Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Osobně ve vztahu potřebuji dominantnějšího muže, ale ne že mi bude vše určovat. Mám svou hlavu a jsem nezávislá, ale submisivního bych udupala a nemohla si ho vážit.
Manžel je hodně dominantni a sebevedomy jedinec. Mám v něm obrovskou oporu, spoleh a důvěru.
Zcela otevrene, hodne dominantni partner neni pro kazdeho. Pokud ho chces zmenit, tak to spis zmenis sebe. Zalezi na tom jaka je tvá povaha. Jake jsou vase zivotni cile atd., pokud jsou stejne, tak by to mohli jit. Jinak se tezko prosazuje. Manzela jsem dokazala premlouvat dva roky a stejne to s nim nehlo.
Co se tyce napriklad financi, tak jsem svobodna a k uctu mame pristup oba dva. O velkych nakupech vetsinou rozhoduje definitivne on, taky vydelava nasobne vic. Ale človek se v tom nauci chodit a dokaze ty cesty vest tak, aby si prosadil i to sve. Myslim, ze naprosto rovnocenne partnerstvi s takovymi jedinci nejde realizovat. Manzel je pomerne emancipovany jedinec a ani tak to nejde.
Presto vsechno mame krasny a pomerne harmonicky vztah.
@Anonymní píše: Více
Nevím co znamená ve tvém pojetí dominantní. My jsme s manželem oba hodně dominantní. Museli jsme přistoupit na rovnocenný vztah, ve vzájemném respektu. Hodně komunikujeme. Občas to trochu bouchne, ale vždy si společně sedneme, a promluvíme o tom, proč ta situace vznikla. Ale je potřeba to podchytit včas. Po dvaceti letech už toho moc nejde změnit. Pokud to je nějaký narcistní psychopat, pak radím rychle pryč.
@Anonymní píše: Více
Psala to před třinácti lety, tak snad už má jasno ![]()