Opustil nás přítel

Anonymní
18.2.20 10:18

opustil nás přítel

Dobrý den,

žádám Vás o pomoc jelikož nevím kde začít a jak se s tím srovnat protože nechci ublížit dětem a nechci, aby měli dětství jako já.
Jsme s přítelem 3 roky. Vše bylo v pořádku. Když jsme se poznali já byla těhotná a sama. Ujal se nás a dceru si vzal za svou. Za nedlouho jsem otěhotněla podruhé a zvažovala zda si miminko nechat, ale ujistil mě, že bude šťastný a bude moc rád o malou se staral. Uběhl nějaký čas, kde v domácnosti jsem dělala vše já jelikož neuměl hospodařit s penězi a také jsem zjistila, že neumí slušně jednat s lidmi. Opouštěl jednu práci za druhou až jsem se rozhodla, že si najdu brigádu. Z počátku jeden den s dětmi sám zvládal, pak mu to začalo vadit, tak mi vymezil pracovní dobu.
Na vše mi zaměstnavatel přistoupil. Začali hádky typu, že jsem přijela o 10 minut dýl a už jsem byla děvka. Poté si našel už takové věci, že jsem nevynesla koš když jsem šla do práce apod. Podotýkám, že když jsem odešla v sobotu do práce naprosto vše měl připravené. Oběd pro děti, pro něho, uklizeno. Po příchodu z práce doma bordel, děti řvali a byli nervózní. Pochopila jsem, že to tak nejde a tak jsem mu vysvětlovala, že holky potřebují také jeho přítomnost protože je jejich táta a musí se k nim chovat hezky. Po dalším víkendu si však našel problém v naší nejmladší dceři což mě velice zabolelo. Prohlásil, že jestli bude dement potáhne do ústavu. To mě velice ublížilo a zničilo..Momentálně si našel práce, kde ho poslali kvůli nedostatku lidi do 130 km vzdáleného města. Tudíž přes týden pryč. Ze začátku mi to nevadilo, ale nyní zjišťuji po 3 měsících, že jsem moc vyčerpaná a potřebuji kolektiv, abych dostala i jiné myšlenky. Jsem totiž na vesnici sama a všude musím dojíždět autobusem s dětmi.
Jemu očividně se zalíbilo odloučení a prakticky žádné starosti. Rozhodl to tak nechat. Že tam zůstává. Ani ho nemrzelo, že holky neuvidí vyrůstat nebo, že potřebuji oddech. Zlobila jsem se na něj, vyměnili jsme si pár sms, kde jsem mu psala, že to nemůže tak zůstat protože já potřebuji taky žít a ne být ve stresu, co bude. Napsal mi, že mě má dost a odchází od nás a tento víkend přijede naposled. Jsem na pokraji zhroucení, ale držím se před dětmi. Nemám to komu říct jelikož matka o mě nejeví zájem a otec má svůj život. Po tom všem se cítím hrozně, klepu se a nedokážu se nějak srovnat s tím, že zůstanu na dvě malinké děti sama. Ve všem jsem mu vyšla vstříc a potom přijde taková rána. Údajně nechce žít jako sociální případ a přestěhování nepadá v úvahu jelikož jsou tam drahé podnájmy. Nechci prosím žádné urážlivé komentáře apod. prosím.

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

3312
18.2.20 10:24
@Anonymní píše:
Dobrý den,žádám Vás o pomoc jelikož nevím kde začít a jak se s tím srovnat protože nechci ublížit dětem a nechci, aby měli dětství jako já.
Jsme s přítelem 3 roky. Vše bylo v pořádku. Když jsme se poznali já byla těhotná a sama. Ujal se nás a dceru si vzal za svou. Za nedlouho jsem otěhotněla podruhé a zvažovala zda si miminko nechat, ale ujistil mě, že bude šťastný a bude moc rád o malou se staral. Uběhl nějaký čas, kde v domácnosti jsem dělala vše já jelikož neuměl hospodařit s penězi a také jsem zjistila, že neumí slušně jednat s lidmi. Opouštěl jednu práci za druhou až jsem se rozhodla, že si najdu brigádu. Z počátku jeden den s dětmi sám zvládal, pak mu to začalo vadit, tak mi vymezil pracovní dobu.
Na vše mi zaměstnavatel přistoupil. Začali hádky typu, že jsem přijela o 10 minut dýl a už jsem byla děvka. Poté si našel už takové věci, že jsem nevynesla koš když jsem šla do práce apod. Podotýkám, že když jsem odešla v sobotu do práce naprosto vše měl připravené. Oběd pro děti, pro něho, uklizeno. Po příchodu z práce doma bordel, děti řvali a byli nervózní. Pochopila jsem, že to tak nejde a tak jsem mu vysvětlovala, že holky potřebují také jeho přítomnost protože je jejich táta a musí se k nim chovat hezky. Po dalším víkendu si však našel problém v naší nejmladší dceři což mě velice zabolelo. Prohlásil, že jestli bude dement potáhne do ústavu. To mě velice ublížilo a zničilo..Momentálně si našel práce, kde ho poslali kvůli nedostatku lidi do 130 km vzdáleného města. Tudíž přes týden pryč. Ze začátku mi to nevadilo, ale nyní zjišťuji po 3 měsících, že jsem moc vyčerpaná a potřebuji kolektiv, abych dostala i jiné myšlenky. Jsem totiž na vesnici sama a všude musím dojíždět autobusem s dětmi.
Jemu očividně se zalíbilo odloučení a prakticky žádné starosti. Rozhodl to tak nechat. Že tam zůstává. Ani ho nemrzelo, že holky neuvidí vyrůstat nebo, že potřebuji oddech. Zlobila jsem se na něj, vyměnili jsme si pár sms, kde jsem mu psala, že to nemůže tak zůstat protože já potřebuji taky žít a ne být ve stresu, co bude. Napsal mi, že mě má dost a odchází od nás a tento víkend přijede naposled. Jsem na pokraji zhroucení, ale držím se před dětmi. Nemám to komu říct jelikož matka o mě nejeví zájem a otec má svůj život. Po tom všem se cítím hrozně, klepu se a nedokážu se nějak srovnat s tím, že zůstanu na dvě malinké děti sama. Ve všem jsem mu vyšla vstříc a potom přijde taková rána. Údajně nechce žít jako sociální případ a přestěhování nepadá v úvahu jelikož jsou tam drahé podnájmy. Nechci prosím žádné urážlivé komentáře apod. prosím.

Musíš to brát jako fakt a začni řešit alimenty a děti. A pár let nebudeš žít jak bys chtěla, ale jak to bude nejlepší pro děti. A hlavně nemej hned další dítě.
Ano, jsi sama a pomůžou ti jen tvé ruce. Tak do toho. Držím ti palce.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1219
18.2.20 10:26

Zni to blbe ale jednou budes rada, ze odesel :nevim: to zvladnes :palec:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
225
18.2.20 10:32

Zvladnes to! A bud rada, ze ses toho magora zbavila!

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
804
18.2.20 10:34

Co ta malinka udelala, ze se o ni takto vyjadril? drz se. to zvladne. musis. nejaka tva rodina, co by ti pomohla je? rodice?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
748
18.2.20 10:37
@Anonymní píše:
Dobrý den,žádám Vás o pomoc jelikož nevím kde začít a jak se s tím srovnat protože nechci ublížit dětem a nechci, aby měli dětství jako já.
Jsme s přítelem 3 roky. Vše bylo v pořádku. Když jsme se poznali já byla těhotná a sama. Ujal se nás a dceru si vzal za svou. Za nedlouho jsem otěhotněla podruhé a zvažovala zda si miminko nechat, ale ujistil mě, že bude šťastný a bude moc rád o malou se staral. Uběhl nějaký čas, kde v domácnosti jsem dělala vše já jelikož neuměl hospodařit s penězi a také jsem zjistila, že neumí slušně jednat s lidmi. Opouštěl jednu práci za druhou až jsem se rozhodla, že si najdu brigádu. Z počátku jeden den s dětmi sám zvládal, pak mu to začalo vadit, tak mi vymezil pracovní dobu.
Na vše mi zaměstnavatel přistoupil. Začali hádky typu, že jsem přijela o 10 minut dýl a už jsem byla děvka. Poté si našel už takové věci, že jsem nevynesla koš když jsem šla do práce apod. Podotýkám, že když jsem odešla v sobotu do práce naprosto vše měl připravené. Oběd pro děti, pro něho, uklizeno. Po příchodu z práce doma bordel, děti řvali a byli nervózní. Pochopila jsem, že to tak nejde a tak jsem mu vysvětlovala, že holky potřebují také jeho přítomnost protože je jejich táta a musí se k nim chovat hezky. Po dalším víkendu si však našel problém v naší nejmladší dceři což mě velice zabolelo. Prohlásil, že jestli bude dement potáhne do ústavu. To mě velice ublížilo a zničilo..Momentálně si našel práce, kde ho poslali kvůli nedostatku lidi do 130 km vzdáleného města. Tudíž přes týden pryč. Ze začátku mi to nevadilo, ale nyní zjišťuji po 3 měsících, že jsem moc vyčerpaná a potřebuji kolektiv, abych dostala i jiné myšlenky. Jsem totiž na vesnici sama a všude musím dojíždět autobusem s dětmi.
Jemu očividně se zalíbilo odloučení a prakticky žádné starosti. Rozhodl to tak nechat. Že tam zůstává. Ani ho nemrzelo, že holky neuvidí vyrůstat nebo, že potřebuji oddech. Zlobila jsem se na něj, vyměnili jsme si pár sms, kde jsem mu psala, že to nemůže tak zůstat protože já potřebuji taky žít a ne být ve stresu, co bude. Napsal mi, že mě má dost a odchází od nás a tento víkend přijede naposled. Jsem na pokraji zhroucení, ale držím se před dětmi. Nemám to komu říct jelikož matka o mě nejeví zájem a otec má svůj život. Po tom všem se cítím hrozně, klepu se a nedokážu se nějak srovnat s tím, že zůstanu na dvě malinké děti sama. Ve všem jsem mu vyšla vstříc a potom přijde taková rána. Údajně nechce žít jako sociální případ a přestěhování nepadá v úvahu jelikož jsou tam drahé podnájmy. Nechci prosím žádné urážlivé komentáře apod. prosím.

Možná že teď to tak nevidíš, ale to, že odešel, udělal pro tebe a děti nejlepší věc. Pořeš si hlavně finance,(alimenty a tak). Děti na věky malé nebudou. Za čas se jistě najde i nový partner. Jen si dej dobrý pozor u jeho výběru. Držím palce.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
313
18.2.20 10:38

Vím, že ti není hej, ale to, co se vám stalo, je to nejlepší, co vás teď mohlo potkat. Jak je psáno výše. Zařiď si alimenty, požádej o příspěvek na bydlení. Zabal mu věci a vyměň zámek. Dej tomu čas, srovná se to. Až budou chodit holky do školky, najdeš si práci. Zvládnout se to dá, jen se nesmíš bát! Držím palce :kytka:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
340
18.2.20 10:43

To zvládneš, už si s dalším mužem nedělej dítě. Jinak to fakt nedáš.
Pořeš alimenty, to je důležité.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1631
18.2.20 10:47

Vyřiď si alimenty a výživné pro sebe, jestli je to mladší pod 2 roky. A pak všechny možné příspěvky. Rodičák si nastav na maximum a pak dáš děti do jeslí, školky a půjdeš pracovat. Co jiného Ti zbyde. Pořídila sis dítě s troubou, tak se bohužel musíš postarat sama. Jistě to zvládneš.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Light-fury
18.2.20 10:48

Uprimne, byla bych rada, ze je “ z baraku”. Aspon ti tam se svymi hloupymi recmi neoxiduje.

Pokud bych si to mohla financne dovolit, odesla bych hned, jinak bych se zacala na odchod poctive pripravovat.

Rict o vlastnim diteti, ze ho dam do ustavu - to muze vazne jenom DE**L. To bych mu neodpustila.

  • Nahlásit
  • Citovat
2732
18.2.20 10:56

To je tak, kdyz si nekdo dela decko s nekym koho vubec nezna. To prvni fiasko ti nestacilo? Ted mas dve deti bez táty :nevim: asi to zvladnes, nas system je dost stedry v takovych pripadech… ale az potkas dalsiho chlapa, uz si to dite poradne rozmysli

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
8508
18.2.20 10:59

Nebude to jednoduché, ale bude to dobré neboj. Vždytˇsama píšeš, že on neuml hospodařit s penězi, nezvládne se postarat o děti a ještě ti nadával a nervoval tě. Vyřidˇsi alimenty. On přijede teď na víkend naposledy? Ty jo, napsala bych mu, že se nemusí obtěžovat, že už ho mám taky dost. Takovej nevyzrálej blbeček, fakt že jo. Bude líp, neboj.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
18437
18.2.20 11:08

No bude to záhul, máš alimenty na první dítě?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
18.2.20 11:16

Otec první dcery zemřel v autě. Takže to nebylo fiasko, ale tragédie.
Děkuji za rady ohledně Alimentech a děkuji za podporu. Chtěla jsem jen číst, zda to tak někdo má nebo se ocitl v takové situaci, že byl na děti sám.

  • Nahlásit
  • Citovat
22978
18.2.20 11:19

Bez něj ti bude nepatrně lépe. Děti odrostou, budou samostatnější. Hlavně už s dalším chlapem netěhotni. Alimenty na první dítě, předpokládám, nemáš.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama