Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Když takhle úporně protestuje, neposílala bych. Tyhle akce by měly být založené na dobrovolnosti a aspoň špetky nadšení.. Spíš bych hledala způsob, jak ho motivovat nebo kompromis - příměšťák, kratší pobyt..
@Anonymní píše: Více
nenutím dceru, na pobytový tábor nechce, tak nejede,
u vás je zajímavé, že kluk přijede spokojený, tak mu řekni, že příští rok nepojede a trvej na tom, možná sám pak přijde s tím, že jet chce
@stinga píše: Více
No právě, že se mu vždy líbí a neměl žádný negativní zážitek, kromě stesku. Ale to už mi taky přijde, že bere jako takovou součást. Mě právě zajímalo, zda máte některá podobné dítě.
@Anonymní píše: Více
no podobné dítě mám, ale jelikož ji proti jejím přání na tábor neposílám, tak nemám zkušenosti - bohužel, letos byla poprvé na škole v přírodě, bylo to povinné, a když přijela, tak se tvářila otráveně a říkala, že nic moc - moc o tom nemluvila, řekla, že koupaliště bylo dobré a tělocvikářka špatná
@Anonymní píše: Více
zkus mu teda fakt říct, že příští rok nepojede, možná mu to začne být líto a bude chtít jet, uvidíš - jen nápad
Nenutíme do ničeho, kromě čištění zubů (nadsázka, prosím
) Neumím si představit, že mi dítě od zimy brečí a prosí, ale musí jet
![]()
Naše děti nikdy nechtěly, tak nikdy nejely. Vyřešeno. Mají příměstský tábor.
@Fiducia píše: Více
jo jo, dcera má každý rok dva příměstské tábory, nehrotím když nechce
Naše dcery, nikdy na tábor nechtěly, tak nikam nejely. Určitě bych dítě nenutila. Mě rodiče s bratrem, na tábor posílali pravidelně, vždycky jsem to tam přetrpěla a přivezla jsem si buď pásový opar, nebo vši. ![]()
Vnučka jede letos počtvrté. Je jí 13 let. Jezdí ale na stále stejný, kde se jí líbí, zná to tam a vždy jela / jede s nějakou známou kamarádkou. Před tím chodila jenom na příměstské.
Naši mě nutili, nenáviděla jsem to tam, jsem introvert, jiná a nikdy jsem tam nezapadla do kolektivu. A starší děti si mě vždycky namazaly na chleba, a často byly dost ošklivé, byla jsem za otloukánka, co se neuměl bránit. V té době se to tak nebralo. Měla jsem jim to za zlé, pokaždé se mi už od ledna dělalo zle jen při pomyšlení na to, že zase pojedu na tábor. Kolikrát jsem tam i předstírala nemoc, abych se vyhnula kolektivu. Nic mi to nedalo, a netrápila jsem se jen prvních pár dní. Celý tábor byl vždycky za trest.
Já jako dítě několikrát jela a pro mne fakt strašný
. Pokud by dítě jet chtělo tak ano. ale nutit to fakt ne. To má být spíš odměna že někam jede a ne skoro trest
.Každé dítě prostě na to není, nabídla bych příměstský tábor. Třeba by ho to bavilo víc ![]()
Nikdy jsem žádné z dětí nenutila. Obě si vyzkoušely jak letní pobytové, tak jarní prázdniny na horách. A když nechtěly, tak nemusely. Já teda měla obrovskou výhodu dvou hlídacích babiček přes léto. Vždy mi vykryly termíny podle potřeby. Ale v průběhu roku nehlídaly skoro vůbec.
Nikdy by me nenapadlo posílat dite někam, kam nechce tak moc, ze pul roku premlouva, aby nemuselo… je ale zajímavý, ze se mu tam nakonec libi. Nema on vlastne rad to přemlouvání? Ze je něco extra, ma pozornost, neustupujete mu kvuli tomu v necem, nema nejake vyhody, nejste podvědomě mírnější, neprojde mu po kazde scene neco…? Mně takhle dcera nekdy protestuje před akcemi, u kterych vim, ze se ji budou líbit anebo jsou povinné, nutne.. Ona asi nema rada zmeny, prechody, nezname veci, nevím… kazdopadne mívá takové nálady, ze je jak naslapna mina, staci se blbe podivat a je vse v haji. Kdyby toto delala pred taborem nebo vseobecne lred vecmi, ktere nejsou nutne, tak nikdy nikam nepojede, nepujde, nic nezkusi, protoze za ty nervy by nam to nestalo.
Ne. Nikdy jsme je nenutili ani do pobytových, ani do příměstských.
Na pobytové nejsou ani jeden vůbec. Syn šel na soustředění atletiky (tak tomu trenér říká místo příměšťáku) i teď ve 13. Sám se každý rok přihlásí. Dcery už jsou věkově jinde. Ty raději brigádu. To je taky jediná aktivita, kde jsou v létě ochotné organizovaně vstávat. Když nemusí zapínat budík, tak klidně budou spát do oběda.
Píšeš, že má 11. Nechej ho, ať se rozhodne sám. Nenutit.
Ahoj všichni. Máme 11 letého syna. Je takový pohodlnější co se týče jak sportu, tak i zkoušení nových výzev. Nerad vystupuje z komfortní zóny. Jezdí od 8 let na pobytový tábor. První byl na týden, poté prodloužili turnusy na 14 dní. Každý rok ho musím přemlouvat. Jezdí se třemi kamarády. Není to tábor z kroužku. Ale již má i kamarády na táboře a vždy přijede nadšený. První dny má tedy stýskací, ale po třech dnech se to zlomí a tábor si užije. Mě tedy trápí to, že letos to s manželem od března posloucháme, jak se mu nikam nechce, slzy, pláč, prosí. Nakonec jsme ho opět donutili a před týdnem se vrátil. Byl a je zcela v pohodě. A mě zajímá, zda u vás se děje něco podobného, nebo když pak děti byly starší, tak chtěly sami od sebe a bylo to bez scén od zimy? Kdy nutit a kdy už ne? Děkuji za odpovědi