Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Koblizkova1980 píše:
Já bohužel vidím a denně v ordinaci. Jak se děti nechtějí starat o své rodiče např. A většinou to okomentují, ospravedlňují své chování. Je za tím citový chlad, bití, tresty, přehnané naroky, jesle, celotýdenní školky..
Další je nárůst lidí užívajících antidepresiva či jiná psychofarmaka..a další pribehy.
Zhroucene ženy v ordinaci, obeti domácího násilí - život s citlivě vychovanym mužem. Však táta taky mámu sem tam zbil. a mohla bych pokracovat!
Tohle jsou ale extrémy, a ty nejsou v pořádku ani na jedné straně…Jedno plesknuti neni týrání.
@Veru1987 píše:
Jakože za plesknutí na zadek v roce u přebalování máme narušený vztah??? Jsem pobavená opravdu. Vůbec nevíš…
To nebyla reakce na jedno plesknuti v roce
ale na celkovy pristup, ktery vyplyva z toho, s jakym opovrzenim se vyjadrujes o psychologickych knihach a o nevychove, ktera z nich vychazi. Nevychova (jako ten pristup) NENI od slova nevychovavat..ale vychovavat s respektem, laskave, ale soucasne s pevnym vymezenim hranic. Cili bud se jen navazis do pristupu (obecne, nemam na mysli jen nevychovu), o kterych detailne vubec nic nevis a nerozumis jim, anebo o nich vis a chapes jejich principy, ale jedna na zadek a plesknuti pres ruku ti presto prijde lepsi. A na tu druhou variantu smerovala ma reakce o terapii ve dvaceti. Ja mimojine pochazim z generace, ktera mela studeny odchov, vychovana byla autoritativne s tresty (a tim nemyslim jen placnuti pres zadek), odmitanim rodice, posilanim do pokoje, kdyz dite projevi negativni emoci, kecu typu “kdyz jsi takova, nikdo te nebude mit rad” “proc? Protoze jsem to rekla” a tak dale. A vetsina mych vrstevniku ma problem. S narusenyma vazbama. Se sebou sama. Hodne z nich to resi terapii. Ti, kteri ne, nemaji po tricitce vztah, protoze zadny neudrzi, nejsou toho schopni. A tak bych mohla pokracovat.
@racooon píše:
Ona ti ve dvaceti, až bude u terapeuta povídat o svém narušeném vztahu s matkou, poděkuje
Hele, já jsem taky zastáncem spíš vysvětlování a výchovy s respektem, ale zas vyrukovat tu bez zaváhání s tím, že protože paní tady plácne dítě přes zadek či ruku, tak dané dítě bude mít rozhodně narušený vztah s matkou, potřebovat terapii atd, to mi přijde téměř směšné. Jak jsem psala, sama si nemyslím, že to do výchovy patří, ale pokud tam jinak výchova funguje láskyplně a s respektem a podobné plácnutí proběhne jednou za pár týdnů, fakt silně pochybuju o tom, že to bude mít až tak katastrofální následky.
@racooon píše:
To nebyla reakce na jedno plesknuti v roceale na celkovy pristup, ktery vyplyva z toho, s jakym opovrzenim se vyjadrujes o psychologickych knihach a o nevychove, ktera z nich vychazi. Nevychova (jako ten pristup) NENI od slova nevychovavat..ale vychovavat s respektem, laskave, ale soucasne s pevnym vymezenim hranic. Cili bud se jen navazis do pristupu (obecne, nemam na mysli jen nevychovu), o kterych detailne vubec nic nevis a nerozumis jim, anebo o nich vis a chapes jejich principy, ale jedna na zadek a plesknuti pres ruku ti presto prijde lepsi. A na tu druhou variantu smerovala ma reakce o terapii ve dvaceti. Ja mimojine pochazim z generace, ktera mela studeny odchov, vychovana byla autoritativne s tresty (a tim nemyslim jen placnuti pres zadek), odmitanim rodice, posilanim do pokoje, kdyz dite projevi negativni emoci, kecu typu “kdyz jsi takova, nikdo te nebude mit rad” “proc? Protoze jsem to rekla” a tak dale. A vetsina mych vrstevniku ma problem. S narusenyma vazbama. Se sebou sama. Hodne z nich to resi terapii. Ti, kteri ne, nemaji po tricitce vztah, protoze zadny neudrzi, nejsou toho schopni. A tak bych mohla pokracovat.
nevyýchova je dle mě opravdu nesmysl! Dítě ví co chce, rozmlouvat, debatovat… A nakonec si to má udělat podle svého, nebo dojít k tomu dobrému… Já jsem byla vychováná myslím tak nějak normálně. Občas i facka byla (tu dcera nedostala) byli zaracha např. když jsme něco provedli, zákaz televize, sladkého… Ale byli jsme vychování tak nějak že jsme si nedovolili k rodičům sprosté chování, v obchodě jsme mohli jednu malou čokoládku… Se svoji mamkou mám výborný vztah, jezdíme i na wellness společně jednou ročně, i když mi tu facku taky dala i v pubertě. Dnešni generace grázliku, ufňukatých děcek v obchodech s tunami sladkým je fakt super. Dokážou vynadat učitelce ve škole, a učitelka se ještě musí omluvit…
@Bebeluska8 píše:
Hele, já jsem taky zastáncem spíš vysvětlování a výchovy s respektem, ale zas vyrukovat tu bez zaváhání s tím, že protože paní tady plácne dítě přes zadek či ruku, tak dané dítě bude mít rozhodně narušený vztah s matkou, potřebovat terapii atd, to mi přijde téměř směšné. Jak jsem psala, sama si nemyslím, že to do výchovy patří, ale pokud tam jinak výchova funguje láskyplně a s respektem a podobné plácnutí proběhne jednou za pár týdnů, fakt silně pochybuju o tom, že to bude mít až tak katastrofální následky.
Jsem ráda že aspon někdo mě pochopil. Nemlátim své dítě. Mluvím s ní hodně. Jsou ji čtyři roky. Na zadek nebo přes ruku dostla někdy ve dvou myslím naposledy. V roce těžko se vysvětluje, že něco prostě NE. Já si myslím že občasné dáni na zadek přes plínu, či po ruce, nebo i na tu dupu u přebalování žádnému dítěti ještě neublížilo.
@Betty MacDonald píše:
Tohle jsou ale extrémy, a ty nejsou v pořádku ani na jedné straně…Jedno plesknuti neni týrání.
Ono ale jedno plesknuti nepomůže a jedině to zkoušet víckrát a pak ve třech letech nanovo a pak v pubertě…
já mám tu hranici u řvaní. A dál rozlišuju plácnutí přes ruku, když dítě rve kočku za ocas a plácnutí, když mi rozhazuje pečlivě složené plenky při přebalování a já nemám klid.
@Bebeluska8 hned nad poslední tvou reakcí vysvětluju, že to nebyla reakce na “jedno plácnutí v roce” ![]()
@Veru1987 píše:
nevyýchova je dle mě opravdu nesmysl! Dítě ví co chce, rozmlouvat, debatovat… A nakonec si to má udělat podle svého, nebo dojít k tomu dobrému… Já jsem byla vychováná myslím tak nějak normálně. Občas i facka byla (tu dcera nedostala) byli zaracha např. když jsme něco provedli, zákaz televize, sladkého… Ale byli jsme vychování tak nějak že jsme si nedovolili k rodičům sprosté chování, v obchodě jsme mohli jednu malou čokoládku… Se svoji mamkou mám výborný vztah, jezdíme i na wellness společně jednou ročně, i když mi tu facku taky dala i v pubertě. Dnešni generace grázliku, ufňukatých děcek v obchodech s tunami sladkým je fakt super. Dokážou vynadat učitelce ve škole, a učitelka se ještě musí omluvit…
Z tohoto příspěvku je přesně vidět, že jsi Nevýchovu nepochopila, resp. nevíš, o čem celá v principu je, z jakých přístupů a knih vychází
pak taková debata nemá opravdu smysl ![]()
@racooon píše:
Z tohoto příspěvku je přesně vidět, že jsi Nevýchovu nepochopila, resp. nevíš, o čem celá v principu je, z jakých přístupů a knih vycházípak taková debata nemá opravdu smysl
Pro me je dukezite ze ted dcera prijela z chaty po dvou dnech a letela za mnou… a volala maninecko moje
![]()
@Anna766 píše:
O své rodiče jsem se postarala až do toho smutného konce. I o mámu, která mě triskala za všechno. Brachu milovala, protěžovala, byl její Bůh a ten se na ni úplně doslova vysrral a ani na pohřeb ji nepřišel, přesto že by se pro něj rozkrajela. Čím to bude? Zajímalo by mě to z psychologického hlediska.
Z tvé strany je to touha se zavděčit, potřebuješ pocit uznání, chválu. ( Což přijde opravdu málokdy, opecovavajici v těchto případech se málokdy zavdeci)
A brácha? Matka z něj vychovala svou opičí láskou ha*zla. Sobeckeho zmetka. Který se mamince odvděčil..
@Koblizkova1980 píše:
Z tvé strany je to touha se zavděčit, potřebuješ pocit uznání, chválu. ( Což přijde opravdu málokdy, opecovavajici v těchto případech se málokdy zavdeci)
A brácha? Matka z něj vychovala svou opičí láskou ha*zla. Sobeckeho zmetka. Který se mamince odvděčil..
Vídám to hodněkrát, že se postará ten odstrkovaný a ten protěžovaný jen bere.
A s tvou diagnózou nesouhlasím. Na uznání kašlu. Jen se můžu sama sobě podívat do očí.
Nedokázala bych se vykašlat ani na vlastní děti, na osamělou sousedku, na vnučku…na to nepotřebuju uznání. To je v člověku, v povaze, v morálním kreditu, nazvi to jak chceš.
@Anna766 píše:
Vídám to hodněkrát, že se postará ten odstrkovaný a ten protěžovaný jen bere.
A s tvou diagnózou nesouhlasím. Na uznání kašlu. Jen se můžu sama sobě podívat do očí.
Nedokázala bych se vykašlat ani na vlastní děti, na osamělou sousedku, na vnučku…na to nepotřebuju uznání. To je v člověku, v povaze, v morálním kreditu, nazvi to jak chceš.
Taky si myslím, je to povahou.
@Veru1987 píše:
Ježiši ale já jen pleskla u přebalování. Netyrám své dítě. Mazlíme se, tulíme, do školky chocí od 7:30-14:20. Měnila jsem zaměstnání kvůli dcery (předtím jsem pracvoala 6-21). Neházej mě laskavě do jednoho pytle s takovými lidmi. Já se starám i o nevlastní dcery a řekla bych že dost vzorně.
Nehadej se. Já mám dítě rok a půl staré a taky dostává placnuto přes ruku když sahá na zásuvku. Rozhodně lepší než ty nevychovany dětičky co diktujou rodičům. Párkrát dostane a je od zásuvky klid. Někdo je proti plácání a někdo to tak hold má. Já jsem 100 krát říkala ne ne ne… až plácnutí zabralo.