Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
petuldo: Nebudes svobodna matka, svobodna matka je samozivitelka.
Vubec bych se s babickou o tom nehadala, jenom bych se usmivala a odvedla rec jinam. Taky bych se s briskem navdavala ![]()
Za sebe já se vdávala ve třetím měsíci,ale svatba byla dávno naplánovaná před početím miminka a to už bylo plánované,nemohli jsme vydržet
,mě by moc mrzelo mít jiné příjmení,ale v tvém případě,bych počkala po narození prcka,zvláštˇ když nejsou finance,využiješ je tedˇ opravdu na výbavičku atd.Takže na babi se vykašli,stejně jí to nevymluvíš,tak se nenervuj a užívej si těhu ![]()
Jsem stejně stará jako ty, taky jsme mimčo neplánovali, a jednou se určitě chceme vzít, ale že bych se nutně musela vdát do svatby, to určitě ne
Podle mě je důležitější nakoupit výbavičku pro mimčo, než investovat do svatby. Navíc plánovat svatbu v těhotenství bych asi taky nechtěla. Já se na svatbu těším, ale podle mě není kam spěchat, a lámat to přes koleno, když zrovna nemáte moc peněz je hloupost. Snad se vám to podaří babičce vymluvit ![]()
Ahoj!
Tak si hezky sepis vsechny vydaje na takovou mensi svatbu, pak ji ho dej pod nos s otazkou jestli ji zaplati celou nebo jen treba takovych 80%
Pak ti da pokoj na hodne dlouho
Jinak, ja bych se s briskem taky nevdavala…jsme to nastesti stihli pred a svatbu jsem si neskutecne uzila! Uz jen proto, ze jsem se nemusela hlidat..ani s alkoholem ![]()
Na babičku se jednoduše vykašli, nejde jen o peníze, ale jak to chcete vy.
Na nás to taky rodinka zkoušela, že by se mimčo mělo narodit do „úplné“ rodiny a tak. …jsme s přítelem zasnoubení, ale brát se budem až se mimčo narodí a hlavně až se nám bude chtít.
Já jsem byla proti svatbě v těhotenství hlavně proto, že bych si to pořádně neužila a ještě by mi bylo celou dobu zle…
Me bylo 21 kdyz jsem otehotnela nechtej, taktez pres prasky… jenze jsme v te dobe nemeli kde bydlet, jedina moznost byla u manzelovych rodicu. Jeho rodice jsou hluboce verici, tudiz uz jen zprava ze syn se spustil a soulozil pred svatbou byl velky sok. Takze my se s manzelem dohodli, ze svatba az po porodu, az bude cas a bez bricha. Jenze se to ukazalo jako nepruchodne… Tchyne kazdych 20 minut chodila do pokoje a mela vylevy typu „dite nebude mit uplnou rodinu, jeste si to dobre rozmyslete, jak ho pak chcete vychovavat…“ A na to jsme teda nemeli nervy ani jeden. Takze svatbu jsme zaridili bleskove behem jednoho mesice, vdavala jsem se bez bricha a pote nemusela rok spolecneho bydleni s tchany poslouchat jak jsme hrozni, nezodpovedni a neuplna rodina.
Doted si nemyslim, ze svatba je nutnost. Fakt je, ze bych se asi casem vdala, uz jen proto, ze co do papirovani po uradech atd. je vse snadnejsi, kdyz mame jedno prijmeni.
Takze pokud mate kde bydlet a nechcete se zatim brat tak bych rodinu neresila a udelala si to po svem ![]()
otěhotněla jsem v devatenácti, před dvacítkou jsem porodila, vyslechla jsem si že bych se měla vdát, ale neposlechla jsem. Prostě jsem nechtěla. Dnes je dceři rok, pořád ještě nejsme svoji, v první řadě jak píšeš ty, bych si na to chtěla našetřit, protože přece jenom, ve snech o svatbě nejsem skromná.
Ahojda přiznám se že jsem nepřečetla celý tvůjpříspěvěk a ani reakce ale já osobně bych se do svatby nutit nikdy od nikoho nenechala…Vdávat se budu až budeme chtít spolu s přítelem a nikdo jiný do toho mluvit nebude což hlavně u jeho rodiny vidím na problém ale což je to náš den ne jejich ![]()
Petuldo, nedělej si z babičky hlavu (i když chápu, že to není lehké odrážet takové poznámky) - vezmete se, až budete sami chtít
. My jsme se brali loni, synovi byly v tu dobu asi 3 roky a určitě bych neměnila
. Chtěla jsem to stihnout hlavně do doby, kdy nastoupí do školky, tak nějak se mi víc líbí, když se už konečně všichni jmenujeme stejně a nechtěla jsem, aby měl pak malý chaos v tom, proč se maminka jmenuje jinak jak tatínek… ![]()
No ale útoků ohledně svatby jsem za tu dobu skoro 4 let zažila teda požehnaně… ![]()
Mí rodiče to chápou, mamka i táta, mamce babička taky organizuje celý její život, ale nikdy v ničem nepomůže ani psychicky (mamka si toho prožila hodně špatnýho), babička vždy jen dělá chytrou, ale nikdy se na ničem nijak nepodílí - my od ní nic nechceme, ale ať nás nechá žít po svém..moji rodiče tedy na tom nevidí vůbec nic špatného, když jsme spolu tak dlouho a máme se rádi, vědí že svatba bude třeba za rok, až uvidíme, jak zvládáme finančně…Ale teď jsem měla zdravotní i jiné potíže a nechci svatbu s někým, koho miluju, uspěchat a neužít si ji…už se i těším na to malé až tam bude s námi ![]()
Já jsem otěhotněla plánovaně po svatbě, ale před pár lety jsem zdůrazňovala že kdybych náhodou otěhotněla nechtěně nechtěla bych se kvůli toho vdávat, svatbu jsem si chtěla užít a myslím si že v těhotenství má žena mnoho jiných starostí než plánování svatby ale je to každého věc ![]()
TAké bych se do svatby takto nenechala nutit. Už jen proto, že u nás v rodině by pak ty samé babičky (jako u tebe by nás do toho tlačily ony) chodily a vykládaly " No to víte, oni se brát MUSELI!"
Je to vaše věc a svatba by měla být krásný zážitek a neměla by být plná pomyšlení na to, jestli po zaplacení kapely bude na kočárek atd.
Chápu tě, držím palce a hodně sil s babičkou.
Ach bože!!!
Je mi 19 let a většina mých kamarádů se pohybuje v tomto věkovém rozmezí. Co mě ale překvapilo je, že všichni se po oznámení mého těhotenství ptají na svatbu. Rodina se samosebou také vyptává, hlavně její starší členové. Všichni mi vysvětlují tisíc důvodů proč je to lepší a skoro mě do toho nutí. Toto jsem od mladých lidí opravdu nečekala!
Ale na tom nejhorší je, že jsem už začala o svatbě přemýšlet - přecijenom přítel nemá v ČR trvalý pobyt a já nechci aby ho nějakou blbou náhodou vyhostili! On pro svatbu je, požádal mě o ruku už před těhotenstvím, ale je mu jedno kdy.
Ted' nevím jestli se chci vdávat ted' kvůli sobě nebo kvůli tomu tlaku ze všech stran. Ach jo. Vždy jsem si svatbu představovala pohádkově a ne s 87 kg (které naskákali teda již rok před těhotenstvím).
Co si myslíte o tomto vy?
@Katjinka píše:
Ach bože!!!
Je mi 19 let a většina mých kamarádů se pohybuje v tomto věkovém rozmezí. Co mě ale překvapilo je, že všichni se po oznámení mého těhotenství ptají na svatbu. Rodina se samosebou také vyptává, hlavně její starší členové. Všichni mi vysvětlují tisíc důvodů proč je to lepší a skoro mě do toho nutí. Toto jsem od mladých lidí opravdu nečekala!Ale na tom nejhorší je, že jsem už začala o svatbě přemýšlet - přecijenom přítel nemá v ČR trvalý pobyt a já nechci aby ho nějakou blbou náhodou vyhostili! On pro svatbu je, požádal mě o ruku už před těhotenstvím, ale je mu jedno kdy.
Ted' nevím jestli se chci vdávat ted' kvůli sobě nebo kvůli tomu tlaku ze všech stran. Ach jo. Vždy jsem si svatbu představovala pohádkově a ne s 87 kg (které naskákali teda již rok před těhotenstvím).
Co si myslíte o tomto vy?
Mně je taky 19, za týden mám termín ale nikdo svatbu neřešil
rozhodně mně do toho nenutily… dneska už je svobodná matka docela běžná. Ale chápu že třeba na vesnici nebo tak je trochu jiná atmosféra.
A pokud si ho chceš vzít tak do toho
ale rozhodně bych to nedělala kvůli okolí!!
Já bych si někoho brala až po dlouhém vztahu (aspoň dva roky) jinak bych se bála že to nedopadne dobře
Láska je sice láska, ale nejlepší je vyzkoušet si společné bydlení… To se teprve projeví všechno ![]()
Váhu bych neřešila.. pokud budeš mít vkusné šaty tak budeš nádherná i kdyby jsi měla sto kilo…
chce to jen trochu víc přemýšlet při výběru.
Třeba tahle slečna je krásná ![]()
Mně třeba přijde tak trochu vtipné to, že páry se cítí na to, mít tak obrovský závazek a společné pouto, jako je dítě, ale u svatby je tomu už jinak
. Nicméně si zároveň myslím, že svatba pořádaná jen kvůli tlaku okolí, je velmi špatný nápad.