Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
PAS u dospeleho - jak dal
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
7.12.22 23:35
Psychoterapie zaměřená na to přijmout sama sebe, smířit se s tím a naučit se s tím pracovat.
Hlavu vzhůru, vždyť jsi na tom poměrně dobře-máš partnerský vztah, rodinu a jsi úspěšná v práci.
Podobných lidí jako Ty je v naší generaci hodně. Dřív se to neřešilo. A osobně si myslím, že v dospělosti už ani není vždy dobré po tom pátrat. Jsou to vývojové poruchy, nositel je umí kompenzovat mechanismy, které popisuješ. A v určitých povoláních by to bylo spíš překážkou.
Nálepku možná vnímáš jen Ty.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
8.12.22 00:01
Chapu te. PAS sice diagnostikovanou nemam, ale cely zivot mam s lidmi problemy, v rodine je taky par divnych lidi a moje starsi ditko se tez projevuje dost netypicky, vypada to ale na nejakou formu nejspis, trapi me to, zkusila jsem s mou povahou dost v zivote. Co tim myslis, ze nerozumis dnesni komunikaci? Me dela problem navazovat jakekoliv kontakty, sice tedy par kamosek mam, ale prace mizerie, momentalne izolace na rodicaku. Terapii jsem zkusila, neco se pohlo, ale i k horsimu, zatim si davam pauzu. Uvazuju o nejake skupinove terapii, kde bych tak nejak procvicovala ty interakce. Jinak ted mam fajn muze, deti, ale s praci to je horsi, diky mym nedostatkum v soc. oblasti.
- Citovat
- Upravit
8.12.22 08:00
Velmi ti rozumím.
Nemám nic diagnostikované, ale jako bys částečně psala o mne.
Vztah nemám, děti ano, dobrou práci o samotě ano.
Covid to dorazil, což by mě ani tolik nevadilo, jako ten plíživý divný pocit, že do světa už nepatřím, že jsem zaspala, že se neumím přizpůsobit všeobecnému naladění lidí.
Nechápu politiku, nechápu principy „vydělávej - plať - umři“ a celkově ze mě poslední roky odešla taková ta radost ze života, těšení se na budoucnost, vize něco plánovat, budovat.
Ale ten pocit, že už vůbec nerozumím uvažování lidského druhu je asi nejděsivější. A do toho vychovávej a pouštěj do toho světa děti, na to radši nemyslím.
Začala jsem nyní tím, že obnovuji svoje vize, to myšlení na budoucnost bez ohledu na vnější situace. Obnovuji postupně ty lepší vzorce (za covidu jsem se naučila hodně negativních kompenzačních zvyků, např. přejídání) a chci se začlenit alespoň jako dobrovolník do firmy víc mezi lidi, protože jinak jsem pracovně dost izolovaná.
Ale u všeho cítím, že strašně moc překračuju vlastní stíny.
Chci Ti jen poradit, sama už podle popisu velmi dobře víš, jak na sebe.
Udělej si prostě malý plán, malé krůčky.
A je to zase výzva no. Ale aby člověk přežil v tomhle světě, musí se mu částečně přizpůsobit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
8.12.22 10:15
Ad komunikace. Nejvice me vytaci, ze nic neplati. Vsichni maji mobil, vsechno rusi na posledni chvili, nic se nenaplanuje, vsechno je na bazi „vsak si dame vedet“. Ja potrebuji veci naplanovane, nesnasim takove to nekdy se ozvu (uz jsem se to naucila prekladat jako „nikdy se neozvu“). Nedokazu se tomu prizpusobit. Spatne zvladam komunikaci po telefonu. Takze jsem vice a vice vyrazena. Nevim, jestli se vam nekdo ozve, kdyz rekne ozvu se. Mne ne. Nikdy. Driv jsem se na to naivne tesila a pak zacala chapat, ze zbytecne, hodne me to vycerpavalo. Jediny socialni kontakt mam takovy, ktery si zorganizuju sama. Mrzi me to.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
8.12.22 10:18
Diagnostikovat jsem se nechala ze zvedavosti. Nic mi ta informace neprinesla, tusila jsem, ze to bude tak. Vlastne me to napadlo az ve chvili, kdy se trochu atypicky vyvijelo starsi dite.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
8.12.22 10:44
To s tim neozyvanim je takovy nesvar doby, a ano, muzou za to mobily, a myslim, ze to vadi i casti lidi bez nejakeho problemu. Ano, casto to znamena nikdy, bohuzel je to tak. Taky mi to vadi, ale uz jsem si zvykla, tam, kde je hlubsi kontakt, se mi lide ozvou aspon po case, jinak se odklada do nikdy.
- Citovat
- Upravit
8.12.22 10:56
@Anonymní píše:
Ad komunikace. Nejvice me vytaci, ze nic neplati. Vsichni maji mobil, vsechno rusi na posledni chvili, nic se nenaplanuje, vsechno je na bazi „vsak si dame vedet“. Ja potrebuji veci naplanovane, nesnasim takove to nekdy se ozvu (uz jsem se to naucila prekladat jako „nikdy se neozvu“). Nedokazu se tomu prizpusobit. Spatne zvladam komunikaci po telefonu. Takze jsem vice a vice vyrazena. Nevim, jestli se vam nekdo ozve, kdyz rekne ozvu se. Mne ne. Nikdy. Driv jsem se na to naivne tesila a pak zacala chapat, ze zbytecne, hodne me to vycerpavalo. Jediny socialni kontakt mam takovy, ktery si zorganizuju sama. Mrzi me to.
Tak to já jsem oficiálně normální (asi) a toto mě vytáčí taky. Celkově mi vadí všechny aplikace, upozornění, na mobilu mám furt vypnuté zvonění, ale mám pořád pocit, že musím být na příjmu, musím reagovat, X-krát za den mi vrni telefon, že přišlo upozornění ze školky, školy, maily apod.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.12.22 08:36
Mě snad napadá, tyhle poruchy se diagnostikují nějak prokazatelně na těle, mozku, nebo jen dotazováním, zaškatulkování chování?
Jestli ono těch PAS a psycho poruch není víc i proto, že žijeme pro lidský druh nepřirozený život.
Já už bych se dneska nechtěla narodit jako dítě s vědomím hrůz a zápřahu a nepochopení dětských potřeb, které mě čekají. Žádné zvíře na světě nežije záměrně proti své přirozenosti.
A my si klidně svítíme v době, kdy máme spát, hrbaté sezení jsme zvolili jako většinovou aktivitu /pro děti dokonce 8 hodin denně povinnou/ a čím se krmíme, ani nekomentuju.
Občas mám pocit, že ti zastánci indigových dětí a jiných blbin možná mají kus pravdy a tyto děti a lidi (jakože s postižením nebo ADHD děti) jsou jen těžce, sobecky NORMÁLNÍ a ten normál si nechtějí nechat vzít.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
9.12.22 08:51
Tak to jsme na tom hoodně podobně 
. Mě taky docela covid a mateřská změnili život, ale paradoxně to nevnímám tak úplně negativně, předtím jsem pořád měla pocit, že se MUSÍM začlenit, a teď už nějak ne. Mnohem víc jsem v tom svém mikrosvětě a je mi v něm fajn. Mám pár přátel, kteří mě berou takovou, jaká jsem, a nikoho víc moc neřeším. S nimi se stýkám aby ze mě nebyl úplný poustevník, no a manžel je samozřejmě v pohodě, s tím jsem nejradši. Ale docela hodně i sama, no a co. Telefonování upřímně nenávidím, a to mám komunikativní práci - přeučila jsem lidi na e-maily a zprávy tím, že jsem předstírala, jak těžké je mě na telefonu dostihnout 
. To není úplně pěkné, ale lidi, se kterými komunikuju pravidelně, se to naučili a mě to nestresuje, při psaní si všechno můžu promyslet, nic mě nepřekvapí. No a ty chaoty kteří se potřebují domlouvat v poslední vteřině taky nesnáším, já potřebuju aspoň v rámci možností plán. Ano, s dětmi to vždycky nejde a ty za to nemůžou. Ale dospělé jsem se naučila asertivně požádat o to, že takhle ne. Dej mi prosím vědět do nějaké doby, abych s tím mohla počítat, jinak promiň, už s tím počítat nebudu. Neozve se, tak napíšu ještě jednou poslední dotaz, když nic, tak nic, a nestresuju se s tím. Nějak jsem ty lidi přestala tolik řešit. Ať si dělají co chtějí, a já to dělám taky 
- Citovat
- Upravit
9.12.22 09:12
@Anonymní píše:
Tak to jsme na tom hoodně podobně
dík, mám to podobně, akorát jsem se bičovala pocitem, že toto chování a sklony k němu jsou známkou MÉHO ÚPADKU.Hurá, nejsem sama a ty to popisuješ tak krásně!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
- Na kolik let vypadám ?
- Kdo z Ulice vám přijde asexuální?
- Vrátili byste se zpět do stejné práce?
- První MS , nepravidelná
- Úzkosti z lékařů
Užitečné odkazy
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Mam PAS + nadprumernou inteligenci. Nevim, co mi v zivote vic prekazelo/prekazi. K vykonu prace asi nic z toho, rodinu jsem zalozila, mam pomerne pohodovy vztah. Celkove jsem vzdy fungovala. Ale posledni dobou se ve svete prestavam orientovat, hodne me poskodila izolace na rodicovske. Pak plynule navazal Covid. Mezitim lide komunikuji uplne jinak, a ja nemam rada zmeny. Existuje vubec nejaky zpusob pro lidi jako jsem ja, jak se trochu zaclenit, znormalnet? Mam nektera omezeni, ktera me znevyhodnuji v komunikaci (nechapu urcite poznamky - pak tedy pochopim, ze se lidi smeji necemu, co jsem rekla, ale ne proto, ze by to bylo vtipne…, neumim lhat, jsem naivni). Dobre si kupodivu hledam povrchni kontakty, hlubsi pratelstvi navazat moc neumim. Nerada nakupuji. Mam dost ritualu, rozhodi me, kdyz se stane neco jinak nez je obvykle. Vlastne nevim, co chci slyset. Myslim, ze dost veci jsem se driv naucila pravidelnym treninkem, opakovanim situaci, ale na to neni cas. V praci mam jednoho kolegu, ten je fajn, ale moc toho na nem nenatrenuju
. A pak hned letim pro deti. Navic deti prinasi stale nove vyzvy a cim dal vice me to vycerpava. Starsi dite je cele ja a nejspis ho cekaji ty same pocity vykorenenosti, to me take trapi. Jako dite jsem mela vlastni svet a bylo mi v nem dobre, ale ted potrebuju nejak fungovat hlavne kvuli detem. Dekuji za anonym nebo smazani, je to pro me velmi citlive tema i tajemstvi pred jinym nez nejblizsim okolim, nalepku mam i bez toho. Budu rada za vsechny komentare.