Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
Ta nevěra je už jen taková „třešinka na dortu“, i předtím už jsem si uvědomovala, že v tom vztahu jsem kvůli dítěti, ale říkala jsem si, že když jsem tak blbá, že jsem si s ním upletla dítě, že to prostě nějak dám.
Teď ale samozřejmě jen bulím, slzy padaj na dítě, dítě se na mě směje a mně se svírá…
V tom případě bych se v tomto vztahu netrápila. Nejen tvé mimčo, ale i ty máš právo na spokojený život. A nemusís mu přece hned brát tatínka a lze to i bez střídavé péče.
Jsi si tim odhalením jista? Pises, ze zrejme, treba to nebude tak horký a vysvětlí se to.
@Anonymní píše:
@ChDoll No protože si myslím, že svým jednáním přeci zradil i to dítě.
Co by mělo dítě z výchovy takovým člověkem? Proč by měl mít na to dítě právo? Třeba mi to vysvětlíte, já to teď ale tak vůbec necítím.
On nevěrou zradil tebe, svou partnerku, ne dítě.. A ty to dítě nevlastníš, ať se ti to líbí nebo ne. Tvoje bylo jen dokud bylo součástí tvého těla, v okamžiku, kdy se narodilo a vy jste do RL listu uvedli otce, je z poloviny jeho stejně jako tvoje.. nemáš na něho o nic větší nárok než on. Je to bolestné, ale to si uvědom. Že se rozejdete mu podkopat šťastné dětství může, ale nemusí. Že mu odepřeš vlastního tátu, to se na něm podepíše skoro na tuty. Nemáš na to právo. A největší ubohost je mstít se partnerovi skrz dítě. Ať už se rozhodneš jakkoli, měli byste vždy být schopní se v zájmu dítěte domluvit. Jedině, že by on o to nestál..ale pak teprve by to dítě taky zradil.
@lekarnicka28 píše:
On nevěrou zradil tebe, svou partnerku, ne dítě.. A ty to dítě nevlastníš, ať se ti to líbí nebo ne. Tvoje bylo jen dokud bylo součástí tvého těla, v okamžiku, kdy se narodilo a vy jste do RL listu uvedli otce, je z poloviny jeho stejně jako tvoje.. nemáš na něho o nic větší nárok než on. Je to bolestné, ale to si uvědom. Že se rozejdete mu podkopat šťastné dětství může, ale nemusí. Že mu odepřeš vlastního tátu, to se na něm podepíše skoro na tuty. Nemáš na to právo. A největší ubohost je mstít se partnerovi skrz dítě. Ať už se rozhodneš jakkoli, měli byste vždy být schopní se v zájmu dítěte domluvit. Jedině, že by on o to nestál..ale pak teprve by to dítě taky zradil.
Přesně
![]()
Nezapomeňte, že zakladatelka je nyní ve velkém stresu, bolesti, zoufalství, myslí jinak, než jindy. Tak ji tu tak nesuďte. Nejste v její kůži.
@Anonymní píše:
Prosím o zachování anonymity. Zřejmě jsem odhalila přítelovu nevěru, jsem z něho zhnusená, protože máme roční dítě, o které jsme se dlouho snažili.
Nemůžu říct, že bychom měli ideální vztah, rodičovská role nám dala zabrat, cítila jsem odcizení a dohadovali jsme se, byli jsme dost ve stresu. I tak jsem ale věřila, že tak, jako jsem já podpořila v těžkých životních situacích jeho, tak i on bude silný a podpoří mě (např. pohladí a řekne milé slovo, na sex jsem neměla dlouho pomyšlení a on s tím sám také nepřišel) a to „náročné období s kojencem“ ustaneme. Je mi z něj nyní na blití, přemýšlím stále, co dál. Zda zůstat žít ve vztahu, ve kterém už mu nikdy nebudu věřit a který budu udržovat formálně jen kvůli dítěti, nebo odejít a pak se stejně třást z toho, že on se dítěte nevzdá a bude se s ním chtít stýkat a ovlivňovat ho.
Já totiž nesouhlasím se střídavou péčí, raději bych dítěti našla tatínka, který si nás bude vážit a milovat nás a bude upřímný a nebude to takový ubohý slaboch.
Připadá mi, že jsem o všechno přišla, o partnera, o dítě, o život, který jsem si malovala v růžových barvách.
Jsem strašně zoufalá kvůli dítěti, vyčítám si, že jsme selhali jako rodiče, že jsme zradili to naprosto nevinné a úžasné stvoření, které za nic nemůže a kterému podkopáváme šťastné dětství.
Nevím, co dál. Na přítele jsem zatím s odhalením neudeřila.
strasne moc s tebou citim. Chapu vsechny pocity, co vuci nemu mas. Nemusis se za ne stydet, ani se jich bat. Jen si to prozij, jen tak to vstrebas… Ale! Nedelej ukvapene zavery. Vsechno na svete se resi mnohem lip s chladnou hlavou. Nech to vyhnit. V sobe, pak to pores s nim. Zadna kase se neji tak horka…
Drzim palce, at to pro tebe i detatko je co nejmene bolestive.
Celý příspěvek je jen o dítěti
Tys čekala, že bude takovej a makovej.On čekal, že nebudeš taková…A tady to je
Detaily nepises, ale zda to neni vůl, vykomunikuj to
@Anonymní píše:
Jsem teď strašně smutná z toho, že jsem dítěti nedokázala najít lepšího otce. Ta nevěra je už jen taková „třešinka na dortu“, i předtím už jsem si uvědomovala, že v tom vztahu jsem kvůli dítěti, ale říkala jsem si, že když jsem tak blbá, že jsem si s ním upletla dítě, že to prostě nějak dám.
Teď ale samozřejmě jen bulím, slzy padaj na dítě, dítě se na mě směje a mně se svírá…
Pak se nediv, že si našel jinou..kdyby to bylo naopak a on byl doma a ty měla tam venku příležitost, udělala bys to možná taky
@Anonymní píše:
Jsem teď strašně smutná z toho, že jsem dítěti nedokázala najít lepšího otce. Ta nevěra je už jen taková „třešinka na dortu“, i předtím už jsem si uvědomovala, že v tom vztahu jsem kvůli dítěti, ale říkala jsem si, že když jsem tak blbá, že jsem si s ním upletla dítě, že to prostě nějak dám.
Teď ale samozřejmě jen bulím, slzy padaj na dítě, dítě se na mě směje a mně se svírá…
pokus se na tom najít něci pozitivního, to hodně pomáhá. Máš možnost najít vysněného partnera, nejsi naprosto závislá po fin. stránce. Máš jedno dítě, to znamená daleko větší šanci najít kvalitníhi partnera, ty ženy hledající partnera s 2,3,4 dětmi to mají podstatně složitější. I samota má něco dosebe. Nikdo ti do ničeho nekecá, děláš vše, jak to právě cítíš, žádný nucený kompromis. Velmi chválím to, že nejsi zastáncem střídavé péče(jen pro neznalé-děti nemají nikde domov, neustále se stěhují, musejí akceptovat dvojí výchovu, to je pro dítě obrovská psychická zátěž),dle psychologů je střídavá péče největší zlo pro dítě.
@Anonymní píše:žít bych s takovým nemohla, pro mne by vztah skončil, ale nelíbí se mi, co píšeš - najít dítěti tatínka. To dítě tátu má, koho jiného mu chceš hledat? To doufám, vážně nemyslíš
Prosím o zachování anonymity. Zřejmě jsem odhalila přítelovu nevěru, jsem z něho zhnusená, protože máme roční dítě, o které jsme se dlouho snažili.
Nemůžu říct, že bychom měli ideální vztah, rodičovská role nám dala zabrat, cítila jsem odcizení a dohadovali jsme se, byli jsme dost ve stresu. I tak jsem ale věřila, že tak, jako jsem já podpořila v těžkých životních situacích jeho, tak i on bude silný a podpoří mě (např. pohladí a řekne milé slovo, na sex jsem neměla dlouho pomyšlení a on s tím sám také nepřišel) a to „náročné období s kojencem“ ustaneme. Je mi z něj nyní na blití, přemýšlím stále, co dál. Zda zůstat žít ve vztahu, ve kterém už mu nikdy nebudu věřit a který budu udržovat formálně jen kvůli dítěti, nebo odejít a pak se stejně třást z toho, že on se dítěte nevzdá a bude se s ním chtít stýkat a ovlivňovat ho.
Já totiž nesouhlasím se střídavou péčí, raději bych dítěti našla tatínka, který si nás bude vážit a milovat nás a bude upřímný a nebude to takový ubohý slaboch.
Připadá mi, že jsem o všechno přišla, o partnera, o dítě, o život, který jsem si malovala v růžových barvách.
Jsem strašně zoufalá kvůli dítěti, vyčítám si, že jsme selhali jako rodiče, že jsme zradili to naprosto nevinné a úžasné stvoření, které za nic nemůže a kterému podkopáváme šťastné dětství.
Nevím, co dál. Na přítele jsem zatím s odhalením neudeřila.
@martina.se píše: žít bych s takovým nemohla, pro mne by vztah skončil, ale nelíbí se mi, co píšeš - najít dítěti tatínka. To dítě tátu má, koho jiného mu chceš hledat? To doufám, vážně nemyslíš
myslím, že se z příspěvku dá pochopit, že náhradního tatínka, není třeba každého chytat za slovíčko.
@cikcak píše:
myslím, že se z příspěvku dá pochopit, že náhradního tatínka, není třeba každého chytat za slovíčko.
no však jo. Ale vždyť to dítě tátu má, proč by mělo být náhradního ![]()
@martina.se píše:
no však jo. Ale vždyť to dítě tátu má, proč by mělo být náhradního
kdybys žila rozvedená s dítětem z prvního manželství, ty bys nechtěla aby děti říkaly partnerovi tatínku? Já teda rozhodně ano.
@cikcak píše:
kdybys žila rozvedená s dítětem z prvního manželství, ty bys nechtěla aby děti říkaly partnerovi tatínku? Já teda rozhodně ano.
to si piš, že nechtěla, protože takhle žiju. Neumim si představit, že starší říká táto mému příteli. To není jeho táta, kluk má svého. ![]()