Pocity úzkosti

Anonymní
11.1.20 22:18

Pocity úzkosti

Dobrý večer,
Už dlouho mě trápí pocity úzkosti a strachu. Které jsou vyvolané buď absurdními představami( například že se mi zdá měsíc něak zvláštní, nebo divné počasí, zbarvené mraky a já si představuji konec světa apod… bohužel to nedokážu brát s nadsázkou a opravdu jsem úplně mimo… trvá to většinou dokud se nevspím. Jakžtakž normálně funguji proto jsem to zatím neřešila Niak.) a nebo dokonce bez žádného důvodu.
Mám teď 9mesicniho chlapečka a porad jsem ti přisuzovála hormonum těhotenským atd., ale uz ani nekojim a stale me to neopouští. V tehotenstvi tohle zaclo, stimze sem nemela jak to rict… poradne pocit stesti? Jakoby me nic nebavilo vsechno tak neak plynulo…ja na jednu stranu se hrozne tesila( miminko bylo plánované ) a užívala si to… ale nemela jsem u toho tak ja nevim jak to popsat…no proste jako bych byla bez emocí…vsechno bylo takovy prázdný…a pak zacli asi v zari ty sileny “strachy”. Parkrat jsem tohle tema nacla doma…ale spis se za ti stydim? Ze asi zvelicuju neco co je standardní. Ale bohuzel kdyz me to přepadne jsem v dost nekomfortni situaci… a obcas me to chytne v dost blbou chvili( například ted na Silvestra… byla jsem tak vydesena ze si toho všimli i lidi okolo).Doufam ze sem to nenapsala uplne nesrozumitelné, jen by me zajimalo jestli nekdo nema s tímto zkušenosti? Popripade jak to resit? Vsem dekuji Predem za názor, a omlouvam se za slohovku, potrebovala jsem to uz ze sebe dostat :nevim:

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

453
11.1.20 22:25

Určitě nevahej jít k psychologovi…Já to odkladala, a rozhodně mi to nijak neprospelo. Nebudu tě strasit, ale psychologa, psychoterapeuta…i třeba někoho online…je jich plno dobrých. Není se za co stydet, ale je určitě třeba to řešit!!! :srdce:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1153
11.1.20 22:33

Já to neřešila, začala jsem víc sportovat, občas se taky úzkost projevila, ale na podzim mě rozhodila jedna nestandardní situace, sesypala jsem se, měla panickou ataku, 14 dnů jsem byla ve snu. Skončila jsem na AD. Pisu jen proto abys to řešila zavcasu a nenechala to vyhnit.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
11.1.20 22:38

Já s tím zkušenost mám. Bojovala jsem i s panickými atakami, se kterými už naštěstí umím pracovat. Řekla bych že to je to, co se ti stalo na Silvestra, pokud si toho všimli i ostatní lidé.
Ještě stále mám občas silný úzkosti, mám starší dítě, nicméně těhotenství, porod a šestinedělí pro mě bylo nejkrásnější období.

Co ti poradit. Určitě bych navštívila psychologa a terapeuta. Mě hrozně uklidnilo, když jsme se s terapeutkou domluvili že “nemusím brát léky, ale mám právo na to, že když budu mít pocit, že moje úzkosti nezvládám, můžu se na chvilku nechat zamedikovat abych si odpočinula”. To byla velká úleva. Pak mi pomohla pravidelná terapie, ale občas to hodně bolí. A chtít to změnit. Chtít změnit svůj momentální stav, chtít být šťastná, chtít zase žít. Pomohlo mi uvědomit si ty mechanismy tý úzkosti a hlavně si uvědomit, že si moje hlava udělala takovou automatickou reakci a tu se snažím postupně přepisovat. Pomohla mi meditace, knihy, hudba, tanec a zpěv, moje dítě :srdce: a psát si myšlenky.

Úzkost, přesně takovou jakou jí popisuješ, je hrozná. Je to kolikrát takový peklo, že kdo to nezná, tak si to neumí představit. Ale dá se s ní pracovat a já věřím, že se jí jednou i zbavíme. :srdce:

  • Nahlásit
  • Citovat
10314
11.1.20 22:49
@Anonymní píše:
Já s tím zkušenost mám. Bojovala jsem i s panickými atakami, se kterými už naštěstí umím pracovat. Řekla bych že to je to, co se ti stalo na Silvestra, pokud si toho všimli i ostatní lidé.
Ještě stále mám občas silný úzkosti, mám starší dítě, nicméně těhotenství, porod a šestinedělí pro mě bylo nejkrásnější období.

Co ti poradit. Určitě bych navštívila psychologa a terapeuta. Mě hrozně uklidnilo, když jsme se s terapeutkou domluvili že “nemusím brát léky, ale mám právo na to, že když budu mít pocit, že moje úzkosti nezvládám, můžu se na chvilku nechat zamedikovat abych si odpočinula”. To byla velká úleva. Pak mi pomohla pravidelná terapie, ale občas to hodně bolí. A chtít to změnit. Chtít změnit svůj momentální stav, chtít být šťastná, chtít zase žít. Pomohlo mi uvědomit si ty mechanismy tý úzkosti a hlavně si uvědomit, že si moje hlava udělala takovou automatickou reakci a tu se snažím postupně přepisovat. Pomohla mi meditace, knihy, hudba, tanec a zpěv, moje dítě :srdce: a psát si myšlenky.

Úzkost, přesně takovou jakou jí popisuješ, je hrozná. Je to kolikrát takový peklo, že kdo to nezná, tak si to neumí představit. Ale dá se s ní pracovat a já věřím, že se jí jednou i zbavíme. :srdce:

Moc hezky napsano.. :pankac:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
11.1.20 23:47

Mě se stalo to samé :(… začalo to těhotenstvím… nemohla jsem vidět žádný film, kde bylo násilí, smrt…dělalo se mi zle, až na zvracení… Jednou jsem se svěřila manželovi, měla jsem strach, že se mi vysmeje, ale ne, vyslechl mě. Najednou jakoby ze mě něco spadlo a na nějakou dobu byl klid. Pak jsem si vzala do hlavy, že mám rakovinu, a umřu :zed: litala jsem po doktorech, nic se neprokázalo, zase na nějakou dobu klid. Pak přišlo druhé těhotenství, pořád jsem si guglila kolik rodiček a kojenců zemře, prostě psychouš. Mám prostě období kdy je to šílené a období kdy je klid. Začala jsem se teď zajímat o meditaci, jak fungují čakry a tak, vnitřně se uklidnit, pochopit své tělo, určitě do sebe nechci cpát nějaké prášky.

  • Nahlásit
  • Citovat
12.1.20 00:17

Jasně, že cpát prášky jak píšeš do sebe nikdo nechce, ale někdy to prostě nejde jinak a člověk si dost uleví. Samozřejmě je to jen pomocná berlička

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama