Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
@Cenarius Prý jsem protivná.
Tak jestli jsi pořád protivná jak zadek a nepříjemná, tak se nedivím, že přicházíš o přátelé. Takové lidi nikdo nemusí.
A sama si to uvedomujes?
A jsi protivná? Já jsem taky někdy protivná, ale vím o tom… což na věci nic nemění… víš o tom ty?
Já bych se zeptala spíše jinak.
Co tebe samotnou na těch lidech štve? Na rodičích teď nově třeba?
Od toho můžeš zjistit, co je v tobě tak ostře nastaveno.
Ostatně, co řešíš v té psychoterapii? I tam může být zakopaný pes.
@Anonymní píše:
Už 10 let mě postupně opouští přátelé. Dlouholetí, blízcí. U některých důvody znám, u některých nemám tušení. Za poslední půl rok se mi to stalo s dalšími 2 lidmi. Do toho mi nefunguje vztah s partnerem, on tvrdí, že je to mou vinou.
Dospěla jsem k názoru, že je chyba ve mě, tolik lidi není o rozdílných životních cestách nebo názorech. Chci se změnit q nevím jak na to. Od loňska chodím k psychologovi a přijde mi, že se ještě zhoršuju - začali mi lézt na nervy rodiče, se kterými jsem doteď měla fajn vztahy (je mi 30 let).
No, tak cast lidi odpada prirozene, proste se meni zivotni cesty a uz si nemate co rict nebo je problem na jejich strane (cas, stehovani). S nekym se prirozene rozhadas nebo prestane zajimat tebe…to prece neni nic divneho ![]()
No, a novi pratele/kamaradi nepribyvaji? ![]()
Jinak jo, na protivnost/naladovost neni nikdo moc zvedavej. V dospelosti ma kazdy ten volny cas omezeny a nikomu se nechce travit cas neprijemne ![]()
Sama jsem takhle opustila svou kdysi nejlepsi kamosku. Kdykoliv jsme se potkaly, tak zacala zvysoka poucovat, jak to chodi v byznysu, rada davala ‚otazky na telo‘, kdyz jsem si postezovala, tak mi vysvetlila, ze chyba je ve mne a tak…ja vim, myslela to dobre, asi chtela, abych se stala lepsim clovekem, ale me to moc nezajimalo ![]()
Ona ta schopnost udržet přátele není automatická.. asi bych rozlišila případy, kdy lidi prostě utnou kontakt (ale bylo by fakt divné, že by to dělali všichni), a případy, kdy ten „opuštěný“ člověk sám nic neiniciuje, ruší schůzky, nepopřeje k výročí, nezajímá se o život druhých, permanentně upřednostňuje jiné (partner, rodina a pod.) a pak se diví, že se mu už kámoš neozve. O takové kámoše fakt nikdo nestojí a jsou z logiky věci opuštěni - neboť pro toho opouštějícího to de facto není žádný kamarád. ![]()
@Anonymní píše:
Už 10 let mě postupně opouští přátelé. Dlouholetí, blízcí. U některých důvody znám, u některých nemám tušení. Za poslední půl rok se mi to stalo s dalšími 2 lidmi. Do toho mi nefunguje vztah s partnerem, on tvrdí, že je to mou vinou.
Dospěla jsem k názoru, že je chyba ve mě, tolik lidi není o rozdílných životních cestách nebo názorech. Chci se změnit q nevím jak na to. Od loňska chodím k psychologovi a přijde mi, že se ještě zhoršuju - začali mi lézt na nervy rodiče, se kterými jsem doteď měla fajn vztahy (je mi 30 let).
Tak jestli máš depku a vidíš vše černě a máš moc empatické přátele okolo, tak to funguje prostě tak, že v první fázi si ty tvoje depky natáhnou na sebe, prožívají to s tebou, utěšujou tě, ale pak po delší době je to začne vysávat a utnou kontakt, protože by to už nedali. Nemůže to tak být?
Já mám to štěstí, že zas až tak empatická asi nejsem
, myslím si, že na tom dotyčný může být i hůř a že se z toho stejně nějak vyhrabe, tak si to tak nepřipouštím, ale vím, že to tak různí jedinci maj. Depky si řeším sama. Zkus to taky, ale nevím, jesi je to dobrá rada… ![]()
Už 10 let mě postupně opouští přátelé. Dlouholetí, blízcí. U některých důvody znám, u některých nemám tušení. Za poslední půl rok se mi to stalo s dalšími 2 lidmi. Do toho mi nefunguje vztah s partnerem, on tvrdí, že je to mou vinou.
Dospěla jsem k názoru, že je chyba ve mě, tolik lidi není o rozdílných životních cestách nebo názorech. Chci se změnit q nevím jak na to. Od loňska chodím k psychologovi a přijde mi, že se ještě zhoršuju - začali mi lézt na nervy rodiče, se kterými jsem doteď měla fajn vztahy (je mi 30 let).