Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
OCD u puberťačky
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
1.7.20 06:55
To tě upřímně lituji. Dcera, evidentně nemocná, odmítá léky, na kterých zřejmě brzy skončíš jak ty, tak mladší dcera. Hrozné. Za téhle situace bych možná po konzultaci s jejím psychiatrem zvážila její hospitalizaci, takhle ničí vás všechny, i sebe.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.7.20 07:38
Dceři chybí řád, tak má čas se pozorovat a přemýšlet. Donuť ji brát léky a pokud ty chodíš do práce a ona je doma, měla by uklízet, učit se vařit nebo vykonávat jinou smysluplnou činnost. Má kamarádky?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.7.20 07:44
Potřebovala by nějaký program, ne sedět doma a přemýšlet. To jsou dobré podmínky pro další rozvoj poruchy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.7.20 08:07
Sedni si s ní, až bude víc v klidu, třeba ji vem někam na limonádu a řekni jí to, co píšeš sem - že její chování není normální, že o ní máš strach a že už to nezvládáš. Řekni jí, že potřebuješ, aby s tím začala něco dělat (brát léky, chodit na terapii) a aby tě nechala vyspat. Najdi ji terapeuta, který se ocd zabývá, myslím, že to pro ni bude lepší než psycholog a je teď i šance, že to bude rychlejší. A jak bylo zmíněno výše, chce to program přes den, jinak má dost času hledat na netu příznaky atd. Nemůžeš ji odlifrovat na pár dní k babičce nebo nějakým jiným příbuzným nebo na tábor? I bych se s ní domluva, že si zavoláte jednou za den, v přesně určenou dobu a telefon ji nebrala. Co se stane, když ji večer prostě řekneš, nic ti není a teď už jdeme všichni spát, dobrou a odejdeš spát?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
1.7.20 08:17
Psychologa sezen siukromeho, zaplatis za nej, ale bude to hned a da vam konstruktivni rady, jak postupovat. Rezim je podle ne zaklad. Nastavit eano budika i dceri, muze delat nejake opakovani do skoky, muzes ji zapsat di bejakeho prazdninoveho jazykoveho kurzu…nuze fisrat ta ukol zkusit beco uvarit jakoze na veceri pro rodinu. Kamarady ma? Sicialni kontakt ji prospeje…muzete zkusit taky knihovnu, muze si dat cil precist ores prazdniny nejaky knihy a zapsat to do ctenarskeho deniku. Nevim, co ji bavi, ale utvorila bych ji pres prazdniny nejaky takovy program, ktery bude mit smysl. Plus ten soukromy psycholog…tez je vhodne, to vim z vlastni zkzsenosti, neb moje dite na tajy tyto tendence bohuzel, nezabredavat, nebechat se zatahnout do toho probkemu v jeji hkave, coz uz se ale tve dceri povedlo…jednou vysvetlit, rict, ze he v poradku ale nerozebirat to hodiny. Jak s tim zacne, prejit ba jibe tema, jednou vysvetlit a dost…vim, ze he to tezke, ale obrazne receno, cim vic se h.ovno rozpatlava, tim vic smrdi…
- Citovat
- Upravit
Anonymní
1.7.20 08:45
Zakladatelka
To všechno jsem už udělala…byla u našich, ale jsou už starší a taky to nedavaji..navíc ona tam nechce..kamarádky přestala vídat a nechce nikam chodit…prý ji je špatně…ale soukromý psycholog nás není ochotný vzít. leda že bych platila 1500 za jedno sezení jednou týdně…což jako samozivitelka si prostě nemůžu dovolit..Ano..byla u mé sestry…chvíli…nutim ji vstávat…nutim ji práce…nepověsi ani prádlo…nemohu si vzít další dovolenou, tak jsem to částečně řešila celý červen…jejího otce to nezajímá, navíc ona k němu jit nehodlá, přesvědčovala jsem ji promluvit si nepomáhá…ona je v pohodě…
- Citovat
- Upravit
1.7.20 08:57
Jako že nic nedělá? Tak bych jí odmítla vyprat a uvařit. A skákat kolem ní do noci. Potřebuješ se vyspat, abys fungovala v práci. Dala bych jí vybrat. Léky a spolupráci doma nebo léčebnu. Jinak zničí tebe i sestru.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.7.20 09:13
@DeeSocialWorker hele puberta je obecne cas velkyho sobectvi a ublizenosti, na takovy reci puboska slyset fakt nebude.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.7.20 09:15
Zakladatelko, jak pise @divine woman. Drsne na ni. Ano, je nemocna, ale to ji nedava pravo nicit zbytek rodiny. Zhruba vim, o cem mluvim, mam jedno dite tezce mentalne postizeny.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.7.20 09:58
Snažila bych se ji za každou cenu jednak sehnat terapii (jak, nevezme ani soukromý? Kde bydlíte? Ani s dojížděním? 1500 za hodinu je hrozně moc, přiměřeně by bylo tak 800), jednak ji přinutit k režimu, návrhy tu padly. Telefin brát jednou denne… Co nějaké bodové hodnocení, slíbit odměny?
Já nevím, sama mám celý život úzkosti, deprese, velice s ní soucítím, ale ustupovanim se to samo nevyřeší, nehledě na to, že to nevydržíte. Jenže na druhou stranu, musí jí být hrozně, taky bych se bála sebevraždy, v tomhle věku je to nejčastější příčina smrti u divek.
Pokud nebude spolupracovat, pohrozit hospitalizací… Nevim teda, jestli jí to víc neublíží než prospěje, o kvalitě lůžkové psychiatrické péče si nedělám iluze, ale takhle stejně nemůžete žít…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.7.20 10:11
Primárně je to potřeba řešit v psychoterapii. Ideálně v rámci rodinné psychoterapie, která bude hodně efektivní v tom, že z dcery nebude dělat porouchaného magora, kterého je potřeba opravit a bude pro ni jednoduší přidat se do procesu, protože se to nebude točit celé jen okolo ní. Holt je vnímavější a ciltivější a složitou situací je pro ni těžké zvládnout. Potřebuje pomoci a nejúčinnější způsob pomoci je právě rodiná terapie.
Zároveň to osatatním členům pomůže zvládat vlastní zátěže a proměnit komunikační vzorce tak, aby to celé plynulo snáze a příjemněji.
U nezletilých s psychickými obtížemi to celé je úplně nejsnazší cesta, jak situaci zvládout, protože i když je dospívající motivovaný do psychoterapie a mění se, ale prostředí ve kterém žije zůstává stejné, tak se to celé komplikuje.
Většinou se chodí jednou za měsíc a to všichno kdo žijí v jedné domácnosti.
Adresář lidí co takhle umí pracovat zde http://www.soft-zs.cz/…ce/terapeuti
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.7.20 10:14
Zároveň než se dostanete někomu do péče - kup tuhle knihu a společně s dcerami ji projděte a začněte každý trénovat na své úzkosti. U tebe s mladší dcerou to půjde snáz, protože vás úzkost ještě nezaplavuje, ale pokud starší dcera uvidí, že všichni se nějak potýkají s úzkostí a jde to zvládnout a že to není její hrozivá vina, půjde i jí snáze poprat se s tou vlastní, ke které holt zdědila genetické předpoklady.
https://www.kosmas.cz/…e-z-uzkosti/
pokud by na ní ta knížka byla moc složitě psaná (spíš jako není), tak tady je víceméně to samé, ale pro děti
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
Dobrý den, mám čtrnáctiletou dceru, která podle všeho v době koronaviru začala trpět OCD.Jeji otec a jeho rodina jsou úzkostní se sklony k psychické nepohode. S jejím otcem jsem se rozvedla a ona k němu léta nedochází. mame ještě jednu dcerku, pětiletou, která ho občas navstivi. V době koronaviru, kdy se nesmělo skoro ven a vůbec na návštěvu, začala mít dcera obavy o sebe, projevy se mísily i s projevy puberťák, nebylo možné zpočátku rozeznat, co se děje. Dcera se obava nemoci a že umře. Slovo smrt je slovo zakázané, stejně tak pustit detektivku, nebo se tématu nějak dotknout. Neustale se přeměřuje, teplotu, a kontroluje, u lékaře jsme víc jak doma. podarilo se mi sehnat dvě konzultace u psychologa, ale nikdo nemá čas a je to složité, dokonce se mi ji s pomocí dětského lékaře podařilo dostat k psychiatrovi, ale jen sdělil, že je to OCD a dal jí léky. leky ona odmítá jíst. cely den je jakoby v poho, jen mi volá do práce, že jde ven a strachuje se, že nenastydne, musím ji ujišťovat, jde do bazénu a bojí se, že bude marod, večerní ujišťování, že jí nepřejeme smrt končívá dlouho po půlnoci, já musím v pět vstát, zabezpečit menší dítě a v sedm být v kanceláři a být chytrá a v pozoru..jsem ve vedoucí pozici…což se mi už úplně nedaří, začínám být troska.ona se celý den válí, když jsem v práci, odmítá se mnou večer kamkoliv jít a do půlnoci litá a brečí a musím ji furt ujišťovat. Myslím, že se brzy sesypu, trvá to už dva měsíce. psychiatr trvá na lécích, ty si poprvé včera vzala, ale psychologové nemají čas a já už to nedávám..podle mě potřebuje terapii…krom jineho…bolí mě žaludek, kdykoliv mi zavolá do práce, a volá mi tak jednou za hodinu.doma už je to jen samý ujišťování, že nemá angínu, že je to normální, že to ale není normální, že je to tak a tak..ano..ano…po osmé začneme být s mladší dcerou nervózní a čekáme, co bude. nekdy v deset spíme, jindy ještě ve tři spát nemohu.jeji otec mi sdělil, že se nic neděje, že něco takovýho v dětství taky dělal a že si ho doma nevšímali…nemáte s tím zkušenosti? za kým jít, koho poprosit o pomoc? za chvíli mě vyrazí z práce, jsem na vedoucí pozici…se v tom opravdu nedá dlouhodobě žít..mladší dítě je také už celkem vyděšene…já chápu, že dcera za to nemůže, ale nevim, jak ji pomocí a i sobě a mladšímu dítěti…jsem na děti sama…do března byla u nás pohoda, nic se neřeší, nebo resp. neresilo se nic důležitého..spíš jsme měli srandovní domácnost, teď jsme jak hřbitov plus nemocnice…na všechny to špatně působí…