Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj, mám zkusenost ze strany dcery. Negativní pro obě strany.
Dnes se ani nezdravime
@Zapadslunce a jak dlouho spolu vasi byli? A zkoncilo to " kvuli tobe"?
@Anonymní píše:
@Zapadslunce a jak dlouho spolu vasi byli? A zkoncilo to " kvuli tobe"?
Myslím ze 20 let, zkoncilo to když už jsem tam nebydlela 10 let a samozřejmě jeho důvod jsem byla ja
z myho pohledu to nikdy nemůže klapnout, pokud se snaží hrát otce kterým neni ![]()
Měl by to být strejda max. Ale taky si myslím ze nás případ byl z jeho strany psychická porucha, při rozvodu běhal po lese ze se obesi ![]()
Syn poznal mého muže ve svých osmi letech. Vybudovali si vztah plný lásky a respektu, ale hodně důležité bylo to, že jsme s mužem táhli za jeden provaz, když v pubertě zkoušel se zákazem od něj jít za mnou (nepochodil
) Dnes je syn dospělý a jeho jediný táta je můj muž.
@Anonymní píše:
Zajimaly by me zkusenosti rozvedenych, jak to probihalo s novym partnerem, jak prijal deti, ktere nebyly jeho biologicke, jaky si vzajemne vybudovali vztah. Zajimaji me i ty spatne zkusenosti…precejen je asi narocne milovat cizi deti a zvlast pro chlapy…
Úplně mi není jasné, čeho se chceš dobrat. Zažil jsem takových vztahů víc a pokaždé je to trochu jiné, Pro mě osobně je rozdíl v tom, že svoje děti milujeme tak nějak z podstaty, je to program přírody, a i když mají nějaké špatné vlastnosti, prostě jsou naše. S cizími dětmi to musí fungovat, musí si to, jak se říká „sednout“, protože ty nutně automaticky rádi mít nemusíme. Ale když si to sedne, může to být fajn vztah, upřímný. Ovšem když si to nesedne, dokáže to ten vztah sežrat a rozložit. Nemusí s tím mít problém jen chlapi, jeden vztah neustál to, že ex měla problém s mojí dcerou (nebyla samozřejmě její). Na druhou stranu mám třeba kamarádku, kterou vychoval její nebiologický otec a do jeho smrti měli skvělý vztah a dodnes o něm mluví jako o tátovi. Je to ale častý problematický bod a někde jsem kdysi četl, že druhé vztahy a manželství se z 80% rozpadají kvůli problémům mezi nevlastním rodičem a dětmi. Taky, když se na výchově neshodnou vlastní rodiče, je to někdy potíž, ale jaksi rodiče jsou oba, odpadá tam takové to - ty nejsi táta/máma, tak se do toho nepleť… A samozřejmě, asi každý nevlastní rodič se dočká toho, když by se ohradil proti projevům pubertálního nevlastního dítka - ty mi nemáš co říkat, nejsi můj/moje táta/máma… Jednoduchý to někdy není, no.
Ahoj, já to znám z opačné pozice - z pozice dítěte. Rodiče se rozvedli, když mi byly 4 roky, otec moc zájmu nadále nejevil. Mamka si našla partnera, vlastně jsem jí ho nabalila já na plovárně
. Zprvu jsem ho milovala, pak u mě ale začala taková předčasná puberta - tak kolem 7 let, kdy už spolu zhruba dva roky žili. Nesnášela jsem každý jeho dotyk, nebo políbení mamky, přišlo mi to trapné a hnusné. Také uvažovali o společném dítěti, což jsem nelibě nesla, bylo to jedno s druhým. Řešilo se to skrz psychologa a nějak se to samo během roku srovnalo. Nakonec se po pěti letech vzali a pro mě jsou to jediní rodiče. Vlastní dítě nakonec neměli, ale myslím, že táta bere mě, jako svou dceru, a já jeho jako vlastního otce. Vychoval mě, jeho rodina se stala mou rodinou. S biologickým otcem jsem se snažila kolem 15. roku navázat spojení, a „nový“ taťka to hůře nesl. Nedával sice nic najevo, ale zpětně mi to mamka řekla. Nicméně biolog. otec zájem nejevil, takže zůstal mým jediným tatínkem ![]()
Také očima dítěte: naší se rozvedli, když mi byly 3, brácha bych starší. Otec měl partnerku s dětmi, která nás během pár let vyštípala úplně a on nás tedy ani nijak nebránil. Nechalo to v nás jako nechtěných hrozné šrámy, které si chudinka maminka odnesla hlavně v pubertě… Máma si nikdy nikoho nedovedla. Asi tam někdo byl ale nikdy nedovolila, abychom zažili znovu ten pocit… Nebo nevím.
S otcem v kontaktu nejsme, vnoučata nezná ani ode mě ani od bráchy. O maminku bychom se občas i teď poprali
![]()
U nás to proběhlo na jedničku. asi chápu, že mého syna nemůže milovat stejně jako naší společnou dceru. Ale bere za něho zodpovědnost ve všech směrech.
@Anonymní píše:
Zajimaly by me zkusenosti rozvedenych, jak to probihalo s novym partnerem, jak prijal deti, ktere nebyly jeho biologicke, jaky si vzajemne vybudovali vztah. Zajimaji me i ty spatne zkusenosti…precejen je asi narocne milovat cizi deti a zvlast pro chlapy…
Kdysi jsem hledala vztah přes net v pozici rozvedené, nechtěla jsem se k nikomu stěhovat, takze vztah bez spolubydlení, sama děti nemám..často to bylo o tom, že byli rozvedení a děti měli hlavně o víkendech, v podstatě se často věnovali jen jim..soustředění sportovní apod a nebavilo mě to. Takže jsem hledat přestala a až po letech našla přítele s dětmi již velkými a klape to.. Za mě macecha starající se o rozmazlence, které v ní vidí vertřelkyni..ne. Raději sama, bezdětného nebo s dětmi co mají už vlastní život.
Já to mužů potvrdit jak v roli vnucky, dcery a matky… můj biologicky děda zamrel 20 let před mým narozením - babička si našla přítele a než jsem se narodila dědu si vzala… nejlepšího dědu jsem si prát nemohla… jako v roli dítěte mě přijímali dobre jak partneři od mámy i od táty, ale zvláštní je ze se jejich vztahy rozpadly díky tomu ze moje máma nepřijala děti od novych partnerů… bohužel došlo i na mě a já se po 15 letech rozvádím… mám 11 letou dceru a rok přítele který děti nemá - s dcerou má krásný vztah a já mu na začátku vztahu řekla ať se s ni nesnaží soupeřit ze nikdy nevyhraje… mají super vztah - děla ji strejdu a kamaráda nikoli tátu… musí to klapat a když se sají předem nějaká pravidla tak to jde
Moje děti mají bezva tátu, který se o ně stará a nikdy jim nepřestal být otcem, takže můj přítel není pro děti náhradní „otec“, ale výhradně „přítel maminky“ a parťák. Do jejich života vstoupil někdy kolem jejich… 12 let přibližně. Tím, že se s rozchodem rodičů děcka vyrovnala velmi dobře, nejsou tam žádné boje, tak je vše OK. Na oslavy dětí chodí jak biotatínek tak i můj partner. Možná tím, že v tom nejsou žádné tahanice všechno funguje bez problémů.
Kdyby měl do jejich života vstoupit i jako „otec“, musela bych mu automaticky dát aspoň nějaký mandát, aby děti usměrňoval a měl vliv na výchovu, jinak by to nefungovalo.
U nas spatne, jsme 3 tydny po rozchodu. Deti mam 2 a nejdriv vse fungovalo, ale deti zacal lehce ockovat jejich tata, s kterym maji skvely vztah.
Navic, a to je moje chyba, jsou deti rozmazlene. Takze po 6 letech to dospelo do stadia, ze pritel deti nemohl ani vystat, bydleli jsme spolu, a doma byla desna atmosfera.
Takze jsme rozejity, ale ja ho porad miluju, a nebyt spatneho vztahu s mymi detmi, tak spolu asi zustaneme. Ale deti jsou samozrejme deti, ty mam jen jedny a vzit si je nenecham.
Takze tak. ![]()
@Anonymní píše:
Zajimaly by me zkusenosti rozvedenych, jak to probihalo s novym partnerem, jak prijal deti, ktere nebyly jeho biologicke, jaky si vzajemne vybudovali vztah. Zajimaji me i ty spatne zkusenosti…precejen je asi narocne milovat cizi deti a zvlast pro chlapy…
Přijal je v pohodě, vyvházejí bezva. Děti ze zaátku kluk proti neměl výhrady jako ke konkrétnímu člověku, ale obecně jako k jinému partnerovi maminky, místo otce. Ale dali jsme mu čas.
Ale já teda neočekávám, že je bude milovat, starat se o ně, pečovat a živit a vůbec fungovat jako náhrada otce.
Prostě se respektujou, berou, vycházej, ale starají se dál biorodiče.
Proč anonym, když se jen ptáš a sama o sobě nic citlivého nepíšeš?
U nás dobrý. Můj nový manžel moje děti bere za vlastní a opravdu se tak chová, má je rád (svoje z dřívějška nemá). Děti ho taky berou a mají rádi. Zároveň mají funkční vztah s bio otcem. Jak sami prohlašují, mají prostě dva tatínky a kdo to má
.
Zajimaly by me zkusenosti rozvedenych, jak to probihalo s novym partnerem, jak prijal deti, ktere nebyly jeho biologicke, jaky si vzajemne vybudovali vztah. Zajimaji me i ty spatne zkusenosti…precejen je asi narocne milovat cizi deti a zvlast pro chlapy…