Otec a syn

Prosim o anonym. Holka, je to tezke, ale je nejvyssi cas zakrocit. Mam dva sourozence. Bratrovi je o 15 let a sestre o 18 let mene, nez mne. Kdyz se narodil bracha, bylo mi cerstvych 15. Mam nevlastniho tatku, ktery me vychoval, ale prece jen se v braskovi videl a nejen on, ale i ja. Byl to nas milacek. Segra, co prisla o 3 roky pozdeji byla sice milovana, ale prece jen v zavesu. Protoze byl bracha velmi protezovan, tak se jaksi neresilo, ze se k segre chova hnusne. Segra je take milacek mych rodicu, tef uz enormne, ale brachama stejne pozici prvorozeneho a to, co se promine jemu, segre nikdy neprojde. I kdyz je povahove jina nez bratr (18), tak si od brachy vytrpela mnoho ponizovani a nelasky, cemuz nadi rodice nezabranili. Sice bratra okrikovali, ale milovali ho, takze to bylo s rezervou. Segra (15) je pro nas zdrojem stesti, je usoesna, komunijativni, citliva, zkratka milacek, nicmene to, co ji pusobil (a castecne pusobi) bracha, se neda vratit zpet. Z bratra je spratek. U vas je ta situace o to horsi, ze tatinek protezuje vylozene syna a syn logicky teto vyhody zneuziva.

Tak bych se zeptala manzela, jestli neni psychicky labilni, ze se chova tak a tak a jestli neni na case zacit chodit na terapii. Ze i kdyz se snazi byt otcem roku, tak se chova jako nemocny clovek, ktery neni kompetentni vychovavat dite. A i kdyz to zni tvrde, tohle bych mu vazne rekla a pak si dala odchod a nejaky vhodny cas s nim nekomunikovala.

O dceru bych se nebala, o syna ano. A o sve manzelstvi. Nenech si to libit. Ja jsem teda takova povaha, ze bych mu vynadala do deb.lu a ten by koukal. K tomu, kdyz se nekdo chova jako retard, mam prirozene nulovou toleranci a hrozne me to vytaci. Drz se