Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Nutíte děti do pobytových táborů?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
25.7.26 22:39
Ne nenutím, o klasické pobytové ve stanu na 14 dnu nema dcera vubec zájem, nejela by. Mame světští, ze škola pořádá o prázdninách hudební tábor na 5 dnu a ještě má soustredni s tancem taky na 5dnu. To si uzije, ma tam kamarádky, neni dluho mimo domov.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.7.26 22:43
Nenutila bych. Ale moje dcera chce a jezdí. A těší se celý rok. Jezdí pořád na ten stejný. A těší se tak, že už od podzimu má vybraný turnus a skoro celý rok o tom básní, jak už se tam těší. Letos už byla a už zase, jak se tam příští rok těší. Pořád to poslouchám. Prý by tam byla nejraději celé prázdniny 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.7.26 23:20
Jestli to není nezbytně nutné, aby jel, tak bych ho nenutila. To, že se mu tam nakonec líbí ještě neznamená, že ty první dny se opravdu netrápí. Pamatuju si, když mě v tom věku naši odvezli do lázní. Vůbec jsem nechtěla, ale musela jsem. Co si pamatuji, tak jsem to vnímala hodně v tom smyslu, že se mě aspoň na chvíli chtějí zbavit. Ale tak jsem to asi vnímala hlavně proto, že ke mně nikdy nebyli zrovna láskyplní a přijímající, ale spíš se chovali, jako by je obtěžovalo, že kvůli mě musí hnout prstem. První týden tam byl hrozný. Ale pak jsem se s tím nějak smířila a posledních pár dní jsem si i docela užila. Takže to po mém návratu nejspíš taky na naše působilo tak, že se mi tam hrozně líbilo. Ale já jsem byla v dobré náladě, protože se mi hrozně ulevilo, že už jsem doma a že se pro mě vůbec vrátili, tak jsem s nadšením vyprávěla o tom, co mi až tak super nepřipadalo, když se to odehrávalo… Jestli půl roku dopředu brečí, že tam nechce, tak bych mu našla spíš ten příměšťák. Že pak doma nadšeně vypráví opravdu vždycky neznamená, že byl nadšený i tam…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.7.26 06:52
@Anonymní píše: Více
Jednou v zivote jsem byla na tabore, socik. Nebavilo. Hrozne holky, u vyrob, y, masek na ksrneval jsem trpela, nesnasela to. Poprve v zivote jsem tam dostala Ms. Mama mne predtim nic nerekla, myslela jsem ze umiram bolesti a uz jsem chtela jit za svym, vedoucim, mladym klukem, at se mnou neco udela. Nastesti jsme druhy den jeli domu. Prvni otazka me mamy, kdyz pro me prijela byla,.. nedostala si to,?…sice hezka telepatie, ale pozdni zajem. Na dalsi uz me v zivote nikdo nedostal.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.7.26 07:07
Nikdy jsem kluky na tabory nenutila. Na primestske chodili uz jako predskolaci, pokud je nejaky tematicky nebavil, uz ho neopakoval. Na pobytovem byl starsi jenom jednou, nevratil se nadseny a uz nikdy nejel. Mladsi syn jezdil az do dospelosti na tabor i vikendove pobyty s krouzkem, ktery ho bavil a kde vsechny znal.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.7.26 07:25
Jako dítě jsem musela jezdit opakovaně, proto svoje dítě nenutím. I když někdy si řeknu, že by bylo fajn mít chvíli volno, obzvlášť když jiné hlídání není.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
26.7.26 07:57
Jako dítě jsem byla stejná, nechtělo se mi vystupovat z komfortní zóny a nejraději bych nikdy nikam nejela a to ani na dovolenou, kdyby mě máma nenutila, tak asi nakonec shniju někde doma sama v pokoji. Mně takto máma nutila i chodit do kroužků, protože se mi nechtělo nikam jít. Tábory i dovolené se mi líbily a vracela jsem se spokojená. Na kroužek jsem chodila az do 15 a líbil se mi. Nakonec se to ve mně zlomilo ve 14 letech a tábory se mi začaly líbit, jezdila jsem až do 25 let.
Syn je po mně, ten to dotáhl ještě dál a beze mě by nejel, takže jezdíme společně, já jako kuchařka nebo zdravotnice. Pravidelně od března poslouchám, že nikam nepojede, tři dny na táboře trpime oba a nakonec se oba vracíme spokojení. On poslední dny vždy plánuje, co bude za rok, dva týdny po táboře hodně prožívá, co tam bylo a nebylo, že by teď byl budíček a měl by snídani a byli by v lese a v březnu mi řekne, že nikam nejede a začínáme znovu od začátku.
Kdyby se vrátil nespokojený, nebo na táboře vypadal, že trpí, tak ho nutit nebudu.
Zeptám se těch z vás, co byste nikdy děti do ničeho nenutily, opravdu byste nechaly děti celoživotně doma? I když se nakonec vrací spokojené, jen potřebuje prekonat ten prvotní odpor. Co když se mu nebude chtít ani na příměstský tábor? U mě to byla nechuť k něčemu novému a přiznávám, že příměstský tábor by pro mě byl ještě horší.
- Citovat
- Upravit
26.7.26 08:26
Nenutila bych, nebo nikdy jsem dítě nenutila.
Ale zase pokud se mu tam pak líbí a je nadšené, tak možná má jen problém s tou změnou.
Takové mám nejmladší dítě. Ono by samo dost věcí nedělalo, padá tam do úzkosti a musí se motivovat a podpořit a pak tu věc zvládne a je z ní nadšené.
Problém je ten první krok. Ale jako rodič musíš vědět, kde je ta hranice a jak to Tvoje dítě opravdu má. 
Zase dítě které nechce na tábor z něj nepřijede nadšené.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.7.26 08:30
Já osobně jsem byla na táboře 1× ještě za socíku. Bylo to šílené, nikdy jindy mě už na žádný tábor nikdo nedostal a tedy naštěstí mě nenutil.
Ale tedy tábor jsem přetrpěla a nadšená z něj nebyla ani hodinu ani měsíc po návratu.
Táborům jsem přišla na chuť až jako dospělá, kdy jsem začala chodit a později žít a vzala si chlapa co jezdil se skautem na tábor a pak ho roky vedl a tak nějak k tomu přišly i naše děti. Ale i v naší rodině máme dítě, které by na tábor nikdy nejelo a jen sekat a stavět tábor (jezdíme každý rok na prázdnou louku jak x sekat tak pak vozit a stavět komplet) pro něj bylo vždy mučení a jen mohlo zůstávalo samo doma. Nikdy jsme to dítě nenutili jet ani na den tábora. A to stavěl tábor už jako mimino.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
26.7.26 08:53
Moje matka je těžký individualista, není schopna se podřídit kolektivu. Na tábor jezdit musela, její rodiče chodili do práce a volno nedostali.
Z toho si odnesla, že nebude nutit do táborů a nechá to na dítěti.
Což byla naprostá blbost, samozřejmě to udělala tak, abych já měla pocit, že tábor je něco hrozného a já tím pádem vždy řekla ne, protože jsem v určitém věku vůbec netušila, co to tábor je a co to obnáší. Ale matinka byla spokojená, že se zeptala a nechala mi svobodnou volbu. Když jsem to pochopila a jela jsem s kamarádkou, tak za mnou přijela na návštěvu, což bylo vrcholně trapné. Na táboře mi některé věci vyhovovali méně, některé více, to je prostě život.
Tam, kde jsem svobodnou volbu neměla, tak jsem tam prostě šla a nikdy nebyl problém. U pohodlných dětí je to mnohdy o tom, překonat tu první nechuť, a pak už není problém. A je jen na rodiči poznat, zda je dítěti na táboře špatně, nebo je pouze pohodlné a pobyt mu ve výsledku prospívá a baví ho.
V případě, že by to byl ten druhý případ, tak by prostě jel a spíš bych přemýšlela o tom, jak mu dát najevo, že zodpovědnost za toto rozhodnutí je tvoje a ne jeho.
U mojí matky byla její neschopnost žít v kolektivu první známkou její problematické povahy a psychiky.
- Citovat
- Upravit
26.7.26 08:57
@Anonymní píše: Více
A kdyby tě nutila, tak tu teď budeš psát jak byla psychicky vyšinutá, protože ti nenechala svobodnou volbu. Někdy se člověk fakt nezavděčí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.7.26 09:03
@Anna766 Nevidíš tam rozdíl?
Jí matka zřejmě tábor popisovala jako to špatné, pak tam logicky nechtěla.
Možná je fajn nabídnout a nechat rozhodnutí na dítěti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
26.7.26 09:09
@Snopy123 píše: Více
Jak píšu, někdy se člověk nezavděčí. To je celé co píšu. Kdyby neřekla nic, ditě poslala a tomu by se tábor nelíbil, stejně by byla matka špatná.
Ono si někdy to dítě na to musí přijít samo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Syn hodně vodí za ruku
- 16.09.26
- Anonymní
Dítě se bojí jít ven
- 08.09.26
- Kris308
strach z otce
- 23.08.26
- babča1950
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
