Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
My máme taky oddělené ložnice. Když se malá narodila a v noci samozřejmě budila, manžel se postupně odstěhoval do své pracovny na rozkládací gauč. On by i zůstal a donesl malé třeba mlíčko, jenže když se v noci probudí má potom problém zase usnout. takže byl potom ráno unavený. Takže jsme to vyřešili spaním vedle a je to. Nijak se tím netajíme a nepřijde nám to divné. Už tam spává skoro 3 roky a vyhovuje nám to. Malá sice už spává celou noc ale protože se mrví a kope a všichni 3 se tam nevyspíme, zatím zůstává vedle. On je rád že si může poprdět a já jsem ráda že si můžu do noci čist nebo koukat na telku. ![]()
Máme, m hrozně chrápe, ani špunty nepomáhaly už, takže pžed narozením prvního dítka jsme se rozdělili. Je dobré že se do práce vyspí a že mě neruší, když se v noci učí. ALE to společné spaní mi chybí, všechno včetně sexu by bylo jednodušší, hezčí, kluci by mohli mít pokoj pro sebe..takhle spím já s dětma (které se stále v noci budí) a m v obýváku. Kdybych si mohla vybrat, tak radši spát dohromady.
Také spíme odděleně, kvůli jeho chrápání, je to takhle mnohem lepší. Když jsem ještě spali spolu v ložnici, bylo to šílené, každou noc jsem byla nevyspalá a vzteklá…
My spíme oba v obýváku, ale manžel na patře a já na gauci. Já na tom patře spát nemůžu, mám klaustrofobii. Navíc on se dost roztahuje. Občas ale roztahneme gauč a spíme spolu.
To koukám kolik lidí má rozdělené ložnice
Mi máme taky rozdělenou ložnici, páč chlap děsně chrápe..budil mě i malou svým chrápotem
kolikrát ho slyším i přes ty zavřené dveře ![]()
Co bych za to dala mít kam utéct, máme dvě místnosti, v jedné spí malá a v druhé my, skoromuž začal pěkně chrápat(dřív chrápal pouze když měl rýmy nebo dvě promile)a já nemůžu spát a nemám kam utéct ![]()
Dokud se dcera budila v noci, spal manzel vetsinou v obyvaku. Nemelo smysl, abychom se nevyspali ani jeden a on musel narozdil ode me rano do prace. Pak jsme se zas sestehovali, ale kdyz je v noci nejakej vyrval, jde do obyvaku jeste ted.
Kdybych si sla do obyvaku lehnout ja, stejne by me dite vzbudilo driv nez manzela
.
Taky máme oddělené ložnice kvůli manželovu chrápání. Myslím, že je lepší se vyspat a být v pohodě než ho každou noc dloubat aby přestal. Takhle bychom se nevyspali ani jeden. Jen je mu to trochu líto, že nespíme spolu ![]()
Spíme oddělene, co jsme se stehovali (před dvěma roky). Prcek dostal pokojíček, ale jeste me potrebuje a v noci často volá a přesvědčuje se, že tam jsem s ním, tak spím s ním a manžel v obýváku na patře (=ložnice). Vyhovuje mi to hlavně z toho důvodu, že oba máme jiný rytmus, já jsem skřivan a on sova a mně při usínání vadí jakékoliv světlo a zvuk, takže když já jdu spát po deváté, on by nesměl v obýváku mít nic puštěné, nic rozsvícené… chodí spát v jednu. Ted to svádím na prcka, ale až mě už nebude potřebovat, budu společným spaním trpět ![]()
@sarlota535 Vím přesně o čem mluvíš, já to vydržela skoro 3 roky, nejhorší to bylo přes těhotenství, když jsem nemohla spát a furt mě budily křeče v nohách. No to bylo fakt otřesný, nakonec šel můj muž na takovej zákrok, kdy mu fikli něco v nose a snad už bude klid. Ale prý může trvat až půl roku, než přestane chrápat =/
@celipipka54 já mu brzo ufiknu něco zcela jiného než něco v nose jestli nepřestane
![]()
Já se přiznám, že já se vedle druhé osoby nevyspím, nesnáším přímo, když mi někdo funí do ucha, a chrápání ve mě budí celé peklo, takže já oddělené lože neodsuzuji. Myslím si, že návštěvní noci mají nějaké kouzlo a člověk si nepřipadá tak všední pro toho druhého.
Taky máme oddělené ložnice, já spím s dětma a manžel zvlášť. Návštěvní noci mají své kouzlo, je to vzrušující a jen tak to nezevšední
Já potřebuju mít na spaní klid, jinak hodně špatně spím a manžel občas chrápe. Ale teď tedy už mám 7. měsíců v posteli miminko, které mi v posteli cestuje a vyžaduje kojení. Společné spaní začalo kvůli chronickému onemocnění mimča a už jsme tak spát zůstaly a zvykla jsem si. Ale mít v posteli k mimču ještě manžela, to už bych opravdu nespala vůbec.
U nás oddělená ložnice nastartovala začátek konce našeho vztahu.. ![]()
Od té doby, co se malá narodila, tak ano. Spí s námi v posteli. V postýlce mi plakala, až se dusila. To je jedno. Zkrátka jí mám v noci u sebe. A už to jelo…roztahovala se, pořád tatínka kopala do hlavy. Takže jsme zavedli oddělené ložnice. Vůbec mi to nevadí. Pomilovat se můžeme vedle a přitulit kdykoliv kromě noci. Pokud vám to vyhovuje, tak to neřeš. Každému vyhovuje něco jiného. ![]()