Odcizení partnerů

Anonymní
20.10.19 23:23

Odcizení partnerů

Ahoj, chci se zeptat s partnerem jsme se od sebe odcizili. S partnerem jsme spolu 10 let, poslední 3 roky jsme se strašně odcizili. Máme sedmileté a roční dítě a před 3 lety jsme začali předělávat bydlení opravdu nám to sebralo téměř veškerý volný čas, a přes to že jsem naléhala že si musíme udělat alespoň nějaký čas jenom pro sebe, přítel prosby nevyslyšel a buď jsme společně pracovali nebo se přítel věnoval svému a já byla s naší dcerou. Otec je skvělí ale jako partner mě léta zanedbával. Když jsem se snažila aby se mnou alespoň večer trávil čas byl buď s přáteli nebo unavený. Když jsem s ním začala mluvit o tom že jsme se odcizili a já takhle nejsem spokojená, udělal mi dítě. ( Nechápete to špatně, strašně jsem si ještě jedno dítě přála ale ten vztah v tu chvíli nestál za nic) přítel je hodný, děti miluje, ale se mnou vytírá podlahu. Nikdy nepřijde kdy slíbí, má spoustu koníčku a na mě se neohlíží, ani jako žena ho už nezajímám( sex už má radši sám než se mnou), poslední měsíce když někde něco vyprávím zvedá oči v sloup a tváří se tak nějak zpruděně. Asi jo nebavím, ma že mě ponorkovou nemoc. Dobrovolně se mnou čas netráví, maximálně když jdeme společně k přátelům. Když se ho zeptám co se děje řekne mi, že je všechno v největším pořádku. Poslední měsíce se pořád přesvědčuju, že ho pořád miluju ale myslím si, že si to nalhávám a miluju naší společnou minulost. Pochopte mě máme krásný dům, krásně děti, nic by nám nemuselo chybět jen ta jiskra ve vztahu. Říkám si že jsme jen dva lidi co se moc nemusejí ale vychovávají spolu své děti. Ani nevím jaká je moje otázka. Jen se chci někomu svěřit. Má nobo měl to někdo z vás stejně?? Jak to dopadlo? Dělali jste s tím něco?

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
Anonymní
20.10.19 23:57

Ahoj,
Ano, mám to podobně jako ty. Jsme spolu 4 roky a roční dcerku, když se narodila byla krize a dokonce odešel, pár měsíců měl jinou. Teď(je to tak 2 měsíce)se vrátil-prý kvůli malé, že se mu moc stýská a chce ji vidět vyrůstat. Navíc on má velký dům, my bychom s dcerou byly v melém nájmu 1 plus 1. Taky nedodrží co mi slíbí. Vlastně ho nemám, má taky plno své práce a podvědomě mám pocit, že takový svůj svět kam já nepatřím. Říká mi, že si zkusil být s někým jiným, že zase jsou jiné problémy a třecí plochy a že už na to kašle si někoho hledat, že chce klid a vracet se po práci za rodinou. K malé se chová pěkně, hraje si s ní, stará se, i ke m se chová slušně ale u mě je důvěra vůči němu nenávratně pryč.
Vyřešila jsem to tak že žiju jen pro dcerku, beru to, že jsem vlastně s ní sama, stejně je partner celý den v práci, chodí večer, pojí, věnuje se dceři a pak vytuhne u tv, občas sex. :? Mám s dcerou přes den svůj program a aktivity. Stýkám se s kamarádkami, když mám hlídání zajdu na řasy, zacvičit si.. Tobě bych radila totéž, nesoustřeď se na něco co tě nenaplňuje a buď ráda za to co máš. Soustřeď se na dětičky, pěkně si doma ukliď, zajdi si na masáž, pak si na sebe něco nakup. Opravdu to pomáhá. Držím pěsti, ať se to spraví :palec:

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
21.10.19 08:18

Můžu od něj odejít mám kam jít ale všechny svoje sny jsem investovala do nás, našeho bydlení, našich dětí. (na dům máme hypotéku, tu bych sama neutáhla ale i tak můžu se odstěhovat do svého) měly bysme se super kdyby přišel domů v normální čas ne o 2-3 hodiny později nebo kdyby alespoň dal vědět že se zdrží a já tak na něj doma nečekala, dokázali bychom se zabavit sami. Kdyby se občas zeptal jak jsme se měli. (Děti miluje ale jsou moje starost, učení, kroužky, doktoři…, jejich veškeré potřeby) Pohladil mě. Častěji pomiloval. 1 za 14 třeba podíval na film. Nikdy bych no nepodvedla ale v představách si to často představuju, že potkám někoho kdo bude mít o mě zájem, jiný než jak domácí servisní službu. Nevim jestli takhle vydržím žít dlouho. Už teď mi ta krize připadá nekonečná. :roll: :,(

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
21.10.19 08:43

Dvě možnosti - pracovat na vztahu, ale to fakt nemůžeš sama ;). 2.naučit se fungovat sama s dětmi - stejně jako píše někdo nade mnou, jde to. Vybrala jsem si před lety druhou možnost a jsem relativně spokojená. Nic od něj nečekám. Někdy je mi to fakt líto tedy, přiznávám. Většina starostí okolo dětí je na mně, ale postará se taky, nemusím se prosit o hlídání, má je rád.

  • Citovat
  • Nahlásit
27.10.19 15:06

Problém je v tom, že pokud je zvyklý takhle žít a opakovaně neslyší Vaše žádosti o komunikaci a změnu, nemá důvod něco měnit, protože to stále nějak funguje a Vy s ním stále jste, i když se skřípěním zubů. Jestli Vám to takto skutečně nevyhovuje, což chápu, protože jsem to taky zažila, je možné od něj na čas odejít, aby měl možnost uvědomit si, jaké to je nemít Vás a své děti u sebe. A buď pochopí, nebo ne. Je to samozřejmě riziko, ale Vy sama si musíte odpovědět, jestli takhle chcete žít do smrti.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1
1.11.19 12:32

Ahoj,
my s manželem 10 let od svatby (12 let celkově) a odcizení přišlo tak nějak plíživě, nenápadně.. Můj muž introvert, nemá potřebu povídat. S tímto jsem i do svazku šla a myslela si, že je to jen malinký zádrhel, který mi přece nikdy nebude vadit… Jenomže jsem časem zjistila, že naše komunikace je pouze organizační - chod domácnosti a o dětech. Taky jsme trávili čas bez dětí úklidem kolem baráku. Výročí svatby = kino, večeře v restauraci, ale u jídla dlouhá chvíle. Dovolená u moře = sklenička vína před sebou, manžel vedle mně a není co říct. Teda za mně ano, ale manžel nenaváže na žádné téma.
A takhle to bylo se vším - cokoliv mi vadilo, tak se „zametlo“ pod koberec, jelikož jak mi můj muž řekl se nerad hádá, takže se zase nemluvilo. Kdo by se taky chtěl hádat, ale pročistit vzduch je taky někdy fajn. Bohužel u mně to došlo tak daleko, že se to ve mně zlomilo a i s dětmi jsem se odstěhovala.
Teď je to rok a ještě pořád je to čerstvé a neumím se s tím srovnat, byť já jsem ta, která to utla… V podstatě si přeji být s ním a zároveň s ním být nemůžu, jelikož vím, že tyto věci jsou povahové a změnit se nedají… A máte zakladatelko pravdu - asi si taky už jen namlouvám, že ho mám tak moc ráda, ale asi jen žiji vzpomínkami a minulostí a nejde přestat. Nejspíš proto, že mi v podstatě nic neprovedl.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat