Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Ahoj zakladatelko, první měsíc je adaptační, takže slzy a stýskání je věc běžná, můžeš mu zkusit zafoliovat svou fotečku, ať jí má u sebe a když mu bude smutno, tak se na ni může dívat. Chce to hodně pochvaly, jak je šikovný, nějaká společná zmrzka, pozitivní nálada, oblíbená hračka, prostě nechat ho trošku osamostatnit. Problém většinou nastává ve chvíli, kdy se dítě nějakým způsobem zablokuje a začne se pomočovat, pokud je již delší dobu bez plenek, to značí nepřipravenost. Ale jinak buď v klidu. Nemusíš mu říkat, že jsi doma, moc školku nerozebírejte, prostě ho veď tak, že je šikulka a za odměnu si půjde hrát za dětmi. On si to musí v hlavičce srovnat sám. ![]()
@BohunkaP píše:
Uvažovat po třech dnech o nechání doma je ukvapenost, která může nadělat víc škody než užitku.Čtyřleté dítě už není žádné bezbranné batolátko - a když ho maminka po třech dnech nechá doma, hrozí, přesně jak píšeš, reálné riziko, že příští rok to bude totéž. Protože se zablokuje už dopředu - bude mít na školku vzpomínku z letoška… jako na něco, kam nechce, kde se mu nelíbilo a odkud si po týdnu vyplakal útěk. To není správný přístup.
Něco jiného je to u takových těch situací, kdy píše maminka, že její dítě ve školce pláče - a pak se ukáže, že mu ještě třeba i chybí pár měsíců do tří let… Tam je to o něčem jiném, takové mrně to prostě zkusí a když to nejde, může klidně nastoupit za rok nebo za půldruhého roku a žádné trauma z toho mít nebude. Ale čtyřleťák už je mentálně úplně jinde.
Příspěvek upraven 04.09.13 v 08:48
Nemám v plánu ho nechávat hned doma. Jak jsem psala, teď ještě závěry dělat nelze. Jsem pro to, aby do školky chodil, protože potřebuje kolektiv. Spíš mě zajímalo, co dělat, pokud by se vyloupnul tak, jako manžel, který tři měsíce na učitelku nepromluvil a jak jsem psala, po celou školkovou docházku školku ze srdce nenáviděl. A ne proto, že by tam nějak strádal. Spíš byl dost fixovaný na domov.
Vojtík šel dneska ráno s takovým tím tichým utrpením. Není z těch, co by dělal scény v šatně. On tiše a útrpně kňučí. Vydržím a uvidím.
@prcekniky píše:
@Drogheda Zkus se ho zeptat, proč se mu tam nelíbí…určitě bych to ještě zkoušela. Kvůli socializaci. Pak bude muset jít do školy a zvyknout si na děti. A to už se ho nikdo ptát nebude, jestli tam chce
Nelíbí se mu tam proto, že tam nejsem já. POřád opakuje, že chce být se mnou. Učitelky znám, jsou super, děti taky v pohodě. Žádný příkoří se mu určitě neděje.
@BohunkaP píše:
A co je důležitějšího než naučit naše děti do života právě toto?
Ano, ale podle mě ne za každou cenu. Když je jiná možnost, netlačila bych na něj. Cca do 80 let věku bude mít moře času na socializaci. Jestli se socializuje od 3 do 80 nebo od 5 do 80 není ve finále takový rozdíl, tak proč je stresovat dřív než je nutné (když ho může mít zakladatelka doma). To je můj subjektivní názor - pocit.
@Drogheda píše:
Nelíbí se mu tam proto, že tam nejsem já. POřád opakuje, že chce být se mnou. Učitelky znám, jsou super, děti taky v pohodě. Žádný příkoří se mu určitě neděje.
třeba se mu tam začne líbit až budou mít program, tenhle týden je podle mě takový nijaký, paní učitelky si omrkávají děti, utírají slzičky a nudle, chovají uřvánky.
Já mám taky asociála, ještě před prázdninama říkal, že do školky moc nechce, že se tam netěší. Takže jsem na něm pracovala, postupně jsem mu to dávkovala a velmi pozitivně sem tam školku naťukla, jak tam bude to a ono… Vybral si hrneček, papuče… Zpracovala jsem ho tak, že se tam začal těšit, i když říkal, že do školky jo, ale ne na ty děti. A dneska, když ho muž budil, že jdou do školky, vstával s nadšeným výkřikem Jo!
Je pravda, že on teda není stýskací typ. Ale zase mu vadí jiné věci - třeba hodně lidí / dětí pohromadě.
Takže toto je moje rada, to se mi osvědčilo. Mluvit s ním a postupně mu to dávkovat - ale zase jsem mu nic přehnaně nepřikrášlovala. Asi to i bude jiné, když už tam chodí… Asi bych s ním moc nerozpitvávala, jestli mu bylo smutno nebo nebylo, v žádném případě bych se ho na to neptala a požádala o to i okolí. Místo toho bych se zaměřila na to, co dělali, co se mu tam líbilo, co bylo fajn. Ne, co bylo blbé - to jako ať si klidně postěžuje, když sám od sebe bude chtít, vyslechla bych s pochopením a pak stočila řeč na to, co se mu líbilo, povedlo. Ty víš, co na něho platí, náš malý je docela přes jídlo, takže se mu vždycky dívám na jídelníček. Dneska mají vepřové na paprice s knedlíkem, tak měl radost, že budou mít oranžovou omáčku (on má rád oranžovou barvu
).
A klidně bych si u té pozitivní motivace i zapřeháněla - já to vždycky říkám jako - jé, Samíííí, díveeej, dneska budete mít oranžovou omáčku, to je dobré teda
Neříkám, že to tak funguje na každého, ale toto se mi osvědčilo.
A teď doufám, že mě nestihne krutý trest a od zítřka nebudem řešit nějaký problém ![]()
Příspěvek upraven 04.09.13 v 09:15
@Drogheda píše:
Nemám v plánu ho nechávat hned doma. Jak jsem psala, teď ještě závěry dělat nelze. Jsem pro to, aby do školky chodil, protože potřebuje kolektiv. Spíš mě zajímalo, co dělat, pokud by se vyloupnul tak, jako manžel, který tři měsíce na učitelku nepromluvil a jak jsem psala, po celou školkovou docházku školku ze srdce nenáviděl. A ne proto, že by tam nějak strádal. Spíš byl dost fixovaný na domov.
Vojtík šel dneska ráno s takovým tím tichým utrpením. Není z těch, co by dělal scény v šatně. On tiše a útrpně kňučí. Vydržím a uvidím.
Jsou děti, které pláčou nahlas… jiné se vztekají.. jiné „tiše a útrpně kňučí“. Princip je tentýž.
Upřímně řečeno, myslím si, že jestli se syn do této podoby vyvine, to záleží hodně na Vás rodičích. Pokud k tomu budete od počátku přistupovat tak, jako že je to reálná varianta… budete o tom doma mluvit, budete to různě komentovat, rozebírat, tatínek bude vzpomínat, srovnávat, apod… tak to tak bude. ![]()
Na Tvém místě bych asi zavedla třeba pravidlo „do školky každý všední den kromě pátku“… když jsi doma, tak to nevadí a pro něj to bude takové mírnější. Ale určitě bych to nedělala hned - třeba tak za měsíc, až si trochu zvykne, uklidní se, zajede se… tak bych mu tím udělala radost. Protože když bys to třeba udělala hned od počátku, byla by tam dlouhá pauza, ten víkend by byl zbytečně dlouhý a pondělí by bylo o to nepříjemnější.
@Drogheda Kéž by existoval manuál jak v těchto situacích postupovat. My s tím bojujeme už druhým rokem. Loni syn (3,5roku) nastoupil do školky a začal každodenní pláč, v noci se budil a plakal,… (chodil každý den, ale po obědě domů)
Pak jsem si promluvila s paní učitelkou a řekla jí o tom, že uvažuji, že bych ho ze školky stáhla, ona mi řekla, ať ještě vydržím. Paní učitelka vymyslela, že ho každý den bude odměňovat (když šel domů, dostal obrázek, bonbónek,…). Pláč ustal až po 3měsících, po 8měsících začal být ve školce i na spinkání, ale každodenní zmíňka, že tam zítra už nejde je až dodnes.
Podotýkám, že syn je v kolektivu velmi stydlivý, s nikým si nehraje, třeba jen sedí a pozoruje ani se moc nezapojuje do společných aktivit - nikdo ho naštěstí nenutí. A proč ho tam vlastně dávám? Aby si zvykal na kolektiv (který vím, že mu dělá veliké problémy
). Nevím jestli je to správné řešení, možná je ještě malý a měla bych ho s jeho povahou nechat doma, možná by ještě dozrál,… ale možná také ne a myslím, že začíná konečně chápat, že jsou nějaké povinnosti, které se v životě dělat prostě musejí (starší děti chodí do školy, maminka s tatínkem do práce,… - také nikdo nemá žádné úlevy).
@AdaAda píše:
Ano, ale podle mě ne za každou cenu. Když je jiná možnost, netlačila bych na něj. Cca do 80 let věku bude mít moře času na socializaci. Jestli se socializuje od 3 do 80 nebo od 5 do 80 není ve finále takový rozdíl, tak proč je stresovat dřív než je nutné (když ho může mít zakladatelka doma). To je můj subjektivní názor - pocit.
Promiň, ale já svoje děti do 80 let vychovávat nehodlám. ![]()
Ty věkové rozdíly, které jsi popsala, jsou mimo mísu - v dětství se přece čas počítá úplně jinak. Základy, které dítě v tom nejmladším, předškolním věku dostane, jsou nenahraditelné. A je PROPASTNÝ rozdíl mezi tříletým a pětiletým dítětem, resp. jejich způsobem „socializace“.
Na žádných „80 let socializace“ se tady nehraje.
@K-Black Otázkou je, čím to je. Samozřejmě každý jsme nějaký, někdo je citlivější, nemůže za to, ale takový scény? To je děs, moderní doba fakt má plno věcí kolem, takže buď ani děti nechodí mezi jiné, nebo nevím. Že dělají takové scény a nechcou od matky. Samozřejmě nevím, jak se bude tvářit mé dítě, ale je schopná být i s jinými lidmi, než se mnou, takže to tak zlé u nás snad nebude ![]()
Angua @Angua Motivujeme ho neustále, vyprávíme, jaké to bylo, když jsme chodili my (samozřejmě tatínek nepovídá o svých traumatech):-). Bačkory si taky vybral, obrázek ve školce zrovna tak. Ségra na to reaguje taky radostně. Hurá školka. O ní fakt strach nemám, ačkoli po vzoru Vojtíka taky ráno bulela. Vojta je nervák, hračky ho nebaví, nesnáší hluk a hodně lidí. Chci, aby se trochu osamostatnil, právě kvůli budoucí škole a povinnostem.
Ja jeste napisu, proc svoji dceru „trapim“ a myslim, ze ji skolka prospeje, i kdyz tam nechce. Doma od rana bere hracky batoleti, mluvi jen na batole, kazdou chvili po ni leze a vubec si nehledi svych veci a uz cca rok se nikam neposunula. Proste si cely den „hraje“ s prtavou segrou (= chvilema ji masakruje a zlobi) a myslim, ze ji to taky moc nebavi. I kdyz je na to doma zvykla a samozrejme si nestezuje, je desnej konzervativec. Ve skolce budou vyrabet veci, malovat, cvicit, chodit ven a tam delat i jine veci nez hlidat batole (Zuzka mi je celou vychazku za zadkem a neumi si ani na hristi hrat sama) a tak
Pevne verim, ze ji to prinese spoutu pozitivnich veci, i kdyz to orve
![]()
@BohunkaP píše:Upřímně řečeno, myslím si, že jestli se syn do této podoby vyvine, to záleží hodně na Vás rodičích. Pokud k tomu budete od počátku přistupovat tak, jako že je to reálná varianta… budete o tom doma mluvit, budete to různě komentovat, rozebírat, tatínek bude vzpomínat, srovnávat, apod… tak to tak bude.
No to je jasný. Nejsme tak hloupí, abychom mu povídali, jak byl tatínek ve školce nešťastnej. Na každý jeho fňukání reagujeme pozitivně, snažíme se mu ukázat, že školka není tragédie, která rozvrátí jeho svět. Že i my máme povinnosti.