Nutím dítě do jídla
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
Ahoj, dcerka má 1.5r, je to extrémní nejedlík! Skoro pořád jsem na emiminu a čtu podobné diskuze nejedlíků, abych na to nebyla sama a vím, že takových batolat je tady hodně. Vím co se má i nemá, jíst v klidném prostředí a hlavně NENUTIT, žádné pohádky. Taky jsem se tím řídila do 12m, prostě nabízet a když nechce, tak nechce. JENŽE, tímto způsobem za den snědla, dvě lžičky polévky, jogurtu nebo lipánka a tím to haslo. Za den vypila 50ml vody. Já ve stresu.
Takže se přiznávám, ač nerada a není mi z toho kdovíjak dobře, ale NUTIM své dítě jíst!! Vlastně i s pitím je to stejné, dneska například nepila celé odpoledne, bylo jí to fuk.Je hrozné a deprimující vidět, že jí prostě nechutná, mezi kamarádkami si připadám, že mám dítě z jiné planety. Na všechno nenene-ble, a ostatní mají boule za ušima
..upřímně se děsím školky, nechce jíst sama, flašku si nedrží a držet nebude, pítka nechce..je prostě „jiná“
Plánujeme druhé mimčo a já pevně doufám, že se to změní. Nemůžu kolem ní věčně lítat se lžičkouTak se ptám, má tu někdo podobný exemplář??
prvního jsem nutila, druhého ne - spíš už na to nebyl čas a tak soustředěná pozornost. A ten mladší měří ve třech letech tolik, kolik starší měřil ve dvou. Nejspíš jen náhoda, ale manžel mi vyčítá, že prvního jsem pěkně cpala.
oni teda nebyli vysloveně nejedlíci
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Kolik měří a váží vaši nejedlíci? Taky to mam doma a nenutím. Sama jsem nebyla jiná. Alespoň nás netrápí nadváha. Dcerka na roce 73 cm a pres 7,5 kg, ve 4 pekne ji ve skolce, ma pod 13,5 kg.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Strasne moc te chapu, zakladatelko. Kolem toho 1,5 roku malyho jsem mela stavy, ze pri nandavani jidla se mi uplne rozklepaly ruce nervama, jestli to aspon ochutna nebo otevre pusu a vypusti to zpet do misky a tim jidlo skonci. Mela jsem nervy uplne v haji. Manzel to nechapal. Pochopil, az kdyz jsem se nekolikrat uplne nechutne utrhla na malyho. To zacal krmit, kdyz byl doma. Blbnul s nim u toho, vypravel smyslene historky apod. Proste byl v klidu, maly to z nej zrejme citil a vzdy snedl aspon pulku male porce. Mne vzal na milost az kdyz jsem to v sobe doopravdy, ne predstirane, prestala resit. Kdy jsem sama sobe nastavila to, ze pokud se 2 dny nenaji, nezblaznim se.
No a do dneska (3 roky v srpnu), neochutna nic, co nechce, ani nepootevre pusu… Kdyz si umane, nebude za boha jist sam, to radeji pujde spat hladovy.
Jenze presne jak rikas: roste i pribira, takze v podstate neni co resit.
S jidlem ale bojujeme od kojence (dokrmovala jsem 7,5 mesicu odsatym MM) a uz mi z toho vazne hrabe. Jsou snad jen 3 jidla, ktera je schopen snist i sam a nemusi se za nim behat (protoze mu chutnaji). Z toho jsou dve omacky z domacim knedlikem a jeho porce je jeden knedlik.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tak, mám doma taky příšerně vybíravé dítě, když nechce, tak můžu stát na hlavě a nic nenadělám. Že by jedl sám (ač to umí), o tom si můžu taky nechat zdát. K tomu má laktozovou intoleranci, nemůže nic s mlíkem. A jak nechce jíst, nabídnu podruhé třeba za hodinu, nechce znovu, nedostane nic. Pokud teda ale nejí od rána, tak po obědě (který často ani neochutná) dostane půl rohlíku. Většinou ale zahazuje i ten, tak má hold smůlu, pije jen vodu nebo vodu se šťávou
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@AniNevim píše:
Z toho jsou dve omacky z domacim knedlikem a jeho porce je jeden knedlik.
tak náš bude mít pět a za běžný oběd u něj považuji naběračku polévky (tak 200 ml 
), jeden plátek kupovaného knedlíku (někdy 1.5), maso velikosti jeho dlaně a odpovídající množství omáčky (ale on jí líp, když to „plave“). Víc za tu hodinu nedá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Holky, aspon vim, ze v tom nejsem sama. Jsou hold i deti nejedle a koukam, ze jich je docela dost. V mym okoli jsem ale jedina, jinak jsou vsude extremni jedlici
- Citovat
- Upravit
@Clementine tak to jde 
u nas polivka i druhy nehrozi. Kdyz sni polivku, druhy uz vubec. Knedlik sni max. jeden, maso trosku, ale nakrajeny na mikrokousky a zamichany do omacky. A jsou ji 4,5. A taky to ma tak na hodku 
- Citovat
- Upravit
@Clementine píše:
jak myslíš - bohužel pozdě?
Myslím, že kdybych ho nenutila - hlavně s příkrmy - časem by se rozjedl.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ahoj, řeknu ti názor z druhé strany: já byla dítě - totální nejedlík. Máma do mě nutila jídlo horem dolem, musela jsem (v pozdějším věku) u jídla sedět, dokud jsem to nesnědla, což nikdy nefungovalo. Jediné, co to dokázalo, byla porucha příjmu potravy, doma jsem prostě nedokázala jíst, protože mě pořád sledovali, kolik sním a tak. Takže jsem ve 14 řešila jídlo tak, že jsem to do sebe narvala a pak šla vyzvracet a tak podobně. Dneska je mi přes 30 a pořád mám občas problém u rodičů jíst společně s nima. Takže moje rada - neřeš to tak moc, pokud to dotorka nehrotí, nech to být, dítě si řekne. Je lepší mít teď hubené dítě než později anorektika s velkým traumatem z jídla. Kdybych ti měla povídat, jak dlouho mi trvalo dostat se do normálu, bylo by to na dlouho. Takže já svoje dítě nenutím, sní co sní a snažím se mu nevytvořit trauma ze společného stolování.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Clementine píše:
tak náš bude mít pět a za běžný oběd u něj považuji naběračku polévky (tak 200 ml
me uz napadlo podivat se nekam na nejakou normovanou gramaz, ale nedostala jsem se k tomu. Pakjsem chtela mrknout, jak velke porce maji ve skolce, protoze to je poprve, co maly ji 2 chody nebo presneji sni polevku a par lzic druheho. Doma ji pouze jeden chod a druhy po spani. Je ale polevkovy, to jedine nas zachranuje. Takze polevku sni vetsinou takovou dospelou restauracni porci. Nekdy ale je to take boj, protoze se stavi na hlavu, ze krmit, i kdyz je to „mnam-mnam“ 
Doma nejaky platek masa neexistuje, ale ze skolky mi uz nekolikrat hlasili, ze snedl cele maso. Jinak tam je vyhlasen tez za nejedlika a ucitelka uz se parkrat nenajedla, jen aby do nej dostala par lzic. Jeho prvni veta po probuzeni je „nebudu papat, budu plakat“ a hzrejme to opravdu predvadi ve skolce, protoze ucitelka rekla, ze je to jedine, co ho cely den zajima
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Mě hodně uklidnil mladík, který prodával palačinky v ZOO. Když jsem tam přišla utrápená, že si dám jen 1 palačinku pro sebe, neboť dítě ji nejí, řekl mi, že také jako dítě vůbec nejedl, ale že nejdůležitější podle něj je nenutit, nazakazovat sladké a že se potom v pubertě rozjedl a ať se na něj kouknu. No byl to kluk s pěknou postavou, 
ne úplně vysoký, ale 180 asi mít mohl. Byl strašně pozitivní a kupodivu to byl asi on, kdo mě konečně uklidnil.
Jinak kromě Dr., který pořád opakoval, že děti se rozjí, až to já přestanu řešit, mě ještě od nucení jako 2. impuz odradila kamarádka se stejně nejedlickým dítětem, které cpala pořád jako posvícenskou husu. Na sobě to člověk tak nevidí. Zak jsem si řekla, že nechci, ať z toho má psychické následky a nechala jsem ho hodně být. Vařím mu večer dokola ta 3 jídla, co jí. Ve školce tedy ochutná občas lžičku nového (doufám).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Luisa79 píše:
@Clementine tak to jde
jo, to mame stejny, jen jsem popsala velikost, ale jinak se vse kraji na kousky (brambory, knedlík, špagety na půlcentimetrové kousky), maso se rozmělní do omáčky a je z toho ze všeho taková smíchaná kejda. Krmím ho tím a sní to, ale je to na tu hodinu, když má dobrej den, tak na 40 minut.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tak dneska ráno 50ml UM víc ani ťuk, nechce ani rohlík s lučinou, takže končím a nabídnu až v 11 přesnídávku. Mám už teď zkaženou náladu no 
, prostě náročné psychicky
- Citovat
- Upravit
Víte ono je nutit a nutit. Příklad: nechám to na dítěti, nabídnu, nesní, odnesu, další běžné jídlo za tři hodiny, nabídnu, odnesu… dítě nejí den, dva… pak matka třetí den vyměkne a dá mu aspoň Brumíka, párek, pizzu nebo cokoliv nezdravého, co dítě sní. Výsledek - výchova k tomu, že hladovkou si vynutím k jídlu, co chci.
Nebo matka nevyměkne, dále ho nechá o hladu a milé nejedlé dítě skončí do týdne v nemocnici s dehydratací a střevními problémy, chudokrevností a dalšími problémy z nedostatku živin.
Znám takové případy a nemusím chodit daleko.
Takže určitá míra nucení je například v našem případě téměř nutností. Ale každá známe svoje vlastní dítě nejlíp a víme, co funguje a co ne a co si můžeme dovolit.
Takže si můžeme jen předat zkušenosti, ale myslím, že radit si vzájemně nutit nebo nenutit, je k ničemu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
to by mě taky zajímalo..jako, že už měl psychický blok??