckie Taky mě štval,ale dá se to zvládnout. A je lepší,když pojedete oba. ![]()
@Gladys píše:
@beckie já jsem zjistila, že čím víc macešsky se ke psům chovám, tím víc poslouchají a tím víc se tváří oddaně. Čím víc se člověk snaží psovi s prominutím „podlézat“, myslet na to, aby se pejsánek měl nejlíp a aby náhodou neutrpěl újmičku, tím větší problém pak se psem je a tím víc si pes „vymýšlí“.
No já už ji doma ignoruju úplně, jen přítel to těžce nese, jenže jsem si všimla, že přesně funguje, čím víc mi dáš, tím hůř se k tobě budu chovat
např. když jsme odcházeli z domu, pohladili ji a řekli čekej nebo cokoliv, tak jsme se vrátili a zloději by se nemuseli stydět zato, co jsme tam našli. Teď si ji nevšímáme, prostě odejdeme, nezavřem nikde dveře, nepodíváme se na ni a je klid.
Jenže venku ji potřebuju primárně hlavně utahat, je to hyperaktviní pes, takže tam si jí všímat musím, obyčejná procházka, že se proběhne po lese, počuchá si, to je jako bychom nikde nebyli.
Ale to něják zvládám, jen je mi to líto, vůči malá a taky je to strašně únavné, hlavně člověk by čekal, že to někde musí mít konec a pak zjistí, že nemá, tak jsem z toho už dost rozladěná. ![]()
Taky mám doma ukňouránka. Já jsem jí naučila povel ticho. Když přestala vyluzovat zvuk řekla jsem v tu chvíli Ticho a pochválila jí a ona si to po čase spojila. Takže když jedeme ve výtahu a jí to přijde dlouhé tak chce kníkat a já řeknu Ticho a je ticho. Sice na ní vidím jak by chtěla kňourat ale vydrží to
To samé na veterině - je jí dlouhá chvíle v čekárně, nudí se tak začně kňourat tak řeknu ticho, vezmu si jí na klín, hladím jí, říkám jí jaká je hodná že je ticho a je to.
@beckie Já bych řekla, že se pro ni něco změnilo, pes pozná, že si těhotná, možná ne hned, ale ke konci už 100%… nepamatuju si přesně, kdy mi bylo jasné, že to náš pes poznal, ale poznal, takže možná už to tuší a je to kvůli tomu.
@j.a.n.i1 píše:
@beckie Já bych řekla, že se pro ni něco změnilo, pes pozná, že si těhotná, možná ne hned, ale ke konci už 100%… nepamatuju si přesně, kdy mi bylo jasné, že to náš pes poznal, ale poznal, takže možná už to tuší a je to kvůli tomu.
To mi říkala švagrová taky, jenže pokud je tomu tak, asi bych měla počítat s tím, že to bude ještě horší až se miminko narodí?? ![]()
@beckie Tak u nás se to po narození nezhoršilo, sice tedy pesová žárlí, ale tak nějak v mezích normy, myslím, že v jejím případě hodně pomohlo to, že mohla zůstat i nadále spát v posteli na čemž si myslím dost zakládá ![]()
@j.a.n.i1 píše:
@beckie Tak u nás se to po narození nezhoršilo, sice tedy pesová žárlí, ale tak nějak v mezích normy, myslím, že v jejím případě hodně pomohlo to, že mohla zůstat i nadále spát v posteli na čemž si myslím dost zakládá
Já už prostě nevím
, já totiž vidím, jak je prostě jiná než ostatní psi, neklidná, ufňukaná, nevyrovnaná. Není vteřina, kdy by se na nás nekoukala. Ten starší psík si lehne na místečko a leží, spí, převaluje se, občas si přijde pro pohlazení a jde se zase vyvalit. Nesleduje nás, nic, má svůj klid a vůbec ho nezajímáme. Adéla je nonstop ve střehu, celý den na nás kouká, jakmile někoho nevidí, už fňuká, za celý den si neodpočine, pořád musí mít přehled. I v noci se občas chodí koukat kde kdo je. To teda nesmí, jenže někdy ji to přepadne, otevře si a jde si to zkouknout. Je mi jí i líto, protože z ní cítím hrozný neklid a nevím, jak jí pomoct.
@beckie Tak tohle měla naše fenka taky, trvalo to do té doby, co jsme bydleli tak porůznu, jak jsme se přestěhovali do našeho domečku, tak nějak vycítila, že tady je doma a od té doby je klidná. Dřív nehrozilo nechat ji někde samotnou, jezdila s přítelem do práce a i jinak jsme ji všude tahali s sebou, teď klidně čeká doma a je v pohodě, ale to ti asi moc nepomůže ![]()
@beckie tak ono to může být i povahou, velký pes je u nás melancholik, totální, není to nějaký veselý pejsek, pořád připravenej vypadat ztrápeně. Malej pes je v pohodě, veselej, nic moc ho nežere, něco udělá, já ho vykrákám za kůži a on o tom za minutu neví.
@beckie
Nevím, jestli ti pomůže zrovna Desenský, na tohle bych viděla spíš Žertovou nebo někoho úplně jiného…
To kňučení znamená, že fena je ve stresu.
Podle mě si ten stres ventilovala ničením bytu, a teď když neničí byt, začala kňučet. Takže spouštěč stresu tam bude furt.
Chápu, že je fena aktivní a musíš ji venku utahat, ale to neznamená, že jak píšeš, musíš jí vymyslet program po celou dobu procházky! Kromě aktivních chvil by měly být i chvíle, kdy se odpočívá a ty si jí nevšímáš. Musí se naučit být v klidu. Obecně na to nejlíp zabírá to, že fence dáš pozornost POUZE VE CHVÍLI, KDY JE KLIDNÁ. Nikdy jindy. Stačí vteřina klidu (leží, zastaví se, zklidní se, netřepe se apod.). Musíš vycítit, kdy je zklidněná, a v tu chvíli jí dát svou velmi klidnou pozornost. Obecně psa zklidnit. Např. fena leží, ty k ní pomalinku přijdeš, pomalinku si sedneš na bobek, pomalinku ji začneš hladit po boku. Takové chvíle postupně prodlužuješ.
A zároveň by to chtělo překopat SVOJI psychiku! Píšeš, že to nedáváš, že vytečeš, vyletíš, neudržíš nervy na uzdě… Tenhle přístup je s labilním psem cesta do pekel a pokud se nezklidníš ty, nezklidní se ani fena. Budeš argumentovat, že druhý pes je v pohodě, ale ten pes má zřejmě pevnější psychiku a tvoje stavy ho tak snadno nerozhodí.
@Lucie_Sx píše:
@beckie
Nevím, jestli ti pomůže zrovna Desenský, na tohle bych viděla spíš Žertovou nebo někoho úplně jiného…
To kňučení znamená, že fena je ve stresu.
Podle mě si ten stres ventilovala ničením bytu, a teď když neničí byt, začala kňučet. Takže spouštěč stresu tam bude furt.
Chápu, že je fena aktivní a musíš ji venku utahat, ale to neznamená, že jak píšeš, musíš jí vymyslet program po celou dobu procházky! Kromě aktivních chvil by měly být i chvíle, kdy se odpočívá a ty si jí nevšímáš. Musí se naučit být v klidu. Obecně na to nejlíp zabírá to, že fence dáš pozornost POUZE VE CHVÍLI, KDY JE KLIDNÁ. Nikdy jindy. Stačí vteřina klidu (leží, zastaví se, zklidní se, netřepe se apod.). Musíš vycítit, kdy je zklidněná, a v tu chvíli jí dát svou velmi klidnou pozornost. Obecně psa zklidnit. Např. fena leží, ty k ní pomalinku přijdeš, pomalinku si sedneš na bobek, pomalinku ji začneš hladit po boku. Takové chvíle postupně prodlužuješ.
A zároveň by to chtělo překopat SVOJI psychiku! Píšeš, že to nedáváš, že vytečeš, vyletíš, neudržíš nervy na uzdě… Tenhle přístup je s labilním psem cesta do pekel a pokud se nezklidníš ty, nezklidní se ani fena. Budeš argumentovat, že druhý pes je v pohodě, ale ten pes má zřejmě pevnější psychiku a tvoje stavy ho tak snadno nerozhodí.
Já vím, že se musím uklidnit hlavně já. Jenže víš jak to je, stokrát nic umořilo osla, takže se držím, držím, držím až už to prostě nevydržím a vyletím. Hlavně v situacích, kdy se potřebuju věnovat malé, např. ji oblékám, koupu, něco jí povídám a pes jede a jede.
To počítám, držím pěsti a nakonec stejně zařvu. ![]()
Pokud jde o procházky, tak jasně, že má i volno, kdy nic nemusí. Ale nesmí trvat moc dlouho. Jakmile nemá delší dobu, co dělat ( tj. např. patnáct minut ), tak atakuje menší fenku ( té je to nepříjemné ), nebo malou ( to je zase nepříjemné mně, protože jí sráží na zem apod. ) a nebo žere všechno co vidí a když jí okřiknu, tak uteče pryč ( tváří se že je to hrozná sranda a má obří radost, že jsem ji takhle nachytala ) a hledá něco nového. Takže zabírá program. Minimálně, když na začátku procházky najdu nějakou velkou kládu a tu si pak pyšně může celou cestu nosit. To je spokojená ona i já. Jenže taky to nezabere vždy. A hlavně to, že se jí aktivně věnuji venku, vyvažuje to, že byla ( píšu byla, protože teď máme problém s tím brekotem ) zvyklá doma už jen relaxovat a být v klidu ( mělo to být proto, aby přestala ožírat byt…což zafungovalo, ale jak píšeš, nejspíš se to projevilo jinak ) .
Zdravím, nečetla jsem ostatní holky, odepíšu Ti rovnou. Fena si tě dokonale omotala kolem prstu a ty teď nevíš co s ní dál. Jednoduše, jakmile začne s ,,kníkáním,, zařvi povel ,,ticho,, ,,mlč,, apod., dál si jí nevšímej a nepovol, pes má poslouchat tebe, ne ty jeho, držím palce, tohle bude chtít nejspíš určitý čas …
@L.Baslerinda Myslím že není potřeba na psa řvát. Stačí v klidu normálně nahlas říct Ticho a když poslechne tak ovace popřípadě keksík.
@L.Baslerinda píše:
Zdravím, nečetla jsem ostatní holky, odepíšu Ti rovnou. Fena si tě dokonale omotala kolem prstu a ty teď nevíš co s ní dál. Jednoduše, jakmile začne s ,,kníkáním,, zařvi povel ,,ticho,, ,,mlč,, apod., dál si jí nevšímej a nepovol, pes má poslouchat tebe, ne ty jeho, držím palce, tohle bude chtít nejspíš určitý čas …
No, tenhle „povelový“ systém většinou fungujen a psy, co nemají moc velký problém… to co píše tazatelka už vypadá složitějc, tam bych časté okřikování naopak brala jako něco, co problém ještě vystupňuje. Je potřeba najít příčinu a způsob, jak změnit chování ke psovi, aby se srovnal, a ne jen nějak zakazovat výsledné chování.