Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Období vzdoru, nastavování hranic
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
26.7.24 07:35
@Anonymní píše: Více
Ano, je to normální 
Nastavování hranic není nic jiného, než že bude dodržovat vámi stanovená pravidla (ta může mít každý ale úplně jiná) a přes to nejede vlak. Pro příklad, moje děti měly období, kdy nesnášely čištění zubů. Neexistuje, že se na to vyprdneme, protože dítě nechce a ječí a válí se po zemi. Prostě vyčistíme i tak. Přes přechod se jede v kočáru nebo dá rodiči ruka. Neexisuje, že se vytrhne a uteče do silnice. Po Večerníčku se vypíná telka a jde se koupat a spát. Neexiastuje, že si vyřve další pohádku (protože další den už by to byly dvě vyřvané) atd. Nehledej v tom žádné moderní výhovné metody, tohle praktikovali vždy všichni rozumní rodiče. To už mi přijde horší výraz „respektující láskyplná výchova“, z toho se mi ježí chlupy 
V období vzdoru jsem si připadala jako všechno možné, jen ne láskyplná matka 
A neboj, přejde to
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.7.24 07:39
Musíš trvat na tom, co chceš, co dítěti zadas a neustoupit ani přes rev, ono časem pochopí, že přes to nejede vlak a do budoucna bude vědět.
Myslím, že si tímto projde spousta maminek, mě mladší dcera prorvala celé dny, že se nechce oblíkat a že nechce tohle a tamhleto.
Je tu docela pěkný "Článek o respektu a výchově ":https://www.emimino.cz/…arka-mikova/ , koukni na něj.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.7.24 07:44
Jinak můj syn měl satanské období vzdoru, ten byl schopen řvát až do modra a flákat se po zemi třeba každých deset minut a to kvůli věcem typu „dnes je slunce za mraky“, „dnes moc svítí slunce“, „Večerníček už nejsou Krysáci“, „nechci červený tričko, chci modrý“ - přinesu modrý, další scéna, že tohle je „špatný modrý“, pojď mi ukázat, který, a vybere si žlutý atd atd. Zpětně se tomu směju, ale tehdy jsem byla fakt na mašli
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.7.24 08:03
Z mého úhlu pohledu je nastavování hranic o tom, že se zkrátka některé věci dělají i přes mimořádný odpor, a trvám na nich, i ldyz se potomek valí po zemi a modrá vzteky. Snažím se to dělat laskavě, tj akceptuju jeho frustraci, neřvu, nechám ho vyválet se, jak dlouho potřebuje, když ho to přejde a prijde se pomazlit, tak netrucuju… a v duchu samozřejmě zuřím někdy je to fakt úplně na hlavu, mám pocit, že mi vybuchne mozek, kolikrát musím odejít do jiného pokoje uklidnit se…
Pro mě je hodně velká pomoc, že jsem si nastavila, že své děti nebudu bít. Vím, proč to tak chci a proč je to pro mě zásadní, a tak není tak těžké udrzet se. Občas řvu, zas jsem jenom člověk. A je to jen období, není to navzdycky (Bohu díky)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Eva2610
26.7.24 08:05
No, ten tvůj příspěvek taky vyznívá trochu hystericky, a to jsi dospělá osoba s vyzralou nervovou soustavou. Něčí se tedy malému diteti, že dělá to, co je v tomto období úplně přirozené a pro dítě potřebné. Nastavení hranic znamená, že urcis pravidla, která se budou dodržovat. Ideálně, když jich v tomto období není moc a jsou to ta, která jsou pro tebe zásadní. Ano, to, že nemá nikoho mlátit lopatkou, je normální součást soužití, ale dítě se to musí naučit.
Je to období, které přejde, neboj.
- Citovat
- Upravit
Asta135
26.7.24 08:30
Mantinely chápu, ale jak vytrvat a nevybouchnout, nezačít ječet jak hysterka nebo se chovat jak suptící drak? Malej mě taky někdy dokáže vytočit do neuvěřitelných stavů a já s tím nedokážu nic dělat 🙈 🙈
- Citovat
- Upravit
26.7.24 08:31
@Asta135 píše: Více
A já si zase myslím, že občasný „výbuch“ není vůbec na škodu. Už to není mimino a můžeš mu klidně ukázat, že vztek není nežádoucí emoci a i rodič je jen člověk. Samozřejmě to musí mít nějakou míru a dítěti následně vysvětlit, co tě tak moc naštvalo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Eva2610
26.7.24 08:35
@Asta135 píše: Více
Budeš muset najít cestu, jak svoje emoce zvládnout - ne potlačit, ale zvládnout. Přesně tak, jak to chceš od svého dítěte. Každému funguje něco jiného. Já například řeknu dítěti, že jsem rozcilena a protože na ně nechci křičet ani ho bit, tak jdu vedle, vydycham se a přijdu. No a pak přijdu a zase mám sílu tomu čelit. Najdi si svůj způsob.
- Citovat
- Upravit
26.7.24 08:44
@Asta135 píše: Více
Já mam svoje techniky, ktere jsem se ale musela naučit. Třeba když už jsem před výbuchem, tak jdu vedle do pokoje, tam se vydycham, a pak se vrátím. Nebo když jsou hrozný dny, tak večer prdnu dítě manželovi a jdu na chvíli na procházku. Někdy si pustím nahlas do sluchátek oblíbenou písničku, abych dite chvíli neslyšela 
pak mi pomáhá omílat si mantru moji sousedky, že je to důležitá fáze vývoje dítěte, kdy si uvědomuje své já, a že to drive ci pozdeji skončí
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.7.24 09:24
@unuděná píše: Více
Přesně tak. Jsou pravidla, přes která nejede vlak. A dítě není hloupé, brzy pochopí, která to jsou. Můžu vyhovět v barvě trička, nemůžu vyhovět v jízdě na odrážedlo po silnici. Jednoduché, tedy teď se mi to zdá. Ale taky to bylo složité.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.7.24 09:26
Sama sve emoce neumis zvladnout, ale po svem malem diteti bys to chtela. Nejdriv musis zapracovat sama na sobe, ja mam stejne stare dite a jeste nikdy jsem na nej nezakricela, ani ho neplacla. Nerikam, ze jsem toho nekdy nemela az po krk, taky se umi valet modrej revem po zemi, klidne i nekolikrat denne a kvuli prkotinam, ale jsem dospela a umim se ovladat, abych tu situaci zvladla. Jednam s nim proste jako se sobe rovnym, manzel me taky umi kolikrat vytocit, ale vsichni se shodneme, ze neni spravna reakce, abych na nej zacala jecet nebo mu jednu flakla. A u deti k tomu pristupuju stejne.
Co se tyce nastavovani hranic, striktne trvam na tom, ze nesmi nikomu ublizovat nebo cokoliv nicit, tam je to proste bez diskuze. Vysvetlim, pokud to odmita v danou chvili akceptovat, tak situaci zamezim, bud veci odstranim nebo s ditetem odchazim. Az vychladne, tak si o tom promluvime a dohodneme se, ze takhle priste uz ne. Dale trvam i pres odpor na tom, ze se musi cistit zuby, strihat nehty, cistit usi, myt ruce a podobne, ale jsem ochotna se dohodnout na tom kdy to budeme delat, napriklad podivame se na jeden dil pohadky a pak tedy pujdeme vycistit zuby, dil skonci, televize se vypina a jdeme na to. Vetsinou je to s mensim odporem, nez kdybych na tom trvala ted hned a okamzite. Nebo myti rukou, je treba umyt ruce, umyjeme je v koupelne/na zachode/v kuchyni, dite si vybere a jdeme myt. Kdyz si trvam na tom, ze ted hned jdeme myt do koupelny, protoze jsem rekla, tak je to akorat s revem. Nebo oblekani, nechce si oblect tricko, vzdoruje, tak reknu, ze tricko proste dat musime, ale muze si vybrat jestli tohle nebo nejake druhe, vybere si, obleceme a je klid.
A taky mu pomaham, jak ma zvledet vztek, kdyz ho nastvu, tak ma samozrejme chut me flaknout, v tu chvili zakrocim, ze bit me proste nesmi, ale muze bouchnout do zeme/do polstare/…, aby se mu ulevilo. Funguje to prekvapive dobre.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.7.24 09:43
@unuděná píše: Více
syn má občasný výbuch do dnes -) ve třech letech nastoupilo období prvního vzdoru a stále neodeznělo ale on ty emoce prožívá jinak než dcera, více emočněji, vyhroceněji, je to nahoru dolů…drží se ve škole, v družině, na tréninku, všude ho chválí…pak přijde domů a potřebuje upustit páru -) takže sebou za jekotu flákne na gauč a tam si něco huhlá, nebo jde na zahradu a tam psovi vysvětluje, jak jsme všichni hrozní, protože ho neposloucháme vysvětlujeme, tlumíme, ale je to občas dost náročné. Prostě je taková povaha…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.7.24 09:44
@Asta135 píše: Více
vypozorovala jsem, že když jsem pořádně vyspaná a najezená, zvládám to lépe, dokážu se víc povznést a nevybuchuju hned. Blbá kombinace je nevyspání u obou
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.7.24 09:45
@Keyllah Já bych spíš naopak asi našla způsob, jak ze sebe tu frustraci může setřást, však to děláme i my dospělí: já si třeba jdu zaběhat nebo velmi intenzivně šlapu do pedálů s hlasitou hudbou v uších Nepotlačovala bych jeho emoce, to vede většinou k většímu průšvihu-uleví to okolí, ale jemu ne 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Všechny moc zdravím,
začínám být asi na pokraji sil. Dítko téměř 3 roky a co se u nás někdy děje je neskutečné. Histerie, záchvaty vzteku… jako opravdu je toto až tak normální? Mám pocit, že jsem naprosto selhala a každý téměř další den selhávám znova. Vždy jsem si představovala, jak budu mít s dětmi krásný harmonický vztah, nebudu na ně křičet, nikdy nedostanou přes zadek a teď? Hrůza - občas si připadám jak suptící zrůda.
Ano vím, děti jsou malé, nedozrálé, za většinu věcí vlastně ani „nemohou“, ale když řeknu pojď za mnou, tak nic; když na něj promluvím jménem, zřetelně s nějakou otázkou, tak nic… Neskutečně mě to vytáčí a nevím, jak toto naučit.
Záchvaty vzteku pro absolutní banality - před chvílí totální amok, protože peřina na posteli zakrývala nohy a nešla jednoduše nohou odsunout. Včera proto že nemůže na tříkolce na cestu mezi auta.
V klidu se vždy snažím nejdřív vysvětlit, ale nechce poslouchat, hází sebou, křičí ještě víc, klidně sebou flákne na chodník a řve… A tohle je na mě prostě už moc! Tohle prostě nedávám!
Jak sakra na tu laskavou výchovu bez řevu, vzteku… Já chápu, že občas nemá náladu, že se zlobí, ale tohle už je pro mě prostě nějak přes čáru a toto už prostě ne!
A teď mi prosím ještě někdo vysvětlíte pojem nastavování hranic!? Hrozně moderní spojení, které prostě asi nějak nechápu, asi jsem prostě blba.
Jsou prostě jasně dané věci, které dítě dělat nebude, např. na písku někoho mlátit lopatkou nebo já nevím - zabíjet zvířata (víc mě nějak nenapadá) a to jako mají být ty hranice, to hrozně moderní a používané slovní spojení ve výchově? Takže jako absolutně normální věci, které by měly být „samozřejmostí“ a normálním fungováním? Děkuji za objasnění.
Díky!