Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Pocity viny - andílek 14tt
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
3.2.20 22:18
Pocity viny - andílek 14tt
Uvažovala jsem, že napíšu deníček, ale nemám na to, nemůžu si to celé projít znovu…
Vlastně bych byla ráda, kdyby jste napsaly, pokud jste zažily podobnou situaci, a nebo nezažily…
Posledních 9 dní bylo formováno okamžiky, které mi asi změnily život navždy, šlo to tak rychle 
zde jsou některé z nich: Pádím na screening natěšená, nervózní, napjatá, když vejdu do ordinace a uvidím Gyndařku, VÍM, že to není dobrý, nezeptá se mě jak se mám, nehodí se mnou řeč jako vždy, pouze drží papír, pozdraví a hned mě odešle na lehátko, chvíli ultrazvukuje, zhluboka vydechne „nebudu Vám lhát je to hodně špatné“. Následuje odběr plodovky a placenty, fyzickou bolest ani necítím, modlím se za každou minutu se svým mimi jak nikdy. Druhý den telefonát z genetiky „dobrý den, bohužel Vám musím říct špatnou zprávu, máte potvrzený u plodu DS…“. Asi tři sekundy jsem nedýchala, asi se mi zastavilo srdce, sesypala se na zem a pár hodin nevstala, jako by mi žílama projížděl nějaký jed, tak to bolelo. Za dva dny nástup na vyvolání potratu, dvě noci a dva dny jsem hladila bříško a říkala „neboj, nebude to bolet…promiň…promiň…promiň, věř mi, bude to tak lepší, přísahám!“ ty dva dny byly peklo, bolest mě málem roztrhala. Příchod do nemocnice, podepisuji kupu papírů - ani je nečtu, jdu na kontrolní vyšetření, monitor se rozjede, bohužel natočen směrem ke mě, já HO vidím, vidím jak spinká, vidím srdíčko, mám pocit že nevstanu, že nemůžu dýchat, že nemůžu žít, sestra mi podává tabletku na vyvolání kontrakcí - první, první z osmi, polykám slzy i s tabletkou. Po 11 hodinách neustálé zimnice, neuvěřitelné bolesti břicha a zvracení, si mi spadl do dlaní, a já jsem tě s příchodem sestry odevzdávám do té oválné misky, následuje narkóza klasické „dobrou noc pěkné sny“…v noci slyším pláč narozených miminek…mám pocit, že jsem v šoku, nepláču jen koukám. Po příjezdu domů se rozjel smutek - teprve ten pravý, nevěřila jsem kolik můžu mít slz. je to přesně devět dní a mě pronásleduje hlas „miminka“, který říká - „maminko, proč jsi to vzdala..“
Vím a Vím to moc dobře, že jsem udělala dobře, ale hlava a tělo a myšlenky nespolupracují…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
alena1995
3.2.20 22:25
Víš, teď už je pozdě si něco vyčítat. Je to moc čerstvé. Asi si měla pádný důvod, se miminka vzdát. Ten víš jen ty, proč… Je zbytečné zde psát, já bych to neudělala.. Je to tvé rozhodnutí. Už je pozdě moralizovat.. Žít s tím musíš ty. Snad jen, čas to zmírní. Drž se.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.2.20 22:29
Určitě je to neuvěřitelně těžké, držím palce, aby to co nejdříve přebolelo.. 
Rozhodla ses podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, sama víš, že to bylo dobře.. Brzy bude líp, uvidíš 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
3.2.20 22:32
Věřím jak je ti, ale čas vše zahojí já takhle přišla o miminko o mého andilka který tu semnou ve srdíčku furt je ve 38 TT dodnes nechápu jak je to možné ale stalo se a musíš fungovat dál drž se
- Citovat
- Upravit
3.2.20 22:33
Je mi to moc líto 
rozhodla ses správně, já bych udělala totéž
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.2.20 22:34
Je to těžký, ale těžší by mohlo nakonec být to postižené dítě mít. Snaž se to sama sobě ROZUMOVĚ ujasnit, že tenhle konec je pořád ten nejlepší ze všech možných konců. Žádná skvělá a ideální možnost nebyla. Prostě je to tak a ne jinak.
Pravděpodobnost opakování je nízká, tak se soustřeď na budoucnost a zbytečně dlouho se v tom nebabrej.
Píšu to proto, že nepatřím mezi zastánce myšlenky, že se má narodit každé dítě. Sama jsem byla na nervy, když mi chybou doktorů až ve 21. týdnu dělali amniocenézu, jestli to není down syndrom. Nebyl. A kdyby byl, tak bych to dítě nechtěla. Čili porod. Nervy jsem měla strašný, nakonec to dopadlo dobře, ale ani já, ani manžel jsme vědomně přivést na svět postižené dítě nechtěli. Raději žádné.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.2.20 22:34
Rozumím ti. Čas to trošku obrousí. Vyvolala jsi mi vzpomínky a pocity tři roky staré, zvláštní, jak se některé momenty shodují… Zaměřit se na ty rozumové důvody mi pomohlo „přežít“, ale srdce člověk stejně neobčůrá. Takže občas to na mě odněkud vyleze, já to zkusím znovu přebrat zleva zprava, najít v tom nějaký smysl… a zas to v sobě uložím, protože pořád prostě nevím, jak to uchopit. Vytěsňuju. Po většinu času se mi to daří. Asi je to jedna z věcí, co si člověk nese celý život. Nejtěžší na tom pro mě bylo a stále je, že si připadám s těmi pocity hrozně sama. Manžel mi řekl, že už na to nemyslí, prostě stává se, blbá náhoda… Já to takhle nedokážu, ale chápu, že on to neprožil tak na dřeň, jako já. Jestli bych se znovu rozhodla jinak? Asi ne. Což neznamená, že necítím lítost. Hodně sil do příštích dnů
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.2.20 22:37
Pokud doktori uznali, ze DS je pro dite vazne, treba i pozdeji neslucitelne se zivotem kvuli postizeni a mozna i posdejsim dalsim komplikacim ohledne jeho zdravi, tak si tomu andilkovi naopak od bolesti pomohla!!! Netrpelo dlouho, mohlo by se neco spatneho prihodit mnohem pozdeji a to by vas oba preci bolelo jeste vic . Tohodle rozhodnuti nelituj, na nikoho nic nesvadej, urcite sis myslenku co by, kdyby projela hlavou 100000000×. Ma se uz dobre prece bys drobecka netrapila. Jsi silna.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.2.20 22:40
@Kucík11 píše:
Uvažovala jsem, že napíšu deníček, ale nemám na to, nemůžu si to celé projít znovu…
Vlastně bych byla ráda, kdyby jste napsaly, pokud jste zažily podobnou situaci, a nebo nezažily…
Posledních 9 dní bylo formováno okamžiky, které mi asi změnily život navždy, šlo to tak rychle
Vím a Vím to moc dobře, že jsem udělala dobře, ale hlava a tělo a myšlenky nespolupracují…
Upřímnou soustrast… dej si čas a jednou to zdravé miminko přijde. Bohužel se tohle stává až příliš často, ale všichni se nakonec vytouženého miminka dočkají… Hodně sil
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
3.2.20 22:41
@Kucík11 určitě z tebe bude jednou dobrá maminka 
já si to už je taky po smrti miminka ve 38 TT neuměla představit a teď mám zdravou krásnou vymodlenou holčičku kterou mi poslal sám nás andílek z nebe vše preboli
- Citovat
- Upravit
3.2.20 22:43
Holky neskutečně moc děkuji za Vaše reakce, jste skvělé, ani jsem netušila, že mě tak podržíte. Já to prostě všechno racionálně ovládám, jsem speciální pedagog a s těmito dětma pracuji, a prostě to na vlastní kůži zažívám…každý den ty osudy lidí, rodin dětí…vím co to je, není to pro mě jen „pojem z internetu z wikipedie“
i tak bych chtěla dojít k nějaké nevím jak to říct dohodě s tím malým…prostě si říct, oba dva víme, že to tak je dobře. A tahle myšlenka mě provází a proto píšu…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.2.20 22:45
@Michelle_M
Ono je to proto, že ti chlapi neměli toho drobečka v sobě, tu bolest jim nevysvětlíš…můžou být empatičtí jak jen to jde, ale nikdy to nebude to samé..
Děkuji za hezká slova
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
3.2.20 22:46
@LaPaloma ona ta amnio v 17-19. tt nema uplne dobre vysledky, takze dobre, ze jsi sla az 21tt. Vis kolikrat se stane, ze na utz je zdrave dite a narodi se postizene? Proste kdyz ma dite napr prsty u sebe, doktor si muze myslet, ze se jedna o Edwardsuv syndrom - jenze prsty u sebe ma v brise kazde mimino. Tolik veci muze znacit postizeni, ale i to tak byt nemusi. Nesvadej to na doktory. Oni a technika delali co mohli. Kdyby tu nebyli, tak bys nevedela nic. Nemyslim to zle, ale tak svadet to hned na druhe… delam v oboru, proste porad jen jezdime utz po brise a k tomu miminu mame pres vodu, co zkresluje x centimetru. Lepsi technika zatim neni, tak sorry.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
