Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Má už jiné priority než je zájem o syna…není ani první ani poslední…u některých lidí platí sejde z očí sejde z mysli a to i v případě vlastních dětí…
Sice se píše, že lidi se nemění (mění, ale pokud chtějí oni sami), ale prostě jsi to nepoznala, protože své chování v různé míře podřizujeme okolí…
třeba je hodně zamilovaný a ví, že se syn má s tebou dobře, tak neřeší…
A syn? Ten se neptá, kde je táta? Já bych z toho taky byla vedle, že se o něj nezajímá. Že jste se rozešli přece neznamená, že se rozešel s ním. I kdybys byla zamilovaná až na půdu a synovi u tebe bylo dobře, on je jeho jediný otec.
Bohuzel mam sama stejnou zkusenost. Po rozvodu mych rodicu otec o mne ztratil zajem. Jako dustojnik v armade si nemohl dovolit neplatit alimenty, ale to bylo to jedine co pro mne delal. A netrpelive vyhlizel moment, kdy budu samostatna a skonci mu placeni.
V dalsim svazku mel dalsi dceru a teprve po letech jsem se dozvedela, ze ji mne dava za vzor co se studijnich vysledku tyce…
Jo lide jsou ruzne, ba i jine…
Je to hloupé, co teď napíšu, ale co já bych za to dala. U nás se zájem objevil až po tom, co jsem se znovu vdala.. Vím, že je to těžké, pokusila bych se s ním promluvit, že může syna vídat kdykoliv chce a že mu chybí. Ale pokud on sám nechce, prostě ho nepřinutíš. Jestli tvůj přítel má rád syna, tak je to paráda, že bude mít alspoň nějaký mužský vzor, a třeba se ex časem zklidní a bude chtít synka vídat. Nenasazuj na něj před klukem, je to pořád jeho táta a říkej mu, že ho má rád. Oni si to děti přeberou a časem pochopí. A ty se netrap. Některé věci prostě není v tvých silách změnit ![]()
@Russet ze začátku se ptal ale odstupem času pro nej slovo táta nic neznamená… teď je ten Táta strejda ( přítel se kterým žijeme )… on s tím nemá sebemenší problém a vím ze syna ma hodně rad ale přístup jeho vlastního otce mě osobně strašně mrzí ![]()
A ještě něco, třeba vám to s přítelem bude klapat a budete mít ještě děti spolu, tak to ber z druhé strany - nebude vám nikdo narušovat výchovu a budete rodina jako celek
Je to smutné, taky nechápu, jak je to možné. Moje zkušenist je trochu jiná, týká se mého muže, když byl dítě, do jeho 12 normální, fungující rodina, pak se otec zvedl, odstěhoval o pár ulic dál k milence a dětem už nikdy ani nezavolal…prostě nula. Manžel ho za dospělost viděl jednou, ani tehdy ho nijak zvlášť nezaujalo, co jeho syn dělá, že už je díky němu dědečkem, nedostavila se ani ta pověstná lítost na stáří, že má někde děti a neví jak žijí…nechápu to, jak může být člověk x let rodičem a pak najednou nic ![]()
Měli jste jinou představu o tom, jak žít, a přitom tříletého syna?
Oba nesete stejný díl viny na tom, že dítě přišlo o tátu.
@Icestar píše:
Měli jste jinou představu o tom, jak žít, a přitom tříletého syna?Oba nesete stejný díl viny na tom, že dítě přišlo o tátu.
Možná oba nesou stejný podíl na rozpadu vztahu, ale rozhodně ne na tom, že dítě přišlo o otce. ![]()
@pitbul píše:
A ještě něco, třeba vám to s přítelem bude klapat a budete mít ještě děti spolu, tak to ber z druhé strany - nebude vám nikdo narušovat výchovu a budete rodina jako celek
Tohle se povede málokdy. většinou je to iluze, které se křečovitě drží matka, protože všechny děti jsou její, muž je její, ona má rodinu. Ale dítě dobře vnímá, že je táta nevlastní. A otčím to taky cítí.
Ostatně kolik chlapů si tu myslí, jakou mají rodinu a jejich ženská sem píše o jejich dítěti, že je hrozné a už to s ním nevydrží. ![]()
@Bábrdl píše:
Tohle se povede málokdy. většinou je to iluze, které se křečovitě drží matka, protože všechny děti jsou její, muž je její, ona má rodinu. Ale dítě dobře vnímá, že je táta nevlastní. A otčím to taky cítí.Ostatně kolik chlapů si tu myslí, jakou mají rodinu a jejich ženská sem píše o jejich dítěti, že je hrozné a už to s ním nevydrží.
Tak snad to bude i v případě zakladatelky. Já mám zkušenost jen jako dítě. Po rozvodu si máma přivedla nového „tátu“, který se tak choval a i my se sestrou jsme ho tak vnímaly, ale když se s mámou rozešli, sbalil se přes víkend, kdy jsme byly u babičky, a máma nás po příjezdu postavila před hotovou věc. Pak už jsem ho nikdy neviděla. Až po letech, když už jsem byla velká.
A vlastní táta si k nám našel cestu až v dospělosti a teď je aspoň děda.
Ahoj… asi tady nic nevyřeším ale stále to mam v hlavě a nechápu. S bývalým sme se rozešli před dvěmi lety… vztah byl celkem bezproblémový, jen sme si nerozuměli a měli každý jinou představu o tom jak žít. Máme spolu 5leteho syna, v době společného soužití s nim trávil hodně času, zili Sme tak nějak normálně jen pro nej to byla az moc velká rutina a nuda… ale po rozchodu jako by syna neměl a od te doby co mam nového přítele nemá zájem vůbec. Je mi to strašně líto, jak se mohl takhle zachovat a přijít o syna? Myslela sem ze ho znám, takhle zlý a sobecké jako je teď nikdy nebyl… to sem se v člověku po 6 letech soužití spletla a nepoznala jaký opravdu je? Přijde mi ty dva roky jako někdo jiný…