Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Nevím…moc to hrotíš, ne? On se nesměje TOBĚ, prostě máš veselé šťastné dítě..směj se s ním, sdílej s ním jeho dobrou náladu, když si stoupne ve vaně, tak ho umyj žinkou ve stoje. Je malej, v nebezpečných situacích nečekej, až poslechne, ale vezmi ho za ruku a odveď pryč.., ale vybuchovat, dávat přes zadek a křičet na něj…
, to ne.
Vim, jak to myslis, ale taky bych se z toho nehroutila, tohle neni obdobi vzdoru
nicmene stanov sama v sobe hranice, co je potreba durazne dodrzovat a co ne a nepeskuj ho za kazdou kravinu. Chce jist kaminky, fajn, poprej mu dobrou chut-ver mi, ze ho to rychle prestane bavit a urcite na to neumre
chce stat ve vane? No, pokud ti to vadi (coz chapu, taky jsem to striktne zakazovala kvuli bezpecnosti) tak po tretim NE ho zkratka rychle omyj a vyndej. Pri prebalovani ho zpacifikuj klidne silou, to snad u rocniho mimina zvladnes, ne? A nenech se vytocit, to je zatim vazne zbytecne. Pamatuj, ze kde neni divaku, neni ani divadlo ![]()
Mam stejne stare dite a stejne situace, jak kdybys popisovala nas. Nicméně ono jeste nema rozum a z kdyz se zlobis, tak asi vypadáš vtipně a maly z toho ma srandu. Proste se obrn pevnyma nervama a cekej, on taky dojde do veku, kdy pochopi co muze a co ne. Nas maly treba nema zadny pud sebezachovy, to je kolikrat o nervy.
Období vzdoru to není. Neumíš efektivně komunikovat s dítětem. Ne, nesmíš? Co si z toho jako vezme? Není pes! Musis konkretizovat, co chceš. Zkus si přečíst i nějakou literaturu, jak mluvit s dítětem
Tyjo… tak to jsem asi nekde zaspala
Mam stejne starou holcicku - vsudr by lezla, vsude by hrabala, vsechno by strkala do pusy. Pri prebalovani ji honim po celym byte,… ale nikdx jsem se nad tim nepozastavila a urvite kvuli tomu nevybuchuju a neplacam ji. Vzdyt je to prte, objevuje svet a vsechno je hrozne zajimavy a neprozkoumany. Do 3 let je svet jedno velky hriste a prvnich 900 dni zivita ma byt dite stastny
. Ja zakazuju az kdyz je to fakt zivotu nebezpecny a stejne to pak dopadne tak, ze ji od toho musim odnyst (napr. schody) a jinak jsem doma proste odstranila z dosahu a dohledu vsechno, co nechci aby na to sahala nebo brala. Kaminky na zahrade prebira ozira normalne, beru to jako podporu imunity.
Normální dítě, ještě jsem neviděla batole které by v roce poslouchalo zákazy a příkazy. Ve vaně bych nechala stát, kamínky bych dala pryč, atd. Proste si to usnadnit, nelpet na malickostech, nečekat že dítě bude fungovat na povel.
Holky, spíš mi jde o to že tatínka takhle vždycky poslechne, ale mě jediné se takhle směje. Možná to zní hloupě, ale jen mám strach abych do budoucna nebyla ta matka, které dítě skáče po hlavě a ona si to nechá líbit a ještě ho omlouvá, když tohle dělá jen mě a ne třeba tomu tátovi. Protože chápu že takhle malé dítě hned nebude poslouchat na 100%, ale přijde mi zvláštní že takhle reaguje vážně jen na mě ![]()
@Anonymní píše:
Holky, spíš mi jde o to že tatínka takhle vždycky poslechne, ale mě jediné se takhle směje. Možná to zní hloupě, ale jen mám strach abych do budoucna nebyla ta matka, které dítě skáče po hlavě a ona si to nechá líbit a ještě ho omlouvá, když tohle dělá jen mě a ne třeba tomu tátovi. Protože chápu že takhle malé dítě hned nebude poslouchat na 100%, ale přijde mi zvláštní že takhle reaguje vážně jen na mě
Protože s ním travis nejvíc času, nejlíp tě zná a nejvíc ti důvěřuje… Tak si dovolí ukázat ti všechny svoje emoce. Když mu otec rázně řekne ne, možná se lekne a má strach, proto s tím přestane.
Hele upřímně, to co jsi popsala - proč ti to vadí?
myslím to, co dělá.
@Anonymní píše:
Holky, spíš mi jde o to že tatínka takhle vždycky poslechne, ale mě jediné se takhle směje. Možná to zní hloupě, ale jen mám strach abych do budoucna nebyla ta matka, které dítě skáče po hlavě a ona si to nechá líbit a ještě ho omlouvá, když tohle dělá jen mě a ne třeba tomu tátovi. Protože chápu že takhle malé dítě hned nebude poslouchat na 100%, ale přijde mi zvláštní že takhle reaguje vážně jen na mě
Ty jsi s ním prostě více, na tebe zkouší. Tatínek je vzáčnější. A hlavně zatím to nebude období vzdoru, na to je malý. Prostě buď důsledná. U kamínku prostě ruku pryč, odtrhnout, nedovolit. Ve vaně mi dcera vždycky stála u sprchování, měli jsme protiskluzovou podložku. A prostě to NE!! řekni opravdu důrazně, a potřetí když to nepomůže i na dupu dát. V tomto věku toho moc nevysvětlíš. Já u přebalování kolem roku pleskla na dupu až to fakt mlasklo, jekot.. ale pak už ležela vždy v klidu. (pro rýpalky modřinu neměla…netluču své dítě!!!)
Mně se v podstatě omylem povedla krásná věc. Vždycky když jsem mu dávala poslední lžičku jídla, tak jsem mimochodem řekla „aaa posledniii“ a normálně jsem to pak na něj vybalila, že poslední kulička do hrnku a jdeme a on se pak sám zvedl
takže 90 procent ukončování činnosti je u nás naprostá pohoda. Podobně se mi povedlo čekej /počkáme (když mi visí na noze, rve a já si stříhám záděru), u toho mi pomohlo zastavování písniček nebo zastavení v autě na semaforu. Přebalování - bobek je kolikrát? Pocuranou plenku rozepnu ve stoje a nasadím kalhotkove plenky, na ven je to vůbec super. Při velké náloži do pusy dudlík, do ruky klíče a minuta stačí, ale teď už je zas v klidu. A nesměj se těm jeho provokacim, jemu se líbí emoce, tak bacha. Když je v klidu a „hodný“,tak to neber jako „mám padla“, ale naopak udělej výlev „jee ty si šikovnej“ a vezmi ho a zatoč se s ním, ještě ho rozesměj. To u mě taky funguje.
@Veru1987 Ježíš, to je fajn, že ji nebijes až do modřin. To jsi hodná..
Ahoj holky, mám 14ti měsíčního syna a poslední dobou jsem trochu zoufalá. Občas když ho koupu, začne si ve vaně zničeho nic stoupat a po mém “NE, nesmíš” se začne smát a stejně dál stojí, pokud ho posadím, situace se stále opakuje dokud ho z té vany nevyndám. Dřív na “ne” poslechl a zase si sedl, teď se mi směje. Na zahradě máme plácek z kamínků, vždy když k nim přijde, čeká než se na něj podívám a pak si je začne dávat do pusy, když mu řeknu že to nesmí, stejně si je tam dává a směje se mému zákazu. Včera jsem už celkem vybuchla, protože se nechtěl nechat přebalit, furt se mi otáčel a chtěl utíkat pryč, na moje “vysvětlování”, že to nesmí a proč, se mi stále dokola smál a stejně si vedl svou. Po několika minutách už jsem toho měla dost a lehce jsem ho plácla přes zadek a jeho reakce? Opět výtlem z jeho strany. Omlouvám se za hloupý dotaz, ale nevím jak mám reagovat, když na moje zákazy, vysvětlování a i třeba plácnutí reaguje tak, že se mi začne smát a stejně neposlechne
. U tatínka tohle nehrozí, ten řekne rázně NE a syn přestane, ale mě se vždycky pokaždé vysměje.
Anonym.