Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Odchod z manželství
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
2.6.26 15:23
@Anonymní píše: Více
A řekla jsi mu někdy jak se cítíš? Co bys chtěla? Nebo celé roky prostě nějak funguješ, a teď to na tebe padlo?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
2.6.26 15:31
@arinecka píše: Více
ano, řekla v minulosti několikrát. Také jsem si prošla situacemi, které pro mě psychicky nebyly snadné a místo podpory jsem dostala spíše ticho nebo studenou sprchu. Roky jsem nezažila projev náklonnosti, pochvalu (kromě dobrého jídla, že jsem dobře uvařila), spíše jsem se ve všem, co mě trápilo, plácala tak nějak sama nebo se svěřovala kamarádce. Už jsem i párkrát zmínila, že bych nejraději odešla.. Jenže pak přišlo dítě, starosti se přesunuly jinam, vše se točilo kolem dítěte a domácnosti. Pořádně se začal snažit až teď, když si uvědomil, jak moc vážné to je, jenže jak jsem již zmínila v úvodu, na mě už to bohužel nemá efekt 
. A je mi to líto.
- Citovat
- Upravit
2.6.26 15:38
@Anonymní píše: Více
Tak pak už nezbyde nic jiného, než si sednout a promluvit si. Domluvit se hlavně na péči o dítě. I když se rozejdete, tak jako rodiče můžete fungovat normálně dál. A když se nebudete hádat a dělat si naschvály, tak si dítě zvykne rychle. Nejhorší jsou hádky a tahanice. To by žádné dítě zažívat nemělo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.6.26 16:57
Upřímně říkám, že pokud se nedělo nic patologického a ten druhý má snahu, pak je lepší to řešit a neodcházet. A to i když ta snaha přichází za 5 12.
Protože to dítě v okamžiku, kdy bude muset chodit s baťůžkem, ten život prostě bude mít méně kvalitní.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.6.26 17:43
@Sany80s píše: Více
Možná ta snaha přichází 5 min. po 12., kdy u zakladatelky už láska vyprchala. Třeba ale nějaké manželské poradny umí zázraky
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.6.26 17:58
Jestli v tom není nikdo třetí (??) a on je hodný a spolehlivý, tak jde prostě o celkem běžný vývoj a je trochu rouhání to kvůli „nudě“ celé zbořit.. plačícímu dítěti řekneš na případné stěhování či odchod táty z domu jako důvod, že ses nudila??
Hele, vím, jaké to je hledat s dětmi spolehlivého fajn chlapa - je to obrovské štěstí, když se vůbec najde… chceš být radši sama s dítětem než komplet rodina? Zvážila jsi už bydlení, finance, denní režim, když bude doma chybět partner? Já jen, abys pak nezaplakala nad špatným rozhodnutím..
Víš sama, že i každá nová láska má vývoj od top pocitů po letech zas do normality… Vážně bys s ním neuměla být znovu šťastná, i když se snaží? Třeba by kvůli tomuhle změnil své chování, můžete cestovat, začít spolu dělat cokoliv vás baví…
Fakt to pořádně zvaž…
Ale chápu, že pokud k němu už cítíš jen a jen Pusto a Prázdno, tak je to marná snaha, škoda
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.6.26 18:55
@Anonymní píše: Více
A mně se někdo diví, že nechci žít u manželky a držím si i svůj nájem 
jo lidi…tohle u ženy nepochopím.
Všechno je skvělý a ty za nic nemůžeš, ale končíme:D
Kdyby ale platil 4× ročně dovolené atd tak by jste byla spokojenější, co?:D
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.6.26 19:02
Na to, aby se dva rozešli, po sobě nemusí házet talíře. Nemusí v tom být alkohol, drogy, násilí, dluhy, binec doma a špatné vztahy s rodinou partnera. Zkrátka soužití může vypadat pro okolí spořádaně a funkčně. A rozchod jim může připadat nepochopitelný.
I tak je to tvá volba, tvůj život. Máš právo žít, ne přežívat. A stejné právo má i tvůj muž.
Můžete se domluvit, že nebudete bourat domov a rodinu a budete dál žít vedle sebe s nově stanovenými pravidly. Nebo můžete uskutečnit rozchod s rozdělením majetku a vykašlat se na to, co si o tom myslí okolí. Rodiči být nepřestanete.
Jestli cítíš, že už od vztahu nic nečekáš a že pro tebe bude lepší žít sama se všemi důsledky, které to přinese, pak si myslím, že není na co čekat. Z neuspokojivého vztahu je logické odejít. Je možné, že člověk za pár let zjistí, že se vztahy zhoršují a že měl odejít už dávno…potom začínat nahonem bez přípravy jinde je těžší…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.6.26 19:25
Nejlepší je odejít a zařídit si svou domácnost a bydlet bez něj, aby se ti dobře dýchalo. Teď záleží jestli máš na to finance to sama utáhnout i s dítětem. Chlapa bych se nedoprošovala, i když platit a přispívat bude taky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.6.26 21:13
@Anonymní píše: Více
Dobre si to vsechno promysli…pokud se snazi ted, je dost mozne, ze si neco uvedomil, a melo by ti to dat signal, ze mu rozhodne nejsi lhostejna a ze mu na tobe zalezi.
Muze se to take casem vrstit do starych koleji, ale meli byste na tom pracovat oba..zkusil.bych parovou poradnu, mjzou vam pomoct naucit vas spolu komunikovat tak, abyste se v tom dialogu citili bezpecne a mohli si rict naprosto vse.
Zkuste to.
Neni slabost dat si sanci, pokud o sebe stojite…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.6.26 21:24
@Justin Case píše: Více
Fakt si myslis, ze nespokojenou zenu ve vztahu vytrhne 4× za rok dovolena? Trapny fakt, vidis jen penize.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj všem,
. Jsme dost rozdílné osobnosti a za celé ty roky jsme se bohužel nenaučili spolu o všem otevřeně komunikovat. Chtěla bych ze vztahu odejít, protože mě nenaplňuje a bohužel se necítím šťastná.. Ale hodně mě to trápí protože nechci rozbít rodinu, nechci všechno zničit, jenže bohužel už moc nevím kudy kam. I když se chlap snaží, na mě už to nemá moc efekt, cítím se od něj na kilometry vzdálená a je mi líp samotné než s ním. Mám obrovský strach ze změny, jak to ponese naše dítě a jak tohle všechno zvládnout. Nemám za sebou ani rodinu, o kterou bych se mohla opřít, musím si poradit sama. Co v takové situaci dělat? Máte někdo podobnou zkušenost, že třeba i opravdu ze vztahu odešel a zvládnul to? Budu ráda za objektivní názory.
potřebuji objektivní názor.. třeba i někoho, kdo si něčím podobným prošel.
Jsem vdaná, s manželem máme dítě předškolního věku. Už delší dobu vnímám, že jsme si s manželem vzdálení, moje city k němu výrazně ochladly, jsem si víceméně jistá, že láska už to není. Je to hodný muž, nikdy mi neublížil, jako táta funguje na 100%. Největší problém u nás byla vždy komunikace a že jsem se s ním prostě nudila